Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Martin741
    ****

    Sestdesiate roky v ceskoslovenskej kinematografii boli tym najlepsom filmarskym obdobim. Tuna reziser Karel Kachyna natocil obdivuhodny film o konciacej sa Druhej Svetovej Vojne na pozadi moravskeho vidieka. Stary pan Muller a Gajerova boli proste vyborni herci, vsimol som si aj Gustava Valacha /normalizacna trilogia Pod jezevci Skalou - Na Pytlacke Stezce - Za Trnkovym kerem/ plus pekne exteriery a miestami az genialna rezia Kachynu. Proste ceskoslovenska kinematografia 60. rokov v plnej krase a nadhere : 89 %(18.2.2014)

  • Master19
    *****

    Překrásný film plný fantazií málého Oldřy. Střih je sice někdy trošku překotný, takže některé pasáže můžou působit poněkud zmateně, ale celkově jde o nádhernou mozaiku tvrdé reality konce války, představ a skutečných dobrodružství v opravdu nezáviděníhodné době. Stopáž je trošku přehnaná, ale ani po dvou hodinách poetika filmu nenudí. Opravdu povedené, ačkoliv pro někoho možná hůře stravitelné.(24.4.2006)

  • Radek99
    *****

    Jen pouhých pět let uběhlo od doby, kdy Karel Kachyňa natočil své Práče, film o konci války z perspektivy dítěte, a je až neuvěřitelné, jak moc se změnila situace v Československu těch časů. Práče, mírně schematický a velmi silně patetický film o osvobození Československa s až národně-obrozeneckým závěrem a národním dějinným optimismem náhle střídá film se smutně ironickým názvem Ať žije republika. Hlavním hrdinou je také malý chlapec, ale je vidět, jak moc se změnily okolnosti toho, co se mohlo a smělo ve filmu zobrazit - náhle není osvobození planoucí meta, je to jen zlom, kdy jedny vojáky střídají druzí, Rusy na moravské vesnici nikdo nijak zvlášť nevítá, spíše jde skrz grunty obava, že budou rekvírovat koně, národ se scvrkl v hrabivé hospodáře, lid nebojuje, ale krade, jak kradl za Němců, krade i Rusům, přirozené, tedy animálně zlé, jsou nejen děti, ale i dospělí, kteří vedeni těmi nejnižšími pudy lynčují zdánlivé udavače, svět je hořký a nespravedlivý, za což nemůže válka, ale prapodstata společnosti. Smutné až traumatizující vyznění svého filmu zjemňují tvůrci pro Kachyňu tak typickou poetizací, dějová linka je proložena mnohými snovými pasážemi, halucinacemi, nočními můrami, denním sněním, někdy škodolibou, někdy úsměvnou imaginací a představami hlavního hrdiny, navíc je celý děj zpomalován mnohými flashbacky (chvílemi jich bylo, čistě subjektivně, skoro až nadmíru). Uznání zaslouží především Kachyňova pověstná práce s dětskými herci, malý představitel Olina, tedy Zdeněk Lstibůrek, hraje naprosto famózně a z dnešního pohledu skoro až nepochopitelně, cit pro výběr a vedení dětských herců má Kachyňa prvotřídní. Stejně jako vizuální stránka a kamera, nádherné, do posledního detailu promyšlené záběry, v podstatě hodně syrový, ale zároveň umělecký pokus o vhled do dětství na vesnici. V Kachyňově tvorbě navazuje tenhle film na volnou řadu obdobných, na vidění dětských hrdinů založených děl, nově však představuje v té době již osvědčený tvůrčí tandem, který Pan Režisér vytvořil se scénáristou Janem Procházkou, jejichž vynikající scénář opravdu prorazil okovy doby...(24.11.2013)

  • helianto
    *****

    “Myslel jsem, že jsou mrtví, že se ve válce nespí...“ Když se před mýma očima odvíjel něžně trpký příběh malého Olina, okamžitě mi naskočila myšlenka z jednoho výborného a velmi populárního televizního filmu - “... víte, co miluju na dětech? Že vidí svět takový, jaký by měl být...“ Sny. Nádherné, sluncem zalité, představy. Nikdy toho malého hrdinu neopustily, ať byl svět kolem něj, jaký chtěl. Válka, prudký, nelítostný otec, posmívající se kluci z vesnice... Všechno je v jeho fantazii opředené něžným světlem dětské čistoty. Režiséru Kachyňovi se podařilo zachytit skrytá zákoutí dětské duše velmi citlivě, přechody mezi snem a skutečností téměř nevnímáme, a přece víme, kdy chlapec sní a kdy jej dohnala tvrdá realita. Obraz těžké doby a drsného prostředí podaný tak, až se nám obé jeví být téměř idylickým.(6.5.2015)

  • Vančura
    ***

    Navzdory všem kvalitám, které tomuto filmu nemohu upřít, nemám za sebe problém napsat, že dokoukat REPUBLIKU pro mě bylo ještě těžší, než KOČÁR DO VÍDNĚ. Film je to zcela jistě výborný a mně osobně je blízký již svým svrchovaným skepticismem, k němuž se Procházka postupně umělecky propracoval. Sledovat tuto více než douhodinovou letitou podívanou bylo však skutečně nad moje síly - film mě umořil nejen svojí délkou, ale i tematickým zasazením do časů konce WW2, na něž jsem se stal extrémně alergický. Do smrti už nechci vidět jediný film z téhle doby, protože jich mám právě po krk - čeho je moc, toho je příliš. Film mě vyloženě otravoval i přemírou koní (samozřejmě nic proti těmto zvířatům, které choval Procházka velmi v oblibě, ale po mém soudu jich je v tomto filmu vážně trochu moc) a svou snovou a poetickou rovinou - všechny ty nespočetné snové sekvence jsem shledal zcela redundantními, a neoslovil mě ani lyrizující obraz matky, stojící v kontrastu s obrazem hrubiánského otce. Pro mě osobně je toto dokonale srozumitelný film, u něhož plně chápu jeho uměleckou výpověď i prostředky, jimiž se k ní propracovává, ale mně osobně tento přístup neoslovuje - a bohužel i příšerně nudí. A když nad tím tak přemýšlím, mám už po krk i všech filmů, jejichž hlavní fór je založen na tom, že světu dospělých nastavuje zrcadlo nezkažené děcko. Nevím, nebo jsem už možná jen viděl moc filmů a nebaví mě už nic. Bezprostředně do doběhnutí závěrečných titulků vím s jistotou, že kdybych si tenhle nechal v telce ujít, nebylo by mi čeho želet. O KOČÁRU DO VÍDNĚ bych btw. mohl napsat to samé v bleděmodrém.(5.10.2014)

  • - Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Naděje (1963), Vysoká zeď (1964), Kočár do Vídně (1966) Noc nevěsty (1967) a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)

  • - Zdeněk Lstibůrek představuje chlapce Olina, otec v podání Vlado Müllera ho ale v některých scénách oslovuje Honzo. (klukluka)

  • - Představitel Olina (Zdeněk Lstibůrek) vystudoval architekturu a stal se velmi dobrým a velmi ceněným filmovým architektem. S filmem spolupracuje dodnes. (LeG!oN)