Směšný pán

"Šťastný je dnes už málokdo, ale ti, kterým Bůh dal srdce, jsou už nešťastni všichni..." Škoda zpracování, které podle mě zůstalo jaksi svázané s dobou vzniku. Říkám si, že by třeba stačilo ubrat na té nešťastně vybrané hudbě, která podle mě táhla film ke dnu jako kotva, a hned by se poselství, které je hluboké a stojí za nějakou tu úvahu, mohlo před očima lépe rozprostřít. Jenomže film je udýchaný a bezradný stejně jako hlavní hrdina a já bych v tomto případě chtěla nějaký tvůrčí nadhled. (04.10.2010)

Mám rád tvorbu Karla Kachyni a totéž můžu říct o scénářích Jana Procházky. Spojení obou tvůrců přineslo české kinematografii mimo jiné výborný Kočár do Vídně. V tomhle případě ale jsem z jejich filmu rozpačitý, protože Směšný pán mi při nejlepší vůli nesedl a mohou za to oba pánové současně. Je to snímek o stáří, deziluzi, umírání a především o jednom nikoliv vlastní vinou zmařeném životě. Jenže scénář mi přijde příliš rozmělněný, protože tohle by stačilo na středněmetrážní, řekněme, 35-45minutový film v ideálním případě spojený s dalšími tématicky zpřízněnými filmovými povídkami do jednoho povídkového filmu. Typická Kachyňova poetika tentokrát film zpomalovala neustálými kamerovými výlety na průčelí domů, pražské věže a městské ulice. Celý snímek vlastně táhne brilantní hudba Zdeňka Lišky a herectví filmového veterána Vladimíra Šmerala. Tématicky příběh odpovídá ústřednímu motivu Procházkovy tvorby, tedy vyrovnávání se s politickými excesy našich poválečných dějin, v tomto případě politických procesů 50. let. Celkový dojem: 45 %. (07.11.2010)

„Musíte se usmívat, budete v novinách.“ - „Už jsem byl.“ Navzdory názvu nejde o nic směšného. Pominu-li úsměvné odhalování „klukovin“ pacienta, je to velmi smutný a dojemný film. Zlomený, osamělý a nešťastný muž se začne upínat k tomu poslednímu, co ho ještě zaujme; dívce, která na střeše vypouští holuby. Unavený životem, léčbou a prostředím nemocnice, napne všechny své myšlenky a síly k neznámé, která náhle zmizí. Okolím považovaný za blázna, vytrvává v hledání příčiny. Kde mu nestačí chatrné tělo, zaskočí bystrá mysl. A zatímco v úvodu ho spíš soucitně litujete, později mu (i díky excelentnímu výkonu jeho představitele) maximálně fandíte až do samotného konce...s bohužel naprosto zbytečným vysvětlovacím dovětkem, který výsledný dojem dost kazí. Za mě to každopádně budou silné 4*, moc hezký film. „Ještě jste neposlal ani jednu čumkartu, nemám vám jich pár koupit? No aby se přijeli mrknout, že jste neumřel.“ - „Kdo má přijet?“ - „Kdo…já nevim kdo, to vy musíte vědět kdo.“ - „Kvůli mně by mohli poštu zrušit.“ (05.04.2017)

Moc krásné. A smutné. Pro slzy jsem neviděl. Noblesní Vladimír Šmeral, charizmatický Jiří Adamíra, Kachyňova bezchybná režie a strhující hudba Zdeňka Lišky. Ze zdejšího oficiálního textu distributora si přečtěte jen první větu. (01.12.2012)

KAREL KACHYŇA, SMĚŠNÝ PÁN (1969). Každé město má své nevědomé vrstvy. Nejen tu, která se nachází pod zemí: chodby, sklepy, podzemní dráhy, kanály - obrovské temné a zatuchlé, prašné i vlhké město pod městem. O pomyslné patro výše najdeme třeba pavlače nebo dvory, nepřístupné těm, kteří tu nejsou doma. Vnitřní dvory s docela jinak ubíhajícím a unikajícím časem, než je čas ulice, kterou známe, po které pospícháme. Tyto neviditelné tváře činí město nevyčerpatelným, nekonečným. V Kachyňově snímku SMĚŠNÝ PÁN (1969) je město víc, než kulisa, není tu jen pro to, že někde "to" být musí. Starý pán (jedna z posledních filmových rolí Bohumila Šmerala) z nemocničního okna obhlíží střechy domů Starého města. Otevřený pohled, kotrapunkt k jeho osudu. Choroba a životní peripetie jej donutily k pobytu mezi uzavřenými zdmi ústavu. Prostor nad střechami je další vrstvou města, kterou si ne zcela uvědomujeme, ke které je skrze architekturu staveb opět jen nesnadný přístup. Když tenhle prostor zachytíte do pohyblivých obrazů na dvourozměrném filmovém plátně, podtrhnete tím iluzi blízkosti. A nejedná se tu jen o blízkost střech, co na ně tak dobře vidíme. Starý pán vídává z okna na jedné z teras protějšího domu mladé děvče, jež sem pravidelně chodívá věšet prádlo. Jejich osudy se na dálku, která se rozprostírá mezi oknem a terasou, střetnou, aby toto jejich neskutečné spojení záhy podstoupilo zkoušku. Díky ní se starý pán, vědec, setkává s vlastním, doposud neviděným, stínem, osobnostní stránkou, jíž si nebyl vědom. Setkává se silou tušení. Setkání je to nové. Nečekané. Probouzející. Pod jeho vlivem se pokouší překonat překážky, které se mu náhle staví do cesty: nechápající okolí, personál, uzavřené zdi ústavu, ale především město samotné. (POZOR, KDO NECHCE, DÁL NEČTE. LEHKÝ SPOILER.) Tedy přesněji, město před vchodem do domu. Město ulic. Důvěrně známých. Pojmenovaných. V nich očíslované domy. Systém racionální, stejně jako kybernetika - dřívější povolání starého muže. Jak ale dole na ulici přijít na to, kde „dívka v nebezpečí“ přebývá?. Kde je ta střecha, na které věšela prádlo? Kde je ten dům? Kolik ještě bloků zbývá? A kterým směrem? Namísto přehledného systému ulic, vzdorující, neprostupná masa. Co se z okna zdálo být tak blízko, se na ulici vzdaluje. Jakoby jedna z nevědomovaných tváří města vrhala stín na druhou. Post scriptum: Tento text se nezrodil pouze z mé lehce rozostřené vzpomínky na obrazově působivý film Karla Kachyni. Nechal jsem se inspirovat ještě dvojím. Totiž svým důvěrným vztahem ke starobylému městu o stovkách věží, a mnoha tisíci střechách. A také včerejším nenadálým setkáním v tomtéž městě: s cizinkou, co měla na nohou zlaté sandály… Od Slunce... Kde asi teď může být? Kolik ještě bloků? Kterým asi směrem? (29.08.2008)

Prokládání titulky působilo zpočátku spíš rušivě. Ale konec mě dostal poklidný děj a atmosféra celého filmu. Muže, který utekl hrobníkovi z lopaty, drží při životě záchrana života mladé dívky. Působivé komorní drama. (06.08.2014)

O životě a smrti, staří a mládí... o člověku. Skvostné představení pana Šmerala, starého barda českého divadla a filmu. (19.01.2011)

Poněkud poklidné drama, u kterého si stačí přečíst tři jména a je jasné, že to nemohu nevidět. Měl by člověk před smrtí vykonat něco dobrosrdečného? Pro pana Šimka, pacienta kardiologického oddělení, je tohle v podstatě jediný cíl. Místo na svůj život, se začne horlivě upínat na pravidelný každodenní činnosti neznámé dívky, která bydlí na dohled z okna u výtahu v nemocnici. Ode dne, kdy se opakovaný sled událostí zastaví, začne pan Šimek pátrat na vlastní pěst, i když v jeho případě spíš na vlastní srdce. I přes všechny negativní vlivy kolem, pátrání na konec dosáhne svého cíle a pan Šimek může v klidu umřít. Jednoduchý dojemný příběh a perfektní ztvárnění. (11.04.2012)

Silna Kachynovska poetika! (10.07.2011)

Spojenie Karel Kachyňa a psychologická dráma nie je žiaden materiál pre sobotný prime time. Nemusí to ale byť aj nutne bohatý materiál pre podrobný kritický rozbor. Dráma starého človeka na smrteľnej posteli, ktorý hľadá na poslednú chvíľu ešte aký taký zmysel života pôsobí mierne televíznym dojmom a stojí na výkone hlavného predstaviteľa Vladimíra Šměrala. Príbehy z nemocničného prostredia bývajú zo svojej podstaty depresívne, Směšný pán je ale skôr také nostalgické, melancholické nahliadnutie do života starého človeka. Že tí majú svoje muchy typu "nebudem brať lieky a nebudem" je bez diskusie. (21.03.2014)

Kachyňa, Šmeral, Liška a mám o čem přemýšlet poté co se rád nechám takovým filmem napustit. (04.08.2010)

Chvíli to vypadalo jako experiment s trpělivostí diváka, ale ke konci už to působilo skoro jako thriller. Nevšední přístup tvůrců korunuje to, když nám osud hlavního hrdiny odhalí až těsně před koncem. Vladimír Šmeral v témže roce natočil Kladivo na čarodějnice, což je skoro až neuvěřitelně kontrastní postava proti tomuto směšnému pánovi. Klobouk dolů. (18.04.2015)

Křehký, melancholický film, který v poetizujících metaforách, ostře kontrastujících se syrovým nemocničním prostředím, poodhaluje tenkou hranici mezi životem a smrtí, mezi mládím a stářím i mezi radostí a smutkem. Vedle vynikajícího Vladimíra Šmerala, vytvářejícího zde jednu ze svých nejzajímavějších filmových kreací, lidsky prostou a přece vznešenou postavu bývalého profesora Šimka, nelze neupozornit na další mistrovský kousek z tvůrčí dílny Zdeňka Lišky. (28.04.2018)

Mám rád neznámé a zapomenuté filmy, tím spíš když jsou z nové vlny. Směšný pán vyniká hlavně svým žánrovým rozsahem-je to mysteriózní drama, kritika režimu a občas i tragikomedie. Tradiční Kachynovy řemeslné kvality nechybějí (kamera často používá k navození snové atmosféry rozostřené okraje záběrů), Liškova hudba je výtečná a Vladimír Šmeral exceluje tak, že jsem mu při jeho sabotážích nepokrytě fandil. To se ovšem nelíbilo doktorovi Adamírovi a jeho jeho hláška "pokud nám to tady budete takhle jebat" mne docela hodně pobavila :) (25.04.2010)

Dojemný příběh o konci života na mě silně zapůsobil především díky fantastickému výkonu Vladimíra Šmerala, charizmatu Jiřího Adamíry a taky atmosféře Starého města 60. let, viditelné zvláště v závěru filmu. Užila jsem si ty záběry fasád a ozdob historických domů, podbarvené nádhernou Liškovou hudbou. Všechny tyto součásti Kachyňova a Procházkova dramatu postupně utvořily dokonalý celek, který mě opravdu vzal za srdce. (15.01.2016)

Hluboce procítěný snímek Karla Kachyni (prosím nezaměňovat s romantickým), na který se nezapomíná. Takto natočit dovedl jen Karel Kachyňa ve svém nejlepším tvůrčím období. Bravo. (23.04.2010)

Obskurne smiešny JE starý pán obkľúčený kachyňovsky /tradične/ rozkošnými babenkami. A tvrdohlavo si idúci svojou životnou cestou. Autori zvolili programovo nedivácky prístup, ktorý už nie je "moderný" a tým nepripomína žiaden z filmov, ktoré sa dnes točia. Čo nech je kompliment i výhrada zároveň. Závisí na stave mysle. (28.04.2010)

Možná je trochu škoda, že se v tomhle filmu prakticky všechno podstatné dozvíte až úplně na konci (i když pokud si přečtete oficiální text distributora, dozvíte se to hned). Je samozřejmě účinné nechat diváka hledat, dumat, pochybovat, přemýšlet a domýšlet si, ale ve Směšném pánovi se podle mě divák nemá o co opřít, takže spíš jen tápe a čeká, zda se dočká nějakého rozuzlení. (22.04.2008)

Druhým režisérem je hudba Zdeňka Lišky. 70% (20.12.2010)

" Je tam i pan ministr !!" - "A nemám začít zpívat hymnu ??" ;) (05.11.2015)