Kráva

Úvodní označení „dobrodružství neobyčejného života“ je trochu hořká ironie. Na Krávu se nedívá moc lehce. Na samotě, kde lišky dávají dobrou noc (pokud už to na ně nebylo moc a také radši neutekly na nějaké „pohostinnější“ místo), se opravdu žádná velká idyla nekoná. Život na konci světa je pořádně těžký a krutý. Ona kráva je středobodem života hlavního hrdiny a také prostředkem k samotnému bytí (i když ve filmu paradoxně příliš radosti neudělá, spíš naopak). Již zmíněný Adam je pak všechno, jen ne gentleman a velký myslitel (resp. se jedná o pravý opak obou). To ostatně dokládá i událost, která předchází „přijetí“ nové ženy. Díky ní Adamovi občas mezi trvale zamračenými mraky vysvitne sluníčko, ale vždy opravdu jen na chvíli, a každý takový veselejší moment je pak vykoupen něčím nepříjemným či dokonce rovnou tragédií. Postupně jsem osudem zkoušenému Adamovi začal i fandit, ačkoliv s výhradami, a protrápil se s ním až ke konci (či začátku?). Této vcelku depresivní, ale autenticky působící podívané, přiklepávám solidní 4*. (22.09.2018)

Želary se mi nikdy moc nelíbily, po shlédnutí Krávy si říkám, že se můžou jít zahrabat. Je to velmi velmi silný film, hezky udělaný, velmi osobitě pojatý, velmi umělecky a strašně brutální způsobem, který se vám vryje pod kůži. Je to určitě jeden z nejlepších českých filmů, stojí za to ho vidět, jednou a nikdy víc... (08.09.2017)

„Jako každý den, jako vždycky, jako celý život…“ Život na horské samotě mohl být v minulosti sám o sobě těžký. Pro Adama, „divného patrona“, který slova téměř nepromluví, život nachystal obzvlášť těžký osud. Jednou jde dolů do vesnice prodat kravku, aby získal lék pro nemocnou matku, která se k němu přitom v dětství zrovna moc hezky nechovala, podruhé udělá to samé pro svou nemocnou ženu. Smutné věci se opakují, Adamova chuť porvat se s oním těžkých osudem však zůstává… Radka Holuba normálně moc nemusím. Zde ale dostal od Karla Kachyni velkou, patrně asi životní roli a ujal se ji skvěle. Zahrát srozumitelně a věrohodně někoho tak málomluvného, jako byl Adam, nebylo asi vůbec jednoduché, jemu se to však povedlo. Moc se mi samozřejmě líbila i Alena Mihulová. Poetika tohoto filmu mě napoprvé moc neoslovila. Pamatuji si, že mi to před léty přišlo takové nedějové (proto původně jen 3 hvězdičky). Zejména mám na mysli ty opakující se záběry na Adamovu cestu dolů a nahoru. Tentokrát jsem si ale přesně toto docela užíval a říkal jsem si, že i v tomto filmu nezapře Kachyňa sám sebe. Proto musím minimálně jednu hvězdičku přidat. (09.03.2021)

Ten film měl jen jedinou vadu. Krávy z JZD, s krásnými vemeny z konce 20. století. V době, kdy se ten film odehrával, tak dobře živené krávy nebyly... Jinak výborná balada o boji člověka s životem. Kdyby to každý dokázal tak, jako Adam! Nahoru a dolů. Jako ty stěhující se krávy. Byla v tom poetika, bylo to přitom ale velmi,velmi drsné. Kachyňa tohle uměl skoro vždycky. Mihulová nebyla nikdy nějaká zvláštní herečka, to Holub, který tehdy sotva začínal, ukázal na možnosti, které by měl, kdyby existovaly za další čtvrtstoletí lepší scénáře. (07.12.2017)

Minimalistický film o těžkém životě v pohraničí na začátku devatenáctého století to je Kráva. Minimalistický jednoduchým příběhem obyčejného života, počtem postav i stopáží - pouhých 86 minut. Z počátku chvíli trvalo, než jsem se dostal do děje a zorientoval v motivacích postav. Moc mě to nebavilo a dokonce jsem si dal pauzu. Naštěstí se to postupně rozjelo a zhruba od poloviny filmu jsem Krávu sledoval se zájmem. Bavila mě především snaha dvou hlavních hrdinů - outsiderů začít žít společný a lepší život. Okolí a okolnosti jim ovšem moc nepřály a tak jsem jim alespoň fandil. Pro Radka Holuba to byla až do filmu Karamazovi nejvýraznější filmová role a zvládl ji s přehledem. Mladá Alena Mihulová to taky odehrála výborně a všichni tvůrci mohou jen litovat, že se v roce 1992 ještě neudělovaly ceny Českého lva, Kráva by určitě nějakou dostala. (21.04.2022)