Město mé naděje

Kačer svůj "odpustek" za 60.léta pojal opravdu unikátně, snad až provokativně. Těžkotonážní dadaistické a absurdně vtipné dialogy (mnoho scén je za hranicí podivnosti), absolutně nehostinná industriální krajina snímaná kamerou v temných barvách a všechny postavy neustále podmračené a zmítané nedobrou náladou a vnitřní krizí, k tomu Klusákova hudba. Tohle je všechno, jenom ne rozjuchaná budovatelská agitka, tak negativisticky působící film ve všech svých složkách se jenom tak nevidí! Atmosféra se strukturou podobá dehtu. Není se co divit, že Město mé naděje nikdo nezná a že ani v kinech se to pravděpodobně vůbec neohřálo. Pro mě v rámci československé kinematografie 70.let naprosté zjevení, přestože to rozhodně není to, co si dnes představujeme pod pojmem "kvalitní film". Škoda, že si už nepamatuju některou z množství třeskutých hlášek... (10.01.2015)

Ja síce mám rád filmy s výrobnou tématikou, ale musia mať nejaký dej, ktorý dokáže človeka upútať, no tento film nemá ani hlavy ani päty. Chcieť zavádzať umenie do takéhoto druhu filmov sa veľmi nevypláca. Napríklad Jaroslav Balík to včas pochopil vo svojom normalizačnom opuse "Atomová katedrála". Myslím, že teraz to už vie aj Jan Kačer, ktorý si k tomu všetkému zvolil do svojho diela ešte aj hercov, ktorí tu podali výrazne nepresvedčivé výkony. Takže hodnotím to dvomi hviezdičkami kvôli exteriérom vítkovických železiarní, ktoré sa dnes už len tak niekde nevidia. (03.06.2009)

Povinný námět z výrobního prostředí se autoři snažili pozvednout na vyšší úroveň a rozhodli se filmu vtisknout skoro filozofický a umělecký rozměr. Tím z toho udělali ještě větší sračku, než by z toho normálně byla. Holt z tématu výroby ingotů v hutním podniku umění neuděláš, ani kdyby ses rozkrájel. Doufám, že se Kačer za tohle hluboce stydí. (18.12.2006)

Poéma o vítězství a prohrách lidí v osobním životě a práci. Tak zní motto dalšího výrobního filmu, který má kromě tradiční budovatelské výpovědi kupodivu také hodnotu dokumentární. Téma se tentokrát zabývá atomovým programem v ostravském hutnicko-strojírenském podniku, na kterém se pracuje jako o život. A to doslova. Práce je tak vyčerpávající, že inženýr mající stranický úkol na starost z toho všeho podle infarktu. A tak po něm pokračuje syn. No jo, co všechno se v tom socialistickém marastu nedělo. Tedy ve filmových příbězích. Režijně se na snímku podílel Jan Kačer a to s nadějí o vykoupení se ze stranické nelibosti vzniklé kvůli trezorovému snímku ´Den sedmý, osmá noc´ (1969). Práce na reaktoru a rešení problémů při výstavbě je doplněno také osobními starostmi některých jednotlivců, které ale vypadají tak vynucené, až jsou nezajímavé. Ona ani ta pracovní vývojářská část není zrovna lecjaká pecka. Inženýři prostě jen chodí od ničeho k ničemu, neustále něco řeší a divák v podstatě pořádně ani neví, o co se vlastně jedná. Kromě tedy toho jádra, neboť o tom se mluví neustále. V šedivosti ostravské doby jsou však zachyceny, z dnešního pohledu, dobové, tedy dnes už neexistující, unikátní místa. Nejrůznější budovy, ulice či hornické a ocelářské kolonie. Nechybí ani odstřel nějaké budovy, že prý starodávné hospody. Dále letecké záběry ostravských sídlišť a vůbec okolí, takže dohromady vlastně něco jako filmový odkaz jak z filmového týdeníku. Týká se to i záběrů přímo z oceláren. Technické nadšence možná zaujme malý parovláček. Zkrátka a dobře, ve filmu je zvěčněno Ostravsko 70 let v plné socialistické parádě, který věrně poukazuje na symbol doby. Scénář filmu je ale skutečně hrozný. Evidentně se nad koncepcí všeho, tedy jako to má a nemá vypadat, nijak zvlášť nepřemýšlelo. Dle historickým materiálů snímek nezaujal ani ve své době uvedení a z tohohle hlediska ani není divu. Takovýchto výrobních filmů, které byly stále na jedno brdo, vznikalo víc než dost a diváky už to prostě nezajímalo. Nic jiného z toho snad vydedukovat nelze. Snímek nyní může posloužit jako vzpomínka na 70 léta přímo Ostravákům, ale jinak jen z filmového historického hlediska, jak stranický orgán budoval socialismus prostřednictvím hraného filmu. A to je na celém tomto filmovém pokolení v podstatě vše. (29.04.2022)

Jako milovník komunistických agitačních filmových perel převážně 70 a 80 let minulého století u kterých se opravdu bavím musím napsat:Toto byl opravdový filmový průjem! Zřejmě nejhorší Československý film jaký jsem kdy viděl a těžko bude kdy překonán.Taktéž výkon superherce Drahoše Ožany. Sorry Duck (29.10.2019)