Obsahy(1)
Dramatický padesátý rok života nejslavnější české zpěvačky Lucie Bílé. Jako Lucie Bílá dosáhla všeho, čeho mohla. Jen ne úcty, o kterou jí tolik jde. Ve svém padesátém roce se tedy rozhodla opustit roli Lucie Bílé a vrátit se sama k sobě – k Haně Zaňákové. Najde tím i klid v duši a lásku, kterou tak hledá, nebo jde vlastně jen o další projekt? „Představovala jsem si, že to bude rok plný oslav, ale byl plný obrovských a těžkých zkoušek," říká Lucie Bílá. Štáb režisérky Terezy Kopáčové s ní strávil 12 měsíců, ve kterých musela zvládnout smrt maminky, tři vlastní mediální smrti, největší koncert i největší průšvih své kariéry. Čím větší výšky a hlubší propady, tím víc bojuje se samotou, ke které se odsoudila. „K lásce jsem si čuchla, ale opravdu jen na 5 minut. Nejde to," přiznává Lucie Bílá ve filmu Nebe peklo Lucie. (Česká televize)
(více)Recenze (37)
K Lucii Bílé nepociťuji žádné sympatie ani antipatie, ale mrzí mě, že režisérka možnost natáčet v její bezprostřední blízkosti nezužitkovala lépe, resp. že neměla přesnější představu, jak chce film pojmout. Na jedné straně neretušovaný zákulisní časosběr, plně vytěžující dramatický potenciál přihodivších se situací (zrušení koncertu), na straně druhé nekriticky glorifikující sekvence, stylizované tak, jako kdyby se odehrávaly přímo v hlavě hlavní aktérky. Pokud už jsme svědky nějakého krizového momentu, je kontextem „překreslen“ tak, že z něj Bílá, které patří první i poslední slovo, vychází jako oběť (velké trémy, mediálního tlaku, samoty…). Jen zcela výjimečně do kamery promluví (bez její přítomnosti) někdo jiný než Bílá, kdo by zpěvaččinu pozici zhodnotil z odstupu. Po celou dobu tudíž sledujeme Lucii Bílou, jak ji vnímá Lucie Bílá. Oproti mnohem podnětnějšímu (a méně milosrdnému) dokumentu o Richardu Müllerovi vznikl solipsistický portrét umělkyně, kterou občas přemůžou její emoce. Nemá velkou vypovídací hodnotu a neponechává moc prostoru pro diskuzi. 50% ()
this is so sad can we hit 50 likes ()
Technicky OK, dokonce to obhájilo 80 minut stopáže, což není u dokumentu samozřejmost, ale ta neuchopitelná hra na intimitu bez intimity je v důsledku spíš zneklidňující než zábavná a osoba Lucie Bílé je po zhlédnutí spíš o kus dál než blíž - samozřejmě ne záměrně. Kopáčová si nedokázala udržet odstup a Bílé ten dokument prostě dala, aby se jím prezentovala, jak sama uzná za vhodné. ()
Pani Hano, nemáte tam ještě nějakej ten růženec? Zajímavosti: pani Hana řekne JÁ ve svém medailonku přesně 174x. ()
Na dokument jsem se koukala zhruba od poloviny ze zvědavosti, copak se asi zase na paní Lucii dozvíme a musím přiznat, že překonal všechna má očekávání, ale ještě víc jsem se pobavila nad některými komentáři zde. Pořád si totiž říkám, jestli je možné, aby národ zbožňoval něco takového, jako je tato "dáma". A vidím, že asi opravdu jo. Když pominu to, že Lucie Bílá vlastně neumí zpívat, ve výškách nezpívá, ale ječí, hlasová technika žádná a o vkusu v jejím pěveckém projevu také nemůže být ani řeči, její Ave Maria mě doslova nadzvedá ze židle, tak opravdu nevím, co na jejím zpívání obdivovat. Že by tedy její pokoru, dobrotu a "srdíčko" a touhu "se rozdat do posledního kousku"? Nevím, ale opravdu je možné, že by jí toto někdo uvěřil? Vždyť je to všechno tak hrané, vyslovované cíleně jako reklama na její "dokonalost". Co je dobré, to se chválí samo a toto je hodina a půl planého tlachání o ničem, falešného slzení, dojímání se nad vlastním "osudem" a pro mě osobně je to naprosto bezcenná sonda do života jedné z našich nejpřeceňovanějších popzpěvaček, která zde na mě celou tu dobu působila jako psychopatka. ()
Dokument? Nevím, ale spíš si Lucie potřebovala vylít srdíčko. Rozhodně patří mezi naše nejlepší zpěvačky, a i proto by si zasloužila trochu jiný typ vyprávění, ne? Tohle je jen smutná žena, se kterou nemůžete sympatizovat, i když možná chcete. Pokud šlo o to, získat jakési pochopení, tak to podle mě rozhodně nedopadlo. Tak třeba jindy a jinak. ()
Lucii Bílou si pamatuju z klipu, který se odehrával na Petříně, a její album Jampadampa jsem před patnácti lety poslouchala do omrzení. Časy se mění a z Lucie se mezitím stala ostře sledovaná celebrita, kterou chce každý vidět, slyšet, hodnotit a probírat její soukromý život (takže všichni víme, že moc chce miminko, ale mít ho nemůže). Co mi ale dokument Nebe peklo Lucie ukázal, je, že Lucie jede na krev. Zpívání a koncerty jsou pro ni víc než partner (v době natáčení na mě působilo, jako by partnerský život vzdala) a pro dobrý koncert udělá nemožné. Pak jsou tu ale všechny ty růžence, andělíčci, srdíčka, lidičky, Václavové Klausové, knězi (mmch to, jak se chovala k Czendlikovi na Andělech se mi úplně nelíbilo, na druhou stranu se asi nic jiného nedalo čekat). No a pak je tu celý ten bengál okolo Andělů a Ortela... Myslím, že ani tohle Lucka Bílá úplně dobře neustála. Bílá je jako Gott - je to profík, ale její osobní život by měl zůstávat jen jí. Tím myslím, že ona sama by měla chtít nechat si ho jen pro sebe. Tenhle dokument tak totiž nepůsobí: mám z něj pocit jako při zpovědi, kdy Lucie/Hana mluví o Lucii Bílé. ()
"Závist je potřeba si zasloužit." Lucie Bílá ()
Spíš než o objektivní dokument se jedná o zajímavé nahlédnutí do profesního i osobního zákulisí Lucie Zaňákové, která ve své podstatě celý film i řídí. Ve své podstatě se tak jedná prezentaci a reklamu Haní Bílé samotné, nežli o něcoříkající projekt nějaké Kopáčové, jejíž osobitý styl je tak defacto nulový. Přesto mě osobnost Bílé baví a rozhodně jsem se nenudil. Lepší 3* ()
Adorační dokument aneb Jak se Lucie Bílá vidí. 1) Lucie Bílá očividně má život plný emocí. Už leccos ví, trochu zmoudřela a dozrála. Už ví, co je život zač. Ztělesňuje, jak bych to řekl, zralý věk české pop music. 2) Hvězdičku tomuto filmu s ksichtem přidávám za ni. Snímek sám, byť řemeslně dovedný, je nepříliš vynalézavý a vlastně nepředstavuje nic jiného, než Luciin pohled na sebe a život bez jakékoli reflexe a zpětné vazby okolí. Ani přítel Václav se nevyjádřil. ()
Pro mě je Lucka bytost s obrovským srdcem,pokorou,silou i křehkostí...a ještě umí... 💗 ()
Psycho. Je to strašný psycho na hranici koukatelnosti. Zkoušela jsem po vzoru uživatele A_FISHe počítat, kolikrát řekne Bílá to slovíčko "já", a dělala jsem si poctivě čárky, ale bohužel jsem po dvacátém třetím "já" ztratila track. Věřím ale, že to těch 174 mohlo opravdu být. Jinak, on to vlastně není ani dokument. Je to opěvná óda na Lucii očima Lucie, ústy Lucie a samozřejmě taky "srdíčkem" Lucie. Co jsem nepochopila asi nejvíc, je ten její syn. Pořád nemohu uvěřit tomu, že by jeho emoce vůči matce nebyly předstírané. Bud na něčem jede, nebo je to magor, nebo (což je z mého pohledu nejpravděpodobnější) z ní má prdel, a za zády se jí směje s kámošema. A na závěr několik citací: "Já jsem zvyklá se dělit. Já jsem se pro to narodila." "Jela jsem na dovolenou, já nevím, co jsem si myslela! Tam skočil delfín, a já už brečela." "Mohla jsem se na to vykašlat! Dokázala jsem něco, co tady nikdo nedokázal! Je mi strašně smutno... No, co se dá dělat. To přejde." Jak píšu, psycho. ()
Fujky. ()
Takhle se dokumenty netočí. Vážně ne.------------ Slizké, tupé, klišovité. ()
Já, já, já...jiné slovo ta piča neumí. Proč by někdo nemohl napsat, že se mu tvůj okopírovaný koncert nelíbil, ty kundo Bílá? Dokument je jen hon za uznáním a je o tom, jak to má v životě strašně těžké a i přesto má miliardy fanoušků, milióny cen (které nikoho nezajímají) a pořád ji haní ve sračkoidních článcích. Jak si to můžete dovolit vy mrdky mediální? Lucka, Hanka nebo kdo to je, má všechny úspěchy zdokumentované a pokud o nich nevíte, tak jí písněte, její stoletá asistentka vám je pošle v PDFku...i s ručně vyrobeným análním krucifixem. Bílá vždy zdůrazní kolik co stálo peněz, potu a krve - normální koncert má jen 16 písníček, ale ona jich zazpívá 10x víc a vpohodě. To by nezvládl ani Jagger na kokainu a s viagrou uvízlou v krku. Nic tam není spontánní, všechno naaranžované, domluvené, zaplacené. Ztracený rok života pro celý štáb. Buznička synátor, smích během přerušené modlitby, Klausík alias Václav, přítel - to už byl úplný konec světa. ()
scénář a režie: Lucie Bílá ()
No spíš to tedy bylo to peklo, já samozřejmě chápu, že za takovou dobu se člověk často nevyhnutelně stane obětí sebe sama, ale sledovat to takřkav přímém přenosu? Tolik, tolik, tolik Lucie, tou se nedalo vydržet. Co dělala režisérka, to fakt nevím, film vypadal jako self promo Lucie Bílé v její režii. Nicméně fanoušky jistě uspokojí, ostatní budou jen nevěřícně zírat na jedno velké WTF. ()
Říkám si, jak moc relevantní vlastně je hodnotit dokument. Špatný, nebo dobrý? Režisérka patrně ukazuje Lucii Bílou tak, jak Hana Zaňáková chce. Nejspíš nezáměrně ji občas zobrazí ve vlastním sebestředném světě, přičemž je z toho obviněna mediální scéna. Ačkoli jsem byl z alba Hana docela potěšen, dojem z filmu je slabší. Chybí sebekritika. Chybí kritický pohled jak ze strany hudebních publicistů, kteří by její úspěch dali do kontextu, tak ze strany nejbližších přátel, takže se z dokumentu dozvíme jenom to, co si o sobě a o svém okolí myslí Hana Zaňáková/Lucie Bílá. Nakonec nesmělý vtip ve scéně, kde figuruje bývalý prezident Václav Klaus jako "přítel", ledacos vysvětluje. ()
Spíš nežli o dokumet se jedná o sebeprezentaci, ale ono to ve výsledku je stejně zajímavé. Lucie Bílá je natolik nevyrovnaná osobnost, že v pohodě sama svým monologem utáhne celou délku filmu. Vlastně jsem se jí celou dobu snažil amatérsky diagnostikovat, což mě bavilo. Ježíš za nás zemřel a Lucie se za nás rozdala /jak několikrát ve filmu sama připomene/. Po jejím koncertě si lidi naplnění láskou dávají přednost do dveří. To je pak už jen krůček od Mesiášského komplexu říznutého komplexem nízkého vzdělání a s polevou velké 30 ti leté slávy a s ní spojené izolace. Když totiž nezpíváte jenom písničky, ale především šíříte Lásku, to pak je asi těžké přijmout jakoukoli kritiku, protože ten kdo vás odmítá zároveň odmítá i univerzální dobro. Možná by to uklízení / Lucii v dokumentu láká profese uklízečky/ na pár let skutečně pomohlo. ()