Bedoone Tarikh, Bedoone Emza
No Date, No Sign
Bez dátumu, bez podpisu
No Date, No Signature
Režie:
Vahid JalilvandHudba:
Peyman YazdanianHrají:
Navid Mohammadzadeh, Hediyeh Tehrani, Amir Aghaei, Saeed Dakh, Alireza Ostadi, Zakieh BehbahaniObsahy(1)
Doktor Nariman je uznávaný patológ. Jedného večera je účastníkom dopravnej nehody - zrazí sa s mužom, ktorý na mopede viezol svoju manželku a osemročného syna. Doktor mu ponúkne, že dieťa odvezie do nemocnice, muž však pomoc i peniaze odmietne. Na druhý deň ráno na Narimanovo oddelenie privezú chlapcovo mŕtve telo. Jeho kolegyňa Leila, ktorá chlapca pitvala, tvrdí , že príčinou smrti bola otrava botulotoxínom. Narimana však zožiera otázka, či príčinou smrti dieťaťa nebol predsa len on. Otec chlapca medzitým prežíva svoju vlastnú tragédiu, keď zo smrti svojho syna viní muža, ktorý mu predal pokazené mäso a v zúfalstve berie spravodlivosť do vlastných rúk... (RTVS)
(více)Videa (1)
Recenze (11)
Tragédia jedného doktora, jednej rodiny a jednej hydinárskej výroby. V dnešnej dobe poľského mäsa sa takýto film celkom hodí. Ten iránsky doktor House má taký silný hlas svedomia, že sa vo veciach vŕta tak veľmi a tak hlboko, až je to nepríjemné. Pritom nemôže nikomu a ničomu pomôcť, snáď len tomu svojmu svedomiu. Kto dokáže dekódovať názov filmu? ()
Vynikajúca psychologická zápletka v podobe Kavehovej dilemy a pocitu viny v kombinácii s domino-efektom, ktorý zásadným spôsobom mení osudy viacerých zainteresovaných postáv. Námetovo skvelé, no ten spôsob akým to bolo podané, mal miestami dosť lyrický nádych, resp. v jeden moment sa celý dej začína točiť v tom istom dilematickom víre - a to sa mi zas až tak nepozdávalo. Ale tak to už v iránskych filmoch asi chodí (teda väčšinou mám z toho taký dojem)... Otvorený záver v tomto prípade nebol tiež zrovna najšťastnejším vyústením celého príbehu. ()
To, že to Iráncom v poslednej dobe na filmovom nebi ide netreba zvlášť rozpisovať. Príbehy bývajú dramatické avšak mnohokrát bez zvratu, bez údernej pointy. V úvode načrtnú problém a ten sa potom rieši, ale dejovo vás ničím neohúria. To je i tento prípad. Čo si však na nich cením sú herci. Tí hrajú o dušu a tak verne prenesú vnútorné prežívanie mizérií na plátno, že to treba poriadne uznať. Z nosnej scény, kde Mohammadzadeh vybavuje účty po úmrtí syna mi padala sánka. Taktiež matka syna v podaní Alirezy Ostadi bola vynikajúca, oplakávanie úmrtia bolo srdcervúce. Doktor v podaní Amira Aghaeia bol zahraný v poriadku, len dejová linka s kolegyňou občas pôsobila menej verne, skrátka dlhoročná kolegyňa sa nesprávala občas dostatočne "dlhoročne". Kvitujem režisérov zámer ponechať záver na posúdení divákovi. ()
Čím to je, že Íránci umí dělat tak výborné filmy. Ať jsou jakéhokoliv žánru. Tahle psychologická sonda do duše patologa, který nešťastnou náhodou srazí rodinu jedoucí na motocyklu a druhý den zjistí, že chlapec, který nejevil žádné příznaky těžkého zranění, je po smrti. Jaká byla příčina jeho smrti? Má pravdu patoložka, která provedla první pitvu a po provedení laboratorních testů jako příčinu smrti uvedla botulismus? Nebo je možné, že příčinou smrti bylo poranění chlapcovy páteře? Kdo nepřímo zavinil smrt řezníka, který po domech prodával chcíplá kuřata? Chlapcův otec se s ním ovšem popral, ale pokud otrava nebyla příčinou smrti, pak mu lékaři zničili život, protože bude odsouzen za zabití... Moc krásný film, ovšemže pět hvězdiček. Sebemrskačství? To nikoliv. Jenom svědomí, které by člověka trápilo celý život... ()
Na rozdíl od předchozího režisérova dramatu mi to tentokrát přišlo za hranicí uvěřitelnosti. Soudní patolog mezi sebemrskačstvím a egoismem ve chvíli, kdy to už pro žádnou z ostatních postav nemá význam, potřebuje zjistit, zda způsobil smrt osmiletého chlapce on, i když ví, že by dotyčný hoch stejně nejdéle do tří dnů zemřel na otravu botulinem. A pokud takovémuto typu filmu neuvěříte, postrádá pro vás smysl. Netuším, jak se k filmu vztahuje jeho název. ()
Galerie (13)
Photo © Noori Pictures
Reklama