Reklama

Reklama

H*art on

  • Česko Vzrušení (více)
Dokumentární
Česko, 2016, 73 min

Průvodkyně regionálního muzea v Chotěboři – Jitka – utíká z maloměsta projekcí do světa Zdeňka Rykra, kdysi slavného a dnes relativně neznámého avantgardního malíře a designéra, mj. autora obalu tyčinky Kofila. Prohlíží si jeho obrazy, přemýšlí o jeho době a životě a vidí v něm nejen umělce, ale hlavně světoběžníka a člena bohémy. Tu reprezentuje i Milada Součková, Rykrova žena, geniální spisovatelka, jejíž knihy zaujmou i mladého francouzského studenta Cedrica. S knihou „Hlava umělce“ a ústřední myšlenkou, že jedině skrze současné umělce je možné pochopit umělce minulé, přijíždí do Čech pátrat po odkazu Rykra a Součkové. V Kolíně (Rykrově studentském městě) Cedric potkává neúnavného švýcarského performera Marka Diva, enfant–terrible moderního umění. „Umění je celé nesmysl, speciálně moderní umění, které vlastně ani neexistuje, je to jen životní styl,“ říká ve filmu Marc Divo a manifestuje za lokálnost v umění a umělce jako bytostnou součást díla. V odkazu na Josepha Beuyse označuje prvorepublikovou vilu Divo, kterou právě rekonstruuje, za novou formu umění, tzv. obývané umění a sám sebe pak za sociálního sochaře. Ženský princip živočišnosti a růstu v umění pak ve filmu ztělesňuje Karin Pisaříková, česká umělkyně žijící v Tokiu, která v tvorbě využívá hlavně své tělo, orgány, vlasy. Cizí kultura jí otevírá možnosti nového přemítání o odvěkém: co jsme a kam jdeme. „Všechno je to o sexu nebo o umírání, o zrození nebo umírání,“ s nadsázkou hodnotí ve filmu a potvrzuje tak filosofické úvahy Milady Součkové, že existuje jen život a smrt – a někde mezi tím: umění. Příběhy, myšlenky a touhy hlavních hrdinů se průběžně zrcadlí v Mirrormanovi – metaumělci, který mlčky v pomyslném kruhu prochází krajinou filmu od popkultury do divočiny a zpět. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer 2

Recenze (2)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Pokud druhá tvář Andrey Culkové je osobní deníček typu Exekuce stojící na apriorních sympatiích, bez nichž se film rozpadá, tak je tohle rozhodně krok k lepšímu. Sice jsem si trochu nejistý zvoleným formátem - kdy dokument pozorující umělce chce být sám strašně moc umělecký, takže kombinuje observaci s vizuální esej a nedojde daleko jako ani jedno, ale to je prokletí tolika českých dokumentů, že si to snad ani nemůžu začít vylívat zrovna tady. ()

Reklama

Galerie (4)

Zajímavosti (1)

  • Mezinárodní premiéru měl film na festivalu dokumentárních filmů DOK Leipzig 2016. (Zdroj Duracfilm)

Reklama

Reklama