Režie:
Antonín KachlíkKamera:
Jan KališHudba:
Vladimír SommerHrají:
Jiřina Bohdalová, Josef Langmiler, Jiří Krampol, Jaroslav Nekolný, Miroslav Mokošín, Zdeněk Procházka, Helena Bendová, Pavel Spálený, Milan Draždík (více)Obsahy(1)
Měl to být nešťastnější den jejího života… Úřednice Věra má před sebou velký den plný příprav, nastává totiž její svatba s přítelem Zdeňkem. Během toho má od rána čas přemýšlet, a i drobný úkon, pohled na fotografii či konkrétní slovo, dokáží v její mysli oživit vzpomínky na to, co předcházelo tomuto dnu. Ponořená do sebe se vrací zpátky ke vztahu se Zdeňkem, přemítá nad svou rodinou i nad svými kolegy z traktorového závodu, kde se se Zdeňkem seznámili. Tyto střípky v ní však nevyvolávají pocit štěstí, spíše pochybnosti a hořkost. Stále ale doufá, že dnes jí začíná nový život, že všechno, co bylo řečeno z úst jejího milovaného i ostatních dnešním dnem pomine. Že pomine i pozdvižení, co v práci vyvolala svým poukazováním na problémy v podniku. Dnes musí přijít ten nejšťastnější den jejího života, který by pro ni měl vše změnit. Ale myslí si to samé i Zdeněk? Psychologické melodrama podle předlohy Jana Trefulky natočil v roce 1963 Antonín Kachlík a v roli ústřední dvojice snoubenců stanula Jiřina Bohdalová s Jiřím Krampolem, pro něž se jednalo o jednu z jejich prvních hlavních rolí. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Když jásám nad pouhou hereckou účastí Josefa Langmilera, tak bude asi něco hodně špatně. PsychoRomance Bohdalová/Krampol byl hodně divoký nápad. Kachlíkův film stojí na jediném formálním nápadu a to věru není mnoho... A ostatně, své půvaby Jiřin nabízela skrze průsvitné živůtky později i při Vraždě Ing. Menšíka, kdo ale o to stál? "Komunista jako on by přece nedokázal mlčet, když se děje, co se nemá. Ne, ne, znám ho tolik let." ()
S dvojicí Kachlík/Trefulka jsem se poprvé setkala ve filmu Třiatřicet stříbrných křepelek. Už tehdy mě zasáhla zvláštní ponurá atmosféra, jakou dokáže režisér vytvořit. Zde se opakuje podobné téma vztahu a zklamání v obměněné podobě. Napoprvé působí depresivně ale s přibývajícími lety jsem docenila poselství, které mělo být sděleno. ()
Velmi dobře natočený film, který náramně sednul do právě probíhající nové vlny. Současnost je prostá - nevěsta se chystá na svatbu, vše ostatní se postupně dozvídáme pomocí vzpomínek. Ty se krásně prolínají s přítomností. Režiséra Kachlíka skoro neznám, ale zde mě o svých kvalitách jasně přesvědčil. Snímek je natočen z pohledu nevěsty, doslova se ocitáme v její hlavě (včetně drobností typu kamera zastřená závojem, ohlížející se vlevo a vpravo na ulici atd.). Dále jsou zde chytré věci jako oživlé fotografie Krampola na zrcadle, či úvodní hitchcockovský záběr, který nás uvádí do příběhu. Snad jedinou výtku mám k šeredné Bohdalce, která zde jako bonus ukáže chlupaté nohy a podpaží... Celkově velmi kvalitní snímek, nenechte se zmást zdejším hodnocením. ()
Silně kritický příběh, který je na svou dobu vcelku překvapením. Ukazuje, že i za komunistického režimu vést podnik nebylo peříčko. Aby se splnil plán, tak hold se musel přehlédnout kdejaký švindl, kdejaká zlodějna. A běda tomu kdo na to poukázal. A to právě udělala hlavní hrdinka tohoto příběhu v podání Jiřiny Bohdalové, která na tyto události vzpomíná při přípravě na svatbu s mužem (první větší role Jiřího Krampola), který byl dělníkem ve stejném podniku a který byl využíván k nenávisti k ní. Každý věděl, že měli k sobě velmi blízký vztah. Námět to není špatný, psychologické ztvárnění taktéž, jen styl vyprávění je poněkud zvláštní. Nemusí sednout každému a může vypadat zmatečně. Kvůli častým a vcelku rychlým střihům není poznat, co je vlastně hlavní dějová linka. Ona svatba, která se nakonec nekonala, anebo dohady v podniku? A to se do toho ještě pletou vzpomínky na opovrhování všemožného od onoho muže (J. Krampol), kterého si měla brát. Inu divák musí být při sledování tohoto filmu velice pozorný, jinak stačí málo a už nezná souvislosti a je v příběhu ztracen. Za pozornost však tento snímek stojí. Jiřina Bohdalová se v psychologické filmové roli zase až tak moc nevidí. ()
Reziser kachlik ma dnes uz po 90 -ke a nic netoci. Kazdopadne som videl Třiatřicet stříbrných křepelek. To bol u mna len priemer s pani Vranovou. Tuto je to uz o cosi lepsie, ona si pred svadbou vybavuje kadejake spomienky, divak sa z filmu napokon aj dozvie ci sa ta svadba odohrala alebo nie. ja prezradzat nebudem, rezisersky je film na urovni, nuda bola len v strede, dialogy ale na urovni . 70 % ()
Galerie (6)
Zajímavosti (4)
- Film je natočen podle stejnojmenné knihy Jana Trefulky z roku 1962, složené z povídek „Škaredá neděle“ a „Pršelo jim štěstí“. (skudiblik)
- Filmovanie prebiehalo v meste Hořovice. (dyfur)
- Svatba se natáčela na státním zámku v Hořovicích. (Zlatohlávek)
Reklama