Malá mořská víla

Kachyňa nemohl mít lepší nápad, než obsadit do hlavní role kouzelně křehkou Miroslavu Šafránkovou a část filmu pak natočit v Prachovských skalách , které této pohádce dodávají zvláštní magii. Radovan Lukavský má to správné královské charisma a kostýmy jsou nápadité. Jednou výhradu bych měl k Petru Svojtkovi, který se do role prince nehodí. (11.05.2003)

Zástupce výrazně minoritního proudu československé filmové pohádky (česká filmová pohádka je většinou laskavá a milá) je jeho typickou ukázkou - pohádka plná tragických až existenciálních pocitů, ponurých nálad a atmosféry smutku a patosu... Smutná doba vzniku se ještě více odráží v její existenci, i když, pravda, tato smutná doba plodila spíše díla (povinně) veselá. Za to zaslouží režisér Kachyňa rozhodně úctu a obdiv, cesta proti proudu v tom období jistě nebyla jednoduchá (možná je to i pohádka vyvzdorovaná, vždyť několik zákazů natočit vlastní látku si zažil i on sám), ale přesto se nemůžu zbavit pocitu, že pohádka NEMÁ mít takhle tragický rozměr. Pro dětského diváka (kterému je určena především) je její sledování kontraproduktivní...každopádně takový už je duch pohádek Hanse Christiana Andersena... (22.06.2007)

2. dubna 2005 uplynulo 200 let od narození nejslavnějšího Dána, nejdospělejšího pohádkáře a velice významné osobnosti Hanse Christiana Andersena . České televize to jako tradičně ignorovaly, a tak je docela smutné, že jsem si to musel připomínat tímto slavným československým filmem na MDR. Naštěstí už neplatí, že by stejně tak ignorovaly tuhle drastickou pohádku, jíž svou atmosférou i vyzněním předčí málokterá jiná. Mně osobně se zamlouvá nejen nesmrtelný příběh, stylově symbolistně jednající postavy, ale i dokonalá vizuální a hudební stránka. A především: tahle pohádka se vám bude líbit bez ohledu na váš věk. (03.04.2005)

-"Nikdy jsem ti nelhal, ani když jsi byla malá a chtěla vědět věci, které se dětem neříkají." Moje nejoblíbenější pohádka. Všichni lidé nemohou být šťastní, i když tento postoj v poslední době přehodnocuji a snad ho jednou zavrhnu. Mé osobnosti je velmi blízké, jak je tato pohádka zároveň velmi chladná i horoucí jako oheň uvnitř zemské koule. Když jsem byla mladší, tak jsem se samozřejmě ztotožňovala s malou mořskou vílou a i nyní je mi její část její naivity stále velmi blízká, ale jak postupně stárnu a mám už nějaké věci za sebou, tak nejvíc rezonuji s jejím otcem, králem všech moří. Protože malá mořská víla je přese všechno příliš jednostranná. Vybere si svůj cíl a obětuje mu všechno, věnuje mu veškerou svou pozornost, svou sílu, svou důstojnost, a to do takové míry, že nakonec ani ona sama sebe neslyší. Zmizí a rozplyne se. Nejen doslova (a jak krásně tady scénáristé upravili původně silně mučednicky křesťanský konec předlohy Hanse Christiana), ale hlavně symbolicky, ve vztahu k sobě samé. Symbolizuje mládí, které nikdy nedospěje. Král všech moří oproti tomu přežil své začátky, ustál i hluboce zraňující trauma a ztrátu životní lásky, a pokračuje dál. A je to on, kdo je navenek chladný jako říční led a uvnitř vře nejhlubšími (komplikovanými!) emocemi. Zároveň má široký rozhled, velmi dobré pozorovatelské schopnosti a neskutečně suchý/štiplavý smysl pro humor. Ukažte mi jinou postavu v rámci českých pohádek, která by byla takto hluboce rozpracovaná a skutečná. Masivní podíl na tom nepochybně má Radovan Lukavský, který jako by se přímo narodil pro role jedinců, kteří na lidský rod nahlížejí zvenčí, a který je právě díky schopnosti minimalisticky na omezeném prostoru vytvořit celé širé světy, mým nejoblíbenějším českým hercem (spolu s Petrem Čepkem - démon). Ale tím výčet věcí, které mi na Malé mořské víle imponují, nekončí. Výtečná mimozemská výprava a kostýmy - šaty, které nosí víla po příchodu mezi lidi, bych brala okamžitě (ačkoliv jsem obvykle milovnice barev a vzorů). Zvolený minimalismus kombinovaný s výraznými detaily a akcenty skvěle odráží náladu celého příběhu a vytváří uvěřitelný a zároveň velmi jiný svět od toho našeho, kde se může všechno odehrávat. Hudbu Zdeňka Lišky snad ani netřeba zmiňovat, ten muž je zkrátka nedostižitelný génius a jeho melodie nejenže propůjčují pohádce nezapomenutelný zvuk, ale zároveň jsou umně součástí příběhu samotného. Kachyňa všechno skvěle propojuje a přímo mistrovsky nabízí a využívá sestry Šafránkovy - jak jsou si podobné a zároveň jak je každá jiná. A to, jak se rozhodl film zakončit... Ten konec je prostě skvostný. ♥♥♥ -"První kámen, bílý, s její dlaní srůstá. Druhý kámen, rudý, zamyká jí ústa. Třetí kámen, černý, ten jí v srdci zůstal... A v tom třetím kameni sama navždy zkamení." (20.12.2007)

Nemám rád poměrně časté kecy, že doba si žádala díla povinně veselá, proti jejichž proudu Malá mořská víla jde. Co by sakra potom byly všechny ty disneyovský "veselý" úpravy tohoto příběhu. Neskutečná potřeba některých cokoli kdykoli kdekoli narážet na dnešní - ehm, totiž minulou dobu mi už vážně leze na nervy. Mno, tak bychom se mohli dostat k pohádce. Na rovinu přiznám, že Andersen mi k srdci příliš nepřirostl, ani tak pro častou tragiku svých příběhů, ale pro celkové pojetí, které mi k pohádkám moc nesedí. Dobro a zlo, nějaké to ponaučení, to je v Adersenovi vždy jen málo důležité, nejdůležitější je právě jen ta tragičnost. Tato pohádka je navíc na můj vkus zpracována přespříliš lyricky, s příliš divadelní výpravou a celkově chladným pojetím (stačí porovnat s mnohem výraznější Pannou a netvorem). Naproti tomu dialogy jsou na úrovni a Miroslava Šafránková je možná i hezčí a křehčí než její slavnější sestra. Pro roli se velice hodí. (26.12.2009)