Vodník

Já teda nevím co hulí pan Tauš (ať už sám nebo s někým v ČT), ale tenhle "styl" je téměř nekoukatelnej. Stejně jako u Modrých stínů se pokouší o nějaký umění nebo co, ale to prostě v kriminálkách nefunguje. Na hodně místech jsem se smál použitým "režijním záměrům" a to by se v případu rozřezanýho mimina stávat nemělo. (01.04.2019)

90%. Knihu Ještě není konec (což je mimochodem lepší název než fádní Vodník) od Michala Sýkory jsem četl jako první, po tom, co jsem viděl Případ pro exorcistu a absolutně mě uchvátila, udělala ze mě autorova fanouška a já zpětně přečetl všechny detektivky, které jsem předtím viděl. O nějaké seriálové adaptaci jsem si při čtení mohl nechat jen zdát, a tak fantazie pracovala na plné obrátky a já jsem si, stejně jako při sledování, nejvíc už líčení osudného letního dne a závěrečný monolog jedné z důležitých postav. Už to ale nebylo ono. Adaptace je adaptace, a tak vyšetřování v knize muselo být bohužel zhuštěno do sice výborného, ale přece jen "pouze" monologu celé rodiny postav. Nejvíce fascinující na tomto příběhu je právě ona rodina, ve které mohou lidé věci ovlivnit a které se stane něco hrůzostrašného, na co moc nemůžou mít vliv. Pro seriál je škoda, že Krobot i Voříšková byli víceméně do počtu. PS to už jste někteří opravdu tak konformní, že kvůli pár netradičně použitým barvám a několika zvláštním záběrům hodnotíme něco jednou hvězdou? To mi tedy hlava nebere! (23.04.2019)

Dlouho jsem přemýšlel co jsem vlastně viděl a ze všeho mě nejvíce vychází sociální drama. Rozhodně ne kriminálka, ještě ke všemu se snahou to zabalit do poeticko snovýho stylu vyprávění. A´t se na mě nikdo nezlobí, ale ta závěrečná vyprávěcí zkratkovitost to bylo něco. Vůbec mě to časově nesedlo. A sídlo policie pro Olomoucký kraj někde v poli, to byl čí nápad ? Hurvínka? Když příběh odhaloval rodinný i jiný vazby, bralo mě to, bavilo mě to a vykreslení charakterů bylo povedený. Jak se to vrací směrem k případu nevěděl jsem jestli se mám smát všemu co mě tvůrci servírovali a nebo se jíst pást s těma koňma, který po Klárce Melíškový dostali v seriálu asi nejvíc prostoru. Ještě jedna provokatérská, někdo by měl říct lidem na ČT, že v ČR není jen jedno divadlo. (15.04.2019)

První díl je jak z žánrové učebnice. 30 let starý mord, nejasná dětská fantazie a boží práce se zvuky a kamerou, která maximálně těží z atmosféry vedrem spalované vesnice, navnadí diváka do plných obrátek. Když ale druhý díl začne až příliš okatě vynechávat některé motivy a postavy, nemusíte být ani o moc bystřejší než komisařka Výrová, aby vám došlo, kdo erbenovsky nechal rozetnou dítě vpůli. Od momentu s fotoalbem už je to čisté „lazy writing“, kdy se vše rozetne tím nejbanálnějším způsobem, a i přes nesporně působivý závěrečný monolog v lese, je to prostě selhání hned několika tvůrčích složek. Vlastně mi, vzhledem k vývoji některých postav, přijde jako zajímavější varianta, že mohla vrahova identita zůstat navždy skryta. (15.04.2019)

Ze série filmových příběhů o vyšetřovatelích z Olomouce je Vodník zaručeně to nejlepší, co jsem zatím viděl. A to ty předchozí příběhy byly, na můj vkus, hodně špatný. Hlavně v logice. Tady je nicméně také celá řada WTF momentů, u kterých bych dokázal do nekonečna diskutovat. Nechci spoilerovat, ale rozuzlení, jak je skvěle natočené, a tam teda opravdu klobouk dolů, tak je absurdní, protože takový jednoduchý zvrat by nevymyslela ani Agátha Christie a z ní jsem tam inspiraci trošku cítil. Přitom režisér tu ve třech dílech výborně buduje napětí. Buduje ho nejenom dobrou filmařinou, ale také poměrně alternativní filmařinou, na kterou si musíte zvyknout. Když totiž, například, zabírá kamerou dveře, tak nezabírá dveře, ale zabírá horní futra. Stejně tak i v případě, když v pokoji stojí lidi. Kamera nezabírá lidi, ale zabírá jen hlavy a strop. O zalíbení autora v architektuře ani nemluvě…sídlo policie uprostřed polí byl totální úlet. Je to zvláštní způsob budování napětí a dokazování určité kvality, která se může a nemusí vyplatit. V případě Vodníka se podle mě vyplatila. Po druhém díle jsme v mém okolí houfně diskutovali o tom, kdo by mohl být vrah. Třetí díl pak začal naprosto dokonalou scénou intervence celé rodiny v místě vraždy před dávnými lety, kde si všichni řekli, co potřebovali a dialogovka to byla stejně tak dobrá, jako v případě legendárních 12ti rozhněvaných mužů. A to je co říct, protože dialogovky v české kinematografii nejsou příliš časté…Zavěrečná scéna rozuzlení byla takřka dokonalá. Myšleno po vizuální stránce ve spojení obrazu s hudbou. Ale jak Klára Melíšková procházela bažinou a dálnicí? To bylo totálně WTF. Jelikož se mi ale líbilo prostředí, námět a způsob, jak tento příběh byl natočen a zároveň jsem přijmul některé zvláštnosti, tak nakonec dávám solidní čtyři hvězdičky. Vodník se příjemně vyjímá od toho všeho, co Česká televize běžně natáčí a v tomto případě to nebylo na škodu. (18.04.2019)

Druhá nejslabší (po Případu pro exorcistu) z volné série detektivek Detektivové od Nejsvětější trojice, ten rádobyumělecký motiv vodníka, prolínající jak do vizuálu (plus hraní s barvami), tak i do děje, byl z mého pohledu dost prkený, zbytek mírný nadprůměr... Nutno ocenit dekorace a kostýmy, obecně dobrý pokus o navození dobové atmosféry a reálií 80. let...a samozřejmě významovou rovinu - problematické vyrovnávání se s komunistickou minulosti a její prorůstání do porevolučních časů a dneška... (08.04.2019)

Odbornější, byt teoreticky hravá-provokativní, kritika na stránkách Filmu a doby ZDE. Komentář po projekci na Febiofestu jako memento doby: Poslední dny jsem byl v Praze, kde je mnoho smutku, osudů, které člověka dovádí k pláči. Bezdomovci, lidé pouze o berlích... zrzci, Zibura; jednoduše lidská tragédie v kostce. Potěšil mě však VODNÍK, třídílná minisérie patřící k cyklu Detektivů od Nejsvětější trojice. Viktor Tauš jako režisér by argumentoval, že zatímco pro Modré stíny byl určující vztah člověka a architektury, protože ta byla zároveň navázána na významovou strukturu, u Vodníka má být ústředním principem vykořeněnost. Vykořeněnost se skutečně dá obhájit, a to především na rovině stylu: kontrastní kombinace distancovaného rámování často přes různé odrazového plochy a velmi fyzických detailů; expresivní herectví v minulosti a naopak tlumené v současnosti; umělecky motivované svícení významotvorně pracující se zelenou a červenou přesahující z minulé časové roviny do současné; práce se zvukem v první epizodě a s tichem jakožto parametrem ve třetí atd._____ Osobně mi minisérie přijde fascinující z hlediska práce s temporalitou, která dílo sceluje a rozrušuje na všech úrovních (vyprávění, stylu i významu), zatímco ona vykořeněnost pouze v případě stylu. První část používá ruchy prostředí jako parametry, které prostupují všemi časovými liniemi (představte si kyvadlovou pasáž z Modrých stínů, či ono hučení při znásilnění z Fincherových Mužů, kteří nenávidí ženy, nataženou na a variovanou po celou epizodu); druhá část směřuje ústřední otázku na záhadu z minulosti a je rámována odlišnými perspektivami s jiným vnímáním času; třetí část rozevírá časové rámce, následně je kondenzuje a poté propojuje dvě roviny. Zároveň je ona časovost pokaždé filmařsky pojata jinak, od přerývanosti v prvním dílu, klasické návaznosti v druhém, retardaci a kondenzaci ve třetím. _____ Esteticky je to famózní, byť druhá část je slabší než první a třetí, ale obávám se, že to nebude divácky přijímáno dvakrát dobře. Na rozdíl od konvenčních detektivek nejde o to, kdo zločin spáchal, protože podstatná je časová rekonstrukce (a posléze i prostorová) dění v konkrétní den. Na rozdíl od ambiciózních detektivek nejde o sociologickou sondu, ani o významově zatěžkané vyrovnávání se s komunistickou minulosti a převlékáním kabátů za kapitalismu, protože společenské jízlivosti jsou podřízeny rodinným dramatům a dávným traumatům a/či křivdám. Pro mě je ovšem vše výše zmíněné a i to neuvedené důvodem, proč VODNÍKa považuji za nejlepší tuzemskou audiovizi na pokračování. (31.03.2019)

 „JÁ JSEM POD TOU VRBOU, U KOČÁRKU, VIDĚLA VODNÍKA...“   Asi každýmu učaruje ta Erbenovská atmosféra s řevem parchanta, matkou s nervama v píči a labilním fotrem. Do toho zajímavá kamera i hudba s „Kytičním“ podtextem. To na úvod. Pak už to žádná velká filmařina není, ale jde o dramatickou podívanou , odehrávající se v rodinným kruhu – asi něco ve stylu Hercule Poirota. Všichni sedí (nebo nervně chodí), detektiv klade nepříjemný otázky a emoce získávaj na intenzitě. Hele, fakt mě to baví! A Neužil je skvělej! Finále je taky super – s drsným odhalením.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Ještě není konec“ kterou v roce 2016 napsal Michal Sýkora, neznám. 2.) Když mrdám, umíraj lidi.   ///                    PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (15.04.2022)

"Docela se vám to tenkrát vymklo z rukou, co? Tři mrtví ... kvůli tvýmu mrdu." Tak to byla odvážná hypotéza. A nebyla jediná. Mně tedy přišlo téma mimina s uříznutou hlavou na cirkulárce docela vostrý a na rozdíl od zkušenýho kriminalisty Vitouše jsem tam nějak nepostřehl ten "ženskej motiv". Kromě toho mě fakt nebaví dramatizace Erbenova blábolení a ze řvoucího mimina mi málem praskla hlava. To byl asi účel, ale já mám velkou alergii na to, když mě někdo nutí trpět. (28.12.2023)

A na topole podle skal, koncesionář ČT zatleskal. Tedy samozřejmě ne každý.. Stíny horkého léta 87´ využily podobně jako severské kriminálky koncept konfrontace dávného zločinu s vyšetřováním v současnosti a to včetně promítnutí vlivu oné tragické události na všechny zainteresované. Tauš a Douba opět formou nakrkli tradicionalisty, ale zvolené audiovizuální estetično snového oparu vzpomínek tomu baladickému tónu posloužilo dobře a i to krajské policejní ředitelství alias partyhouse v opuštěném autosalónu uprostřed polí přineslo kouzlo odlišnosti. Pro vnímavějšího diváka možná škoda, že jeho cesta k identifikaci pachatele až příliš těžila z principu odhalení „zelenouchého špagetového monstra“ z první řady True Detective (důvěra v podceňované a přitom tak přesné vnímání světa dětskýma očima), ale svou prostotou uprostřed složitého labyrintu pokřivených rodinných vztahů nakonec našla své opodstatnění.. (16.04.2019)

Věřím, že původní námět mohl být i silný. Škoda, že zpracování vypadá, jako by se ho v českých reáliích chopil na dálku po Skypu Jodorowského netalentovaný a líný syn po rozpadu osobnosti, komunikující se štábem pomocí google translatoru a instagramu, a bez rozpočtu, kromě drobných za Olomouc a architekts bizár placement. Alespoň někteří herci to fakt neměli celé odehrát ve stejných hadrech, a tak dál. (21.04.2019)

3/3 Přepis české detektivky Ještě není konec Michala Sýkory z cyklu Detektivové od Nejsvětější trojice. Vyšetřující Marie Výrová (extrémně pasivní Klára Melíšková v hlavní roli) se zabývá případem z konce 80. let, křivdami jedné velké rodiny a dává si skutečně na čas. Zápletka, která by dřív sotva stačila na jednu hodinovou inscenaci, má v současném stylu ČT přes tři hodiny. Dílčí výkony některých sice vyloženě špatné nejsou (hodně roztomilá je Marika Procházková), ale sledovat slepé větve promlčené vraždy celé tři díly je skutečně moc. Navíc pointa je samozřejmě přepálená a v kontextu příliš smysl nedává. Ale ve výsledku patří právě tahle krimi zřejmě k těm, které konzervativní divák rád vidí, protože si díky nim poslechne konzervativní názory, připomene éru perestrojky, znovu se setká se svými oblíbenými televizními tvářemi a tím to pro něj hasne. Protože jak jinak si chcete obhájit vedlejší zápletku postavenou na manipulaci ze strany vysoké funkcionářky KSČ, podloženou dodatečným příběhem z doby porevoluční, kdy se tato kovaná komunistka pomátla z proběhlých změn? A to nemluvím o vykreslení lesbické postavy samozřejmě jako zásadně negativní. Spíš než kvalita, je Vodník totální klišé. (14.12.2023)

Mě se tenhle Taušův styl hrozně líbí, jenom díky němu mají scény s dějovou linií před třiceti lety dokonalou atmosféru líného léta, včetně nádherně magických kamerových filtrů, které tvoří různé barevné propriety v prostředí, takže když dívenka vidí vodníka přes zelené žaluzie, má to nádhernou atmosféru. Detektivka samotná je místy trošku slabší, ale vyvažuje to perfektní Melíšková v hlavní roli, která mi konečně dokázala podat Marii Výrovou tak, že mě opravdu bavila (ne že by byla Melíšková v předchozích částech Detektivů od nejsvětější trojice špatné, to opravdu ne, ale tady mě prostě bavila zdaleka nejvíc). (17.04.2019)

Zatím jednoznačně nejlepší série z cyklu Detektivové od Nejsvětější trojice. Nechybí tomu atmosféra, napětí, skvělé herecké výkony a zdařilá hudba. Velkým plusem je také střídání současnosti s minulostí. (17.04.2019)

Na českú tv minisériu pomerne isté 4*, akurát herecké výkony sú veľmi nevyrovnané. Na jednu stranu priemerne hrajúca  Melišková v hlavnej roli a takmer až smiešne prehrávajúci Révai, na druhú skvelí Krobot a Stivínová a Vlach a niekoľko ďalších v rolách vedľajších. Mne sa páčila najviac originálna réžia (hlavne v prvej epizóde) a opening. (03.08.2022)

Na rozdíl od Modrých stínů to Viktor Tauš s těmi samoúčelnými hrátkami s obrazem přehnal. Jinak je to zajímavé ozvláštnění mezi těmi všemi televizními detektivkami, ve kterém vlastně Klára Melíšková v pravém slova smyslu nevyšetřuje, a taky nic nevyšetří. I když se divák nakonec dozví, co všechno se vlastně před těmi více než třiceti lety stalo. Václav Neužil ve své starší masce vypadá spíš jako karikatura. Celkově dobré, ale režisér si minule nastavil laťku výš (70%). (16.04.2019)

Jako začátek hodně hroznej, ale pak to dobře nabralo spád a dodíval jsem dva díly najednou. Sice té hudby, kamery a rozostřovaček tam bylo až příliš, ale budiž, napínačka to docela byla a tohle odhalování po letech má něco do sebe. Kasijana Džakič! A Neužil namaskovanej jak sviňa, v první scéně v bytě sice trochu přehrávačka, ale pak to hrál dobře. (27.05.2019)

Je zde výrazná stylizace a dvě časové roviny. Tato stylizace, například v rudě nasvíceném baru, přestane vyprávění dramatizovat a začne je rušit. Ornamentální přepjatost zkrátka oslabuje věcnou podstatu žánru krimi. Alespoň však Vodník není tuctový. Běžné televizní produkci krimiseriálů se vymyká přinejmenším filmovou řečí provokující na hraně mystéria, jakou si naposledy zkusila v kinech Polednice. (15.04.2020)

Autoři se pokouší o atmosféru tak násilně, až celý vodnický mord přeexponují. Problém je, že od první scény víte, kdo je pachatel... Hvězdičky za dobovou atmosféru, za písničku, která zazní v závěru, a za Tomáše Juřičku. Celá parta vyšetřovatelů je neskutečně nesympatická, navíc ten postmoderní úřad uprostřed polí... Výrová se chová neprofesionálně, nelogicky. Sýkoru jsem zkoušel i číst, ale i knižní podoba je slabší průměr. (14.04.2019)

Napriek presvetlenej kompozícii obrazu je príbeh dostatočne temný, že dokáže udržať diváka. Komplikované rodinné vzťahy, brutálna vražda bábätka spolu s očakávajúcou štandardne dobrou výpravou ( scény zo socializmu ), istý umelecký pohľad kamery, bohužiaľ aj podivne umiestnené sídlo polície kdesi v poli... všetky scény z policajných priestorov boli katastrofálne. (17.04.2019)