Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef PávekHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jaroslava Schallerová, Oldřich Kaiser, Milena Dvorská, František Velecký, Hana Houbová, Jiří Pleskot, Vladimír Šmeral, Věra Uzelacová, Helena Loubalová (více)Obsahy(1)
Své milostné okouzlení prožívají nejen mladičtí hrdinové filmu šestnáctiletý Petr a stejně stará dívka Andrea, ale i jejich rodiče, kteří se po letech znovu setkali. Rádoby poetické ladění je však místy násilné stejně jako střídání barvy s černobílými pasážemi. Láska patří mezi Kachyňova normalizační díla, která postrádají osobitost, nahrazuje ji křečovitou stylizací, která postihuje všechny složky filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Kachyňa prostě milostné filmy zvládá bravurně a tento snímek je toho jen důkazem. A navíc skutečně nadprůměrný výkon zde podává Kaiser. ()
Rozvedená matka má dceru, rozvedenej fotr má syna a tahle čtveřice se tak nějak spáruje. Vzhledem k tomu, že to natočil Kachyňa, mě docela překvapilo, že dceři nebylo 11 let a nedala to dohromady s tim fotrem. Kachyňa tentokrát svoje pedofilní choutky v sobě potlačil a do hlavní role obsadil docela pěknou týnejdžerku (J. Schallerová), což asi většina z nás normálnějších ocení víc, než ty Kachyňovy holčičky, co ještě nemaj ani prsa. Jinak ten film jsem nějak nepobral. Je to taková umělecká pičovina. Chvíli je to modrý, chvíli zelený, chvíli žlutý, pak černobílý, pak barevný. Pořád tam někdo má nějaký halucinace nebo co. A když tam Kaiser skáče na míči, vzpomněl jsem si na tohle. Jinak Kaiser má sice účes jako debil, ale i když to byl jeho debut, tak jako jeden z mála v celym filmu něco zahrál. ()
Ironická normalizační směska na téma lásky. Brutálně vtipné jsou mládežnické scénky frackující Schallerové a Kaisera a samozřejmě jejich spolužáků Krause a Zavřela. To lepší představuje zralá romance Dvorské a Veleckého. Údajně křečovitá stylizace je naopak osvěžující a v době neuvěřitelných sranců začátku normalizace i taková Láska působí svěže. ()
Komorní příběh, na který bylo navěšeno příliš mnoho cinkrlátek. Hlučelo to, kde se mělo šeptat. Výjimečně souhlasímm s textem distributora. ()
Láska nebeská v sedmdesátkovém pubertálním outfitu Karla Kachyni. Nemohu říci, že se mi to nelíbilo, ale ani že jsem z toho byl nějak šíleně nadšen. Ty dvě roviny dospělé lásky a lásky dospívajícíh byly zajímavé. To mezi tím byla trochu křeč. Ačkoliv snové poetické předěly docela chápu, mně to tam fakt rušilo. Ani by mi tak nevadila barevná elpíčka rozházená po louce a uprostřed bosatá Jarka. Ale prudila mne ta rádoby lidová hudba a mladý motogang záporáků. Další co bylo divné byl dabing některých herců. Například Veleckého daboval Kostka (to kvůli tomu, že byl Slovák?). Co bylo zajímavé bylo mládí nejednoho z herců a na kom jsem mohl oči nechat byla samozřejmě Valérie Schaleřice... Ta byla tehdy fakt kus krásné holky! Dávám za 3 schované dopisy. * * * ()
S tímto osazenstvem se dalo udělat daleko víc. Co se škárlívá, to se rádo mívá a naopak. Úvaha na téma láska a její skutečná podoba a to hned dvougenerační. Blázni...nejdřív se milujou a potom si jdou po krku. I když je dvojice Kaiser s Jarkou výborná, stejně tak Dvorská - Velecký, vše zadrhává na samotném ději, který je, mírně řečeno, moc jednoduchý. Také pohled na mládež 70. let zde mohl být daleko otevřenější, tři páskové, vyzbrojeni baterkami na kolech a pomstychtivými úmysly, působili bohužel dětsky. Liška také pouze jen zremixoval lidový hit Lásko, bože lásko, ale jinak se v podstatě neprojevil, až na pár dobových tónů. Celkově jsem čekal silnější příběh, takhle mě překvapily jen odvážné šatičky a minisukně poeticky smýšlejících studentek. Kaiser se zde připravuje na Setkání v červenci a Kachyňa s Liškou na Smrt mouchy. Rozhodně lepší tři. ()
Láska. Je možná něco jako tajemství... nebo touha. Snad štěstí. Život. Hledání. Touha po kráse. To všechno... Typická Kachyňova filmová poezie ve víru lidských problémů, úvah a snů, v příjemných rodinných epizodkách o hledání a objevování lásky v bludném kruhu dvou generací. Tak jako člověk běžně hledá cestu k jistému člověku, všichni hledáme i vzájomné porozumení a lásku. Ta se po dostatečném může leckdy objevit i tam, kde dosud panoval chlad či nenávist. I v takových obyčejných příbězích našel Karel Kachyňa během omezených tematických možností za normalizace jedno ze svých útočiští... . . . Hodnotím plnou palbou za scénář Oty Hofmana! Co se týče dialogů, vykreslení vztahů mezi mládeži, rodičemi a množství z načrtnutých problémů každodenního života, nemám vůbec pocit, že tomuhle filmu je dávno přes 40 let. Na normalizační film ze současnosti překvapivě žádné soudruhování, naopak se v snových scénách objevují motivy hippies(!) a často znějící bigbeat. Mimochodem hned bych si zašel k Petru Bruknerovi mladšímu s magneťákem přehrát Prší, prší :o) , tenhle song od Bukanýřů totiž není (mimo ukázky z tohoto filmu) vůbec nikde k dispozici. :-)) . . . Žánr komedie zde sice není uveden, ale o chvilky odlehčené humorem zde vůbec není nouze. Krásná Jaroslava Schallerová ve dvojici s hereckým debutantem Oldřichem Kaiserem si nic nezadají s osvědčeným Veleckým a Dvorskou. Přemixovaných vizuálních a hudebních filtrů je tu v podobě dobových experimentů někdy až moc, ale v doprovodu hezkých variací na lidové písně (v podání Bukanýřů s krásným sólovým hlasem Hany Buštíkové) nespostrádají své kouzlo. Při opakovaném zhlédnutí mě opět dostalo, jakou propracovanou symboliku ukrývají některá starší filmová dílka, například když se bývalý milenec stěhuje ke své dávné lásce a donesou do předsíně nábytek, rozbije se váza na stolku; když se pak ke konci filmu rozhodne odstěhovat zpátky a nese v euforii tašky směrem do auta, rozbije se památná rodinná plaketa... Jinak řečeno každá změna již zavedeného pořádku přináší do života vedle pozitivních účinků i nějakou tou tíseň. Láska je příjemným filmem pro celou rodinu, ale rozhodně s hlubším podtextem navíc. 90% ()
Poetistická nálada 20. let přenesena do let 70. ()
Láska mnohokrát jinak, od mateřské, milenecké, přes lásku k umění, sportu nebo alkoholu, až po lásku pubertální a lásku k vlasti. Zajímavý film Karla Kachyni, nicméně jsem ze snímku cítil jistou archaičnost děje i zpracování tématu. ()
Kachyňova Láska mě dávno zklamala, ale po létech oceňuji vedle půvabu její patiny ten místy výstižně vyjádřený "prudký a bezdůvodný běh / jakého je schopna jenom láska," jak to napsal Konstantin Biebl, "podél zazděných oken starého gotického domu / zachycená v křišťál na zpoceném čele / podél vlhkých a špinavých vrat / počmáraných hebrejštinou hrajících si dětí". ()
Úvodní úvaha o lásce - "Rozhodně nejsme generace Romeů a Julií spíše Hamletů..ale co s Ofélií?". Frustrující a všudypřítomná písnička Lásko bože lásko snad ve všech podobách a obměnách. Film zachránilo tehdejší osobité herectví Kaisera a Krause. Moc se mi líbila část, kde studenti gymnázia recitovali různé básně a promítali celkem zajímavé obrázky ve kterých barevnost hrála velikou roli. Dost mě pobavila scéna kde hopsají Kaiser a Jaroslava Schallerová na míčích s oušky-nikdy by mě ani nenapadlo,že je to už z tehdejší doby. ()
Docela pěkné vztahové drama s napínavým dívčím příběhem. Bohužel, zvláštní pojetí uměleckých snových vstupů mne natolik otravovalo a rozbíjelo poetickou náladu, že musím hodnotit níže než jsem chtěl. Jarka Schallerová je, stejně jako ve Valerii, překrásné děvčátko. ()
Výtvarně nádherně zpracovaná - LÁSKA. Nesmírně povedený film režiséra Karla Kachyni. Poprvé a výborně na sebe ve filmu upozornil tehdy osmnáctiletý Oldřich Kaiser a stal se okamžitě idolem českých a slovenských dívek a paní. ()
Tak jsem asi jediná, která to nepochopila. Jediné pozitivum na tom bylo to, že Paní Dvorská je krásná a zároveň umí hrát. O zbytku se to říct tak úplně nedá... ()
Nic viac nez podpriemerna normalizacna konzervacka, fakt ako liznute len po povrchu, nema to cim zaujat, nulove tempo a az vatovo plane plky. Dalo sa z toho vyzmykat ovela viac : 5 % ()
Kachyňův rukopis lze rozeznat na poetickém vyznění filmu. Jiné zvolené metody ale působily rušivě, jako třeba hudební vložky či přeskakování mezi barevným a černobílým filmem. Ale paralela budování vztahu - lásky - mezi dvěma dospělými a jejich pubertálními dětmi mě bavila. Romantika versus rozum, poznávání vůči nedůvěře a zklamání. ()
Báseň, kterou za pomoci svých výrazových prostředků napsal film (prostřednictvím pana Kachyni). Je čistá, neředěná, bez zbytečných příměsí ... a mezi námi: Trocha poezie nikoho nezabije. Nějak jsem nepostřehla, že by "postrádala osobitost" a vyznačovala se "křečovitou stylizací", ale kdoví ... třeba nemám ta správná měřítka k posouzení (a odsouzení) Kachyňových "normalizačních" snímků ... :-) ()
Fuckt ne... ()
Tohle Kachyňovo "normalizační dílo" má větší hloubku než většina nenormalizačních snah jiných režisérů. Film se mi moc líbil, jak mladý pár, tak pár rodičovský. Obojí mělo dobrou dějovou linku a umělecké prostřihy byly dlouhé tak akorát, aby oddělovaly jednotlivé kapitoly vývoje od sebe. Navíc na Schallerovou se moc pěkně kouká....85% ()
Tak už jsem myslel, že jsem od Kachyni viděl skoro všechno, a že mě nedokáže ničím překvapit. Ovšem tímto snímkem mě rozhodně docela překvapil. První věc co mě zaujala je výtvarná stránka filmu. Ze začátku mi ty přechody mezi černobílým a barevným filmem přišly hodně zvláštní a možná trošku i rušivé, ale nakonec jsem si zvykl a docela se mi začalo líbit. Hlavně mě zaujalo mě, jak si Kachyňa pohrává s technikou barevných filtrů přes černobílý obraz. Pokud jde o samotný příběh (resp. dva příběhy v jednom) zaujala mě spíš ta dějová linka spojená s mladým párem Petrem a Andreou. Možná i proto, že Jaroslava Schallerová je zde fakt "kočka". A mladý Oldřich Kaiser už v této době ukázal, že z něj jednou bude pan herec. Každopádně to postupné jejich vzájemné sbližování, kdy Andrea Petra ze začátku dost nesnáší, ale nakonec k němu najde cestu, má svoje kouzlo. To u jejich rodičů má člověk pocit, že je to celé tak trošku omyl. A ani herecky mě Milena Dvorská se slovenským hercem Františkem Veleckým moc nesedli. A už vůbec mi nesedl dabing v podání Petra Kostky. Kapitolou samou pro sebe jsou snové představy (obrazy) či skoro by se dalo říct halucinace. Zaujaly mě hudební variace na známou lidovku "Lásko bože lásko", které zde poměrně často zaznívají.V některých momentech mi ale scéna přišla trošku až přeplácaná. Ale rozhodně nemohu souhlasit s textem distributora, že by tento film zcela postrádal osobitost. Osobitý, či originální tento snímek rozhodně je. ()