poster

Ninjova nadvláda

  • USA

    Ninja III: The Domination

  • slovenský

    Ninjova nadvláda

    (festivalový název)

Akční / Horor

USA, 1984, 92 min

Režie:

Sam Firstenberg

Kamera:

Hanania Baer

Hudba:

Misha Segal

Producenti:

Yoram Globus

Střih:

Ted Nicolaou

Scénografie:

Elliot Ellentuck

Kostýmy:

Nancy Cone
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • movie
    **

    NINJA 3 začíná scénou, ve které berserkující ninja povraždí sto policajtů a celou posádku golfového hřiště, aby byl po trýznivé přestřelce "zlikvidován" a následně jeho zlý duch vstoupí do těla techničky telefoních sítí Lucindy Dickey. A v tenhle moment producentská špička Golan / Globus luxusně zatne tři mouchy jednou ranou a to tak, že v jednom počinu namíchá krásný trashový koktej jak ze svých trademarkových ninja filmů, tak i z EXORCIST a FLASHDANCE (místo tance se tu ale jede aerobik). V momentě kdy už diváka začnou nudit špatně provedené bojové scény nezkušené ninja ženy, příjde na scénu Šó Kosugi a pořádně to rozpáře. Scéna, kdy se nezničitelný ninja zavrtá do země patří mezi top! Proč tenhle film svého času viděl v amerických kinech 7 000 000 dollarů je mi záhadou, ale dobře tomu tak!(14.11.2016)

  • Cimr
    odpad!

    ,,Doktor říká, že jste úplně v pořádku. Máte akorát zbystřené smysly a zvýšený zájem o japonskou kulturu..." Od první chvíle, kdy se v křoví na golfovém hřišti objeví ninja a začne svým japonským uměním nemilosrdně kosit nekonečné zástupy policistů a helikoptér - zcela bezdůvodně samozřejmě - je jasné, že tento film si s nějakou logikou nebo motivací postav hlavu neláme. Daleko spíš působí jako mokrý sen dospívajícího kluka, co miluje ninja filmy a holky v upnutých elasťácích... Pár scén je sice z rodu legendárních (třeba snaha vyhnat ze sebe zlého ducha pomocí aerobiku), ale bohužel takových 80% tvoří úmorný soubojový ninja-odpad, při němž se divák modlí, aby už toho nesmrtelného záporáka KONEČNĚ někdo oddělal.(13.8.2015)

  • Quint
    *****

    V 80. letech vznikla spousta ninja filmů (jen Godfrey Ho jich během té doby zplodil kolem stovky) a většina z nich je naprosto zaměnitelná. Ninjova nadvláda se ale nepodobá čemukoliv jinému. Zatímco v ostatních filmech tohoto subžánru jsou ninjové většinou jen stádo chlápků v kostýmech, jdoucí si pro výprask od hlavního hrdiny, tak titulní ninja v Ninjově nadvládě má extrémně tuhý kořínek. To dokazuje hned úvodní akce, která vyeskaluje z napadení několika golfistů jedním ninjou v souboj téhož ninji s armádou policistů přijíždějících na motorkách, v autech a helikoptéře. Tahle akce je tak vystupňovaná do extrému, že už se jí ostatní akce ve filmu nevyrovnají. Zábava tím ale nekončí. Tvůrci, naspeedovaní nespoutaným fanouškovským entuziazmem, si řekli, že další ninja film od Cannonu se vydá úplně jinou cestou než ty předchozí a jakákoliv smysluplnost či logika jim přitom nebude stát v cestě. Film tak vyniká ztrátou jakýchkoliv tvůrčích zábran. Naprosto vše je tu povolené. Absolutně šílené spontánní nápady se tak nezastavitelně hromadí na sebe a neznají hranice. Co kdyby byla vedle golfového hřiště jeskyně s magickými ninja zbraněmi? Co kdyby levitující ninja meč dokázal přenést duši mrtvého ninji do těla instruktorky aerobiku? A co kdyby jí předtím zhypnotizovaly laserové efekty z videoherního automatu? Výsledkem je rozkošně nesourodé křížení ninja filmů s tehdejší MTV a fitness kulturou, tanečními filmy a dokonce i vymítačskými horory. To vše v tom nejhrubším osmdesátkovém provedení (neonově křiklavé barvy, kouřové efekty, cvičební elasťáky, větráky na vlasy a syntetizátorová taneční hudba). Film neměl takový úspěch jako předešlé ninja filmy od Cannonu. Možná proto, že tu v zásadě není žádný hrdina, kterého by teenageři obdivovali a jehož plakáty by si polepovali dětské pokojíčky. Hlavní hrdinka (Lucinda Dickey, breakdanceová hvězdička z cannoňáckých tanečních hitovek Breakin' 1 a 2) se sice umí prát, ale jen když je v moci ducha zlého ninji, její přítel je naprostý moula a Sho Kosugi se tu jako kladný ninja objeví pouze krátce. Možná proto to pak Cannon zkusil s Michaelem Dudikoffem a v dalších ninja filmech se držel i více při zemi. Škoda.(14.3.2018)

  • JFL
    *****

    Jestliže jiné nindžovské bijáky od Cannon Films působí jako báchorky sepsané desetiletými kluky, ale omezované k tuctovosti mantinely tradičních schémat akčního filmu, pak "Ninjova nadvláda" tentýž koncept dovádí k horečnatému vrcholu díky spojení s dalšími dobovými vlivy, konkrétně aerobikovými filmy a vymýtačskými horory. Výsledkem je skvostný camp, kde doslova každá scéna skýtá velkolepou, byť ne zcela zamýšlenou zábavu. Ta z velké části vychází z absurdních důsledků spojení prvků amerických nindžáren s věcmi okoukanými z "Flashdance" a "Vymýtače ďábla". Tak se můžeme rozplývat nejen nad samotným konceptem, kde holčinu praktikující dance aerobik posedne duch nadlidského nindži, ale i nad jednotlivými nesoudnými sekvencemi jako je pokus hrdinky vzdorovat zlému duchovi tancem. Úchvatnou nadstavbu pak představuje domýšlení důvodů konkrétního "tvůrčího" řešení scén s nulovým rozpočtem či evidentní stopy nulového vkusu a citu pro míru na straně producentů. Proto třeba hrdinka, ač evidentně inspirovaná "Flashdancem", nepracuje ve slévárně, ale opravuje telefonní vedení, neboť to se dá natočit zadara v poušti. Nicméně i „přímý obsah“ scén stojí za to - počínaje úvodní bláznivou pasáží, kde nadlidskými schopnostmi nadaný nindža zlikviduje půlku policejního sboru i vrtulník, zatímco se mu protivníci spawnují jak ve videohře, aby ani jedno napřáhnutí nepřišlo vniveč. Nebo směšná sekvence vymýtání zlého ducha, která svým unikátním sjednocením výpravy za pár šupů, nulového rozpočtu na efekty, pseudo asijskou mystikou a herecky omezenými projevy protagonistky vyvolává křeče bránice. A to nemluvě o všemožných drobných detailech jako je třeba přírodní angorák hlavního borečka. I v kolekci absurdně nesoudných fláků Cannon Films je toto naprostým trashovým drahokamem. Ostatně kde jinde uslyšíte ultimativní lékařskou diagnózu „není s vámi nic v nepořádku; tedy kromě nadměrné citlivosti vašich smyslů a vašeho zájmu o japonskou kulturu“?(17.1.2015)

  • spaceboyCZ
    *****

    Film meho detstvi...tehda ho tata dotahl z vyletu do Prahy, psal se rok 1988, (me bylo pet roku), melo to priserny jednohlasny dabing, ale skakajici ninjove, hvezdice, samurajske mece atd. me naprosto ukouzlily. Kazeta se pri stehovani v devadesatem ztratila a ja na film zapomnel. Posledni dobou ale tak nejak, asi z nostalgie, shanim filmy, ktere me v mladi ucarovaly...a po dvou dnech hledani jsem konecne zjistil, jak se jmenoval ten o holce - ninje..a asi po pul roce se mi ho podarilo sehnat, jupiiiii, juchuuuu....zase mohu vzpominat :)(12.8.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace