• gudaulin
    ***

    Práče jsem viděl znovu po bezmála třech dekádách a sám jsem byl zvědavý, jak na mě bude ten snímek působit. Kachyňa patřil k absolutní režisérské špičce a je to znát i z jeho neambiciózního snímku určeného pro rodinné publikum a především dětského diváka. Pochopitelně nejde o nějaké mistrovské dílo, ale o běžné spotřební zboží, které je ale natočené s vkusem, se schopností vést dětské herce a s poetizující kamerou (pírko vznášející se ve vzduchu po přestřelce). Kachyňa si v tomto případě s režimem nezadal, resp. naplnil pochopitelně potřebu zdůraznění vlastenectví, ale dalo se mnohem víc naplnit potřebu angažovanosti a bratrské lásky k Sovětskému svazu. Kachyňa tady citlivě našel míru, takže v tomhle ohledu je Práče plně akceptovatelné i dnes. Přece jen už ale nepatřím k cílovému publiku a kinematografie se taky posunula o kousek dál, takže je to jen na průměrné 3*. Celkový dojem: 55 %.(11.5.2014)

  • sportovec
    *****

    Vzpomínky na dětství a povinné angažované filmy jsou vždy tíživou chmurou. Revize zralého věku buď tento dojem raného věku potvrzuje, nebo naopak od základů bourá. Jistým vodítkem při hledání odpovědi na tuto otázku jsou v případě PRÁČETE jména tvůrců filmu, ale i doba jeho vzniku. Bez výjimky se jedná o jména jasná a často i o špičkové osobnosti. V Kachyňově tvorbě představuje PRÁČE volnou řadu obdobných, na vidění dětských hrdinů založených děl: AŤ ŽIJE REPUBLIKA (1965), ROBINSONKA a PAVLÍNKA (obě 1974), POČÍTÁNÍ OVEČEK (1981) a famózní seriál VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE (1984). Neobvyklý pohled do života týlových složek 1. československého armádního sboru během nejtěžších dnů karpatsko-dukelské operace připomíná svou atmosférou slavný Bondarčukův film OSUD ČLOVĚKA natočený o rok dříve podle stejnojmenné novely Michaila Šolochova. Válka, aniž se stírá cokoliv z jejích hrůz, je tu stále tak trochu dětskou hrou obohacenou o hrozivé rysy bezprostřední zkušenosti s dospělým světem koncentračního tábora. Věrohodně působí i příhoda s krávou a holčičkou i česko-slovenské dětské přátelství, které z ní vzniká. Poetický obraz dětského světa vrcholí symbolicky překročením československé státní hranice 6. října 1944 (pomíjím o zhruba 6 týdnů mladší vstup sovětských vojsk na území Podkarpatské Ukrajiny), jímž se psychologicky láme průběh války z pohledu našeho druhoodbojového exilu. Exil vlastně končí a obnovená československá státnost pokračuje a sílí každou hodinou, každým dnem, týdnem i měsícem, které přibližují konec druhé světové války. Obraz, podepřený kvalitními výkony všech protagonistů s jasnou dominancí slovenského velikána Gustáva Valacha, i po letech a přes propast desetiletí přibližuje válečné hrůzy také dětem naší doby. V této souvislosti zůstává nezodpovězenou otázkou, nakolik jsou zralé generace naší současnosti s to pochopit hloubku a závažnost tohoto Kachyňova pozoruhodně zralého, civilně pojatého svědectví.(27.1.2008)

  • tomtomtoma
    **

    Film o chlapci Františku Burešovi (Michla Koblic), který se schodou okolností stal členem prádelnického oddílu. Byl to nezbedný chlapec, který nerad poslouchal, chtěl pouze bojovat a přesto ho všichni okolo pořád rozmazlovali. Nakonec díky němu byla odhalena skupina Němců, která dodávala při dobývání Dukelského průsmyku dobré informace své armádě. Dalšími členy prádelníků byli: desátník Krupka (Vladimír Hlavatý), velitel oddílu, zvaný Slepejš, svobodník Šamonil (Gustav Valach), kuchař Pekárek (Vladimír Menšík), veselá kopa, a vojíni Heller (Oldřich Musil) a Gallo (Martin Ťapák). Zajímavou postavou byl nadporučík Zlonický (Stanislav Remunda), který byl povolán do první linie při dobývání, ale který si zároveň uvědomaoval určitou nesmyslnost, amatérismus a neskutečná jatka této akce. Nechutné bylo, když ho malý František odmítl, když ho slyšel mluvit o strachu, že tam jde. Chudák. Občas zábavné, občas plné akce.(6.8.2010)

  • gogo76
    ***

    Rád som si tento film pripomenul. Kachyňa v mnohých scénach navodil krásnu atmosféru, ale vždy ju zhodil zbytočným "hraním sa na skauta a vojaka", ktoré v podaní malého chlapca išli po čase na nervy. Ale chlapec to bol milý, za to, čo mu tvorcovia pchali do úst, on nemôže. Ešteže z lesa vyšlo slovenské dievčatko z Porubky aj s kravou Lysaňou. To bolo oživenie, ktoré mohlo prísť o čosi skôr. To dievčatko ma fakt dojalo. "A keby som ich poprosila, že chcem ísť k mamke?"...Skoro mi slza vyšla, do frasa, musím sa vzpamätať, veď som z východu...Možno ma to dojalo preto, lebo presne také dievčatko mám doma. Trošku ma zaskočil Gustáv Valach, ktorý hral koktajúceho českého vojaka. Ako Slovák mohol kľudne rozprávať a koktať aj po slovensky. Vo filme je trochu cítiť komunistický dohľad a takú jemnú propagandu, ale možno bol Kachyňa skautom. Tak som si pri praní aspoň zaspieval s tým milým dievčatkom. "A-ja-hojaja, ruža z Dunaja"...60%.(24.6.2012)

  • bila.tecka
    ****

    Mám slabost pro Kachyňovo "vidění", z filmu na mě přestoupila atmosféra válečných let a neměl jsem žádný problém identifikovat se s postavou malého Františka. Michael Koblic ho ztvárnil dokonale (docela chápu jeho babičku, která klučíka tlačila na všechny možné konkurzy), takovou výřidilku a artikulaci jsem zažil ještě u Tomáše Holého. Valná většina dětských herců nedokáže s postavou, kterou má zahrát, patřičně splynout. Divák pak cítí tu osmou klapku a urputnou snahu dítěte dostat ze sebe předepsanou repliku. Práče je pro mě milý poetický film, nic víc, nic míň.(24.7.2013)

  • - Přestože se film odehrává na východní frontě, ani jednou nezazní oslovení „soudruhu“. (Zodiak455)

  • - Na festivalu dětských filmů v Benátkách roku 1960 získal film zvláštní čestné uznání k hereckému výkonu dětského představitele. (M.B)

  • - Filmováno také v obci Podluhy, Křešín a bývalém koncentračním táboře Mathausen. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace