Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Středometrážní film Pavla Juráčka a Jana Schmidta z počátku české nové vlny je příběhem muže, který si vypůjčí kočku, a pak se ji marně pokouší vrátit. Jenže půjčovna už není k nalezení, a tak muž s kočkou v aktovce kráčí bludištěm chodeb, čekáren a kanceláří... (NFA)

Recenze (102)

Ronee 

všechny recenze uživatele

Všetci sa odvolávajú na akéhosi Josefa Kiliána, ktorý kamsi odišiel. Honzík si požičia mačku z Požičovne koček, aj keď vlastne mačky nemá rád. Na druhý deň ju už aj nesie späť. Ale namiesto obchodu nájde len prázdne výkladné skrine. A tu sa roztočí kolobeh behania po úradoch, kde sa úradníci rozčuľujú nad jeho činom, ktorý nemá dôvod a rozprávajú mu o tom, koľko percent negramotných je v Brazílií. Keď si nájde dôvod, potom mu možno budú ochotní aj pomôcť. Film je plný absurdností, groteskných záberov (ako záber na tancujúci zadok) a neporozumenia. Nechápu nielen diváci, ale aj postavy vo filme. Niektoré motívy sú však jasné - Josef Kilián je Jozef K.! ()

Dinsberg 

všechny recenze uživatele

Že to vypadá nereálně? Omyl. Československé obyvatelstvo v tomhle bordelu muselo žít 40 let. Už jen úvodní scéna, ve které někdo "vybočí" z řady. Nebylo potřeba příliš slov. Pavel Juráček už pak příliš možností k filmování nedostal. Za tuhle okatě skrytou cynickou satiru na komunistický režim, ve kterém člověk bloudí (viz scéna na úřadě) a když už někam dojde, tak rozhodně ne k cíli, se ani nelze divit. Tolik podobenství, že na jednou shlédnutí je není možné rozpoznat a i po rozpoznání jsou velmi mnohoznačné. Každý si najde svůj úhel pohledu. ()

wylda 

všechny recenze uživatele

Film i přes svůj rozsah, necelých 40 minut, dokáže dokonale popsat absurdní svět byrokratického totalitního aparátu, ve kterém bohémský volnomyšlenkářský umělec trpěl a žil. ()

AgnesDee 

všechny recenze uživatele

Dávám tři hvězdy jen proto, že nevím, jak tento film hodnotit. Je to tak absurdní a divný, že na to prostě nemám názor. ()

Pitryx 

všechny recenze uživatele

Asi jsem blbý jak puštok, ale toto jsem prostě nepobral. Naštěstí je to milosrdně krátké. Dvacet s bídou za kameru. A tak slibně to začalo. ()

krokodlak 

všechny recenze uživatele

Tato novovlnná kafkárna si zaslouží pět hvězdiček už jen za skvělou hudbu Wiliama Bukového, která místy zachází až do noiseu a industrialu. Čuříkova skrytá kamera s dlouhým objektivem zaručuje velmi autentický zážitek. ()

Romadoor 

všechny recenze uživatele

Vtipné, tragické a nejspíš i výstižné (a nadčasové) podobenství státní správy . Navíc v nádherných záběrech nekonvenční kamery. ()

Fajolo 

všechny recenze uživatele

Minimálne jedna hviezda je za herecký výkon, konkrétne za tú mačku, ktorá musela vydržať celé hodiny prenášania v taške. Žiadna z mačiek, ktoré poznám, by to nedokázala. Už ani tie mačky nie sú, čo bývalo. ()

Dvojirakri 

všechny recenze uživatele

Nerad snižuji průměr hodnocení snímku, ale na mě dělal dojem spíš náhodně pořízených a sestříhaných záběrů, spojených s geniálním nápadem, absurdním humorem(který byl tehdy nanejvýš moderní) a okořenný trochou surrealismu. Výsledná alegorie mne přes krátkou stopáž nezaujala tak jak jsem očekával, možná je to tím že tu dobu nepamatuju. Možná tím že nejsem ten správný divák, Pavel Juráček byl intelektuálně na zcela jiné výši než já, to bez mučení přiznávám. Raději si ale pustím jakéhokoli Švankmajera. ()

DVCAM 

všechny recenze uživatele

Juráček byl opravdu výjimečný tvůrce. Dávám "jen" čtyři, protože pět jde pro Případ pro začínajícího kata, kde surrealismus a absurditu rozvinul k dokonalosti. ()

tuberatanka 

všechny recenze uživatele

Československí Iľf a Petrov, ale o čosi temnejší a bizarnejší. Súboj občana s byrokraciou, občas až podozrivo aktuálny. Výborný aj po obrazovej stránke, škoda len, že príliš krátky. Ale to asi stačí. ()

the_weaver 

všechny recenze uživatele

Vydarená kritika absurdnosti komunistického režimu, ktorý neustále propaguje, ako spoločnosť a hospodárstvo napreduje, zatiaľčo skúsenosť občanov so štátnou byrokraciou a vlastnou ekonomickou situáciou je stále horšia a absurdnejšia. A práve absurdita byrokracie je predmetom tohto trefného filmíku. ()

rashnomon 

všechny recenze uživatele

21.4.2023 Středometrážní film, zapadající do Československé nové vlny. Popisuje několik absurdních situací, dějících se nejčastěji v úřednictví, které nedává smysl, což vše propojuje hlavní postava s kočkou. Lze tu vidět několik obrazů lidské tuposti, kterou si hlavní postava prochází. Vše se odehrává za totalitního režimu, takže to může též ukazovat pocity absurdity lidí, kteří v něm žili. Je to jeden velký cyklus absurdity, točící se kolem různých situací, dějící se v neznámém čase, na neznámém místě, s neznámými lidmi. První záběr filmu na sochu popisuje, co vůbec znamená jméno filmu a ukazuje tu sílu pomocí nasvícení.Následně ale i jeho celou anonymitu, znovu pomocí nasvícení. Druhý záběr, kde lze vidět skupiny lidí, zapadajících mezi sebe, jdoucích celkem i synchronizovaně a stejným směrem, než se vyskytne hlavní postava v odlišném tónu šedi, stojící. Tato scéna nám nastiňuje vyčlenění z toho absurdního davu, který myslí naprosto stejně. Situace z totalitního režimu jej i hezky znázorňovaly a ukazovaly jakousi nesvobodu. Je to neustálý cyklus a řád společnosti. Postava se dostává do situací s opačnými lidmi, s lidmi, kteří nesou opačnou logiku a vnímání, než má hlavní postava. Slyšela jsem, že lidé ve snímku vidí i obrazy Kafky a jeho děl, což nemohu zamítnout. Je to jako by se Kafka procházel jeho absurdními díly. Hlavním dílem, které s tímto rezonuje je rozhodně Kafkův Proces. Je to něco, co by se stalo každému. Je to každodenní film. Já bych to dokonce i přirovnala k nějakým aspektům italského neorealismu, jelikož to obsahuje prvky npř. toho odcizení, které se v neorealismu vyskytuje často, následně i ten nerozum, neporozumění okolí. ()

Lockeroom 

všechny recenze uživatele

Nějak jsem nepobral, o čem to vlastně bylo. Nejsilnější dojem z toho byl - záběry z komunistické Prahy, šedivé a plné nespokojených a šedivých lidí. Příběh sám mi přišel příliš umělý a nepochopil jsem, co tím chtěl básník říci .... ()

Aug 

všechny recenze uživatele

Žánr představuje kód uměleckého příběhu, který vytyčuje prostor, v němž se příběh narativního fiktivního díla odehrává. Je to zpráva o tom, jakými vyjadřovacími prostředky a postupy, jakou řečí bude umělec vypovídat o tématech či problémech, které stojí v centru pozornosti jeho uměleckého záměru realizovaného ve fiktivní realitě uměleckého díla. Je to zpráva o přístupu k realitě, z níž má vzejít umělecké dílo. „Chci udělat jiný, původní život, původní svět, který by nebyl kopií, ale modelem,“ píše Juráček v explikaci scénáře Postavy k podpírání. Zříká se tak iluzivních, mimetických forem narace. Tuto hlubokou skepsi k mimetickému procesu poznání skutečnosti můžeme interpretovat jako snahu autora o zjednání si takového přístupu ke skutečnosti, který by odolal pokušení předmětné řeči, pokušení napodobovat skutečnost a přistupovat k ní jako k předmětu. Útočiště pro takový přístup k realitě nachází Juráček pro své fiktivní dílo v alegorických principech vyprávění a myšlení. Alegorický princip narace charakterizuje především jeho didaktická forma, která zdůrazňuje intelektuální a poučný potenciál vyprávění, a to prostřednictvím metafor a symbolů. Alegorie, více než který jiný druh narace, zdůrazňuje symbolický význam postav, scén a dějů. Symbol jako druh metaforického procesu je základním stavebním kamenem Juráčkovy umělecké fiktivní reality díla Postava k podpírání. Naprostý rozchod mezi idejemi a praxí tehdejšího komunistického režimu se v Juráškově Postavě k podpírání odrážejí ve dvou souvisejících rovinách: politické a existenciální. Juráček tyto rozpory postihuje konstatováním existujících patologických jevů lhostejnosti a odcizení ve společnosti padesátých a šedesátých let: „Existence odcizení, a odcizení u nás existuje, mi potvrzuje, že i u nás došlo ke společenským deformacím“ (Juráček). Klade zásadní otázku: jak je možné, že v socialismu může člověk pociťovat odcizení a lhostejnost, když ideje hovoří o přesném opaku? Tyto deformace společenské praxe připisuje na vrub fenoménu kultu osobnosti, na nějž hledí jako na symbol totalitního komunistického režimu první poloviny padesátých let, který „byl mystický, nepočítal s rozumem, paralyzoval rozum“(Juráček) . Postava není pouhou povrchní reflexí politických rozměrů kultu osobnosti, ty jsou v díle obsaženy imanentně. Není to pouhé dokumentaristické konstatování, co vše víra v kult osobnosti způsobila. Navzdory jeho odhalení je pro Juráčka víra v kult osobnosti něco neustále přítomného, co ovlivňuje myšlení a jednání lidí. Postava k podpírání je tedy v první řadě umělecké vyjádření osobní zkušenosti se zakonzervovaným duchovním klimatem československé společnosti druhé poloviny padesátých a počátku šedesátých let, která na svých bedrech bezmocně vláčí břemeno dědictví kultu osobnosti. ()

xEvilDeadx 

všechny recenze uživatele

Surrealismus, pochmurno, absurdita. Nejlepší československý film ve všech směrech. Těžko uvěřím, že tvůrci filmu brali v šedesátém třetím roce jiné drogy, než na které je typuji. 100% ()

Reklama

Reklama