
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Luboš FišerHrají:
Lubor Tokoš, Filip Novotný, Adolf Kohuth, Slávka Hozová, Josef Somr, Petr Pospíchal, Jaroslava Brousková, Karolína Procházková, (více)Obsahy(2)
Vraťme se nyní do dětských let. Skoro každý z nás měl tenkrát duhovou kuličku a přes její něžné barvy vídal svět podivuhodně ztřeštěný. S podobnou kuličkou se setkáme i v dnešním křehkém příběhu, který vypráví o životní moudrosti a laskavosti. Začíná docela všedně – zaneprázdnění rodiče (J. Brousková a P. Pospíchal) vezou svého syna (F. Novotný) k příbuzným do jižních Čech. Milan je zvědavý především na dědečka (L. Tokoš), o němž doma hodně slyšel – nejčastěji to, že se chová jako „malej“. Pokud jde o první dojem, určitě ho nezklamal. Přijede s rodiči do nejlepšího, právě když strýc Václav s tetou (A. Kohuth a M. Špánková-Hozová) honí po dvorku čuníka. Ferda totiž není jen obyčejné prase na vykrmení, ale i dědův kamarád. Proto ho také děda občas vypustí z chlívku, aby se proběhl. Tady se začínají odvíjet nitky příběhu o tom, jak stáří, které „chodí špatně, ale radí dobře“, pomáhá mládí učit se radovat z každého dne, učí je vidět a rozpoznávat krásy (třeba právě s pomocí duhové kuličky), které jiní nevidí nebo vidí jinak. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Po zklamání z Přijde letos Ježíšek jsem si říkal, jak je možné, že dnes, při té absolutní tvůrčí svobodě, nejsou filmaři schopní natočit nic tak dobrého jako „za totáče“. A namátkou sáhl do filmotéky. Vypadla z ní Duchová kulička. Jakoby chtěla potvrdit mé úvahy a ještě mi po Svatém Vincetovi ukázat rozdíl mezi českým filmem a Hollywoodem. Když jsem tu kuličku zvedl a podíval se skrz ni, viděl jsem krásný, lidský příběh o dětství i o stáří, o životě i o smrti, o tom, co je a není důležité a o tom, jak se dívat na svět a naplno si užívat života i když už to "špatně chodí". Úsměvný i smutný, realistický přesto zahalený do kouzelné atmosféry poetické lyriky, a především výtečným způsobem vyprávěný. Na čemž má podíl nejen výborný Karel Kachyňa, ale také excelentní Lubor Tokoš v jedné ze svých nejlepších rolí. Film, který za třicet let nezestárl ani o den a dokonce bych řekl, že je dnes silnější a jeho poselství naléhavější než kdy dřív. ()
Diela Karla Kachyňu mám rád a každý dosiaľ nevidený film sledujem s veľkými očakávaniami. Nie inak tomu bolo aj pri televíznej Duhové kuličce. Nesklamala ma, pretože Kachyňove filmy nesklamávajú, ale k jeho vrcholným dielam ju nepriradím. Bola tam poetika, bol tam kontrast mestského a vidieckeho, mladého a starého, pragmatickosti a snívania, ale v niektorých momentoch som cítil viac snaženia, ako spontánnosti a prirodzenosti. Herci boli síce neopozeraní, ale tiež aj málo výrazní. Takže celkovo spokojnosť, i keď tentoraz bez prílišného nadšenia. ()
Mezi haldou filmů o střetnutí mladého chlapce se starým, klukovským dědečkem má Duhová kulička naprosto výjimečné postavení. Chtě, nechtě na nás zapůsobí svoji přirozeností, nevykalkulovaností, otevřeností a přívětivým pohledem jak na dospívání, tak na stárnutí a smrt. U Kachyni se rozdíl mezi televizním a klasickým filmem, co se týče obsahu, dost stírá. ()
Poetický film nejvíce připomínající vyprávění Oty Pavla. Přiznám se, že mě i po těch dlouhých letech, co jsem ho naposledy viděl, opět rozesmál i dojal. Lyrickoepický snímek s baladickým nádechem o životě a smrti, o pití života plnými doušky, o jiných světech, které máme na dosah...stačí se jen správně dívat. Stejně jako u Pavla i zde, když je smutku příliš, přijde humor (proto snad i Kachyňa natočil podle něj jedny z nejkrásnějších filmů ve své úžasné filmografii). A pak ty víly! Kachyňa dokázal jako málokdo zacházet s nahotou tak přirozeně, že u něj nikdy nebyla vulgární, ale naopak výsostně estetická. Kouzelný Tokoš představuje dědečka, kterého by nejspíš bral každý kluk. Dědečka, co je jednou nohou ve vzpomínkách, avšak tou druhou...v bezstarostném dětství. Tyhle filmy se u nás momentálně netočí, protože asi budou málo in. Jsou totiž příliš lidské. ()
O niečo slabší Kachyňa ako som zvyknutý, ale i tak sa na to príjemne pozeralo. Starší užívatelia si pri filme radi zaspomínajú na svoje prázdninové časy u toho svojho deda. Ja som si tie časy užíval a film tieto spomienky dokáže oživiť. Na dedine bolo krásne, vždy veselo a nudu som nikdy nepoznal. Vždy tam boli kone , kravy a aj tá bravčová háveď vždy pobehovala po dvore, presne ako vo filme. Dnešné deti budú spomínať akurát tak na ťukanie do mobilov a tabletov...Na tv film veľmi slušné, ale na to aby som dal štyri * by musel film ísť viac do hĺbky. 60%. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (1)
- Statek, kde žije dědeček (Lubor Tokoš), je čp. 41 U Říhů u Nové Vsi u Protivína (mezi Jalovčím a Zelendárkami). (rakovnik)
Reklama