Zoufalství a naděje

Návrat k Bressonovi nejen tematizací osobní zodpovědnosti za stav světa (základní dějová kostra je v podstatě Deník venkovského faráře, ekologická linka připomíná Bressonovy skeptické pozdní filmy), ale také rigorózním minimalistickým stylem. Akademický formát, skoro monochromatický obraz (Schrader chtěl původně točit černobíle), odměřené herectví, opakující se střihové postupy (každé jejich narušení nám něco podstatného sděluje nebo přesměrovává naši pozornost) a kompozice (od symetrických film poté, co protagonista začne pochybovat, přechází k nesouměrným). Jen zcela výjimečně pohyblivá kamera. First Reformed je sice vážný a pomalý film neobyčejné formální přísnosti, ale zásluhou thrillerového rámce a nastolování dobově relevantních otázek (bez jednostrunného karatelského tónu v duchu „Old Man Yells at Cloud“) nepůsobí těžkopádně. Jakkoli má film „staromódně“ konfesní charakter, mezi deníkovým voice-overem a tím, co vidíme, vzniká inspirativní napětí. Toller neustále svádí boj mezi svými myšlenkami a tím, co může ve své pozici nahlas vyjádřit. Při psaní deníku sice slibuje, že nebude nic zatajovat a škrtat, ale některé deníkové zápisky vzápětí raději ničí. Obsah jiných (těch posledních) nám je pro změnu utajen. Jako kněz plní Toller určitou společenskou funkci. Slouží druhým a jako takový cítí zodpovědnost za stav světa a propadá deziluzi a alkoholismu, protože není schopen nic změnit. Z pasivity jej vytrhne až setkání s mužem, který kvůli environmentální zkáze nechce na svět přivést potomka. Nastolením dilematu mezi soukromými myšlenkami a veřejnými činy se First Reformed liší od Taxikáře, Schraderova předchozího dramatu o trápení muže znechuceného společností, z něhož minimálně během noční jízdy autem otevřeně cituje. Schraderův scénář a Hawkovo soustředěné herectví fascinujícím způsobem vyjadřují Tollerovu pomalou proměnu, která je současně propadem do temnot i vzestupem do vyšších sfér bytí (transcendencí). Na začátku ještě Michaelovi radí, aby žil pro to, co člověka přesahuje, ke konci si však uvědomuje nedostatečnost skutečnosti, že církev namísto přítomných problémů řeší duchovní otázky a posmrtný život. Vnitřní klid nachází až po učinění rozhodnutí, jak bude na globální oteplování, ztrátu zájmu o náboženství (na jeho kázání sedí obvykle cca pět lidí, kostel slouží spíš jako obchod se suvenýry) a radikalizaci mládeže reagovat. Poprvé netráví večer sám se skleničkou whisky, ale v restauraci, kde jí rybu. Rozhovor s Michaelem současně nastoluje ústřední myšlenku života jako hledání rovnováhy mezi zoufalstvím a nadějí. Michael zprvu zosobňuje zoufalství, Toller naději. Později se jejich pozice komplikují. Zoufalství i naději nabízí také dvojznačný (resp. dvojitý) konec. Sděluje dost na to, aby mohl být film uspokojivě uzavřen, ale ne tolik, abyste pak několik dnů netrávili přemýšlením nad tím, co přesně Schrader jedním ze svých nejlepších filmů, které lze sledovat jako stylistické i tematické završení jeho dosavadní tvorby, sděluje. 90% (18.11.2018)

Jak žít ve světě, který se řítí nezadržitelnou rychlostí do záhuby? Schraderův film upozorňuje v ostrém kontrastu na nezájem světových politiků a byznysmenů oddálit ekologickou katastrofu, zároveň s tím se ale pouští – prostřednictvím hlavního protagonisty – do polemiky s bohem, s vírou. Vynikající Ethan Hawke. Špičková kamera. A hudba, která zcela souzní s tím, co se odehrává na plátně. First Reformed přesto osloví spíše ty z diváků, kteří jsou zvyklí u filmu přemýšlet a rozvažovat. Protože je o čem. (05.12.2021)

Film odporúčam sledovať z nahrávky, aby ste mali možnosť stopnúť ho a pouvažovať nad myšlienkami , ktoré sa preháňali vo vedomí (v hlave smutného a nešťastného Tollera. Mimochodom Hawke úlohu zvládol veľmi pekne. Celý film som sledoval ako keď čítam knihu, určite sa k nemu ešte vrátim. Odporúčam aj divákom , ktorým nie sú ľahostajne ekologické problémy na našej Zemi. (11.11.2019)

Obyčejně mě ekologické agitky neberou, ale zaobalit je do Božího plánu mi zase nepřišlo jako úplně špatný nápad. Stejně tak mě zpočátku bavil hlavní hrdina, který sice splňoval všechna klišé o pochybujícím knězi, ale mě se celkem líbilo, jak se snaží schovávat před deštěm pod okap. Problém je, že ta cesta z extrému do extrému byla strašně dlouhá. Trefně to vystihla jedna z postav, když preláta nařkla z toho, že vůbec nevychází z Getsemanské zahrady. To vnitřní mučednictví bylo úmorné i přes výborný Hawkeův výkon. No a motiv se zlou korporací, která kašle na životní prostředí, to také příliš nevylepšil. Konec, který mě narozdíl od většiny potěšil, pak celkový dojem upravil jen kosmeticky. 40% (14.10.2018)

Nemysím si, že by tento film příliš prospěl ani církevnímu ani ekologickému hnutí, ani divákům samotným; rozhodně však marketingu a businessu, které si zde našly pole své působnosti, přestože už i zde se konkurenční prostředí přiostřuje; tak jako v církvi, ekologii i v hledišti. Rev. Ernst Toller a jeho chráněnec Michael Mensana mají mnoho společného, proto si předávají nejen své názory, ale i "sebevražednou vestu", oba jsou na dně. Reverend má, právě v den oslav První reformované církve, tři možnosti volby, které, jak se zdá, zavisí pouze na momentální shodě okolností, buďto se vyhodí (i s předním znečisťovatelem prostředí) do povětří, nebo se stane církevním mučedníkem, nebo se poddá lásce k vdově po Michaelu Mensanovi. O tom samozřejmě nerozhodne sám, to má v rukou Paul Schrader. (30.01.2022)