Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Film Kouzelné dobrodružství vznikl na motivy stejnojmenného díla Alaina-Fourniera, francouzského prozaika, působícího na počátku minulého století. Scenáristé Josef Hanzlík a Antonín Kachlík přenesli děj románu z Francie na území Rakouska-Uherska před první světovou válkou. Vypráví příběh přátelství gymnazistů Františka a Gustava, které se během let vytrácí, stejně jako vzpomínka na kouzelný, téměř snový zážitek... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (17)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Zřejmě nejlepší Kachlíkův film se opírá o poetiku Alain-Fourniera. Bohužel kniha i stejnojmenný film byly po léta zapomenuti. Český překlad nedávno znovu vyšel po dlouhé pauze v roce 2018. Film naposledy ocenili v době vzniku v San Sebastianu. Příjemné překvapení z raných 80. let. Vkusná dobovka, zajímavá adaptace, dobře vedení herci. Jen více repríz bychom mohli Kouzelnému dobrodružství přát. ()

Mariin 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejhezčích českých filmů jaké znám, i když těch mých pět hvězdiček je trošinku nadsázka. Ale je to rozhodně nadprůměr. První půle filmu je naprosto vynikající! Prolínání poetiky (a v závěru příběhu) i reality života. První půle krásné snění, druhá půle krutá realita. --- Velmi zdařilá adaptace románu Alaina Fourniera, přičemž dějištěm jsou místo Francie Čechy na sklonku Rakousko-Uherska. Odvážný čin režiséra Kachlíka a vyšlo mu to výborně. Přestože si jinak komunistického funkcionáře Antonína Kachlíka nevážím, musím uznat, že tohle natočil dobře, místy lze říci i znamenitě!. Vynikající kamera! Ivan Gogál i Julie Jurištová se do hlavních rolí moc dobře hodili; je tu výborně vystižena kouzelná slavnost i podzimní atmosféra. - Myslím, že tento film je u nás nedoceněn. ()

WANDRWALL 

všechny recenze uživatele

Film o přátelství, nevydařených láskách, ranách života. Mohu vidět i opakovaně, takže dávám tři hvězdičky. Pro mě dobrá filmařina, tedy dobře odvyprávěný příběh. Jediná vada je nevydařený název, zní strašně kýčovitě a nevystihuje podstatu příběhu, i když je užito po vzoru názvu knihy. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Na československý film 80. let jde opravdu o dost nezvyklé dílko, už jen tou poeticky surreální atmosférou či samotným adaptováním románu francouzského autora... Vnímal jsem ze strany Antonína Kachlíka výraznou snahu o cosi osobitého, minimálně díky historické výpravě a mnoha pěkným vyladěným záběrům se mu to do jisté míry dařilo, nepostrádalo své kvality, komorní snová atmosféra měla své kouzlo a ve vybraných scénách mě uměla vtáhnout. Problém je, že ta atmosféra se už nikam dále nevyvíjela, celý film zůstala úplně stejná, samotný příběh romantického ražení mě nedokázal uchvátit, chybělo mu napětí a proto na mě Kouzelné dobrodružství dokázalo nejednou působit až monotónně i nudně... jakoby tomu filmu chyběl v té věčně tajemné náladě kus života a silnější emoce, případně něco, co by vyprávění pravidelně osvěžilo. Takže přestože onu snahu i jistou důstojnost vnímám, ten film mi spíše potvrdil, že Kachlík byl jen průměrným režisérem, který výjimečně měl shodou okolností a díky silné herecké sestavě to štěstí natočit i cosi hodně povedeného (Já truchlivý Bůh, Náš dědek Josef), tento film mi však navzdory všem ojedinělým atributům přinesl spíše průměrný zážitek a to včetně hereckých výkonů. Nebo se v lepším případě mohu domnívat, že nejsem úplně cílovou skupinu pro to tajemně fantastické romantično, které jiní diváci zde i poměrně vychvalují. Předlohu neznám, nečetl jsem jí a na základě tohoto filmu mě po ní sáhnout neláká. [60%] ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Alespoň trochu objektivní hodnocení by asi mělo oddělit románovou předlohu a film... Předloha je označována za jedno z prvních děl magického realismu. Po jejím přečtení můžu říci, že je to mladické dílko, obsahující na jedné straně nesmírně přesné popisy francouzského venkova na konci 19. století, běžného fungování maloměstské školy, chlapeckých her atp a na druhé straně nesmělé pubertální fantasie o ztraceném zámku a o krásné "princezně", která v něm přebývá. Za mě osobně, to první mi připadalo daleko zajímavější než to druhé... Prvky zmíněného "magického realismu" lze dobře rozpoznat i ve filmu samotném. Celý příběh je vysloveně snový. Figuruje v něm mnohé z toho co nalezneme i v knize, a to dokonce snad ještě intenzivněji. Vedle už zmíněné krásné a skromné "princezny" ze ztraceného zámku uprostřed pustých lesů či v knize taktéž obsažených komediantů, zde nechybí barokní kostýmy, magický střelec atp atd. Zároveň se ovšem do této snovosti vlamuje neúprosná realita "moderního věku", který už nepotřebuje zámky, nýbrž továrny a lihovary. To je ovšem aktualizace, kterou předloha vůbec nezná... Změnou je také to, že ve filmu dopadne vlastně všechno úplně špatně, zatímco v kniha končí téměř optimisticky. Meaulnes se shledá se svou dcerou a přivede navíc i Franze a jeho snoubenku a ti pak šťastně žijí ve svém domku. Není přitom jasné zda-li tuto nenaplněnost a tragiku ve filmu lze chápat jako kritiku onoho nového pragmatického světa nebo spíš jako popis světa jako takového. V magickém realismu často magicky působí jakýsi univerzální řád či dobro. V tomto případě ovšem jde spíše o jakési "magicky působící zlo" a děj je svým vyzněním takřka fatalistický. Všechno dopadne špatně, přestože se zdá, že je téměř stále, vlastně skoro až do poslední scény, nakročeno k idyle a zdánlivě dokonalému štěstí... Jakousi příslovečnou tečkou této snové "možnosti idyly a štěstí" je závěrečná demolice zámku. Složité předivo vztahů se tím téměř dokonale rozpadá... Jen na okraj je třeba zmínit, že i onen progresivní "podnikatelský věk" záhy utrží bolavé rány v podobě První světové války, rozpadu Rakousko-Uherska a, s ohledem na zmínky o židovství, především Druhé světové války. To je samozřejmě opět vklad až scénáristický... Velmi podstatnou změnou oproti knize je citelné zrychlení a razantní zjednodušení děje. Tuhle změnu lze považovat jednoznačně za nešťastnou. Děj filmu díky tomu působí násilně a nepravděpodobně. Jedná se přitom v podstatě o sled jednotlivých scén, jakýchsi živých obrazů, v nichž se příliš nemluví, jsou poměrně statické a výtvarně velmi pečlivě komponované. Celý děj zdánlivě proběhne relativně rychle, v předloze ovšem mezi jednotlivými scénami proběhne celkem pět let. Scény ve škole se mají odehrávat v 15. letech, svatba Yvony v 18. letech, narození dcery v 19. letech, návrat Meaulnesa ve 20 letech. Ve filmu je jen tak na okraj malé dcerce citelně více než jeden rok. Horší je to, že herci na plátně navzdory svému citlivému věku prakticky nestárnou a oběma hlavním hrdinům bylo v době natáčení filmu "už" 23 let. Školní scény díky tomu působí poněkud zvláštně... Suma sumárum: Schopnější režisér by si s předlohou patrně poradil lépe, možná by ji pojal jako seriál (ostatně, předloha si o to přímo říká), Kachlík v zásadě vytvořil sérii trpných živých obrazů, u nichž se člověk neustále ptá "proč to udělal", "proč mu to neřekne", "a to je předtím nebo potom"? Vlastně všechny postavy, nejen zešílivší ztracený bratr Franz, jednají dosti nesmyslně a podivně. To vše samozřejmě lze najít u v předloze, nemalé změny, zjednodušení a zrychlení děje ovšem nesmyslnost celého příběhu ještě podtrhly... Nezanedbatelným kladem je ovšem to, že celý film má úžasnou atmosféru. Pokud by šlo pouze o kostýmy, výpravu a kameru, jednalo by se z přehledem o jeden z nejlepších českých filmů... Celkový dojem: 65% Hodnocení knižní předlohy: 75% Zajímavé komentáře: PollyJean, Una111 () (méně) (více)

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Mám litovat, že jsem neviděl Kachlíkovo Kouzelné dobrodružství jako chlapec? Jak by na mě zapůsobilo v těch letech, z nichž si uchovávám skličující obrazy maloměstského odcizení, jejichž krátká echa dočítám ještě dnes z rozpadajících se stránek ulic, když si to nedělními rány šněruji do kostela…? Troufám si říci, že by mě k ničemu neiniciovalo – nejvýše by mě vzrušila ta – neutralizovaná – magickorealistická obrazotvornost, nepříliš vzdálená od Panny a netvora či Devátého srdce. – Dnes jsem, přirozeně, někde jinde – a jistě i díky Alainu-Fournierovi, jehož román Le Grand Meaulnes jsem četl poprvé ve dvaceti a ve svazku z edice Symposion jsem si nejeden silný postřeh zaškrtl. Cítil jsem věci podobně. Nemohu tedy odhlédnout od předlohy a sleduji-li ten snímek, jen eviduji odlišnosti a všímám si především toho, jak svým podáním tlumí to, jak vyváženě tkal tento věčný jinoch své vyprávění. – Předně ve filmu chybí příběhu expozice. Gustav (Augustin) přichází mezi venkovské studentíky jako aristokratický Huckleberry Finn. Naprosto není jasné, jak se profiluje jeho osobnost mezi nimi, jaké vztahy tkají zdejší mikrosvět – na což pak osudově reaguje průběh původního příběhu (při retrospektivním odhalování pravdy). Přímočaré uvedení do slavnosti zcela popírá její snovost. Původní čtení chlapcových zápisků neuzavírá eventualitu, že se mu to vše zdálo, že si to vymyslel, a celý svět se tak rodí úplně jinak. Zde se vše osvětluje v tom nejtvrdším světle, které bohužel poškozuje i scénu: její lyrismus odhaluje jako vypočítavý, falešný. – Co následuje, je pouhé převyprávění v nudných, neurčitých rakouskouherských kulisách. Paříž, kde se skrývá osudová láska, ale nemůže Praha nahradit. Ani když bystrá kamera Kučerova klouže po prospektech z Vrtbovské zahrady jako štětec vyvrženého českoněmeckého blouda po převratu L. P. 1918. Kachlík tlumočí a tlumočí a veškerá závažnost původní prózy, která zasáhla svého času nejen Francii, ale celou Evropu, se stává nepochopitelnou. – Když dojde i na sexuálně vypjatý kontakt mezi Gustavem a opravdu zrůdně zahranou Valentinou, je již jasné, že režisér ani tentokrát nic nepochopil. Zkáze neujde nic z toho, co prodlužuje mládí až do dospělosti, ba to, čím mládí dospělost poráží. Tedy režisér kvapně zašlapává vše cudné, jemné a jeho zpracování připomíná přihlouplé sujety ze čtenářských deníků atletů-dorostenců. Tak snad je i na místě otázka, zda nechtěl ono iniciační dílo, které uvedlo na cestu věčného tázání tolik mladých duší, zabít… - Přiznávám, že ale o nikom vhodném, kdo by ho dokázal v té době věrně adaptovat, nevím. Snad nejvíc k tomu byl – o patnáct let dříve – disponován Jiří Hanibal. V době, kdy ale už jen sloužil seberozvoji pionýrů- budoucích milicionářů, by možná vytvořil spolu s obludným kameramanem Pávkem ještě něco horšího. – Čím vším smysluplným a silným ještě Kouzelné dobrodružství v Kachlíkově režii je, je dílem Kučerovým… - A nakonec: jak mi kdysi Le Grand Meaulnes zněl? Nějak takto: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/le-grand-meaulnes () (méně) (více)

Una111 

všechny recenze uživatele

Tenhle film se jaksi vymyká z ostatní české filmové tvorby raných let osmdesátých. Když byl někdo dobře zapsán v komunistických horních patrech, když s odpuštěním "držel hubu a krok" a občas dobře posloužil, mohl si takové malé vybočení z šedi soc-realismu dovolit - jako příklad může posloužit právě režisér Antonín Kachlík, jinak profesor na FAMU v dobách nejtužší normalizace. Přestože jsem knižní předlohu nečetla, domnívám se, že její atmosféru Kachlík asi vystihl dobře. Všechno, co jsem o Fournierově románu četla, by se dalo napsat i o tomto filmu: Melancholie, mlhavost, chaos, nejasnost. Musím přiznat, že můj celkový dojem z filmu ale není valný, ničím mne neobohatil, nic mi nepřinesl. Bohužel. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Nejpěknější je na tom asi kamera první třetiny - sice je trochu zatěžkaná materiálem a cítím z ní trochu starobu (ty zoomy!), ale odlesky Kučerových prací čtvrt století předtím tam jsou - vypráví, umí to. Nádherná je práce se světlem, povedly se exteriéry, pánové měli dost štěstí na mlhu i na lokace. Zbytek je hodně pomalý, televizní, občas byly otravné zdlouhavosti v naraci i toporné dialogy. Herci nejsou špatní, září tu Kaplanová - hraje vše stejně, ale má to tvář. Ivo Gogál má silný slovenský přízvuk. Autor hudby Oldřich Flosman, dle popřevratové hudebněvědné tradice jedna z největších sviní období normalizace, nebyl špatný skladatel - zde se vesměs omezuje na šostakovičovské atmosféry anebo na aranže historické hudby. ()

PollyJean 

všechny recenze uživatele

Skvěle zachycená atmosféra. Toto je pravý konec starých časů. Mlha, oprýskávání, kostýmy, líčidla a zvetšelé kulisy. Zchudlá šlechta, která v nových poměrech nemá co dělat a podle toho všichni členové rodiny dopadnou. Robustní hlavní hrdina protíná křehké pavučiny vztahů bezohledně, jako dělová koule. Až příliš dobrácký František Davida Prachaře se nezmůže na víc než na bezmocné přihlížení. Škoda jen těch některých nedovysvětlených, spíš tušených okolností a občas nepřehledných posunů v čase. ()

patrikus 

všechny recenze uživatele

Poměrně zvláštně natočený film, který nikdo nezná. Jako nějaké vyprávění básně, které není režijně úplně ukočírované, nebo je to záměr, u Kachlíka nikdy nevíš... Například ty dlouhé prostřihy, nebo naopak velké skoky kupředu v ději bez nějaké expozice. Jinak skvělé využití exteriérů, dekorací a kostýmu. Hudby poskrovnu. Úžasná sychravá atmosféra.... ()

IdaHutt 

všechny recenze uživatele

Film s jedinečnou, trochu surreálnou atmosférou. Navzdory tomu mu sluší i ten až brutálně střízlivý, přímo cynický závěr. Režisér Kachlík prostě dovedl vývoj hlavní postavy do všech důsledků, vlastně dál než Fournier. A zasazení do českých reálií v období krátce před první světovou válkou se mu rovněž povedlo, včetně zachycení národnostních propletenců. ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Do surreálné atmosféry ponořený příběh o mladistvém přátelství, snovém prožitku na zámku a pozdější vystřízlivění. Oceňuji zde spíše dokonalé postižení kouzelné atmosféry než samotný film. ()

topi80 

všechny recenze uživatele

Kniha "Kouzelné dobrodružství" patří mezi mé nejoblíbenější, hodně mě ovlivnila, ale vůbec jsem neměl tušení, že existuje filmové zpracování (natož že existuje i české). Upřímně řečeno, s jeho hodnocením si moc nevím rady. Je totiž tak jiný, než kniha (anebo to, jak moje fantazie knihu zpracovala), že z toho snad ani nemohu brát jako jeden celek. V knize jsem hltal každé slovo popisující seznámení hlavního hrdiny (neplést s vypravěčem) s Yvonnou. Ve filmu prostě kluk potkal nějakou šlechtičnu a žádné jiskření jsem necítil. Ono celkově je ten hlavní hrdina úplně jiný a tím i vyznění celého filmu. Celkově jsem byl asi zklamán, i když filmu nemohu upřít jeho kvality. Každopádně pro všechny, kdo knihu četli, je to zajímavý vhled do toho, že někdo jiný ji může vidět úplně jinak, proto všem takovým doporučuji film zhlédnout. ()

JARDAHONDA 

všechny recenze uživatele

Podle románu francouzského spisovatele Alaina Fourniera natočil Antonín Kachlík poetické vyprávění zasazené do rakousko-uherské monarchie, nostalgicky laděný pohled na přátelství dvou mladičkých studentů gymnázia, jejichž vztahy pozvolna vyhasínají. Zcela odpolitizovaný příběh se sice vyznačuje uměleckými ambicemi, zvláště vizuální stránka se vyžívá rozněžnělým barevným spektrem, avšak výsledek je rozpačitý, vypravěčsky neobratný, nudný. ()

Reklama

Reklama