Kam, pánové, kam jdete?

Rozbít sklo! Karel Heřmánek na vyčerpávajícím útěku od manželky, která ho nechápe, od práce, která jej už nenaplňuje a od života, který mu zatím nic velkého nenabídl. Kachyňův film je vynikající kritickou reflexí společenského klimatu druhé poloviny osmdesátých let, kdy se pod tíhou gorbačovské perestrojky hroutil nejen (ne)reálný socialismus, ale prostřednictvím dálkového pochodu také mýtus o krizi středního věku. (16.06.2017)

"Co s tím sklem? Rozbít!" České pěší road movie s Karlem Heřmánkem, navenek bláznivá, uvnitř lehce depresivní tragikomedie. Vlastně typický "perestrojkový" film z konce 80. let, kde mně nejvíc překvapuje, že se do něčeho podobného pustil Karel Kachyňa. Už jenom to rámcování s (mimochodem skvělou) rockovou vypalovačkou od skupiny Tango! Rok po skvělé Smrti krásných srnců rovněž s Heřmánkem je tohle docela silný úlet, téměř zmizela klasická "kachyňovská" poetika, zůstalo jen to jeho typické vizuální prolínaní barevných a černobílých scén. Jako předvedení absolutního úniku od zavedeného stereotypu v rámci Kachyňovy tvorby i v rámci příběhu a doby zajímavé. Dlouhá pěší túra několika lidí v krizovém středním věku a ,,kolem dokola svět, může-li se světem ještě nazývat." Občas jsou přítomné kritické pohledy na hroutící se socialismus ve "vzpomínkových" šedivých flashbacích a pak bláznivé senzace se vším všudy jako například běh přes fiktívni překážky nebo velkolepé rozbíjení skla v kanceláři s ředitelem v podání Oldřicha Vlacha. Přes to kladné přijetí svérazného stylu u mě jako celek film vyvolával místy spíš rozporuplné pocity. Možná to bude tím střídáním hlavní linky s retrospektivami v úplně jiném stylu a taky mi přišlo škoda useknutého závěru bez dokončení rozjeté túry po 85. kilometru. 60% (14.06.2017)

Heřmánek ako rebel, ale nenašiel som jediný dôvod, prečo mu fandiť, teda okrem toho, že Valentová fakt nie je môj typ, skôr antityp. Samozrejme som si vedomý režisérskeho presahu, ako sú detailne zábery na hustého bobra Miroslavy Pleštilovej, že až filcky skoro do objektívu vyskočili, ako aj umelecké stvárnenie prepichovania pľuzgiera na Harmančekovom dôstojnom chodidle - to ma dojalo viac ako dielo sfetovaného kubistu, ale predsa len, asi som na tak vysoký umelecký štýl ešte nedorástol. (20.10.2023)

Na rok 1987 celkem přímá kritika panelákového budovatelství 80. let. Scénárista Milan Ležák zakomponoval vnitřní přemítání hlavního hrdiny podobně jako Vlastimil Šubrt v novele Maraton svědomí do vytrvalostního sportovního výkonu. Násilně sice působí, že všichni aktéři z pracovního a osobního života kolem architekta Kolvary se "náhodou" setkávají na pochodu Praha - Prčice, ale Karel Heřmánek dokáže přesvědčivě zahrát rozpoložení hlavního hrdiny. A Mirka Pleštilová byla pro podobné role sympatických spolupracovnic stvořená. (02.01.2011)

Další pozapomenutý a podhodnocený filmový opus Karla Kachyni. Vysloveně dobová a pro ty, kteří nezažili socialistickou všednodennost, nepochybně naprosto nepřenosná společenskopolitická témata, se ve filmu mísí s univerzálními postřehy o krizi středního věku. Obojí podáno s neuvěřitelnou přesvědčivostí a hereckou bravurou. U Kachyni samozřejmě nepřekvapí zájem o psychologii postav, kultivovaná a naprosto profesionální režie i výborná kamera. Milovníka progresivního jazzu určitě potěší hudební doprovod, který, pokud to přímo nejsou nahrávky Milese Davise, jej rozhodně skvěle cituje. Heřmánek zazářil už v Kachyňově Dobrém světlu, takže nepřekvapí, jak přesně a přesvědčivě svou rozervanou postavu pojal i zde. Z pohledu dnešních diváků by bylo možná lepší, kdyby se film méně věnoval oné "blbé době" a víc té už zmíněné univerzální "krizi středního věku". Jako dobová reflexe, a to na svou dobu až neuvěřitelně otevřená a kritická, to ovšem funguje také bezchybně. Chtělo by se říct, že možná lepe než leckterý polistopadový opus, který si z reálného socialismu "odvážně" střílel z "bezpečné vzdálenosti" svobodných devadesátých let... Celkový dojem: 80% (30.09.2012)

Na rok 1987 dosti odvážný Kachyňův film se pouští do opatrné kritiky poměrů tehdejší slepé mašinerie socialistického státu, která brání v rozletu svého povolání kde koho, a tedy i mladé architekty toužící vytvořit něco životu přijatelnějšího než všudepřítomné šedé škatule betonových "králíkáren" pro lidi. K tomu špetka odvážných erotických scén, špetka humorného nadhledu, slušná dávka metafory a vzniká výborný snímek naplněný komediálně hořkou příchutí. Prostě něco, jako když si uvaříte "Heřmánkový" čaj, dosti silný, a neosladíte si jej. A dodám, že Kachyňovy filmové snímky jsou a budou pro mě vždy velkým diváckým zážitkem. (05.02.2012)

A je tu soutěž - poznej film! Indicie-Vyflusanej Heřmánek s vyplazeným jazykem, funí, chůzí připomíná spíš brouka z MIB, co je v lidský kůži poprvý a učí se kroky, celej otrhanej, nohy samej puchejř, je unavenej, nasranej a přesto odhodlanej. Co to je? U týhle scény vždycky brečím smíchy, jak je krásně škodolibě cynická... (20.11.2010)

Heřmánek dokazuje, že uměl hrát a to i na tehdejší dobu v kontraverzních filmech. (20.05.2014)

"Rozbij to sklo! Rozbij to sklo!" Road movie, která se odehrává na pochodové trati 100 kilometrů a obrazy se střídají s retrospektivními pasážemi, které jsou hozeny do černobílého hávu. Svým způsobem, zejména s krizí středního věku mě tento film připomíná další Kachyňovku Dobré světlo, kde hlavní roli vytvořil též Karel Heřmánek. On byl v osmdesátých létech fakt vrcholovej herec a k životním rolím mimo třeba Smrti krásných srnců, Fešáka Huberta nebo S čerty nejsou žerty si může s přehledem přičíst i roli architekta Kolvary v tomto příběhu. Neskutečný, co zde předvádí. Mimo něho zaujme krásná Mirka Pleštilová, která pobíhá pod posedem bez kalhotek, nebo Soňa Valentová hrající Kolvarovu manželku (nadabovaná Janou Šulcovou). Správně hajzláckou roli má Olda Vlach a demolice jeho kanceláře nebo závěrečná fackovačka s Heřmánkem nemá chybu (dvě facky mu uštědřil sám režisér, protože se musely dělat dotáčky a Karel Heřmánek byl zrovna mimo Prahu). Karel Kachyňa byl opravdu filmový bůh, každý jeho film měl nějaké sdělení a do svých filmů dokázal nenásilně vpasovat jakýkoliv příběh přímo ze života, z jakékoliv profese a z jakéhokoliv časového období. Kam pánové, kam jdete? (parafráze na lidi obecně, kam se vlastně pořád ženeme?) je koktejl namíchaný s humorem a dramatem dohromady a celkově to funguje dokonale! Smál jsem se od začátku do konce a scény se psem Bobinou jsou top! Svoje dělá i progresivní jazz-rocková muzika Milana Svobody, což byla u Kachyňových snímků vždycky záruka kvality, ať už byla hudba jakákoliv a umně ji dokázal použít v každém svém filmu. Není a nikdy nebyl stejný režisér jako Karel Kachyňa. Vždycky jsem miloval jeho specifický pohled na život a jeho ztvárnění na filmové plátno. "Člověk má umřít najednou a ne po kouskách". Tohle na něm prostě zbožňuju, tu opravdovost, spojenou s tragédií a komedií. Musím zvednout i hodnocení, poněvadž jsem do toho filmu dozrál. Nebo dozrál film samotnej? To je úplně jedno, protože jsem se bavil parádně a kvalita tohoto snímku je nezpochybnitelná. (01.01.2021)

Celkem úsměvný příběh a jako puberťákovi se mi tam líbily ty sprosťárny. :-) (02.12.2008)

100 kilometrový pochod jako metafora krize středního věku? Proč ne, nápad je to originální a funkční. Naopak prostřihy, ve kterých se řeší pracovní problémy, už tak zajímavé nejsou. Naštěstí Kachyňa měl schovaný jeden velký trumf a tím je Karel Heřmánek, kterému role padne jak ušitá a jeho buldočí zarputilost mu lze bez problémů uvěřit. Film sice nedosahuje takového účinku, kterým disponoval například Olmerův snímek Jako jed, to ale neznamená, že by v sobě neměl kus životní pravdy, naopak. 7/10 (15.06.2009)

U tohoto filmu se vždy dobře pobavím. Karel Heřmánek zdolává kilometry pochodu a na něm pracovní a milostné problémy. Je to fuška a obrovská námaha, život prostě není peříčko. Někdy se nezadaří. Ale i životní obtíže lze ustát se vzpřímenou hlavou a vtipem, i když předtím máte jazyk až na prsou. (07.07.2010)

Znesitelny normalizacny priemer, ktory som pozeral len vdaka Valentovej /Kladivo na Carodejnice/. Hermanka neznasam, takze sa s pritomnym dementalom menom mchnk obcas nestotoznim. Ovsem vsimol som si aj Ivana Vyskocila /Kandrt z Prodavaca Humoru/. 52 % (19.12.2015)

Skvělý snímek Karla Kachynis s perfektním Karlem Heřmánkem v roli architekta ve středních letech. Jenž se vydá na 100 km pochod ,ale zapomene v telefoní budce tašku s oblečím a boty. Tudíš jde v obleku a mokasínách. Potkává se tam s kolegama s práce. Příběh se různě prolíná s minulostí a současností a řeší se osobní i pracovní problémy. Zdařilý snímek o krizi středního věku. Tenhle snímek byl tenkrát mládeži nepřístupný. Asi díky scéně na posedu.Jinak hudba skupina Tango. (20.12.2007)

Vyborny namet, kdy ctyricetilety chlap "bilancuje" svuj zivot behem 100km pochodu. Vtipne, trefne a bohuzel mnohdy pravdive i dnes. Svym zpusobem nadcasovy film. Karel Hermanek byl v 80.-90. letech v neskutecne forme a mam pocit, ze je stale nedoceneny. Z hercu potesi i Sona Valentova (ve sve dobe velmi atraktivni) a tradicne vyborny Oldrich Vlach. Kachyna i v tomto filmu drzi latku dost vysoko, priznam se vsak, ze bych v tomto pripade jeho rukopis nepoznal, spise mi to evokuje tvorbu Very Chytilove. (23.01.2015)

Perestrojka dorazila na Barrandov... Janina, dcera Kolvarových je advokátka Dora Boková ... Kolvara (Karel Heřmánek) bydlí na adrese Janáčkovo nábřeží 23 na Smíchově. Řadový novorenesanční činžovní dům o pěti patrech navrhl roku 1878 architekt Alois Filcík.  Jedná se o významný příklad neorenesanční obytné architektury se zachovalými původními umělecko-řemeslnými prvky, součást jednoho z nejvýznamnějších domovních pražských bloků z období 19. století. (27.09.2011)

Vyborny film. Zabavny lehce desivym zpusobem. Filmy z teto doby maji i pres z dnesniho pohledu naprosto ubijejici atmosferu sedi preci jen sve kouzlo. (28.02.2013)

Krize středního věku jednoho architekta, který celý život maká jako kokot, zanedbává rodinu, a když se ohlédne za sebou, zjistí, že nic nedokázal a ani si nic neužil. A celý ten jeho život se přeleje do jednoho blbého stokilometrového dálkového pochodu, který je prostě poslední nadějí, jak obstát sám před sebou. Pochod je tím rozhodujícím "mátovým lístečkem", roznětkou k explozi. Po něm už nic nebude jako dřív. Osobní a pracovní problémy, politika, rozpadající se socialistické hospodářství. Ale hlavně spousta srandy. Tragikomedie jak vyšitá. 85% (15.02.2015)

"Prosím tě vyprdni se na kompromis a běž..." Dobrá hláška v jinak hodně průměrným filmu, který mě moc neoslovil. Čtyřicetiletý architekt Jan Kolvara v podání Karla Heřmánka se (ve společenské obuvi) vydává na dálkový pochod a přitom se mu formou černobílé projekce vybavují útržkovité vzpomínky z jeho rodinného i pracovního života. Jde jako "beran" puchýř sem, puchýř tam a člověk moc nechápe proč. Že by boj s krizí středního věku? Nevím, ze samotného filmu jsem to nějak nevypozoroval. V těch útržkových vzpomínkách je pár zajímavých míst zachycující otřesné (byť jistě skutečné) poměry v "reálném socialismu." Pak už jen jedna erotická scéna na posedu, jinak nic co by stálo za zapamatování. (27.04.2017)

tenhle film nějak proběhl kolem,aniž by na mne jakkoliv zapůsobil...trochu mi to je líto,ale třeba se někdy znova podívám a přehodnotím to na víc bodíků (08.01.2012)