Love Between the Raindrops
Československo,
1979, 126 min
(Alternativní 122 min)
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Vladimír Menšík, Lukáš Vaculík, Jan Hrušínský, Tereza Pokorná-Herzová, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Zlata Adamovská, David Vlček, Michal Dlouhý (více)Obsahy(1)
Ve filmu režiséra Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště ožije pražské předměstí Žižkov třicátých let. Seznámíte se s ševcem Vincencem Bursíkem, který sem přišel odkudsi z venkova, aby se pustil do zoufalého a beznadějného boje s baťovskou velkovýrobou. Budete sledovat dospívání a soupeření dvou povahově rozdílných synů Kajdy a Pepana a taky milostné trampoty jejich lehkomyslné starší sestry Věry. Kajda se jednoho dne seznámí s půvabnou dívkou Pájou a začne se s ní scházet v krásné zahradě staré vily, která patří tak trochu záhadnému starému lékárníkovi. Když však Kajda seznámí Páju s bratrem, vše se mění… Ve výtečném filmu, který vznikl v roce 1979 podle scénáře Jana Otčenáška a Vladimíra Kaliny, se objevila řada výborných herců. V první řadě je to skvělý Vladimír Menšík jako švec Bursík, dále Lukáš Vaculík a Jan Hrušínský jako Kajda a Pepan, Zlata Adamovská jako Věra, Tereza Pokorná v roli Páji nebo Rudolf Hrušínský a Miroslav Macháček. (Česká televize)
(více)Zajímavosti (32)
- Biograf ve filmu je Divadlo Ponec na Žižkově. Budova dnešního divadla Ponec byla postavena v roce 1888, tehdy však sloužila jen jako válcovna a drátovna. V roce 1910 si halu pronajal podnikatel a průkopník putovních biografů František Ponec. Halu přestavěl na biograf Royal Bioskop Františka Ponce, kino poté provozovala obec Žižkov, která jej přejmenovala na Městské bio Žižkov a po smrti Františka Ponce bylo kino na jeho počest znovu přejmenováno na bio Ponec. (sator)
- V roce 1993 byl scénář autorů Vladimíra Kaliny a Jana Otčenáška vydán prvně v literární podobě pod stejným názvem jako film. (sator)
- Reklama, kterou potupně nosí Bursík (Vladimír Menšík), je na bylinný žaludeční likér s názvem Jakamarus (JA-KA-MA-RUS). Vyrábí se od roku 1932 podle původní receptury lékárníka Aloise Kříže. Destilát se po 50leté vynucené přestávce znovu objevil na trhu. (sator)
- V době natáčení filmu bylo jméno Baťa synonymem 1. Československé republiky, ale zároveň bylo na indexu a pokud se o něm mluvilo oficiálně, vždy s nálepkou kolaboranta a vydřiducha. Vidět tedy prodejnu bot firmy Baťa v centru Prahy na Jungmannově náměstí v době hlubokého socialismu byl pro mnohé nezapomenutelný zážitek. (sator)
- Kajda (Lukáš Vaculík) čte Pražský ilustrovaný zpravodaj, vydání ze září roku 1938 věnovanému událostem politického napětí mezi Německem a naší republikou. (sator)
- Bursík (Vladimír Menšík) je nazýván také příštipkářem. Jednalo se o nejspodnější kastu ševce, ten boty nešil, ale pouze opravoval. Příštipek je kousek kůže, který se šil na zničená místa bot. Časem se slovo stalo nelichotivým označením pro někoho, kdo se nedostane k pořádnému dílu a takzvaně jen příštipkaří. (sator)
- Příběh je rozdělen do jednotlivých vět. Věta první: „Exodus“, Věta druhá: „Války malé a velké“, Věta třetí: „Milenka v cylindru“, Věta čtvrtá: „Důmyslný rytíř od Židovských pecí“, Věta pátá: „Pomyslná zpráva o vyhnání z ráje“, Věta šestá: „Příběh o stydlivé lahvi“. (sator)
- Dílna švece Vincence Bursíka (Vladimír Menšík) je ve Vršovicích na adrese Černomořská 204 a jeho byt (údajně na Žižkově) je na adrese Donská 12 ve Vršovicích. Kopec, na který z bytu utíká za intimní potřebou, je vrch Svatého kříže na Žižkově. Zatímco z bytu do dílny by to měl jen pár minut, na vrch Svatého kříže by mu to trvalo 45 minut. (sator)
- Traťový dělník říká Pepanovi (Jan Hrušínský): „Dneska máš první lón.“ Jedná se o počeštěně německé slovo „lohn“, tedy „výplata“. (sator)
- Nádražní zřízenec informuje traťové dělníky, že po trati pojede jeho veličenstvo Carol (Zbyšek Svoboda) se synem. Ve skutečnosti opravdu rumunský král Karel II. v rámci státní návštěvy zavítal do ČSR, a to ve dnech 28. 10. – 1. 11. 1936. (sator)
- Oblíbený latinský citát Bursíka (Vladimír Menšík) zní: „Aurea prima sata est aetas, quae vindice nullo, sponte sua, sine lege fidem rectumque colebat.“ Jeden z možných překladů je: „První věk, lidem jenž nastal, byl zlatý. Sám od sebe člověk bez zákonů a soudců si správně a poctivě vedl.“ Jedná se o úvodní větu ke druhé kapitole, která nese název „Čtvero věků“, z první knihy cyklu epických básní s názvem „Metamorphoseon libri“. Autorem je římský básník Publius Ovidius Násó. (sator)
- Ve filmu se objevují takzvaní „fenďáci“, tedy exekutoři. Slovo má německý původ ze slova „fendt“, tedy bránit. Fenďáci tak brání majetek věřitelů. (sator)
- V postsynchronech došlo k předabování některých herců: vdovu Bětu (Dana Balounová) mluví Gabriela Wilhelmová a Lili (Žofie Veselá) mluví Libuše Švormová. (sator)
- Film, ze kterého byli kluci zklamaní, je Manželství pod drobnohledem (1940). (sator)
- Lekárník (Rudolf Hrušínský) bydlí ve vile, která se nazývá Schubertova vila. Stavitelem je architekt Zdenko Schubert von Soldern, který ji vyprojektoval v roce 1871. Adresa objektu je Libocká 276/9, Praha 6 - Liboc. (sator)
- Píseň, která provází film a dělí jej na jednotlivé obrazy, je „Já hledám štěstí léta dlouhá“. Hudbu k ní zkomponoval Luboš Fišer, text písně napsal Pavel Kopta a zpívá ji i hraje Eva Olmerová. (sator)
- Obraz, který Bursík (Vladimír Menšík) věší na zeď, je „Karel Havlíček Borovský před cestou do Brixenu“ od malíře Josefa Mathausera. (sator)
- Scéna, kdy Rudolf Hrušínský sleduje z terasy mladé milence, kteří poruší slib a utrhnou hrozen, byla natočena den poté, co měl doma srdeční příhodu a nenechal se hospitalizovat. Smutný a bolestný výraz tak nebyl hraný, neboť se nechal ihned po dotočení scény odvézt do nemocnice. (Redyx1)
- Film byl vybrán jako zástupce československého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 1980. (orkadimenza)
- Podmínkou pro získání role Kanimůry (Karel Holík) bylo, aby čtrnáctiletý školák už byl kuřák. (NiaWolf)