Purpurová růže z Káhiry

Oscar 1 nominace: Scénář (19.03.2004)

Na Allenových filmech nejvíc obdivuji jejich různorodost. Ačkoliv jsou všechny tvořeny ze stejného základu, každý je ve výsledku zcela odlišný. Stejně tak Purpurová růže z Káhiry. Krom vtipné romance plné dialogů o lásce, smrti a Bohu nám neúnavný jazzman tentokrát ukuchtil především krásnou poctu zašlé slávě kinematografu. Pryč jsou ty doby, kdy si lidé vážili každého vzniknuvšího filmu, v dnešní společnosti trpící všeobecnou bulimií jenom ta skutečně mimořádná díla nevyvrátíme ihned po zhlédnutí. Purpurová růže nás poklidně starosvětským tempem ukolébá do stavu dokonalé blaženosti, aby ve správný čas přišel zdrcující závěr, tvrdící dost nevybíravým způsobem "Tohle je realita!". Přičemž právě láska k filmu, k fiktivním příběhům je to, co hlavní hrdinku drží po celou dobu nad vodou. A nejen ji. Jde o ten nejjistější druh úniku. 85% (17.11.2005)

Co naplat, to, co nazýváme "fikcí" by nemělo být v reailitě a naopak. Jenomže to pokušení je tak neodolatelné :-) A také dráždí, abychom nakonec stejně zjistili, že to má být všechno stejně. A realita "nedotknutelná", je stejně nejlepší, tak co. JSOU I JINÍ CHLAPI JAKO TY? (15.11.2005)

Jedna z těch nejpovednějších veseloher od Woodyho Allena s výbornou Miou Farrowovou v hlavní roli. Jako její mužský protějšek vystupuje v roli filmového milovníka Jeff Daniels, a překvapivě působí v této pro něj nezvyklé úloze poměrně věrohodně. (09.06.2003)

║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $10,631,333║Tržby Celosvetovo $19,000,000║ (03.02.2010)

Film natočený v duchu 50. let obohacen strašně debilní zápletkou. Celé je to ale zábava a Mia Farrow je roztomilá, Jeff Daniels přesnej. Akorát když si vezmeme celkovou strukturu filmu tak mi tam extrémě nesedí ten konec, to Woodymu jaksi naprosto zbytečně ujelo. (15.11.2005)

Jeden z nejúžasnějších Allenových filmů - a paradoxně bych v něm bez znalosti režiséra nikdy nehledal právě Woodyho. Nádherná a téměř mysteriózní romantika a do puntíku přesné herecké výkony hlavní dvojice si mě do poslední minuty podmanily. Je mistrovský um rozesmát a držet divákův úsměv několik minut a o chvíli později ho upřímně rozplakat. (15.11.2005)

Celej film je postavenej na jednom napadu, ale v Woodyho rezii to proste funguje na vybornou. Prvnich dvacet minut je to takovy drama odehravajici se behem hospodarsky krize, takze jsem moc nevedel, co z toho nakonec bude. Jenze pak vylitne Jeff Daniels z platna a zacne naprosto kouzelna romanticka komedie. Vetsinu casu se sice dej vlastne nikam neposouva, ale tak nak to vubec nevadi. Navic Mia Farrow je tady naprosto roztomila a Jeff Daniels je v dvojroli uzasnej. Akorat me trosku zarazil zaver, precejen bych od takovyhle skoro az romanticky pohadky cekal nejakej veselejsi. (28.01.2009)

Parádní komedie opředená skvělými výkony Farrow a Danielse ... Zajímavé, že když Allen v nějakém svém filmu nehraje, je to hned lepší podívaná ... (21.03.2006)

Jako by se Allenovi zalíbil onen retro styl ze Zeliga. Purpurová růže z Káhiry je ale jiný film. Bohužel třetí Woodyho zcela nevtipný film v řadě, že by drobná tvůrčí krizička? Navíc mi zde chybí Woody jako herec. Originalita někdy není vše. (29.03.2010)

Další zajímavý kousek Woodyho Allena, který opět přináší něco originálního - námět, aneb filmová postava vystoupivší z plátna do reálného světa. Purple Rose of Cairo je milý, něžný snímek s dobrým, dobovým hudebním doprovodem a jako vždy kvalitními dialogy. Závěr je překvapivě docela zdrcující, ale myslím, že je zcela na místě, neboť díky němu divák lépe pochopí, že nejde jen o pohádkový výplod Woodyho fantazie, ale především příběh z drsného života jinak nevýrazné ženy středního věku, jejíž jedinou láskou jsou filmy. Jen mi tam chyběl sám Woody a jeho vtipné a/nebo filozofické průpovídky... 7/10 (15.02.2008)

Velmi sympatický film, vlastně jeden z nejlepších Woodyho Allena. Zatím nejlepší bez něj před kamerou, co jsem viděl. Velmi nápadité, přitom jednoduché. Chytré, ale ne namyšlené. Víc takových, Woody! (17.08.2012)

(1001) "Nemůžeš se naučit být skutečný. To je jako kdyby ses chtěl učit být trpaslíkem. Někteří z nás jsou skuteční, někteří ne." Jak sladké. (08.08.2010)

Laskavý pohled a nostalgické vzpomínání na svět, který zanikl anebo vlastně ani nikdy neexistoval. Přesto si ho každý z nás alespoň jednou vysnil a utekl do něj, byť jen na krátkou chvilku. Realita zdánlivá se pak zdá být více reálná než skutečnost sama. Může vzniknout nesmírně okouzlující, podmanivý a vzrušující svět podobně jako nám ho v Purpurové růži z Káhiry ukázal Woody Allen. Někdy přece není špatné (se) trochu (za)snít? Jen pak nezapomenout žít svůj život. (06.11.2014)

Jedná ze zásadních výtek filmových kritiků, kterou většina diváků nejen nesdílela, ale ani nechápala, směřovala proti odtržení filmového světa od skutečnosti. Film má reflektovat realitu všedního života a řešit reálné problémy, ne nabízet únik do světa iluzí. Naproti tomu diváci vždycky odpovídali, že všední reality mají plné zuby a do kin přicházejí snít a bavit se. Woody natočil zábavnou hříčku o filmovém průmyslu jako tradiční továrně na sny, kam se chodíme schovat před bídou každodenní ubíjející reality. Filmová postava se jednoho dne vzbouří a rozhodne poznat skutečné city a skutečný život a osloví divačku ve filmovém sále. Následuje romance jak z těch nejpokleslejších dílek červené knihovny okořeněná Allenovým ironickým nadhledem, která má ovšem pro vyznavače žánru červené knihovny poněkud bolestné zakončení. Purpurová růže je komedie, ale narozdíl od raných Woodyho dílek není založená na hláškách a bláznivých gazích. Milé obsazení, Woody už tady jasně dokázal, že jeho nejsilnější parketa je práce s herci a propracované dialogy. Celkový dojem: 85 %. (27.10.2013)

Je to zvláštní, uplynulo teprve pár měsíců od dob, kdy jsem se na filmy Woodyho Allena nedokázal dívat, a teď v nich spatřuji jistotu... nemusím se bát, že Allenův film bude nějaká blbost a to platí i Purpurové růže z Káhiry. Woodymu se podařilo skvěle odhadnout, jak by to asi vypadalo kdyby z filmového plátna vyběhla jedna z vedlějších postav. Je zábavné sledovat ty, jenž ve filmu zůstali a bojí se, že bude vypnuta promítačka a stajně tak je zábavné sledovat Toma Baxtera, který je dokonalým obrazem muže a se jí snaží zalíbit (a jak se zdá, jde mu to). Trochu horší to je s nesympatickou postavou hollywoodského herce Gila Shepherda, je totiž vypočítaví a sebestředný. Jediná jeho úloha ve filmu je zachránit své namyšlené ego. A to se mu bohužel podaří, přičemž pokazí... nebudu spoilerovat, prostě jen tento film je skvostem světové kinematografie a já bych Vám jej rád doporučil. (15.11.2005)

„Nikdo to nemá lehké. Není práce, byla válka. O I. světové asi nevíš.“ - „Bohužel mi unikla.“ Úvodních cca 20 minut je dost nuda, ale od útěku hrdiny z plátna začne být snímek opravdu hodně zábavný, navíc s funkční romantikou a satirickými narážkami na filmový průmysl. Scény s líbáním, startováním auta, návštěvou nevěstince, hudební vložkou v obchodě a novou postavou na plátně jsou velmi zdařilé, ale takových film nabízí celou řadu. A co víc, nahlíženo dnešní optikou, se zde Woody tím sledováním postav, které jsou nucené být divákům takřka neustále k dispozici, strefuje i do podstaty reality show. Jinak se celý ten nápad podařilo využít výborně a samotnou kapitolou je herecký výkon Jeffa Danielse Jen s tím koncem mám problém, k žánru filmu se zkrátka nehodí (ten chápavý závěrečný úsměv to už nevytrhne). Kvůli němu a výše zmíněnému začátku to tak budou „jen“ silné 4*. „Chceš mít pověst potížisty?“ - „Nemůžu za to!“ - „Když si nepohlídáš postavu, nebudou tě obsazovat.“ - „Hrál jsem ho tak věrohodně!“ - „Asi jsi to přehnal.“ (09.09.2015)

Skvělý námět, skvělá hudba, skvělý Daniels. (15.11.2005)

Scéna, kdy herci na plátně nadávají na poměry v Hollywoodu patří k absolutnímu vrcholu filmové tvorby - ústy postav jako bych slyšela samotného Woodyho. Navíc ta jemná ironie a roztomilé utahování si ze 100% klaďasů příjemně zalichotí. Woody umí svými komediemi tak nějak pohladit po duši, ale to už jsem tu určitě psala. Opět geniální... (17.11.2005)

Prolínání neurčité hranice snu a skutečnosti, vědomí a touhy i zoufalství, lidský osud, který je nesnadný svým údělem, ale bohatý vnitřním životem. Zhruba tak a po dodatečném doplnění o hranici lehkého a "vážného" žánru lze popsat jemný humor i nostalgii tohoto díla jednoho z nejhravějších a nejnápaditějších amerických tvůrců Woody Allena. Nápad s prolínáním snového filmového a drsného amerického světa velké krize třicátých let promítnutý do osudů truchlivého manželství na periférii v zásadě zaměnitelného amerického velkoměsta odhaluje nejen velký herecký potenciál Miy Farrowové, ale také dobře zvládnutou dvojroli Jeffa Danielse. Odhalení prázdnoty většiny hollywoodské produkce i mělkosti tzv. hvězd již v počátcích existence této továrny na sny se rozumí jakoby samy sebou. Stejně tak jako vydařená konfrontace mělkosti filmových postav té doby a jejich náhle objevované vědoucnosti s okoralostí tzv. reálného světa jen dokresluje zdařilost a v mnohém i mimořádnost tohoto díla. Tato "scifi bez scifi" nabízí mnohé z toho, co přispívá k tomu, že filmy tohoto druhu zůstávají trvaleji v divákově paměti. (23.04.2011)