Poslední motýl

Početnější komparz jsem snad v “československém” filmu ještě neviděl. To je asi můj vůbec nejsilnější dojem. Jinak je to hodně zvláštní, složitý, protože naprosto atypický film o pobytu v koncentračním táboře. Karel Kachyňa byl ohromný tou odvahou nahlížet věci jinou optikou, než všichni ostatní. Ve Spielbergově koncentráku se dalo taky ledacos podniknout, ale židovskou kavárnou by divákům hlavy nepletl. Tak moc by v náš intelekt nevěřil- narozdíl od Karla Kachyni- ten se toho nebál. Pro někoho možná zmatečné, pro mě objevné. Zase jsem pro sebe díky filmu objevil kousek pestřejší historie. Filmu podle mne jinak ubližovala kombinace postsynchronů a dabingu, momenty bez dabingu nebo beze slov pro mě byly silnější. (26.11.2019)

Nikdy, opravdu nikdy v životě by mě nenapadlo, že uvidím Jitku Molavcovou v roli nacistky a že jí to uvěřím. Podobné filmy se asi nedají hodnotit nějak negativně. Možná proto, že prostě útočí na první signální, tedy emoční, byť třeba nezáměrně. Kachyňa navíc točit umí a ví, jak má vypadat slušný film i po té řemeslné stránce. Příběh sice možná trochu zavání kýčem a zbytečně hrocenými emocemi (což my dneska ovšem již asi nedokážeme posoudit, protože nemáme s čím srovnávat – myslím tím, jak to tehdy skutečně bylo), ale všichni se to snaží zakrýt. Co možná kulhá na příběhu, film nahrazuje hereckými výkony. A to mi hlavní hrdina vůbec neseděl. Ale ta malá holka je naprosto výborná, včetně ostatních (nejen dětských) rolí. Moreauovo pojetí Jeníčka a Mařenky grandiózní. Hrozně se mi na filmu líbilo, že neodpovídá na to, zda se Moreauovo úsilí setkalo s úspěchem. Protože o tomhle ten film vlastně není. Já tomu příběhu nemám co vytknout, ale i kdybych odhlédl od něj, mé hodnocení zůstává, protože to je dobrý film. (13.01.2013)

Pomerne neštandartný námet z druhej svetovej vojny natočený bohužiaľ príliš štandartným spôsobom. Záverečná 20 minútovka je geniálna, ukazuje, čo robí umelca umelcom aj v ťažkých dobách. Lenže to pred tým je chvíľami nudné, pozeráme sa na sto krát videné v iných filmoch. Je fajn, že sa nemusíme pozerať na citové vydieranie spôsobené páchaným násilím, hrôzy sú síce ďaleko, ale predsa tak blízko. Škoda, že podobne silných momentov ako divadlo a záverečné predstavenie vo vlaku nie je vo filme aspoň o jeden viac, priklonil by som sa k vyššiemu hodnoteniu. Každopádne film by nemal zmeškať žiaden náročnejší fanúšik nášho filmu, takže program v tv by som preventívne sledoval. 70%. (16.03.2014)

Sice scénář tohoto snímku je značně vykonstruovaný, ale k výjimečným filmům se film zařadil díky poetické kameře Jiřího Krejčíka ml. (v určitých momentech inspirované a parafrázující díla terezínských výtvarníků z doby ghetta), práci s hudební složkou (hebrejské a jidiš písně, které samozřejmě za 2. světové války v Terezíně nikdy nezazněly, zpívané Mišpachou, zvláště Avinu malkejnu při vysypávání popela z uren do Ohře je efektní, mrazivá je hudba k pantomině, nostalgická pak píseň interpretovaná Hanou Hegerovou a Jazzfonickým orchestrem - zpívala někdy Hegerová s Jazzfoniky naživo?) a několika krásným typicky kachyňovským poetickým sekvencím (chlapec letící z terezínského kostela, blázni tancující za zvuku flétny a zvláště nadějeplný a nostalgický černobílý epilog). Silně hodnotím laskavý cynismus dirigenta představovaného Freddie Jonesem (dabovaného Soběslavem Sejkem). (07.11.2007)

Nekompromisní profackování realitou jednoho francouzského mima, který se z nenadání objeví v předpeklí nacistického programu, určený nejen, i když hlavně, židovskému národu. Musím souhlasit s NinadeL, že ignorace představení Brundibár, o postavě jménem Freddy Hirsch ani nemluvě, je velmi zvláštní. Za zmínku by tento člověk, spasitel dětských duší, nejen v ghettu, ale i v osvětimském pekle, jistě stál. Dále mě také zarazilo, že se ve filmu ani jedenkrát neobjeví slovo Terezín. Nicméně film má občas svou vlastní realitu. Vše ostatní, je zde vyobrazeno do detailu. Zoufalost, beznaděj, srovnání se s osudem, ale i kapka té radosti ze života, kterou právě přináší demonstrativní, protestní představení, které pro jednoho znamená divadýlko pro Červený Kříž, pro druhého možnost vyjádřit pravdivost připraveného osudu. Hudební, scénické i herecké obsazení, které by nezaplatili ani na Broadwayi. Možná před tím, nyní jsou si všichni rovni, což pochopí i pan Moreau. Ostatní skoro hluché role československých herců naštěstí převyšuje pan Kemr a démonicky chladný Milan Kňažko. Naprosto brilantní mezinárodní záležitost, které nesahají novodobé pokusy o ztvárnění tohoto námětu ani po kotníky. Karel Kachyňa i na začátku nové éry československého filmu ukazuje, jak se to má dělat. (02.06.2013)