Režie:
Antonín KachlíkKamera:
Josef IllíkHudba:
Oldřich FlosmanHrají:
Bohuš Záhorský, Svatopluk Skopal, František Filipovský, Miroslav Homola, Otomar Korbelář, Josef Kemr, Vladimír Hlavatý, Jiřina Šejbalová, Oldřich Vykypěl (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh filmu NÁŠ DĚDEK JOSEF je situován do moravské vsi vinařského kraje počátku 50.let, vrací se však i do starších životních období hlavního hrdiny. DĚDEK JOSEF si přes své vysoké stáří zachovává svéráznou životní filozofii a osobitý humor, který mu vždy pomáhal překonat obtížné chvíle jeho života a spolu s ostatním, staříky ve vsi nezůstává stranou žádných událostí, kterými obec žije. Dějovou osu filmu tvoří devět na sebe navazujících příběhů, které zahrnují všechny roční období, folklórní ráz i poetickou tvář jižní Moravy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Bohuš Záhorský v roli starého zkušeného vinaře pomáhá vnukovi (Svatopluk Skopal) se zařazením mezi vinařské mazáky na moravské vesnici. Nezapomenutelná příprava starého moraváka na výpověď u soudu - "Bels tam ? - Bel ! - Bels ožralé? - Bel ! - Pamatoješ si něco ? - Nepamatojo !" :-) ()
Zbytečně buranské komedie rád nemám. A ty české? Obzvlášť ne :-( Prototalitní neumělec Kachlík stvořil dílo, uměle implantující venkovskou pravdu na pozadí vyčpělého rodinného dramatu, "kolchozo" a padesátých let. Musela to být tehdy na vesnici děsná sranda, fakt. Brrr... ()
Kdyby se tenhle film z poválečného Slovácka oprostil od toho ideového nánosu a nesloužil tak zjevně dobové propagandě, patřil by nejspíš do zlaté pokladnice československé kinematografie. Prorežimní režisér Antonín Kachlík ale byl systémem pověřený umělec specializující se na filmové přepisování historie. Ano, kolektivizace byla pro náš venkov to nejlepší a Antonín Kachlík o tom musí nenásilně přesvědčit i diváky...stylizovanou komedií z padesátých let! Poměřme s Jasného Všemi dobrými rodáky třeba. Není náhoda, že právě v roce 1976, kdy většina režisérů tzv. Československé nové vlny nesměla točit, vznikl tenhle pěkný a veselý normalizovaný film. ()
Stálina na ně! Ale na tancovačce mi zahráli mou zamilovanou :-) ()
Upřímně, mohla bych pominout tu bolševickou agitku a dát tři prdičky, jakkoliv mi prostředí vinařů není kdovíjak blízké. Ale ono je v tom víc věcí, co mi škubaly ochlupením a srážely celkový dojem. Tak třeba to nářečí - neznělo to vůbec přirozeně, prostě jako když pepíci snaživě recitují hantec. A pak mě urputně sra... kálela ta zdlouhavá pasáž o honu, kterou si Kachlík zřejmě leštil svůj myslivecký bambus. Já na téhle papalášské zábavě, spočívající v ožrání se a následné střelbě do zvířat, nevidím nic ušlechtilého. Jeden jediný ze zhruba tuctu myslivců, na které se mi v životě podařilo natrefit ksicht 2 ksicht, se projevil jako člověk se zdravým rozumem a láskou ke zvířatům, ne jako krvechtivý pytlák. Film není skvostem československé kinematografie, spíše obstojným průměrem s několika lepšími momenty. 49% ()
Nějak těm Pražákům ta naše moravština nejde přes pysky. :) Snaží, co jim jazyk dovolí, ale našinec musí slyšet, že to prostě není úplně ono a zcela přirozené. Výjimkou jsou samozřejmě původem Moravané, např. Vladimír Menšík. Škoda, že tu tento velikán neměl větší roli. Celkově vzato se mi Náš dědek Josef líbil. Je to takový nenáročný film, jenž působí skrze nářečí autentičtěji a pěkně ukazuje moravský venkov, zvyklosti i naturel. ()
Uměle vytvořená ves s pražskou představou o moravském nářečí se sice možná nesúdi, ale já bych soudila s chutí. Ani Illíkova poetizující kamera nemůže být dostatečným fíkovým listem buranství, které je zde glorifikováno a povyšováno na normu. Chápu špičkování mezi městy a vesnicemi, mezi malými a velkými obcemi, ale tohle ubohé zjednodušení, že vesničané jsou primitivové bavící se alkoholismem a nahými zadnicemi, skutečně nechápu. Kachlíkovi se podařilo stvořit dokonalý předobraz Babovřesk a podobných skvostů. Navíc u Kachlíka nechybí ani motiv z Babic, což je vlastně od Babovřesk již jen krůček. V kontextu zmíněného mě vlastně ani nemrzí trestuhodné nevyužití hereckého potenciálu Korbeláře, Brabce a Menšíka. ()
Komunista Kachlík, komunista Záhorský, pražsky pokřivený (přesněji řečeno idiotský) pohled na moravský venkov. Dobrý komentář fragre. ()
Smutný film o stárnutí, viděl jsem jako dítě, které holdovalo filmům prakticky od narození, přesněji - příběhu, podstatou vypravování každého příběhu je mluvené slov, i když pokud se komunikace týče, tak se spíše správně píše, že je to v komunikaci mezi lidmi jen 20%...Kdo chápe, ten chápe, kdo ne, tomu říkám - opakovat to už nebudu, to bychom se nikam dál nedostali, a nyní už na žerty a blbce nemám náladu! ()
"Ja se tež polepšim, až se ostatni pohoršijó..." Poetické epizodky o lidech a příhodách z poválečné Moravy zobrazují jak staré vesnické tradice, tak konfrontaci tohoto duchovně "starého" světa s novými společenskými změnami. Doba po válce příliš veselá rozhodně nebyla, ba daleko krutější, než Kachlík s Matějkou ve dvou či třech scénách líčí, přesto si tento film zasazený do ní zachovává společně s hlavní postavou silný nádech něčeho kouzelně lidského, příjemného. Vnímám ho především v nadčasové rovině, i jako úctu k starším lidem. Režisér Kachlík opět (stejně jako v jiném svém filmu Já truchlivý Bůh 1969) využívá osobitého postupu vedení hlavního protagonisty, který se současně stává i jakýmsi průvodcem příběhu – tentokrát jsou to hned dvě postavy: dědeček a vnuk, kteří z času na čas k nám více promluví se svými vzpomínkami či pocity. I v těchhle momentech je zde nejednou zobrazený krásný vztah mezi dědečkem a vnukem, jehož sílu (toho vztahu) pak vycítit zejména v závěrečné scéně. Své kouzlo ve jménu věčeného koloběhu života zde má postupné střídání všech ročných období, též smutných i veselých scén. Na rozdíl od jiných uživatelů nemám potřebu řešit údajnou agitaci, politiku či (ne)správný přednes a volbu nářečí. Řeším jen svoje osobní pocity z filmu, který mě hodně zaujal už v dětství a který mě dokázal již poněkolikáté oslovit znovu i bez toho, abych se při tom dvolával pouze na nostalgii. A nemohu u toho přehlédnout Bohouška Záhorského v životní roli, stejně jako spoustu dalších herců, kvalitní režii i humor. V neposlední řadě také kameru, níž Josef Illík dotváří přímo malebné obrazy vesnického prostředí, přírody a lidového způsobu života. 90% ()
Antonín Kachlík je slušný řemeslník, kterému ovšem poněkud schází schopnost dramatické výstavby a filmový tvar cítí spíše lyricky. "Náš dědek Josef" mu z tohoto hlediska jako filmová látka nepochybně velmi vyhovoval a je to na něm znát. Jistě patří k tomu lepšímu, co kdy Kachlík zrežírovat. I tak je to ovšem docela bída, počínaje překrucováním historických fakt tak, aby nahrávaly soudruhům do karet, přes velmi nepřesvědčivou práci s moravským nářečím, které jistě dobře zní pražákovi, ale moravanům od Ivančic, Hodonína nebo Pavlova se musí otvírat kudla v kapse, až po obecné a zhola zbytečné zdůrazňování folklórních prvků. Morava, ať už jde o jakýkoli z jejich přirozených regionů, je oblast barvitá sama o sobě a rozhodně nepotřebuje ještě přibarvovat. Falešnost Kachlíkova snažení ostatně dokládá to, že vedle jihomoravských lokalit čele s Pavlovem, byly využity i lokality velmi vzdálené, konkrétně Pelhřimov a Jemniště, ačkoliv to rozhodně nebylo nutné a nebyl nejmenší důvod, nenatočit příslušné scény například v Mikulově. Sympatické je to, že "ideologičtí nepřátelé" v podobě nepoddajných sedláků, děkana a barona, nejsou ztvárněni úplně černobíle a také "kolektivizační linka" není ve filmu tak dominantní, jak by v letech jeho vzniku klidně mohla být. Obojí je překvapivě podáno značně civilně, i když tak jako tak v notně "přibarvené" verzi. "Dědek Josef" zkrátka není vyslovenou agitkou, k níž měl v mnoha směrech našlápnuto, ale na druhou stranu jej v žádném případě nelze brát ani jako film komunistickou ideologií nezatížený. Naopak, ideologie a překrucování je ve filmu až nepříjemně mnoho, ale mohlo to být i horší... Situaci zachraňují především skvělé herecké výkony a slušná kamera. Už kvůli tomu nemohu dát pouhé dvě hvězdičky, ty tři jsou ale hodně hubené... Celkový dojem: 55% Zajímavé komentáře: Radek99, Kimon, Phobia ()
Film o kraji vína, lidovosti, zvycích, skromnosti i furiantství obyvatel laskavé Jižní Moravy. O to víc milý, že se hlavní role ujal vynikající herec Bohoušek Záhorský spolu s ostatními známými hereckými osobnostmi v neposlední řadě s Jiřinou Šejbalovou, Josefem Kemrem, Františkem Filipovským a dalšími. Na kvalitě snímku značně ubírá skutečnost, že autoři scénáře a dialogů neprostudovali pečlivě slovácké nářečí a dosti hrubým způsobem vložili do úst tomu našemu moravskému dědkovi nářečí z oblasti Olomouce, což jak jistě každý ví, už není Moravské Slovácko. A k vínu patří slovácké nářečí jako ke špeku chleba. Když vyřkne starý zkušený moravský vinař ""Bels tam ? Bel. Bels vožralé ? Bel. ", to pak pravého moraváka od bečky vína srdce zabolí, ...... škoda, tento filmový počin měl na mnohem víc. O to víc mě to jako rodáka z Jižní Moravy mrzí. No, ... ludé umřů, ale víno bude furt. Tož, ... na zdraví. ()
"Bels tam ? Bel. Bels vožralé ? Bel. " Lepší pro ty, co nečetli knížku. ()
Přes pěkné obrazy moravského venkova se zamýšlím nad tím, proč vinaři ze Slovácka používají hanácké nářečí. Vznikla tak, jak se říká u nás, trefená motanica, která šíleně tahá uši a ruší prožitek. Opravdu hodně slabé tři hvězdy, čekal jsem bohužel více. ()
Probůh!!! Tomuto filmu dát čtyři hvězdičky či dokonce pět hvězdiček? Vždyť je to odporná agitka zabalená v (pro mnohé zřejmě atraktivním) obalu moravského "folklóru" (což je ten "fólklór" vymyšlený a milovaný Pražáky-složený z chlastu a obžerství, fekálního humoru, moravankoidní dechny, přeplácaných krojů a vůbec vytvořený v intencích té představy o bodrém Moravákovi, co do Prahy přijíždí na pečeném praseti, držíc v každé ruce demižón vína). Jednomu je jasné, že i dobří herci hráli (museli hrát, chtěli-li hrát) v kdekterém šuntu, ale přece jenom vidět Menšíka jako mučedníka kolektivizace, to je dost děs. ()
Nevím proč v tom všichni furt hledáte nějakou propagandu komunismu atd. Vezměte to jako film o prostém dědkovi z jižní Moravy, který vypráví svůj příběh a to mi neříkejte, že se vám to nelíbilo. Herci výborní, atmosféra taky skvělá, a strašně se mi tu líbí, jak tu ti Pražáci nebo jiní z velkých měst nadávají, že takhle to na vesnici nechodí a že takhle si to jen ti Pražáci představují a tak to tak natočili a dělají z vesničanů na Moravě dobytky....upřímně? Jděte se podívat i dneska na nějakou vesnickou zábavu na Moravě a bude se vám z těch prasat chtít zvracet, takže myslím, že pravdivé až až....prostě to tak bylo..měli víno a kořalku, tak prostě chlastali, co by si dělali starosti zbytečně. Neříkám, že to nářečí nebylo místy mimo a až moc přehnané, ale popravdě, nejsem z jihu, nemůžu soudit. Mě se to líbilo a kdo by mi chtěl tvrdit, že se ani jednou neusmál, nebo neměl na krajíčku, když dědkovi umřela babka, tak pěkně kecá. ()
Příjemný snímek z Moravy o víně, stáří a mládí, o chvilkách štěstí a trápení, prostě o životě. Ráda se k němu vracím. ()
Bezva herci -ale není to můj žánr :( ()
Jenom je vážně škoda, že domnělí moraváci ze Slovácka mluví hanáckým nářečím.. ()
Vzpomínání dědka se prolíná s životem na vsi po válce, v době zavádění sovětského vzoru hospodaření. Vtipu i vína pomálu, kořalky a mluvení lámanou slováčtinou hodně. Potěšil mě jak jsem předpokládal Miloš Kopecký a scéna z přijímání myslivců. Záběry na Pálavu mě ovšem vždy potěší a pohladí na srdci. ()