The Killing Fields
The Killing Fields
Režie:
Roland JofféScénář:
Bruce RobinsonKamera:
Chris MengesHudba:
Mike OldfieldHrají:
Sam Waterston, Haing S. Ngor, John Malkovich, Julian Sands, Craig T. Nelson, Spalding Gray, Bill Paterson, Athol Fugard, Mark Long, Patrick Malahide (více)Obsahy(1)
Kambodža, srpen 1973. Boje ze sousedního Vietnamu se přenesly i do této dosud neutrální země. Zuří tu občanská válka mezi vládními jednotkami, podporovanými americkou armádou, a partyzánskými oddíly Rudých Khmerů. Sydney Schanberg, zpravodaj listu New York Times, a Dit Pran, jeho domorodý průvodce a tlumočník, jsou jen dva z početné armády novinářů a fotografů, snažících se zprostředkovat světu informace o tom, co se v tomhle kdysi tak nádherném koutě světa děje. A je stále hůř. Rudí Khmerové získávají stále větší převahu. Všem je už jasné, že až se dostanou k moci, vypuknou hrůzy, jejichž rozsah si v tuto chvíli ještě nikdo nedovede představit. Kdo může, ten ve spěchu opouští zemi. A naděje těch, kteří musí zůstat, se rovnají nule...
Film, natočený podle skutečných událostí, zachycuje příběh přátelství, jež se za léta spolupráce vytvořilo mezi americkým novinářem a jeho průvodcem v době občanské války a po vítězství Rudých Khmerů (za jejichž více než tříleté diktatury zahynuly v zemi asi tři miliony obyvatel z celkového počtu osmi milionů). Tvůrci nechávají téměř bez povšimnutí společenské souvislosti, zaměřují své vyprávění na dopad, jaký tyto události mají na obyčejné lidi. Emotivní vyznění filmu výrazně podtrhují velkolepé hudební motivy Mikea Oldfielda i známé skladby, které zde zaznívají v působivém kontrastu s obrazem. Film, přerůstající v působivou výpověď o utrpení, jež si člověk na světě vytváří, ale jemuž také dokáže čelit, byl oceněn řadou mezinárodních cen. Proměnil tři ze sedmi oscarových nominací: za kameru - Chris Menges, střih - Jim Clark a za mužský herecký výkon ve vedlejší roli - Haing S. Ngor, lékař, který skutečně prožil kambodžské peklo (a který získal mj. navíc i Zlatý glóbus, cenu BAFTA a řadu dalších).
(oficiální text distributora)
Recenze (221)
"Imagine there´s no heaven, it´s easy if you try, no hell below us, above us only sky, imagine all the people living for today, imagine there´s no countries, it isn´t hard to do, nothing to kill or die for and no religion too, imagine all the people living live in peace, you may say I´m dreamer, but I´m not the only one, I hope someday you´ll join us and the world will be as one ..............". Těžko hledám k tomuto brilantně natočenému leč smutnému filmu slova a tak jsem si alibisticky půjčila text závěrečné písničky Johna Lennona a budu snít o lepším světě s ním. ()
Oscar 3 : Herec VR - Haing S. Ngor, Kamera, Střih + 4 nominace: Nejlepší film, Režie, Herec HR - Sam Waterston, Scénář - A . . . . . . . .V tomto filmu je mimo jiné, velice pěkně vidět snaha levicového novináře omlouvat genocidní masakry americkým bombardováním. Upozorňuji na Československý film z roku 1989 ! ! ! Devět kruhů pekla s Milanem Kňažkem v hlavní roli zpracovaný velice obdobně. Rudí Khmerové totiž leželi v žaludku i našim soudruhům. ()
Tohle bych povinně pouštěl všem voličům KSČM, protože takhle nějak to asi vypadá, když se zavede komunismus do praxe. Joffé dokonale ztvárnil temnou atmosféru genocidní Kambodže za vlády Rudých Khmerů, z komunistické uniformovanosti a vymývání mozků je vám na blití, při mnoha scénách člověka mrazí. V pol-potovské Kambodži bylo z hlediska zla a pošlapávání lidské důstojnosti možné téměř vše, pak není divu, že i "malá holčička s modrým igelitovým pytlíčkem" se klidně může stát synonymem smrti. Herecký výkon kambodžského neherce Hainga S. Ngora v roli tlumočníka Ditha Prana, který zakouší pol-potovský režim na vlastní kůži, je strhující a po právu oceněný Oscarem. Pro zajímavost - Haing sám prošel peklem Pol-Potova režimu, o to více je jeho herecký výkon uvěřitelnější. ()
Válečné drama, které mě ničilo dlouhou stopáží, u které ale výjimečně nemůžu říct, že by tam bylo něco navíc a že by film potřeboval prostříhat. Nepotřeboval, ale prostě mě nezaujal. Většina hrůzostrašných záběrů na mě nezapůsobila a všechno, co se snažilo být dojemné takové bylo víceméně díky velmi vhodně zvoleným písním - třeba "Imagine" Johna Lennona je smutná nádhera sama o sobě a proto stačí pustit jí k sebemenší dojárně a většina diváků má okamžitě na krajíčku a McCartneyho "Band on the Run" puštěné k přípravě zastřelení několika lidí vytváří hodně zvláštní kontrast... Kupodivu ale instrumentální hudba Mika Oldfielda, jinak mého oblíbence, byla značně disharmonická a nekolikrát mi přišla dost rušivá a obecně hodně nezajímavá. Válečné filmy nejsou tím, co vyhledávám, ale kvalitní dokážu zkouknout a ocenit. "Vražedná pole" mají jisté kvality (kromě té zmiňované hudby i herecké výkony a kameru), ale mě zrovna dvakrát nezaujaly. ()
Poselství, které se film snaží nést, je bezesporu důležité. Stabilitu silných pilířů v podobě přesvědčivých a civilních hereckých výkonů však narušuje rozpačitá Joffého režie, rozkročena mezi dvě kvalitativně značně odlišné části. V první mi hodně vadila Oldfieldova hudba a přílišná podobnost se Stoneovým Salvadorem (mnohem kritičtějším a odvážnějším), druhé polovině v podstatě nemám co vytknout. Nyní řeším dilema, jak film hodnotit. Následující Mise využívá k získání divákových sympatií diametrálně odlišných prostředků, svým tématem by pak měla Polím logicky předcházet, nikoliv po nich následovat. Vražedná pole se vyznačují patetičností, jsou příliš povrchní a v zobrazovaných výjevech nevěrohodná. Přičítal bych to na vrub režisérovu nedostatečnému zápalu pro věc, veškeré dění sleduje s jakýmsi chladným odstupem, proto je těžké naplno prožít alespoň část z toho, co prožíval Sydney Schanberg a Dith Pran. Nevěřil jsem v jeho plný ponor do zobrazované problematiky a silně humánní náboj ještě dobrý film nedělá. Čtyři hvězdičky nakonec přeci jenom dám – za těch pár scén z Pranova „kambodžského dobrodružství“, kdy jsem jenom tajil dech. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, ripo, Cooper, Terminus ()
Zdejší pětihvězdičková palba drtivé většiny uživatelů a mnohá doporučení k tomu, způsobili, že jsem se na tento film vskutku hodně těšil. Očekával jsem, že film si se mnou po emoční stránce zakope hotovou ligu mistrů. Bohužel nestalo se. Snímku strašně ublížily dvě roviny příběhu. Přesněji řečeno ta nosnější, vztah dvou kamarádů. Ať dělám co dělám, tak ten přátelský vztah mě přišel až příliš filmový, chyběl mě v něm tklukot srdce. V porovnání třeba s filmem Lovci draků, který je postaven na podobném vztahu a já neměl daleko k slzám, navíc dlouho jsem měl tu jejich sílu přátelství v sobě. Tady ne, prostě film skončil, já si naladil telext ČT1 stranu 764 a přemýšlel nad kurzama fotbalových zapasů. Bohužel díky vztahu dvou kamarádů, bylo šizeno na druhý dějový lince a tou byla "vláda" Rudých Kmerů. To bylo nedotažený prostě. Kurva vždyť ty svině komunistcký vyvraždili ofiko 1,7 milionu lidí !!! To z filmu vůbec nejde a že to byly skuteční ultrazmrdi je zřejmé "jen" z pasaže kdy Dit Pran je nucen pracovat a žít v nelidských podmínkách v tzv. vražedných polích. Ale zase, kde je zmíněno, že Pol Pot tohle udělal se všema co žili v městě, že Pol Pot označil města za kapitalistický zlo a všechny lidi z měst vysídlil častokrát trikem typu "za chvíli se vrátíte, je to pro vaše bezpečí před amíkama" Zrušil prachy, obchody, media, zkrátka všechno. No nic no, prostě ukázat tu strašnou hrůzu, troufnu si říci, že od "tvorby" panů Stalina s Hitlerem nejhorší na téhle planetě takhle zkratkovitě, to neberu a výše zmíněný příběh o přátelství, který se má s tímhle hnusem prolínat jsem už popsal. Jistě, herecký výkon neherce Hainga S. Ngora je jedinečný, a samotný jeho osud mě naplňuje možná větším smutkem než celý tento příběh. Práce kamery taky skvělá, ale moje slzy zůstaly jiným osudům a jiným příběhům. ()
Jak je vůbec možné, že tak silný obsahový náboj lze vyjádřit díky mistrovské formě? U tohoto filmu totiž často obraz poví více než několik tisíc slov. Spíše než nekompromisní antikomunistická agitka jsou Vražedná pole strhujícím příběhem o strastiplném shledání dvou životních přátel. S velkou osobitostí a přímostí je v první polovině skvěle vystihnuta rozvrácenost státu, jenž byl zasažen pěstí komunistické revoluce. Ta druhá pak ukáže, s jakou chladností lze likvidovat společenskou vrstvu inteligence. Neúprosnost pracovního tábora, z nějž relativně není úniku, pak přerůstá v děsivé obrázky, kterým panuje malá holčička s modrým igelitovým pytlíkem a následný přechod „vražedného pole“. O to silnější a emocionálnější je pak konec u nějž i chlap na chvilku zapomene na to, že je chlap ()
Zajímavý náhled na události v Kambodži po převzetí moci Pol-Potem a za vlády Rudých Khmerů. Herecké výkony jsou nadprůměrné a Roland Joffé si s tématem poradil na výbornou. ()
Na námětu tohoto filmu vlastně není vůbec nic složitého. Hlavním motivem je přátelství profesionálního novináře, který se snaží zmapovat události v Kambodži a místního, který ho po tajuplně krásné zemi provádí. Bohužel v době, kdy se vlády snaží chopit Rudí Khmerové. Příběh, který opravdu dokáže napsat snad jen sám život. K tomu když si připočtete precizní kameru a skutečnost, že Rudí Khmerové v Kambodži předváděli takové čístky, které by jim i Hitler záviděl, tak vězte, že tohle nebude klidné pokoukání. První polovina je taková na orientaci, druhá už je ale to pravé zlo, u kterého jsem vůbec nechápal, že ho někdo vůbec mohl být součástí. Hrůza. A hrůza je to nejen obrazová v rámci některých scén, ale i v rámci psychologie některých postav. Dlouho se mi nestalo, abych na film přes dvě hodiny tupě zíral, zde jsem toho byl důkazem. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $34,700,291║Tržby Celosvetovo $44,000,000║ ()
Roland Joffé byl v polovině 80. let na vrcholu sil a z Vražedných polí je to hodně cítit. Patosem a naléhavostí prodchnutý dvoj-příběh amerického novináře a jeho kambodžského kolegy, který je ponechán na pospas zuření rudých Khmérů v 70. letech, má zcela jasné mravní poselství, které kupodivu mnohem více než nepochopitelný fanatismus Rudých Khmérů žaluje tradičně empatickou americkou zahraniční politiku. Nejsilnější zbraní Vražedných polí rozhodně není celkem jednoduchý a přímočarý příběh, ale atmosféra a dokonalá evokace doby, kdy Západ utíkal a rudí se blížili k Phnompenhu z rýžových polí. Jedním z vrcholných okamžiků Joffého režie je vícevrstevná zpětná reflexe událostí – dokument pouštěný z videa, zoufalé oči Sama Waterstona a tklivá Pucciniho árie Nessun Dorma. Mocné. Tak mocné, že ani závěrečné Lennonovo "Imagine" nemůže momentu uvědomění nesmyslnosti, bezpráví a bezvýchodnosti konkurovat. Z mého pohledu mohl být film klidně o pár desítek minut delší, pasáže z tábora Ankhy jsou totiž pohlcující a neobyčejně zajímavé. Bohužel také torzovité, příliš úsečné a místy zbytečně tezovité (opravdu "flashová" epizoda s chlapečkem). Ačkoli se podobně jako např. ve Stoneově Četě jedná o film doslovný a manipulativní, téma i provedení představují lahůdkový zážitek, který jsem prožil v diváckém tranzu. Styl, jakým Jaffé nezúčastněně inkorporuje utrpení a brutalitu do děje, odráží něco z chladu a nezúčastněnosti čoček a objektivů masmédií... a právě proto zní jako zoufalý výkřik. Určitě ne bezchybný film, ale nepochybně silný divácký zážitek pro každého, kdo se zajímá o rudé totality. ()
Roland Joffé a jeho režisérské schopnosti v hlavní roli tohoto rozhodně zajímavého, lehce uspávacího a přesto působivého snímku, v kterém jsou hlavními hybnými motory přátelství a skvělá hudba Mike Oldfielda. Úžasné scenérie podtrhuje krásná kamera, která se dokáže do pohledů natolik zamilovat, že několik minut sledujete dokonalou scenérii s postavami. Krásný film, který pokud vás neuspí vás vtáhne. ()
Scénář: Bruce Robinson .. Dlooouhý příběh přátelství dvou mužů - reportérů na pozadí politicko-válečného konfliktu v Kambodži. Útlak a krutosti různých zájmových skupin, které jako ve Rwandě, Srbsku či právě Kambodži vždy odnáší v duchu revoluce jen ti bezbranní civilisté je místy vyobrazen skutečně působivě. Ještě o krapet lepší než tyto obrazově pestře zpracované útrapy je až poválečná epizoda, kde se Dith Pran pohybuje ve světě, jehož pravidla a idee jako by vypadla z Orwellova díla 1984. Výprava i kamera jsou špičkové, zato hudba několikrát spíše rušila, avšak závěrečná Lennonovka byla vskutku příjemnou tečkou. 75%. ()
Genocida kambodžského národa mezi lety 1975 až 1979 je natolik silné téma samo o sobě, že se o něm dá jen těžko natočit slabý film. To, co dokázalo za pouhé 4 roky napáchat ultralevicové hnutí Rudých Khmerů, to je jen stěží představitelné a možná proto dávají tyto události vypravěči široká pole jeho možné výpovědi. A jedním z nekonečného množství možných pohledů jsou právě Vražedná pole. Renomovaný britský režisér Roland Joffé však možná trochu nešťastně rozdělil svůj film do dvou pásem - zatímco v pásmu kambodžského novináře procházejícího khmerským peklem stačí k výpovědi jen síla obrazu a divák nepotřebuje k percepci otřesnému zážitku nic než čistě vizuální vjem (tahle část filmu je dokonalá a zaslouží absolutní hodnocení), v pásmu novináře amerického není chvílemi tak trochu co sdělovat a podle mne je i nadbytečné, jeho zkrácením by se zredukovala též nepřiměřeně dlouhá stopáž (141 minut je dost) a dostala by snesitelnější rozměry... Postava Sydneyho Schanberga je jistě dobrým tahem, jak zasadit khmérskou genocidu do kontextu západního filmu srozumitelného pro západního diváka, ale mně jeho tápání a mravní dilemata nechávala chladnými, škoda, že se celý snímek neodehrával jen v Kambodži a netočil se jen kolem fanatické činnosti Rudých Khmerů bez zbytečných dějových peripetií okolo... Podobné filmy: S-21: vražedný stroj Rudých Khmerů, Devět kruhů pekla ()
Vražedná pole jsou filmem kde z každého políčka (filmového, ne toho, na který odkazuje název snímku) přímo sálají ambice směrem k pozlaceným plešounům. Neříkám, že je to špatně. Zvlášť, když to má v rukách režisér, který se umí vyhnout lacinému podlézání akademii (ovšem Lennon na závěr byl už těžce přes míru). V první polovině jsem se neubránil pocitu proč se děj stále točí kolem nezajímavého sebestředného novináře, když "ten jeho poskok, s kterým zachází jak s onucí" je stokrát zajímavější. A naštěstí si to mysleli i autoři a v druhé části vsadili právě na něj. V mých očích dobře udělali. Jinak scény typu vyvolávaní fotek ve spartanských podmínkách, video s projevem Nixona a záběry zvěrstev Rudých khmérů sestříhané na Vincerò či bloudění po vražedných polích jsou tak působivé scény, že jen za ně si Roland Joffé zaslouží můj velký obdiv. Na druhou stranu to nic nemění na faktu, že tu vidím i chyby. Což o jeho následujícím snímku říct nemůžu, i kdybych sebevíc chtěl. ()
Silná výpověď, patos, silná hudba, patos, silný obrázky, patos. ()
,,...O CO VŠAK NIKDO Z NICH STAROSTI NEMĚL, BYLI SAMOTNÍ KAMBODŽANÉ. DITH PRAN A JÁ JSME SE POKUSILI SHROMÁŽDIT A UKÁZAT VÁM KONKRÉTNÍ DŮSLEDKY TĚCHTO ROZHODNUTÍ NA SKUTEČNÉ LIDI. NA LIDSKÉ BYTOSTI...NA LIDI, KTEŘÍ SE OCITLI MIMO PLÁNY VLÁDNÍCH ČINITELŮ, ALE KTEŘÍ ZA NĚ DRAZE ZAPLATILI A SCHYTALI TĚŽKÉ RÁNY......“ /// Začalo obyčejně: válečnej novinář ve víru války, sledující americkej podpis na ,,míru“ v Kambodži. Operuje se fakty a já postupně zjišťuju, že stopáž nebude vražedná, protože to je furt zajímavější a napínavější. Film jakoby se skládat z několika příběhů: 1.) Jak Sydney a Pran bojovali proti válce..... 2.) Dřív než byl hotel Rwanda.... 3.) Útěk z Kambodže. Mnou povrchně vyjádřeno, zato filmově dost zajímavě rozvedeno. Měl jsem strach z data vzniku – zbytečně. Tyhle příběhy (asi) nejde natočit špatně. Pravda, dneska by to asi bylo víc emoční i krvavý. Nebo by tam rovnou poslali Johna Ramba! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím jaký to je, když Amíci opouštěj stát. 2.) Zjistím jaký to je, když je střídaj Rudí Khmérové. 3.) Thx za titule ,,Meechee“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
rozpočet : ? tržby americke : $34,700,291 ()
No predem musim rict, ze na Joffeovo vrcholny dilo me to az zas tak maximalne nerozdrtilo, ale i tak silnej nadprumer. Film mi pripomnel takovy tri filmy. Zacina to ve stylu Apokalypsy, bojuje se, vybuchujou bomby, aby se to plynule presunulo k tak trochu Krvavymu diamantu, kde se v zniceny zemi plny povstalcu a vojaku mota banda novinaru, snazi se prezit a zaroven udelat dobrou reportaz. No a skonci to u Temnyho usvitu, coz je asi ta nejpusobivejsi pasaz. I kdyz film ma behem tech 140 minut rovnomerne rozmisteno spoustu silnejch momentu, takze kdyz uz to pomalu vypada, ze nastane nuda, protoze misty se toho fakt moc nedeje, vytasi se vzdy Joffe s necim zatracene pusobivym. Co se tyce hercu, ty hrajou perfektne, Ngor zaslouzene dostal oskara a predstavi se tu "mladej" Malkovich v jedny ze svejch prvnich roli. Celkove spokojenost, ale mezi moje nejoblibenejsi valecny filmy se to nezaradi. ()
"Válka je nejbestiálnějším šílenstvím."- Leonardo da Vinci ()
Související novinky
Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno
Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (více)