Obluda z 20,000 sáhů

Bohužel spíše nuda, která je nejprve zajímavá díky úvodním atmosférickým arktickým minutám a pak už vlastně jen díky fantastickým trikům Raye Harryhausena. Útok ještěra na město očividně inspiroval Emmerichovu Godzillu a je tou nejlepší scénou z celého filmu, oproti tomu závěr v zábavním parku je tak vážně míněný a tak nenápaditě natočený, až je směšný. Pobavila mě rolička Lee Van Cleefa, který obří filmové monstrum dorazil radioaktivním granátem o dva roky dříve, než jeho budoucí spaghetti westernový kolega Clint Eastwood poslal v tryskáči do pekel obří tarantuli. (28.09.2017)

20 rokov po King Kongovi prichádza ďalšia príšera ničiť New York a prekvapivo to pôsobí skôr, ako keby bol film vytvorený 20 rokov pred veľkou opicou ako po nej. A to sa Harryhausen fakt snažil. Inak tu máme všetky tématické klišé doby...jadrový pokus, ktorý sa vymkne z ruky, veľké monštrum, ktoré je eliminované výdobytkom vedy, čiže veda nás môže zničiť, ale nás aj zachráni, nejaký ten biblický odkaz a mladý pekný párik vedcov. Takže ide o to, koľko ste už takýchto filmov z tohto obdobia videli. Ak s nimi začínate, film vás asi poteší práve tými témami, ktoré rozoberá. (22.04.2018)

Japonci v King Kong vs. Godzilla po nárazu ponorky do ledovce nechali obživnout Godzillu, tady zase amíci jistého "Rhedosauruse" jako následek nukleárního pokusu kdesi u severního pólu. Samotný úvod z Arktidy je napínavý, věrohodně podaný, člověku se zima úplně zadírá pod kůži. Poté přichází ke slovu klasická schemata pro monster movies. Typické postavy - všeznalý profesor, jeho krásná asistenka, pokud možno s doktorským titulem, fešácký hlavní hrdina, který zachrání svět a vojsko, které si s monstrem neví rady a v podstatě tu slouží jako křoví.A hlavně ještěr Rhedosaurus, který si to - jak jinak - štráduje přímo na New York (chudáci newyorčani, vždycky to musí schytat oni :o)) Model ještera - tak to je klasický Harryhausen, který svůj rukopis od dob svého debutu až po Souboj titánů vůbec nezměnil. Pokud jde o triky, chce se říci, že pro fanoušky trikového kouzelníka Harryhausena je tohle povinnost. Ovšem triková kvalita je hodně kolísavá. Potápění v miniponorce na dno oceánu, kde přerostlá ještěrka dočasně sídlí, vzbuzuje pouze úsměv. Ta kombinace modýlků a dokumentárních záběrů souboje žraloka se sépií vypadá opravdu divně. Potopení rybářské lodě je naprostá triková fušeřina, i na svojí dobu. Při pochod ještěra New Yorkem se střídají geniální momenty s těmi, ve kterých je hodně znát zadní projekce a modely jsou do očí bijící. A ani si divák ještěrky moc neužije a přijde divný, rychlý konec. Žádná gradace napětí, žádný strach o hlavní hrdiny se nekoná. Škoda. (18.04.2004)

Modelově nádherný příklad, na kterém by se snad daly vyučovat zákonitosti amerických vědeckofantastických filmů, které vznikaly v padesátých a šedesátých letech dvacátého století. Monstrum oživené díky nukleárnímu výbuchu, pohledný dřevěný hrdina, doktor vysvětlující zcela vše co by mohlo filmového diváka zajímat, jeho krásná asistentka a ve vzduchu láska jako trám, plus touha šokovat. To vše se myslím povedlo a z rozpočtu 210 000 amerických dolarů se nám vyklubal pětimilionový zisk, který producenty více než zahřál u srdce. Ten asi dost podstatně odstartoval jedno filmové období a nechali se jím zlákat dokonce i v Japonsku, kde se o rok později objevila vše demolující Gojira. Inspirací tomuto filmu je povídka Raye Bradburyho z novin Saturday Evening Post. K tomu si přidejte jméno trikového mistra Harryhausena a specialistu na režii sci-fi snímků Louriého. Jedna persona vedle druhé by měla zcela určitě zajišťovat kvalitní podívanou. Tou Monstrum z hloubi dvaceti tisíc bezpochyby je a dá se mu vytknout snad jen malá dramatičnost, absence ztotožnění se s hlavními představiteli a proměnlivá kvalita triků, která je v tomto případě více než nečekaná. A ještě něco. Příšerné krabicové studiové kulisy místností po tomto snímku asi vytvořily nějakou normu, protože se s nimi můžeme setkat prakticky v každém filmu podobného ražení. Krásná pohoda na pohodové sobotní odpoledne... (15.01.2005)

To, ze sa tento snimok nestal takou klasikou ako King kong, ci japonske Godzilly (alebo neskorsie kusky Raya Harryhausena), je sposobene slabuckym dejom, ktory nema absolutne co ponuknut. Cela prva polovica je vyplnena nudnymi ba az zbytocnymi dialogmi. Ta druha polovica je uz cisto v rezii Harryhausena, kamera sa dostava z uzavretych miestnosti aj do ulic (posobive zabery na vyprazdnene ulice velkomesta) a to uz sa veru je na co pozerat. Pre fanusikov monster filmov povinnost, ostatnym vsak fillm vela neponukne. (6.5/10) (15.09.2007)