Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Měl to být nešťastnější den jejího života… Úřednice Věra má před sebou velký den plný příprav, nastává totiž její svatba s přítelem Zdeňkem. Během toho má od rána čas přemýšlet, a i drobný úkon, pohled na fotografii či konkrétní slovo, dokáží v její mysli oživit vzpomínky na to, co předcházelo tomuto dnu. Ponořená do sebe se vrací zpátky ke vztahu se Zdeňkem, přemítá nad svou rodinou i nad svými kolegy z traktorového závodu, kde se se Zdeňkem seznámili. Tyto střípky v ní však nevyvolávají pocit štěstí, spíše pochybnosti a hořkost. Stále ale doufá, že dnes jí začíná nový život, že všechno, co bylo řečeno z úst jejího milovaného i ostatních dnešním dnem pomine. Že pomine i pozdvižení, co v práci vyvolala svým poukazováním na problémy v podniku. Dnes musí přijít ten nejšťastnější den jejího života, který by pro ni měl vše změnit. Ale myslí si to samé i Zdeněk? Psychologické melodrama podle předlohy Jana Trefulky natočil v roce 1963 Antonín Kachlík a v roli ústřední dvojice snoubenců stanula Jiřina Bohdalová s Jiřím Krampolem, pro něž se jednalo o jednu z jejich prvních hlavních rolí. (Česká televize)

(více)

Recenze (22)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Když jásám nad pouhou hereckou účastí Josefa Langmilera, tak bude asi něco hodně špatně. PsychoRomance Bohdalová/Krampol byl hodně divoký nápad. Kachlíkův film stojí na jediném formálním nápadu a to věru není mnoho... A ostatně, své půvaby Jiřin nabízela skrze průsvitné živůtky později i při Vraždě Ing. Menšíka, kdo ale o to stál? "Komunista jako on by přece nedokázal mlčet, když se děje, co se nemá. Ne, ne, znám ho tolik let." ()

fragre 

všechny recenze uživatele

Řekl bych, že je to páně režisérův velice osobní film, velice osobní výpověď o ztrátě víry. Neboť komunismus byl v podstatě náboženským hnutím, ač sám sebe prezentoval jako vědecký světový názor. Už jen ten důraz na spisy klasiků (Písmo), které byly používány jako univerzální fetiš, ten kult mučedníků (třeba oficiální kult Fučíkův a též symbol rudého praporu, rudého krví mučedníků, jak to bylo často prezentováno) a nakonec ten apokalyptismus (Poslední bitva vzplála). Pan Kachlík, jak je z jeho životopisu zjevné, byl oddaným věřícím, a jak mi připadá, zde se svou vírou účtuje. Ta totiž, po té, co se dostala k moci, rychle zdegenerovala v pouhý politický provoz, jehož stěžejní částí byl ekonomismus („…když plníme plán, jsou všechny naše chyby drobné nedostatky…“). Sledujeme hrdinku (zjevně režisérovo alter ego) jak se připravuje na svadbu. Do libých pocitů a vzpomínek se jí však neustále vnucují vzpomínky a pocity jiné, ty které rozrušují oficiální obraz společnosti (podávaný ve skvěle pokleslé podobě na slavnostní schůzi při přejímání vyznamenání pro podnik) i jí samou vykonstruovaný obraz milostného vztahu s povrchním mládencem (J. Krampol). Obojí jí nakonec splývá do společného obrazu lži a pokrytectví. Pak se nelze divit ráznému kroku, který symbolicky končí vyčistěním stolu prostřeného k svatební hostině. Konec je otevřený, i když už potemnělost obrazu neslibuje zářné zítřky. Film též připomíná, že J. Bohdalová dokázala být Herečkou, ale pan Krampol jen hercem do lehčích žánrů. ()

Reklama

troufalka 

všechny recenze uživatele

S dvojicí Kachlík/Trefulka jsem se poprvé setkala ve filmu Třiatřicet stříbrných křepelek. Už tehdy mě zasáhla zvláštní ponurá atmosféra, jakou dokáže režisér vytvořit. Zde se opakuje podobné téma vztahu a zklamání v obměněné podobě. Napoprvé působí depresivně ale s přibývajícími lety jsem docenila poselství, které mělo být sděleno. ()

argenson 

všechny recenze uživatele

Nahatá Bohdalová, no kde jinde tohle uvidíte?:-) Navíc v mileneckém páru s Jiřím Krampolem, to je taky unikát. I když popisky k filmu zdůrazňují, že jde o první větší Krampolovu roli, nutno dodat, že ten za celou dobu pronese zhruba čtyři věty, i když pro zvýšení účinku v retrospektivách několikrát zopakované. Jinak právě celkové pojetí filmu ve střídání současnosti se vzpomínkami mě trochu odradilo, protože střihy byly rychlé a místy až nepřehledné. Ale zaznělo několik zajímavých na svou dobu odvážných poznámek ve stylu "mě nezajímá, jak se moje děti v komunismu budou mít dobře, já se chci mít dobře teď". Svůj celou dobu nedůvěřivý pocit z filmu jsem nakonec musel korigovat po závěrečné symbolické scéně sklízení svatebního stolu, ta mě fakt dostala. ()

rt12 

všechny recenze uživatele

Opět jsem se přesvědčila jak strašně moc záleží na momentální náladě a chuti přijmout co se v TV nabízí. Že jsem film viděla a nelíbil, se mi vypařilo z hlavy (naštěstí). Námět a hlavně výkon Jiřiny Bohdalové mě tentokrát zaujal. Kachlíkovo zpracování se může zdát těžkopádně zmatené, ale v podstatě to nebylo vůbec špatné a stojí za to dát filmu šanci. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (4)

  • Svatba se natáčela na státním zámku v Hořovicích. (Zlatohlávek)
  • Filmovanie prebiehalo v meste Hořovice. (dyfur)
  • Režisér Kachlík dostal za film stranickou důtku, protože prý urazil pracující třídu - negativní postavou byl ve filmu traktorista. (raininface)

Reklama

Reklama