Režie:
Antonín KachlíkScénář:
Jiří CirklHrají:
Jaroslav Satoranský, Ctibor Turba, Vlastimil Čaněk, Zdeněk Polák, Alexandr Kovacs, Jiří Zahajský, Jiří Krampol, Jiří Suchý, Antonín Neumayer, Jiří Šlitr (více)Obsahy(1)
Vojnu lze přežít jen s písničkami Suchého a Šlitra. Na začátku nově příchozí vojáci založí hudebně divadelní soubor, aby unikli ponižování ze strany těch starších. Zařeknou se, že oni budou na příští nováčky hodní. Jenže se ukáže, že bez přísnosti se nic nezmůže a že mazáctví není nějakou deviantní úchylkou. V této komedii najdete nejen skvělá hudební čísla, ale také spoustu gagů z vojenského prostředí. Je to zároveň první film, ve kterém se objevila slavná semaforská dvojice Suchý a Šlitr. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Jiříci Suchý a Šlitr tomu hlavně dávají správnou váhu. Jaroslav Satoranský taky nehraje špatně a snímku se nedá upřít snaha o poctivé zobrazení vojny. Jeden z mála filmů Antonína Kachlíka, na který se dá dívat!... ()
Hodne prumerna komedie z vojenskeho prostredi je jen jakymsi spatne usporadanym chuchvalcem nesourodych pribehu par pratel. ()
Ocení nejspíš ten který byl v těch letech (63-65) na vojně, a že vojna není kojná, to byl všeobecný fakt, příběh šmrncnutý o hudební a romantickou složku nebyl vůbec špatný, stejně tak jako dobrá snaha o poctivé a realistické vyobrazení tehdejší vojny. Líbila se mi i atmosféra, v tý době už dost uvolněná, krásná to doba, možná bych i měnil. Jen bych si možná v roli Karla Čiperky dokázal představit někoho jiného-ale budiž, každopádně co se týče fyzických proporcí, tak poloviční desátník Moraveček byl parádně ztvárněn, i já měl s takovým podobným tipem tu čest. Holky krásné, krom parádní ozdobičky Šoberky, která klukům při jejich prvním setkání naprosto vyrazila dech (ani se nedivím) mě zde zaujala i ta Karlova láska (hrála Jana Jobová-jediný film) do které se na první pohled zamiloval. A samozřejmě hudba, parádní dobové šlágry, ty zde hodně vynikly a film oživily. Marthos asi nebyl na vojně, protože by jinak věděl že zde normálně byli i 30+, to jestli bylo Šlitrovi v tý době už 40 (inu člověk je tak starý, na kolik se cítí) to bych nechal stranou (k vadě to tu rozhodně nebylo). Jen tak mimochodem, i v těch tvých oblíbených 30 letech, se objevovali mladší herci v podstatně starších typech rolí a nebo naopak, viz Plachta, Marvan, Pešek atd, takže když už kritika, tak prosím ne jen jednostranná. ps: Hovadina to může být jen pro Tebe, pro člověka která na vojně nebyl, kdyby ta možnost byla, tak byses ji bránil jako čert kříže:-) ()
"Len klid, pánovia. Z každej prehliadky mali odjakživa fofry iba velitelia. Nám sa nemôže nič stať." Tak to je velká pravda o vojně. Tady sice zase tak moc nešlo o zobrazení nějakého skutečného stavu armády, ale já jsem se bavil při výcviku, při skoku přes stoicky klidného koně nadél a hlavně při hudebně-pantomimických číslech. Přesto bych asi čtvrtou kapitánskou hvězdu dobrovolně nedával, ale mihla se tam Olga Schoberová a ta by mě potěšila, i kdybych to měl za 730. ()
Z hlediska kvalit scénáře a režie snadno zapomenutelná, nevýrazná záležitost, navíc, co si budem nalhávat, taky náležitě zidealizovaná, ba vylhaná. Zajímavou jí ale dělá herecké obsazení - děvče Schoberovic je zkrátka k zulíbání a oba Jirkové ze Semaforu jsou kulturním fenoménem 60. let. Díky nim lze film považovat za doklad doby a hudebního umění téhle dvojice, která v té době vyprodávala divadelní představení na půl roku dopředu... Celkový dojem 40 %. ()
Výstižné charakteristiky mých předkomentátorů vcelku postihují úroveň i ráz filmu. Kontroverzní pozitivnost scénáře i režijního zpracování je víc než vyvažována - a zároveň obhajována - hereckým obsazením, hudebním doprovodem i zřetelnou snahou o věcné postižení skutečných vztahů a atmosféry během dvou let, která byla tehdy nucena mužská část populace - nynější dědečkové a perspektivní pradědečkové - v armádě trávit. S jistou nadsázkou lze říct, že v zásadě přináší pravdivý, byť notně idealizovaný ráz vojny během komunistického režimu v jeho vrcholné fázi, kdy byl - bez ohledu na skutečný stav společnosti - v zásadě akceptován a přijímán. Je prost tlampačové agitace padesátých let, není tu však ještě ani rezignace a odstup let osmdesátých; vojenské filmy v české národní kinematografii z tohoto hlediska představují svébytný sociologický fenomén. Tento svým způsobem semaforácký film v sobě obsahuje jako mnoho jiných v té době - snahu věcně, zevnitř systému a v jeho hranicích postihnout skutečné nesnáze, ale i radosti a žaly mládí té doby; je dobově věcný. Buďjakbuď pohled na S+Š v uniformě je dnes jak pohled z jiného snu, z jiné doby. Snad právě proto může i dnes nacházet své diváky, dychtivé zvědavostí po obsahu věty "To když byla ještě vojna, tak ..." ()
Bylo nás deset patří k té množině českých filmů, na které je nutné se dívat s jistým shovívavým despektem. Přelom 50. a 60. let byl ve znamení celospolečenských změn, ale ve státním filmu se stále ještě hojně přešlapovalo na místě. Trochu z obav o to, co přijde, trochu z pohodlnosti. V této atmosféře ke slovu přišel Antonín Kachlík a jeho románová prvotina Bylo nás deset (1961), oceněná II. cenou v soutěži k patnáctému výročí bojů u Dukly. Co víc si přát? Prostředí základní vojenské služby bylo příležitostí pro kohortu mladých: Satoranský, Postránecký, Zahajský, Krampol, Sloup... z nichž nikdo pod vedením začínajícího režiséra nepředvedl nic, co by stálo za pozornost. Jejich postsynchrony a voiceovery výsledku také mnoho neprospěly. Ani ta autentická bezradnost mládí nebyla klíčem k uchopení těch jednotlivých příběhů jalových mládenců. Samostatnou kapitolou pak byly obdobně herecky bezradné představitelky přítelkyň naivního hrdiny Jana Jobová (dabovaná Zuzanou Stivínovou) a Olga Schoberová (dabovaná Evou Klepáčovou). Kdyby na jejich místech Satoranský vyznával lásku pouze jejich fotografiím, dopadlo by to o poznání lépe. Co dodat k výstupům S+Š, kteří si řekli, že ve filmu vystoupí jen proto, aby se otrkali během natáčení, před jejich vysněným projektem Kdyby tisíc klarinetů? Otrkali se, toť vše. ()
Dvě hvězdy za písně, debutující Olgu Schoberovou (nadabovanou Evou Klepáčovou) a Ctibora Turbu. Jinak mě na Bylo nás deset nezaujalo ale vůbec nic. Jaroslav Satoranský byl obzvlášť děsný. ()
Zelené sukno a zpěv. Jde to k sobě? Ale to víte, že to jde, jak nám názorně ukazuje tenhle film. Sice nechápu, že když to měl někdo za 730, že si ještě u toho mohl freneticky prozpěvovat, ale budiž. Nebyla to ani komedie, ani nijak vyhrocené drama. Tedy blíže to mělo k slabé drámě, neboť dramatická linka ukázala postupně narůstající nešvar mazáctví. Že nevíte, co to bylo mazáctví? No, to se ptáte toho pravého, který o tom ví hovno, jak to za bolševika chodilo na vojně. Takže z doslechu vím, že mladší ptáky pérovali ti, co nastoupili o jeden rok před nimi. No, hrozná pakárna, když někoho šikanovali a dávali mu deset dní "vostrejch". Samozřejmě vzhledem ke vzniku filmu je to tady hodně mírně pojato, ale pokud vás stresuje už třeba jenom Vasil z Míši Kuličky, tak byste třeba mohli mít nervový otřes z nadřízených křiklounů na ubikaci anebo Satoranského zavřeného v base, kterak skrz mříže smutně pozoruje cvičiště. Ale kdepak, takovou úděsnou "depku" nám soudruzi přece jen nedopřáli. Hned totiž vidíme veselého Suchého, jak to s vojenským bandem a s kolegou Šlitrem rozpumpoval na plné pecky se semaforským šlágrem. Ještě že má film alespoň ty písničky, jinak bych se posral nudou. Ke všemu je mně ten svět kasáren a rozkazů tak vzdálený. Kdyby tvůrci přidali nějakou tu hlášku, ale je to celé poplatné době. Nejvíc mě sralo, že vojáci museli mrdat. Nechápu, že ještě měli chuť smočit ptáka v houští, když byli obklopeni takovým šíleným prostředím, ve kterém spíše péro na povel kleslo, než by šlo nahoru. Asi to chtělo Fialovou (barvu). Ta zelená je přece jen dost asexuální. No, asi takhle, resumé pro film vychází zcela negativně. Na filmu se mně nic nelíbilo. Fakt slátanina zelených mozků. Škoda toho nadějného hereckého obsazení, které čítalo začínající "ucha" Postráneckého a Satoranského. Byla sranda vidět je jako mladíky. To jediné na celém filmu, spolu se zpěvy, zaujalo. Antonín Kachlík proslul nálepkou režiséra poplatného totalitnímu režimu. Nelze se tedy divit, že film vypadá tak, jak vypadá. 20% ()
Nejvíc mě rozesmálo, co k »veselohře s poláčkovským titulem« vypotil pseudohistorik Pavel Taussig: "Režisér Antonín Kachlík si vybral mezi protagonisty i dvojici S+Š. Nevadilo, že to byli už obstarožní záklaďáci, čtyřicetiletý Jiří Šlitr byl snad nejstarším vojínem v celém Varšavském paktu." Aneb jak vystavět stať o filmu na podobných hovadinách. Dnes na tom lze ocenit pouze jednu z prvních rolí Olgy Schoberové. Víc nic. ()
Děj filmu je sám o sobě prostoduchý až pitomý. Zřejmě za to může nejen hloupý námět (mimochodem, autorem knižní předlohy byl režisér filmu Antonín Kachlík), ale především nesmírně nudná a schématická režie. Přesně v duchu "angažované kritiky" se zde sice tepou zlořády jednotlivců, ale zároveň je film v zásadě nepokrytou agitkou, v níž jsou velitelé zásadně moudří, empatičtí a odpovědní... Situaci zachraňuje herecké obsazení... Za prvé účast (pravda, na poměry zvs notně přestárlých) "vojínů" Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (takže se film mj. stává svérázným dokumentem o písničkách divadla Semafor v první polovině šedesátých let), za druhé účast mima Ctibora Turby, za třetí herectví Jaroslava Satoranského, Olgy Schoberové a několika dalších v té době začínajících herců... Snímek také disponuje místy i poměrně zajímavou a vynalézavou kamerou. Po pravdě řečeno jsem se ovšem ani tak nemohl dočkat konce, což se mi jinak při sledování filmů nestává moc často... Celkový dojem: 45% ()
Samotný obsah není moc zábavný a v podstatě je popsaný výše. Kvůli němu nemá moc smysl se na tenhle film dívat, ale na jednu hvězdičku to jakž/takž stačí. Další důvody pro hvězdičky jsem osobně nenašel, ale jednotliví lidé si mohou najít důvody pro sledování např. v podobě Suchého a Šlitra, herectví Jarolava "Kuby" Satoranského, luzného zjevu Olgy Schoberové či lásky k ČSLA. Existují určitě i horší české filmy z 60. let, ale i desítky výrazně lepších. ()
Natočeno podle stejnojmenné knihy Antonia Kachlíka. CITÁT - Bylo mě smutno jako želvě, protože jsem byl mezi tolika lidmi sám - úplně sám........... DVD koupeno za deset korun. ()
V r.1963 velmi populární komedie, díky přítomnosti českých hvězd 60.let Jiřímu ŠLITROVI a Jiřímu SUCHÉMU. Melodie z tohoto filmu dodnes zná celý národ. ()
O hudebním vojenském souboru. Na jedno podívání jo ,ale jinak nci moc. Písničky Suchý ,Šlir nesnáším. ()
Filmum venujicim se problematice vojaku, zvlaste pak zakladaku nikdy nepohrdnu. Zde slo ale o velmi bidnou zabavu, kterou nezachrani ani duo Suchy - Slitr, krasna debutujici Schoberova nebo pro me naprosto tragicky Jaroslav Satoransky. Vim, ze tento film uz nikdy nechci videt. ()
Padněte hovada, ste mrtví..😉 ()
Vcelku zručně poslepovaná historka o přetavení svobodného individua na kolečko ve stroji, kterýžto proces je zde bohužel prezentován jako navýsost žádoucí a přirozený (v souladu s většinovým dobovým vnímáním vojny jako něčeho, co sice nemáme rádi, ale nějak to holt proflákáme, aspoň si budeme mít o čem vykládat, až se za pár let budeme ulejvat pro změnu v práci). To ovšem vidím dneska, tenkrát jsem viděl hlavně S+Š, Ctibora Turbu a Olinku Schoberovou, ti byli a jsou fajn. Zato takový Postránecký je tu nejen za záporáka, ale hlavně za neskutečné herecké dřevo, a není v tom sám (čti: rozpačité režijní vedení). Kolem a kolem slabá trojka. ()
"Zčervená, zčervená, když jí hladím ramena,přečetla si někde asi, co to znamená..." Písně Suchého a Šlitra nemají chybu, armádní soubor s pantominou vcelku vtipná záležitost, ale jinak ten celý příběh o partě mladíků snažící si vojenský dril zpříjemnit společným muzicírováním je dost nemastný neslaný. Snad jen Jaroslav Satoránský v hlavní roli mladíka na vojně je vcelku fajn. Ale jinak se nedivím, že třeba vedle Kdyby tisíc klárinetů tenhle film totálně zapadl. ()
Nemam rad zbrane, ani valku, ale Olinka je moc hezka. ()