Tajemství velikého vypravěče

Poutavě odvyprávěný příběh o mistru vypravěči příběhů Alexanderu Dumasovi starším. Zajímavé je, že český "mistr vypravěč" Jaroslav Dietl se osudům Alexandera Dumase věnoval hned dvakrát. Doposud jsem znal jen stejnojmenný seriál s vynikajícím Vladimírem Menšíkem. Po zhlédnutí tohoto Kachyňova filmu váhám, které ztvárnění Dumase je lepší, zda Menšíkovo nebo to Martina Štěpánka. Mimořádný je tento film minimálně tím, že tu postavy otce a syna Dumase hrají dva bratři Štěpánkové. Pozorovat přitom kontrasty v charakteru obou postav a tudíž i kontrasty v hereckých polohách obou bratrů je vskutku velmi zajímavé. Hodně se mi líbily krátké němé etudy na Tří mušketýry a Monte Christa, kde mi Kachyňova filmařina připomínala verneovské filmy Karla Zemana. A stejně jako na uživatele Monologa i na mě hodně zapůsobila scéna soudního procesu o autorství Dumasových knih. Již samotná Dumasova obhajoba, v níž zdůrazňuje, jak jej uráží, že z něj žaloba dělá prodavače příběhů místo jejich vypravěče, je působivá. A když po přesvědčivé promluvě Viktora Hugo (Petr Kostka), v jejímž závěru tento slavný spisovatel konstatuje, že "s Alexanderem Dumasem můžete být v jakémkoliv nepřátelství, ale nikdy ho nemůžete přestat číst," zní soudní síní bouřlivý potlesk, má člověk pocit, že tento aplaus nepatří nejen jemu případně Dumasovi, ale přeneseně i autorům tohoto skvělého filmu. (25.04.2017)

Priznám sa, že spočiatku som mal rozpačitý dojem z takéhoto roztopašného pohľadu na historickú osobnosť. Nemám rád skresľovanie životov osobností, ale v tomto prípade som všetko odpustil, keďže film je priamo aj o takejto úchylke dramatických tvorcov. Celý život je podaný vtipne a v rýchlom tempe s bleskovými fórmi, že kým jeden odznie, už nasleduje ďalší. Trochu ma nudili nemé pasáže s ukážkami tvorby, ale aj tie boli podané s výbornou hudbou. Nebyť tých častí, bol by film príjemne kratší, a dostal by poctivé štyri hviezdy. A bol to Victor Hugo, ktorý predniesol pred súdom nezabudnuteľnú poklonu spôsobu tvorby Dumasa. –––– Podívej se. Tady mi přinesli peměti jakéhosi pana d'Artagnana. Kdysi mušketýra u královského dvora. My z něho a jeho druhů uděláme lidi, kteří dělali dějiny na dvoře Ludvíkově. A když to uděláme dobře, tak už nikto nebude znát Ludvíka jinak, než jak jsme ho vymysleli my. –––– Psát s Dumasem znamená psát jako Dumas, a nijak jinak. –––– Váš otec zničil svou pílí sám sebe. (14.12.2015)

Tak pro mě zatím nej role Martina Štěpánka s výbornou atmosférou staré Francie. Až komediální upřímnost, bohémský život a svobodná mysl upřená jen a jen k psaní. Jeho oddanost divadelním hrám nezná mezí, ani prvorozený není tak důležitý, jako premiéra. Počáteční neúspěch není žádnou překážkou, vůle psát je silnější, nebojácnost spolu s odhodlaností slaví úspěchy, bohémský život je ještě bohémštější. Nic ovšem netrvá věčně, zvlášť, když se na scéně objeví hříchy minulosti. Vynikající režie, fantazijní realita, přehled krásných žen, Liškovy melodie i silné chorály, to vše v komediálně dramatickém pojetí. (18.03.2013)

Pro mne zatím nejlepší Štěpánkova role. Musím přiznat, že tento film na mne dýchl silně sentimentálně - svým ještě šedesátkovým vizuálem i obrazovým vyprávěním, vyzněním některých scén, zvláště pak té poslední ("Němci táhnou na Paříž!" - "Tiše! Nebo vstane a půjde s nimi bojovat!"). Taky tradiční silná Liškova hudba. To vše pro mě jednoznačně přebíjí mnohé zkratkovitosti a vynechávky v ději (třeba synův přerod z odpůrce v obdivovatele), na které, předpokládám, bylo více prostoru v o něco starší trojdílné adaptaci. (27.09.2018)

Karel Kachyňa v neblahé situaci na počátku normalizace sahá po kvalitní historické látce mimo témat z domácího prostředí, vybírá si Dietlův scénář již jednou adaptovaný pro televizi (triologie Alexander Dumas starší s Vladimírem Menšíkem) a inscenuje ve studiu pro filmové plátno barevnou podívanou s výpravnými kostýmy a hvězdným hereckým obsazením. I v téhle historické komedii a v studiovém prostoru vytváří Kachyňa doslova vyšperkované umělecké obrazy včetně zajímavých němých "videoklipů" k Třem mušketýrům a Hraběti Monte Christo, které svou poetikou i kombinací hraných pasáží s animací připomínají dobrodružné filmy Karla Zemana. Bratři Štěpánkovy sice Menšíka nenahradí, ale do rolí obou Dumasů se napokon velice hodili a nabízí se tak o něco zajímavější srovnání mezi charaktery otce a syna. Pak tu je Dumasův život, kariéra, vzestup, konflikty i pád, které jsou už taky zajímavé sami o sebe. Stejně jako spojení Dietla a Dumase do jednoho filmového díla (nebo tedy do dvou) je velice specifické, oba pánové měli veliký talent, stejnost závislost v neustálem psaní a v něčem snad taky trochu podobnej osud a pak i tu posmrtní pověst. Jak se ukázalo, bylo těžké nejen psát jako Dumas, ale i psát jako Dietl, když se podíváme, jak se další tvůrci neúspěšně pokoušely hned dvakrát navázat na jeho nejslavnější seriál. Jo, filmy tohoto typu určitě můžu a skvělých herců tu bylo dost (Otakar Brousek v roli barona, z hereček Dvorská, Hlaváčová,...) 90% (10.02.2017)