Sekigahara

Po vzore západných historických filmov o nejakej svojej významej bitke sa i Japonci pokúsili o niečo podobné. Nejedná sa však akčný film, ako tomu napovedá kategorizácia filmu, ale o čistokrvnú drámu, ktorá má značne prestrelenú stopáž. Obsahuje množstvo postáv a množstvo mien a dosť mi trvalo sa zorientovať, kto je kto - taký gróf, hentaký gróf, jedna strana, druhá straná, konkrétne bojiská (ktoré neznalému nič nevravia), ešte k tomu rôzni sluhovia, ktorí menia strany. V prvej polovici sa riešia dvorné intrigy, v tej druhej zasa vojenské stratégie, pričom vojnových scén je pomenej. Film bude viac hodnotný pre samotných Japoncov alebo historikov znalých tejto konkrétnej historickej udalosti, preto ich asi aj viac zaujme, čo im predchádzalo. Spracovanie je ale na slušnej úrovni. (15.10.2018)

VELKOLEPÝ JAPONSKÝ VÁLEČNÝ EPOS, odehrávající se v poslední etapě sjednocování Japonska, které má na svědomí Tokugawa Ijeasu. Příběh je vyprávěn z pohledu Išidy Micunariho, věrného vazala svého starého a umírajícího pána, Tojotomi Hidejošiho. Micunari se snaží hájit nástupnictví pro Hidejošiho syna, zatímco Ijeasu vycítil svou šanci dostat se na vrchol. Film se dá de facto rozdělit na dvě poloviny - první část ukazuje složité politické intriky a hledání spojenců k poslední velké bitvě, a část druhá je už bitva samotná. Nechybí tedy hrdinské činy, úchvatné souboje , tak i skvělá hudba a kostýmy. A přestože se někomu možná může první část zdát jako "pomalá", tak si zde lze vychutnat alespoň krásné prostředí sídel japonských pánů. Upřímně nechápu, proč je Plovoucí hrad (Nobó no širo) o tolik lépe hodnocen, když Sekigahara je minimálně stejně tak kvalitní. (06.05.2019)

„TOTO BUDE BITVA SPRAVEDLNOSTI PROTI BEZPRÁVÍ A MY JI NESMÍME PROHRÁT…“ /// Stará japonská historie v moderním kabátě. Von ten kabát teda zase tolik parády nenadělá, páč má jít vo správnej samurajskej film, takže se toho hodně vodehrává v interiérech a když už by teda mohla vyniknout ta historická řežba, tak se stejně žádnej choreo orgáč nekoná, páč tady jde spíš vo ten bitevní chaos. Filmovej dějepis. Spousta názvů měst, rodů, jmen…to si zasluhuje pořádnou porci pozornosti. Do toho pikle a plány… toho s tímhle a tohohle s tímhle… jako chápu…, ale po hoďce a čtvrt už to nedávám. Když se dostaví „předvečer bitvy“, tak je to zase taktika, snaha o přechytračení… no a vo útoku už řeč byla. Na konci se nedostaví emoce, což je teda divný, páč jsem s těma šikmáčema strávil celkem dost času. Takže spíš než samurajskej epos – historická politická nuda. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej v roce 1966 napsal Ryōtarō Shiba, neznám. 2.) Nemůžu dostat z hlavy ten incident s padlou holí. 3.) Thx za titule „TomStrom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (15.08.2018)

Dlouho nebyl natočen tak významný film pro Japonsko jako byla bitva u Sekigahary roku 1600.Nikdo neměl vůli se tohoto velkého projektu zůčastnit až výzvu přijal sám Harada.Problém nastal výběrem herců a také lokality,kde se film bude točit.Harada na základě románu Ryotara Shibi dokonale zvládl toto dílo přenést na plátna kin.V boji za sjednocení Japonska bojovalo 180 000 bojovníků a nastolení tkzv Šogunátu Tokugawa.Samotný film je opravdu velmi kvalitně natočený,sice bojové scény jsou mírně chaotické,ale obrazově skvělá podívaná.Film opravdu pro fajnšmejkry Japonské historie. (13.08.2018)

Marná snaha tvůrců prezentovat v mocenském boji krátce před Sekigaharou v roce 1600 jednoho aktéra jako spravedlivého (Micunari Išida), ačkoliv to byla banda zrádných oportunistů a verbež, ale budiž, Išida měl blíže k normálnímu pojetí Japonska, než hermeticky zapouzdřený a zaostalý šogunát Tokugawy. Nádherná kamera, masivní výprava, solidní hudba, bojové scény mě často nedokázaly přesvědčit, že to co se děje je normální (musel bych ten způsob boje jednotek blíže studovat, moc se mi to nezdálo, působilo to někdy podivně a nepřesvědčivě). To hlavní co selhává je příběh, žádný tu jakoby není, kusy vytržených scén většího děje. Marná snaha, aby v ději byla více zastoupena Kasumi Arimura, ačkoliv její postava Hatsume v půlce filmu není vidět. Přitom ji rok předem inzerovali jako hlavní postavu. Proč ji má mít vlastně Išida rád? Je to takové podivně zkratkovité, lidé tam na sebe řvou a pokouší se navzájem přesvědčit o své pravdě. Možná v nějaké nesestříhané, nebo dvojdílné verzi, by z toho mohlo něco být, takhle je to jen řemeslná zručnost a nevyužití potenciál. Cenný je film tím, že se pokouší přinést nový úhel pohledu na známou událost, on taky Tokugawa nemusel vůbec žít, ale Hidejošiho polovička to nějak zazdila, zatímco jeho syn Hidejori je tady neschopná a ufňukaná troska, co se neumí prosadit, to myslím odpovídá. V historických velkofilmech vede poslední roky Korea, Čína, a Indie hodně výrazně nad Japonskem. (27.08.2018)