Obluda z 20,000 sáhů

The Beast from 20,000 Fathoms je veľkolepý a smrtelne vážne myslený monster-movie. Čo do zábavnosti ale hapruje. Snaha o polodokumentaristický prístup ide ruku v ruke s držaním si odstupu od postáv, čo ani nevadí, pretože hlavným hrdinom tu nie sú vedci, detektívi ani novinári, ale práve ona prahystorická príšera. Paradoxne, tých scén, kedy si ju môžeme užiť, navyše v kvalitných vizuálnych efektoch, je príliš málo. V 50. rokoch by som si film isto užil, ale v dnešnej dobe Jurských parkov je príliš ukecanou a nezáživnou snahou o hollywoodsky blockbuster. Banálne scény kráčania príšery ulicami New Yorku už nie sú tým diváckym vrcholom, ktorým boli vtedy. A finále v zábavnom parku mohlo byť tiež nápaditejšie a rozvinutejšie. (20.11.2002)

Modelově nádherný příklad, na kterém by se snad daly vyučovat zákonitosti amerických vědeckofantastických filmů, které vznikaly v padesátých a šedesátých letech dvacátého století. Monstrum oživené díky nukleárnímu výbuchu, pohledný dřevěný hrdina, doktor vysvětlující zcela vše co by mohlo filmového diváka zajímat, jeho krásná asistentka a ve vzduchu láska jako trám, plus touha šokovat. To vše se myslím povedlo a z rozpočtu 210 000 amerických dolarů se nám vyklubal pětimilionový zisk, který producenty více než zahřál u srdce. Ten asi dost podstatně odstartoval jedno filmové období a nechali se jím zlákat dokonce i v Japonsku, kde se o rok později objevila vše demolující Gojira. Inspirací tomuto filmu je povídka Raye Bradburyho z novin Saturday Evening Post. K tomu si přidejte jméno trikového mistra Harryhausena a specialistu na režii sci-fi snímků Louriého. Jedna persona vedle druhé by měla zcela určitě zajišťovat kvalitní podívanou. Tou Monstrum z hloubi dvaceti tisíc bezpochyby je a dá se mu vytknout snad jen malá dramatičnost, absence ztotožnění se s hlavními představiteli a proměnlivá kvalita triků, která je v tomto případě více než nečekaná. A ještě něco. Příšerné krabicové studiové kulisy místností po tomto snímku asi vytvořily nějakou normu, protože se s nimi můžeme setkat prakticky v každém filmu podobného ražení. Krásná pohoda na pohodové sobotní odpoledne... (15.01.2005)

Bohužel spíše nuda, která je nejprve zajímavá díky úvodním atmosférickým arktickým minutám a pak už vlastně jen díky fantastickým trikům Raye Harryhausena. Útok ještěra na město očividně inspiroval Emmerichovu Godzillu a je tou nejlepší scénou z celého filmu, oproti tomu závěr v zábavním parku je tak vážně míněný a tak nenápaditě natočený, až je směšný. Pobavila mě rolička Lee Van Cleefa, který obří filmové monstrum dorazil radioaktivním granátem o dva roky dříve, než jeho budoucí spaghetti westernový kolega Clint Eastwood poslal v tryskáči do pekel obří tarantuli. (28.09.2017)

Japonci v King Kong vs. Godzilla po nárazu ponorky do ledovce nechali obživnout Godzillu, tady zase amíci jistého "Rhedosauruse" jako následek nukleárního pokusu kdesi u severního pólu. Samotný úvod z Arktidy je napínavý, věrohodně podaný, člověku se zima úplně zadírá pod kůži. Poté přichází ke slovu klasická schemata pro monster movies. Typické postavy - všeznalý profesor, jeho krásná asistenka, pokud možno s doktorským titulem, fešácký hlavní hrdina, který zachrání svět a vojsko, které si s monstrem neví rady a v podstatě tu slouží jako křoví.A hlavně ještěr Rhedosaurus, který si to - jak jinak - štráduje přímo na New York (chudáci newyorčani, vždycky to musí schytat oni :o)) Model ještera - tak to je klasický Harryhausen, který svůj rukopis od dob svého debutu až po Souboj titánů vůbec nezměnil. Pokud jde o triky, chce se říci, že pro fanoušky trikového kouzelníka Harryhausena je tohle povinnost. Ovšem triková kvalita je hodně kolísavá. Potápění v miniponorce na dno oceánu, kde přerostlá ještěrka dočasně sídlí, vzbuzuje pouze úsměv. Ta kombinace modýlků a dokumentárních záběrů souboje žraloka se sépií vypadá opravdu divně. Potopení rybářské lodě je naprostá triková fušeřina, i na svojí dobu. Při pochod ještěra New Yorkem se střídají geniální momenty s těmi, ve kterých je hodně znát zadní projekce a modely jsou do očí bijící. A ani si divák ještěrky moc neužije a přijde divný, rychlý konec. Žádná gradace napětí, žádný strach o hlavní hrdiny se nekoná. Škoda. (18.04.2004)

Rozjíždí se to nadějně a film v první konverzační polovině navnadí na očekávanou destrukci New Yorku, ale bídná režisérská invence a matná gradace, kterou má vydařenější i boj o místo na pokladně v Kauflandu, to během promenády monstra na Time Square zašlapou do bahna průměru. Určitě ale třeba ocenit provedení většiny scén s obří potvorou, které nepůsobí ani dnes vůbec směšně - o to více zamrzí, že se nedočkaly šikovnějšího dirigenta, tak jako například o čtyřicet let později Jurský park. (03.12.2017)