Jak si nepodělat život
Režie:
Tereza KopáčováScénář:
Alice NellisKamera:
Martin ŠtěpánekHudba:
Jan PonocnýHrají:
Tereza Brodská, Vasil Fridrich, Anna Peřinová, Veronika Divišová, Lucie Žáčková, Jitka Schneiderová, Dušan Sitek, Lenka Skopalová, Kamila Vondrová (více)Obsahy(1)
Po rodinné oslavě, kterou uspořádala báječně, jak je jejím zvykem – alespoň na jejím facebookovém profilu to tak působí - se ráno Dana (Tereza Brodská) probudí s podivnými fleky okolo očí. Sama by to zas tak moc neřešila, jenže všichni okolo to řeší dost. Lékařské testy jsou negativní, doktoři si nevědí rady. Dana přichází o práci, protože s ekzémem nemůže za přepážku banky, kde dosud pracovala a kde má hypotéku na vlastní dům. Zoufalá skončí u podivné psychoterapeutky (Jitka Schneiderová), která ji donutí podívat se na sebe i svět okolo pořádně, položit svým blízkým důležité otázky a taky pojmenovat, čeho se ona sama ve skutečnosti bojí. (Česká televize)
(více)Recenze (60)
Pro Terezu Brodskou je to velmi vydařený návrat. Problém z psychosomatickou vyrážkou se stane impulsem pro výbuchy paniky, sebelitování, hysterických výbuchů. Brodská se záměrně stává odpudivou. K tomu dusná atmosféra ze strachu ze stárnutí. Je to tedy velmi ženské téma, ale mě se to líbilo. Závěrečné moudro, že peníze nejsou všechno mě trochu zklamalo. ()
Malinko hysterické, trochu šmrncnuté Woody Allenem, závěr lehce vyšumí. Dalo by se říct rutina pro režisérku Kopáčovou i scénáristku Nellis. Čekal jsem víc. ()
„Ale fakt je, že čím jste starší, tak je ten váš věkový rozdíl míň vidět. Promiň Dani, ale tenkrát mi Péťa, když jste se brali, připadal jako takový úplný děcko proti tobě…ale teď už si člověk ani nevšimne. Že Stando?“ - „Tak to vidíte, maminko…“ Tchýně vždycky ví, jak potěšit…Úvodní rodinná „idylka“ mě upřímně pobavila a přišla mi přirozená. Vlastně i to dění potom, stejně jako snaha strhané Dany udržet pořádek a vše zvládnout. Brodská si se svou neurotičkou vyhrála, škoda jen, že v tomhle ohledu (snad s výjimkou „terapeutky“ Jitky Schneiderové) zůstala prakticky osamocena. To, že se Dana hned na prvním „sezení“ rozbrečela, bych ještě nějak překousl, ale problém je, že od „prvních pokroků“ začne povídka ztrácet na uvěřitelnosti až zběsilým tempem (stejně tak v případě postav…zejména „otočka“ už starší dcery vůbec nefungovala), konec je pak vůbec nejtragičtější (označení „utopie“ je docela na místě). Celkově to tedy vyjde jen na lepší průměr. „Takže se to nezblázní.“ - „Cože?“ - „Ne nic, jenom jsem si na něco vzpomněla.“ ()
Velice dobrý malý velký televizní film, který by obstál i samostatně. Konec konců průběh záhadné nemoci hlavní hrdinky je více než realistický, ačkoli finále je poměrně úsměvné. Ale jako sólo Brodské je to značka ideál. ()
A nemělo by u podobnejch filmů bejt oddělený hodnocení pro kluky a holky? Vždyť já dávám tři hvězdičky snad jen ze strachu, aby mě nějaká uživatelka hystericky neseřvala... ()
Tohle je vlastně takový instantní návod na řešení veškerých životních problémů zabalený do příběhu pro ženy. Pokud si podobné body vážně upřímně sepíšete a začnete je řešit, tak se váš život pravděpodobně opravdu změní. Teď je jen otázka jak, a kolik lidí na to má odvahu. Připadalo mi to málo drama, málo komedie a málo psychologické, ale nejsem cílovka, takže na tom nesejde. ()
Jak (ne)být dokonalá. Příběh o ženách, které chtějí mít všechno a všechny pod kontrolou, o tom, jak jednoduché je ocitnout se nad propastí, dokonce na samém dně. Můj bezvadnej život spojením tří talentovaných žen – Terezy Kopáčové, Terezy Brodské a Alice Nellis – rozhodně získal na kvalitách, a přestože sama Nellis odmítá nálepku "ženský film", v tomto případě lze jen stěží najít vhodnější přirovnání. ()
Obecně mám problém s ukňouranýma, umňoukanýma ženskýma. Se solidními předsudky takový projev vnímám jako známku lability, Tereze Brodské jsem proto nikdy na chuť nepřišla. Až tady! U tohoto televizního filmu z dílny Alice Nellis jsem se výtečně pobavila, zajímalo mě to, líbilo se mi to, dávalo to smysl, mělo to vysokou sdělovací hodnotu, navíc to byla taková ta sranda "smích přes slzičky", přestože jsem se v tom naštěstí nenašla. Zatím. :) Brodská nikdy nebyla lepší, (ale je fakt, že její práci nesleduji, nevyhledávám, toto bylo zhlédnuto po haluzi), každopádně v roli stárnoucí, smutné, přepečlivé manželky a maminky, která se jednoho dne probudí s fleky pod očima a začnou se dít věci, byla skvělá. Ráda pochválím. ()
Tohle byla zatím nejlepší část Nepodělaného života. Asi se mi tak líbila hlavně proto, že se mi zdála být úplně reálná, o podobných situacích se lidi v běžném životě často baví a Tereza Brodská to pěkně povýšila perfektním výkonem. Nebýt až příliš přetaženého optimismu v závěru, hodnotil bych plnou palbou, protože jsem se dobře bavil. ()
Tretí diel mi pripadal príliš ženský nielen témou ale aj spracovaním a orientovaním sa na diváčky, takže celkovo išiel mimo mňa. Ale nekvalitne to určite nie je. 5/10. ()
Terezka Brodská si labilku střihla v kvalitě A+, mně se zamlouvala a nemohla jsem nevzpomenout na jejího tatínka, Vlastíka Brodského, pro oba mám slabost.. Příběh ženy, které táhne na padesát a probudí se s fleky kolem očí, mě vtáhnul a po pravdě i bavil.. Místy jsem se smála, místy to bylo smutné, ale takový život bývá.. ()
"Tak Vy mi tady rozvrtáte celej můj život a ještě si za to necháte platit?" ()
Pěkné. Dobře napsané i zahrané. Publiku poplatný konec mě moc neuspokojil, ale pěkně zaklenul celý příběh. ()
Slušný námět, přesto nejslabší ze série, možná i proto, že ústřednímu páru jsem to dlouholeté manželství nějak nevěřila... ()
Koukám, že chlápkům se to nelíbilo, taky to nebyl film vůbec pro ně. Obvykle umělecké počiny nedělím na ženské a mužské, ale v tomto případě je to prostě nutnost. Já a moje kamarádky jsme se se scénářem zcela ztotožnily, takže z našeho pohledu byl výborný. ()
Nejzajímavější na tomto filmu bylo, že již po hodině od začátku zde bylo více než třicet hodnocení. Příběh ženy, která dělá pro rodinu to, co považuje za nejlepší. Východiskem bylo nastavené zrcadlo. Čekal jsem trochu vtipnější závěr, než jen pragmatické konání. Vtip obstarávala kamarádka hlavní hrdinky, dcery byly moderní, ale ústřední dvojice mi přišla příliš nesourodá a některé otázky nezodpovězené. ()
Nejvetsi problem teto epizody je ten, ze se neda moc verit tomu ekzemu ani jednotlivym postavam, ktere uz trochu spadaji mezi karikatury. Sef banky, terapeutka, kamaradka... postavy zajimave, ale ne uplne verohodne... Nejlepe vystizene jsou asi pomery v rodine. Na televizni inscenaci a jedno podivani dobry, no... ()
Můj bezvadnej život naprosto pominul něco jako Zákoník práce, čímž mě tedy dost namíchnul. Udělal to samozřejmě proto, aby mu pěkně vyšly reálie, protože vyhodit člověka z práce pro takovou malichernost jako je pár fleků v obličeji, s tím by měl zaměstnavatel opravdu dost bezesných nocí a mohlo by se mu to vymstít, i kdyby oželel odstupné. A to, že by žena před 50-kou naivně odešla sama, při svých zkušenostech? Tomu se mi nechce moc věřit. Zkrátka a dobře, myšlenku to mělo celkem dobrou, ale nepodařilo se ji zasadit do věrohodného scénáře. ()
...a čeho všeho se ještě bojíš? 💜 ()
Lepší než druhá epizoda, horší než ta první. Více mi příběh připomínal sérii Soukromé pasti. Neurazilo, nenadchlo. Moc tomu nepomohla nesympatická hlavní postava a tím rozhodně nemyslím samotnou herečku Terezu Brodskou. ()