• quixote
    **

    Rozpačitý film, který právem zapadl. Nesmyslné střídání barevného a čb obrazu (to mohl raději zústat celý čb), hodně trapné a křečovité „snové“ sekvence a hlavně papírem šustící dialogy. Kromě Jarky Schallerové nemají herci bohužel co hrát, jen tak existují a "hrají" svým exteriérem. I mistr se holt někdy utne. Tohle opravdu není Kaychyňa v nejlepší formě.(6.8.2011)

  • Willy Kufalt
    *****

    (3x) Láska. Je možná něco jako tajemství... nebo touha. Snad štěstí. Život. Hledání. Touha po kráse. To všechno... Typická Kachyňova filmová poezie ve víru lidských problémů, úvah a snů, v příjemných rodinných epizodkách o hledání a objevování lásky v bludném kruhu dvou generací. Tak jako člověk běžně hledá cestu k jistému člověku, všichni hledáme i vzájomné porozumení a lásku. Ta se po dostatečném může leckdy objevit i tam, kde dosud panoval chlad či nenávist. I v takových obyčejných příbězích našel Karel Kachyňa během omezených tematických možností za normalizace jedno ze svých útočiští... . . . Hodnotím plnou palbou za scénář Oty Hofmana! Co se týče dialogů, vykřeslení vztahů mezi mládeži, rodičemi a množství z načrtnutých problémů každodenního života, nemám vůbec pocit, že tomuhle filmu je dávno přes 40 let. Na normalizační film ze současnosti překvapivě žádné soudruhování, naopak se v snových scénách objevují motivy hippies(!) a často hrající bigbeat. Mimochodem hned bych si zašel k Petru Bruknerovi mladšímu s magneťákem přehrát Prší, prší :o) , tenhle song od Bukanýřů totiž není (mimo ukázky z tohoto filmu) vůbec nikde k dispozici. :-))                                     . . .                   Žánr komedie zde sice není uveden, ale o chvilky odlehčené humorem zde vůbec není nouze. Krásná Jaroslava Schallerová ve dvojici s hereckým debutantem Oldřichem Kaiserem si nic nezadají s osvědčeným Veleckým a Dvorskou. Přemixovaných vizuálních a hudebních filtrů je tu v podobě dobových experimentů někdy až moc, ale v doprovodu hezkých variací na lidové písně (v podání Bukanýřů s krásným sólovým hlasem Hany Buštíkové) nespostrádají své kouzlo. Při opakovaném zhlédnutí mě opět dostalo, jakou propracovanou symboliku ukrývají některá starší filmová dílka, například když se bývalý milenec stěhuje ke své dávné lásce a donesou do předsíně nábytek, rozbije se váza na stolku; když se pak ke konci filmu rozhodne odstěhovat zpátky a nese v euforii tašky směrem do auta, rozbije se památná rodinná plaketa... Jinak řečeno každá změna již zavedeného pořádku přináší do života vedle pozitivních účinků i nějakou tou tíseň. Láska je příjemným filmem pro celou rodinu, ale rozhodně s hlubším podtextem navíc. (85%)(5.2.2017)

  • ivishka
    ***

    Úvodní úvaha o lásce - "Rozhodně nejsme generace Romeů a Julií spíše Hamletů..ale co s Ofélií?". Frustrující a všudypřítomná písnička Lásko bože lásko snad ve všech podobách a obměnách. Film zachránilo tehdejší osobité herectví Kaisera a Krause. Moc se mi líbila část, kde studenti gymnázia recitovali různé básně a promítali celkem zajímavé obrázky ve kterých barevnost hrála velikou roli. Dost mě pobavila scéna kde hopsají Kaiser a Jaroslava Schallerová na míčích s oušky-nikdy by mě ani nenapadlo,že je to už z tehdejší doby.(15.11.2012)

  • dobytek
    **

    Rozvedená matka má dceru, rozvedenej fotr má syna a tahle čtveřice se tak nějak spáruje. Vzhledem k tomu, že to natočil Kachyňa, mě docela překvapilo, že dceři nebylo 11 let a nedala to dohromady s tim fotrem. Kachyňa tentokrát svoje pedofilní choutky v sobě potlačil a do hlavní role obsadil docela pěknou týnejdžerku (J. Schallerová), což asi většina z nás normálnějších ocení víc, než ty Kachyňovy holčičky, co ještě nemaj ani prsa. Jinak ten film jsem nějak nepobral. Je to taková umělecká pičovina. Chvíli je to modrý, chvíli zelený, chvíli žlutý, pak černobílý, pak barevný. Pořád tam někdo má nějaký halucinace nebo co. A když tam Kaiser skáče na míči, vzpomněl jsem si na tohle. Jinak Kaiser má sice účes jako debil, ale i když to byl jeho debut, tak jako jeden z mála v celym filmu něco zahrál.(6.8.2011)

  • HonzaBez
    ****

    Tak už jsem myslel, že jsem od Kachyni viděl skoro všechno, a že mě nedokáže ničím překvapit. Ovšem tímto snímkem mě rozhodně docela překvapil. První věc co mě zaujala je výtvarná stránka filmu. Ze začátku mi ty přechody mezi černobílým a barevným filmem přišly hodně zvláštní a možná trošku i rušivé, ale nakonec jsem si zvykl a docela se mi začalo líbit. Hlavně mě zaujalo mě, jak si Kachyňa pohrává s technikou barevných filtrů přes černobílý obraz. Pokud jde o samotný příběh (resp. dva příběhy v jednom) zaujala mě spíš ta dějová linka spojená s mladým párem Petrem a Andreou. Možná i proto, že Jaroslava Schallerová je zde fakt "kočka". A mladý Oldřich Kaiser už v této době ukázal, že z něj jednou bude pan herec. Každopádně to postupné jejich vzájemné sbližování, kdy Andrea Petra ze začátku dost nesnáší, ale nakonec k němu najde cestu, má svoje kouzlo. To u jejich rodičů má člověk pocit, že je to celé tak trošku omyl. A ani herecky mě Milena Dvorská se slovenským hercem Františkem Veleckým moc nesedli. A už vůbec mi nesedl dabing v podání Petra Kostky. Kapitolou samou pro sebe jsou snové představy (obrazy) či skoro by se dalo říct halucinace. Zaujaly mě hudební variace na známou lidovku "Lásko bože lásko", které zde poměrně často zaznívají.V některých momentech mi ale scéna přišla trošku až přeplácaná. Ale rozhodně nemohu souhlasit s textem distributora, že by tento film zcela postrádal osobitost. Osobitý, či originální tento snímek rozhodně je.(2.5.2017)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace