Režie:
Karel KachyňaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Luboš FišerHrají:
Lubor Tokoš, Filip Novotný, Adolf Kohuth, Slávka Hozová, Josef Somr, Petr Pospíchal, Jaroslava Brousková, Karolína Procházková, Bohumila Dolejšová (více)Obsahy(1)
Vraťme se nyní do dětských let. Skoro každý z nás měl tenkrát duhovou kuličku a přes její něžné barvy vídal svět podivuhodně ztřeštěný. S podobnou kuličkou se setkáme i v dnešním křehkém příběhu, který vypráví o životní moudrosti a laskavosti. Začíná docela všedně – zaneprázdnění rodiče (J. Brousková a P. Pospíchal) vezou svého syna (F. Novotný) k příbuzným do jižních Čech. Milan je zvědavý především na dědečka (L. Tokoš), o němž doma hodně slyšel – nejčastěji to, že se chová jako „malej“. Pokud jde o první dojem, určitě ho nezklamal. Přijede s rodiči do nejlepšího, právě když strýc Václav s tetou (A. Kohuth a M. Špánková-Hozová) honí po dvorku čuníka. Ferda totiž není jen obyčejné prase na vykrmení, ale i dědův kamarád. Proto ho také děda občas vypustí z chlívku, aby se proběhl. Tady se začínají odvíjet nitky příběhu o tom, jak stáří, které „chodí špatně, ale radí dobře“, pomáhá mládí učit se radovat z každého dne, učí je vidět a rozpoznávat krásy (třeba právě s pomocí duhové kuličky), které jiní nevidí nebo vidí jinak. (Česká televize)
(více)Recenze (74)
Krásný lidský lyrický příběh. Karel Kachyňa umí vyprávět. ()
Mezi haldou filmů o střetnutí mladého chlapce se starým, klukovským dědečkem má Duhová kulička naprosto výjimečné postavení. Chtě, nechtě na nás zapůsobí svoji přirozeností, nevykalkulovaností, otevřeností a přívětivým pohledem jak na dospívání, tak na stárnutí a smrt. U Kachyni se rozdíl mezi televizním a klasickým filmem, co se týče obsahu, dost stírá. ()
Vynikající výkon Lubora Tokoše v hlavní roli, s níž se po letech vrátil na obrazovku. ()
O niečo slabší Kachyňa ako som zvyknutý, ale i tak sa na to príjemne pozeralo. Starší užívatelia si pri filme radi zaspomínajú na svoje prázdninové časy u toho svojho deda. Ja som si tie časy užíval a film tieto spomienky dokáže oživiť. Na dedine bolo krásne, vždy veselo a nudu som nikdy nepoznal. Vždy tam boli kone , kravy a aj tá bravčová háveď vždy pobehovala po dvore, presne ako vo filme. Dnešné deti budú spomínať akurát tak na ťukanie do mobilov a tabletov...Na tv film veľmi slušné, ale na to aby som dal štyri * by musel film ísť viac do hĺbky. 60%. ()
Poetický film nejvíce připomínající vyprávění Oty Pavla. Přiznám se, že mě i po těch dlouhých letech, co jsem ho naposledy viděl, opět rozesmál i dojal. Lyrickoepický snímek s baladickým nádechem o životě a smrti, o pití života plnými doušky, o jiných světech, které máme na dosah...stačí se jen správně dívat. Stejně jako u Pavla i zde, když je smutku příliš, přijde humor (proto snad i Kachyňa natočil podle něj jedny z nejkrásnějších filmů ve své úžasné filmografii). A pak ty víly! Kachyňa dokázal jako málokdo zacházet s nahotou tak přirozeně, že u něj nikdy nebyla vulgární, ale naopak výsostně estetická. Kouzelný Tokoš představuje dědečka, kterého by nejspíš bral každý kluk. Dědečka, co je jednou nohou ve vzpomínkách, avšak tou druhou...v bezstarostném dětství. Tyhle filmy se u nás momentálně netočí, protože asi budou málo in. Jsou totiž příliš lidské. ()
Podbarveno krásnou melodičností pana Fišera. A musím uznat, že mladý chlapec zde hraje bravurně po boku skvělého pana Tokoše. Moc milý příběh vzájemnosti a síly lidského vztahu dědečka a vnuka. :-) ()
Tohle Kachyňa umí. A tak jako on už málokdo. Když si děj přeříkáte, je venkoncem o ničem, ale přesto na to koukáte a je vám dobře. ()
Diela Karla Kachyňu mám rád a každý dosiaľ nevidený film sledujem s veľkými očakávaniami. Nie inak tomu bolo aj pri televíznej Duhové kuličce. Nesklamala ma, pretože Kachyňove filmy nesklamávajú, ale k jeho vrcholným dielam ju nepriradím. Bola tam poetika, bol tam kontrast mestského a vidieckeho, mladého a starého, pragmatickosti a snívania, ale v niektorých momentoch som cítil viac snaženia, ako spontánnosti a prirodzenosti. Herci boli síce neopozeraní, ale tiež aj málo výrazní. Takže celkovo spokojnosť, i keď tentoraz bez prílišného nadšenia. ()
Po zklamání z Přijde letos Ježíšek jsem si říkal, jak je možné, že dnes, při té absolutní tvůrčí svobodě, nejsou filmaři schopní natočit nic tak dobrého jako „za totáče“. A namátkou sáhl do filmotéky. Vypadla z ní Duchová kulička. Jakoby chtěla potvrdit mé úvahy a ještě mi po Svatém Vincetovi ukázat rozdíl mezi českým filmem a Hollywoodem. Když jsem tu kuličku zvedl a podíval se skrz ni, viděl jsem krásný, lidský příběh o dětství i o stáří, o životě i o smrti, o tom, co je a není důležité a o tom, jak se dívat na svět a naplno si užívat života i když už to "špatně chodí". Úsměvný i smutný, realistický přesto zahalený do kouzelné atmosféry poetické lyriky, a především výtečným způsobem vyprávěný. Na čemž má podíl nejen výborný Karel Kachyňa, ale také excelentní Lubor Tokoš v jedné ze svých nejlepších rolí. Film, který za třicet let nezestárl ani o den a dokonce bych řekl, že je dnes silnější a jeho poselství naléhavější než kdy dřív. ()
Pohlazení po duši ()
Byl jednou jeden starý děda, jeho potomci, jejich manželé... a jeden vnuk z moderního městského prostředí. Také byl v tehdejším Československu jeden neobyčejný režisér, který podobně jednoduchým námětům dokázal vždy vtisnout kus neopakovatelné poezie. „Já jsem viděl víly. Kdo se umí dívat, vidí víly.“ Kdo se umí dívat, může vidět vždycky víc, než jiný a rozpozná i v tomto zdánlivě obyčejném rodinném filmu průzračný klenot pohlazující svou poezií a čistým lidským příběhem. Karel Kachyňa je režisérem mého srdce, skoro pokaždé se mu povede zavést zpátky mě o pár let nazpátky do světa dětské duše, nechat se vést na vlnách tu veselých, tu smutných příhod a všechny střípky celku dokáže přesně dle mého gusta vyladit hudebně (Fišer) i vizuálně (Smutný) k podmanivé dokonalosti. V tomto filmu potěší i obsazení plné neokoukaných tváří, mezi nimiž je Lubor Tokoš opravdu úžasně nevyzpytatelným dědečkem. 90% ()
Kachyňův citlivý pohled na stáří, život na vesnici, střet generací a lidskou moudrost. Tokoš byl geniální a spojení těchto dvou velikánů vyloudí nejeden úsměv na tváři. Moc se mi líbily i výkony obou dětí, a také strýc, praktický neznámý Adolf Kohuth. Postavičky takhle pěkně umí popsat snad už jen Svěrák Zdeněk. ()
Duhová kulička není řemeslně úplně bezchybný film, některé dialogy působí trochu naučeně a nepřirozeně, noční scény, točené přes obyčejný modrý filtr, nevypadají jako noční, sem tam by to chtělo některé scény lépe načasovat... Nesmíme ovšem zapomínat, že to je televizní film, navíc televizní film, natočený v oddělení pořadů "pro děti a mládež". Z téhle perspektivy viděno jde doslova o zázrak. Mezi haldou více či méně pitomých, polovičatých a nedotažených dětských televizních filmů, jaké tehdy ČST produkovala, září Duhová kulička vybroušenými fasetami horského křišťálu. Srovnat lze pouze s dalšími televizními filmy Karla Kachyni. Skvělé herectví, suverénně zvládnutý a nesmírně chytře napsaný scénář, bezchybná režie. Netuším jak to ten chlap dělal, ale každý jeho film, i ten zdánlivě nejmenší, je událost. Kachyňa rozhodně není tak živelný, velkorysý a dravý jako Vláčil, chybí mu rafinovanost a umělecké ambice Nové české filmové vlny, možná by se dalo říci, že jsou jeho filmy "dobře řemeslně zvládnuté", ale to tak přece není. Z každého záběru a z každé pronesené věty září zvláštní syrovost, opravdovost, tichost a pokora, lidskost a nečekaná vřelost i jakási archetypální pravdivost a symboličnost obecného přesahu... Velký malý filmový zázrak... Jakýkoli jiný filmový režisér by na stejném místě a podle téhož scénáře téměř určitě natočil slaboduchou banalitu, Karel Kachyňa nikoli... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Aky, Braddy, xaver ()
Líbilo se mi, jak byl pojat ten střet dvou světů, dědečka a malého kluka. Starý pán je tím, kdo nikdy nedospěl a zůstává tak klukem pořád, zatímco vnouček začíná nabírat rozum a někdy ho má snad i víc než jeho děda. A je krásné, jak jeden druhého dokáží něčím obohatit. ()
Příjemná vzpomínka (i) na (mé) dětství. Ovšem Kachyňa umí vyprávět mnohem lépe a obvykle mívá i cit pro lepší herce. Příjemný film s několika hezkými nenucenými moudry na jedno zhlédnutí. Oceňuji místy jemný, úderný a nenucený humor od strýce (Kohuth). I v postatě primitiv se dá zahrát s lehkostí která neotravuje. 65% ()
Spojení Kachyňa, Fišer, Tokoš a romantika dětství, to je u mě za pět hvězdiček. Děda a vnuk. Ti dva mají cosi společného. Cosi, co je sbližuje. To cosi se jmenuje "nespoutaný, hravý a odvázaný přístup k životu". Nádherná poezie viděná dětskýma očima určená pro malé i dospělé "děti". Nebojím se dát v tomto případě nejvyšší hodnocení, na rozdíl od ostatních. Jaký musí být český rodinný film, aby si zasloužil vaši nejvyšší pochvalu? Co vám všem "čtyřkařům" vlastně ještě chybí k dokonalosti? Já vám to povím. Vážíte si svých pěti hvězdiček více, než si opravdu zaslouží. Nebojte se hodnotit nejvyšší známkou i ty naše české filmy. Nejsou všechny jen na maximálně čtyři, nebo dokonce i méně. Přihlédněte k roku vzniku hodnoťte obsah a ne modré filtry. ()
Tenhle film má vtip, ale i srdce. A zkombinovat tyhle dvě propriety se rozhodně nepodaří vždy. Zde se to ale povedlo skvěle. ()
"Achjo, to zas bude vostuda !!" ;) ()
Co z mladíka dělá starce na tři písmena? Věk... Dědeček s klukovskou duší a malý kluk, který toho o světě ví mnohem víc, než si jeho příbuzní myslí, jsou ústřední dvojkou tohohle filmu. Nutno dodat, že spolu fungují skvěle (a když jim k tomu ještě zatančí nahatá vílečka, tak je magická nitka spykleneckého přátelství spojí na celý život), ale i tak je to jeden z těch filmů Karla Kachyni, které mě zaujaly méně. Snad pro tu (zdánlivou?) neatraktivnost prostředí, kdy Kachyňa staví na klasické své myšlence vykořeněného dítěte, které se ocitá na cizím místě s cizími (ač blízkými - zde dědeček, teta a strejda) lidmi, se kterými se musí naučit vycházet, aby přežil. Revolty se v Kachyňových filmech dětští hrdinové nedopouští, a když (zde walkman), záhy sami přicházejí na to, že správná cesta vede přes komunikaci, milované lidi a zejména přes společné zážitky a humor. Kachyňa je mrtev, ať žije Kachyňa! ()
"Kdo se umí dívat může vidět i víly." Krásný film plný laskavosti, moudrosti a fantazie, kterou si člověk může zachovat po celý život. 🥰🙏🍀❤️ ()