Režie:
Antonín KachlíkScénář:
Vladimír PáralKamera:
Josef IllíkHudba:
Ladislav ŠtaidlHrají:
Eva Tučková, Lenka Kořínková, Josef Somr, Magdaléna Weigertová, Jiří Krampol, Pavel Rubeš, Jana Ebertová, Zdeněk Šavrda, Henrietta Kohoutová (více)Obsahy(1)
Psychologický příběh o nespokojených jedincích, kteří pohrdají životními stereotypy těch druhých, vytvářejí si však své vlastní. Tulák životem Kazan a Viola, která se vždy spokojí jen s ideálem, vytváří nesourodou dvojici, která ale nakonec nachází to pravé. (oficiální text distributora)
Recenze (23)
Kachlík! Zachraň se, kdo můžeš! Natočil jeden dobrý film, jeden trezorový a už z něj dělají pomalu disidenta. Rádoby pokus o inovativnost pod dohledem Stb. Haha. ()
Film v mnoha ohledech evokuje zlatou ceskou vlnu let sedesatych, ale presto k ni ma jeste hodne daleko. ()
Poměrně velká nuda, chvílemi jsem měl tendenci, jaké-si nutání odejít od televize a věnovat se raději něčemu smysluplnějšímu, nakonec jsem to přes přemlouvání kamaráda přeci jen vydržel. Teatrálnost z tohoto filmu přímo čpěla a tím pádem se z něj vytrácela tak trochu i ironická nadsázka..Z herců vyloženě nikdo nevynikal a nevybočoval ze stereotypu všedních postav, všechny herecké výkony byly tak zhruba na stejné úrovni..Jelikož jsem ale pražák tak jsem měl možnost pokochat se nejen tzv panelákovou prahou z konce 70 let ale např. i městkými částmi jako Invalidovna, nebo třeba Parkotelem Praha (dříve?) ve Veletržní ulici v Praze 7, kde se to čilo mnohokrát předtím (Arabela, Jáchym atd) ale i potom..Štaidlova hudba byla však velmi pěkná a za tu dávám hned 2 hvězdičky! ()
Příběh sám o sobě by nebyl špatnej. Dvojice naprosto odlišnejch lidí se dá dohromady, protože se chtěj vyvlíknout z toho nudnýho stereotypního života v dobách normalizace. Sice nakonec z toho vzejde takový pseudo-poučení, že je lepší držet hubu a krok, ale úplně bych ten film taky nezatracoval. Bohužel důležitý události jsou natočený tak nějak podivně zkratkovitě a značnou část z filmu zabere nekonečný kecání o blbostech. Co se týče hereckýho obsazení, tak většina herců v hlavních rolích má jinak na kontě jenom několik vedlejších roliček a je asi celkem jasný, z jakýho důvodu je nikdo neobsazoval. Prostě moc talentu nepobrali. Z těch známějších herců je tam snad akorát Somr, Krampol a Kořínková. Kořínková asi hrála mentálně postiženou, jinak si to neumim vysvětlit, Krampol hrál pořád prakticky jedno a to samý a tady nijak nenadchnul, ani to nebyl z jeho strany vyloženě průser. Zachraňuje to jenom sympaťák Josef Somr alias Kazan Neburka. Film teď má celkový hodnocení 51% a já se tady po delší době zase shodnu s hlasem většiny - hodně slaboučký 3 hvězdy. ()
Film nic moc, ale natáčel se v mém rodném městě a tak jsem shovívavý... :-) ()
Páralova tvorba - s jeho stejnojmennou literární předlohou film stojí a padá - se z mnoha důvodů po r. 1970 (zhruba od vydání PROFESIONÁLNÍ ŽENY) zlomila. Snaha publikovat a být čten ho přiměla k hledání kompromisu, který vyústil do postupné adorace konzumu. V RADOSTI došel v tomto směřování zřejmě nejdále. Gulášový socialismus, vrchol normalizace, je hlavním hrdinou severočeského (severozápadočeského) prostředí, v němž je žití vykupováno úmrtným (2400 Kčs ročně), preferovaným zásobováním obchodů všeho druhu a relativně vysokými platy pro horníky a lomníky (značná část hnědého uhlí se dobývá i dnes povrchově). Syžet je zaměnitelný průsečík, centrum orgií anonymní konzumistické průměrnosti, člověk-stroj, jak ho známe např. z Chaplinovy MODERNÍ DOBY nebo Čapkovy TOVÁRNY NA ABSOLUTNO. Film, který zjevně musel být natočen, neměl pod bdělým dohledem cenzury mnoho šancí na původnost a umělecké ztvárnění. Spoluzaložil také tradici uměle vypěstované tzv. severočeské literární školy, která zemřela na úbytě spolu se zánikem režimu, který si ji objednal. ()
Je to zvláští, sledovat třeba i tenhle film. Má svou náladu, postavy v něm svůj charakter, a tím se liší od filmů současných, které nemají ani náladu, ani specifikum, ani nějaké cílení. ()
Úpadek V. Párala, kdy se jeho tvorba stává nakonec obhajobou konformismu (a konzumu) let 70. let (přičemž původně tomu bylo zcela naopak), přestože se jeho postmoderní poetika od černé serie 60. let příliš nezměnila. Herecké výkony jsou navíc opravdu příšerné. Body dávám jen za poměrně realistickou evokaci Mostu 70. let (a záběry z lounského vlakového nádraží, neb jsem rodem Louňan). ()
Veršem Josefa Kainara: „Tak lidé z rovin všichni jdou / při plotech bez konce. / A hvězdy, noční ovoce / se nabízívá jim. / Leč malé vosy jejich nudy / jsou sladce skryty pod osudy, / a ucítí-li co se vzpírat, / vyrazí divoce.“ ()
Byla to taková hořkosladká symfonie. Na mě to bylo až moc depresivní. Až jsem z toho bezradně nevěděla kudy kam. Taková bezvýchodná situace. V té se přesně ocitli Viola s Kazanem. Tak moc se chtěli odlišovat a nezapadnout do průměru a šedi až tam sletěli rovnou po hlavě, protože jim nic jiného nezbylo. Snění má mnoho podob, ale realita je jiná. Očekávala jsem mnohem hlubší ponor do jejich problémů. Místo toho jsem jela jenom po povrch. Viola mi byla svým chováním až nesympatická. S tou bych společnou řeč nenašla. ()
Po první půlhodině jsem se ztratil a už nenašel ()
Já mám tenhle film rád, a musím se zamyslet proč...Je z Mostecka, ano jsem odsud. Ale to nebude to hlavní. Je to o snech. O touze nenechat se svázat. Být sám sebou a být připraven platit. Asi tak.. Kniha je také dobrá... ()
Normalizované psychologické drama o zhýralých dělnících socialismu. Jak absurdně to zní, tak absurdně to vypadá. Nejlepší je Béda Jiřího Krampola, jinak nemá dohromady smysl cokoliv zmiňovat. Taky mě zklamalo, že přes tématický i herecký potenciál tento film neobsahuje prakticky žádné odhalené scény (kromě pivního mozolu Josefa Somra), které ho mohly aspoň tímto směrem "obohatit"... ()
Tohle byl hezký existencionální film v reálném (nereálném) socialismu. Somr jako vystřízlivělý bohém, co zastaví jen na pivo a Viola jako vystřízlivělá holka, kterou k všednosti přivede až nevšední Kazan. ()
Nakonec to nebylo tak špatný vzhledemm k tomu, že Páral mi nesedí. Samozřejmě jsm film rozhodně nechápal tak, jak bych ho chápat ideologicky měl, tedy jako vzpouru proti konvenci života. Celý ten povedený trojlístek se vlastně vyhýbal řádnému životu pracujících v naší společnosti. Pravda, Kazan pracoval předtím dest let u dráhy, než ho vykopla manželka, což ho vykolejilo tak dokonale, že využil nabídky kamaráda a rozjel se do Mostu. Ale co se dvěma nevyspělými dospělými ženami, které by si chtěly života jenom užívat. Krásné sny o nezávislosti a o auťáku, v němž by se dalo bydlet, dovedou nakonec Kazana k trestnému činu, který měl být pomstou na bývalé ženě... Ale nějak je to stejně koneckonců ujeté, protože se zdá, jako by autor Kazanovi a Viole fandil... Já tedy ne. ()
Chtěla bych to zase vidět, protože už si tento film moc dobře nevybavuji - hlavně kvůli záběrům starého Mostu - když nic jiného, alespoň toto se dá považovat za klad filmu, přináší dokumentárně zajímavé záběry...ale jedna věc mi vrtá hlavou - v přehledu účinkujících herců nemůžu nikde najít představitele druhé hlavní role - Josefa SOMRA!?!?! - - - 5.7.2010 - tak Josef Somr již je doplněn...po novém shlédnutí přidávám hvězdičku za ty pamětnické záběry Mostu... ()
Uznávám, že jako nespokojená, lehce feministická, idealistická a individualistická žena měla Viola něco do sebe. Ale od doby, co se "zařadila do společnosti", to stálo za prd. ()
Všední život obyčejných lidí v průmyslovém socialistickém Mostě. Každý je sám, ale každý si v srdci nosí svůj malý sen, který ho drží v té bídné době při životě. Každý si za tím svým malým snem jde, každý chce jednou prožít tu svou malou radost aspoň do rána. Nebo na celý život, ať to stojí, co to stojí. Fotografie doby, ale hlubší ponoření do problémů v tom nehledejte. ()
Páralovy knihy mám ráda, protože jdou do hloubky i do šířky, jako by plasticky umí popsat příběhy a někdy do nich alegoricky zapracovat cenná poselství. Ale asi není jednoduché natočit podle jeho předlohy opravdu dobrý film. Mně osobně toto zpracování nudilo od začátku do konce. ()
Pěkně praštěný film, ale určitě lepší, než Schindlerův seznam ()