• duddek
    ***

    Opuštěná Alenka na rozpáleném opuštěném sídlišti. Druhá polovina filmu je o dost radostnější a nadějeplnější. Zvlášť taneční číslo na střeše, to si skoro nezadá s bájným výstupem z Mary Poppins. :) Alenka postupně slevuje ze své platonické lásky k čím dál mladším (a srovnatelnějším) adeptům, až na ni nakonec zůstane ten, kým zprvu pohrdá, aspoň jako parťák. Jediným vždy spolehlivým přítelem se tak ukazuje pes - jako je tomu i v životě. Kde jsou ty doby, kdy se děti mohly potloukat samy po sídlišti, po střeše, navštěvovaly sousedy, samy s nimi zapředaly hovor... ale je možná až s podivem, kolik měla volnosti, že se jen tak mohla sebrat a jet s vojákem na nádraží (díky tomu je vidět staré metro, které tehdy brázdilo Prahu teprve čtyři roky). Vojín Pavel na střeše poslouchá reportáž z nepovedeného utkání fotbalové Sparty a komentátor zmiňuje i Chovance - patrně jde o Jozefova strýčka Františka, který svého synovce v roce premiéry filmu na Letnou přivedl coby osmnáctiletého benjamínka. Duet "Ach, ta láska nebeská" slavil tehdy pět let existence.(6.2.2017)

  • zette
    ****

    Skutecne hezky film o dospivajici divce, travici parne leto uprostred prazskeho sidliste. Kachyna mel velky talent, vcitit se do kuze mladeze. Aleniny prazdniny pusobi velmi autenticky a kazdy vnimavejsi divak se dokaze vcitit do role hlavni hrdinky, kterou zacina cloumat puberta a touzi nejen po kamaradkach, ktere travi leto mimo Prahu, ale hlavne po lasce. Dita Kaplanova se sve role ujala dokonale a spolu s Kachynovou rezii a Liskovou hudbou je hlavni pilirem tohoto, na prvni pohled minimalistickeho filmu. Scena, kdy si lepi kamaradcinu pohlednici na vanu a simuluje koupani v mori si velmi zive pamatuji z detstvi, coz me vzdy potesi...(19.6.2014)

  • mh.mail
    ***

    60% — Příběh z rozpáleného sídliště s půvabnou Ditou Kaplanovou, která byla přesně na té věkové hranici, kdy je to ještě dítě, ale přesto se už začíná poupátko otevírat. Karel Kachyňa to uměl poznat a zachytit. A pokud se tu zmiňují Kachyňovy pedofilní choutky, co teprve napsat u takové Duhové kuličky!(10.10.2017)

  • garmon
    ***

    Já jsem v tom žádné pedofilní narážky neviděl - je fakt, že voják sršel testosteronem a holka byla v letním. Píšu sem ale hlavně kvůli hezkému citátu - když jsou na střeše paneláku, vychytal si Kachyňa odkaz na Uhrovo o cca 15 let starší Slnko v sieti - hle normalizační film, kde se skulinkou očouzeného skla dá podívat do svobodnějšího socialismu začátku 60. let!(30.1.2012)

  • vypravěč
    ****

    Frustrující snímek uvádějící do děsivého prázdna toho nejosamocenějšího atomu skutečnosti – dětského univerza v rozpáleném letním pražském sídlišti v normalizačních létech. V dětství jsem tento – v podstatě – nedějový snímek shlédl párkrát, aniž bych mu nějak zvlášť porozuměl: zapamatoval jsem si jen tísnivé stoupání výtahu a lži. Po letitém srozumění s tím, čím skutečně pohyb je, dnes poznávám, oč snad opravdu Kachyňovi šlo. Opuštěná dívka ve falešném umělohmotném světě nahrazuje skutečný život falšováním pohybu. Její bytí se odbývá stereotypními činnostmi, které by mohl zastínit i bezesný spánek. Zvláště Zdeněk Liška vytvořil tomuto splývání, nad nímž se Alenčiny budoucí oči, zarudlé a zaslzené, zhrozí, dokonalý pranýř. Nedivil bych se, že režisérova, ba možná i kameramanova, původní představa počítala s jiným, účinnějším podáním – s hlediskem, zohledňujícím všudypřítomný klam panelového horizontu, masy betonu zazdívající dívčí tělo do hladové pasti puberty. Tak bych si tento snímek představoval já: širokoúhlý, zaujatý detaily, uniformními a zaměnitelnými, a krutý – a ovšem s ohledem k scénáři: nepointovaný slizkým návratem sokyně, ale znovu vyjevenou podstatou toho zlomyslného těla, které na úkor duše všichni vlečeme. Němé televizní pole ale vždy vyzářilo jen neutralizující lživou bělobu světa bez barev. Prostě normalizaci. A nakonec k ní: film okatě variuje některé motivy starší Vysoké zdi a napadá mi, zda současně režisér nechtěl podáním Čekání vyslovit kritiku normalizačního vadnutí (plevelného vládnutí vadnutí): zatímco ve Vysoké zdi šlo o záchranu lidského života, v pozdější škrtivé vlně horka se hraje nanejvýš o záchranu nelidského přežívání, které si naivní dítě se životem ztotožňuje. PS: Smutné znění „orlojského“ tradicionálu nevzbuzuje naději. Mělo se mlčet, protože právě v tichu byla naděje pro tento svět, nikoliv v kterémkoliv unisonu.(29.7.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace