The High Wall
The High Wall
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef VanišHudba:
Jan NovákHrají:
Radka Dulíková, Vít Olmer, Helena Kružíková, Václav Lohniský, Ivana Bílková, Josef Koza, Marian Jirásko, Andrea Čunderlíková, Viktor SchwarczObsahy(1)
Jedenáctiletá dívka Jitka tajně chodí k nemocniční zdi, kde se setkává s neznámým mladým mužem. Ten při autonehodě utrpěl úraz páteře, teď je upoután na kolečkové křeslo a nevěří, že by mohl znova chodit. Jitka ho den za dnem při svých tajných výletech přesvědčuje o opaku. Oba spolu prožijí několik těžkých chvil, odehrají se mezi nimi hádky i opětovná sblížení. Jitka si přitom neuvědomuje, že vlastně prožívá první, zatím nevinný milostný vztah... (Peta_N)
(více)Recenze (41)
Neskutečně nudná, lehce pedofilní (holt Kachyňa) záležitost o tom, jak jedna holka pořád leze přes zeď za Olmerem, kterej se zotavuje po úrazu. Tenhle film prostě asi nemůžu pochopit, protože jsem nikdy nebyl 11-letá holka, která prožívá první lásku, ani pedofil. Hvězdičku dávám akorát za ty téměř půl století starý záběry Prahy. ()
„Datel, slyšíš ho?“ - „Ten je tady pokaždý. Vy ste ho předtím neslyšel?“ - „Až teďka.“ Milé překvapení, u kterého jsem se povětšinu času usmíval. A prožíval ho. To, co divák cítí ze společných chvilek dívky a mladého muže, se těžko přesně popisuje. Člověku to připomene něco z jeho života (pochopitelně ne nutně v této podobě). Blízkost, niternost, nedočkavost, strach, radost, zklamání, platonická láska, vystřízlivění. To všechno se tam v různé míře objevuje. A je úplně jedno, jestli spolu ti dva mluví či (významně) mlčí (ostatně i střih, který divákovi odpírá být s nimi po celou dobu, dělá svoje). Cítíte z toho tu přirozenost. Ale není to jen o těch společných chvilkách, diváka baví i dívčina „cestovní“ rutina, na kterou se už po chvíli začne těšit. Ve filmu tak vidím jediný problém, a to Jitčin věk. Chápu tu potřebu dětství, ale dívka podle mě měla být z jistých důvodů starší. Proto nedávám 5*, přestože jinak jsem velmi spokojený. „Kolena vás taky bolí od páteře?“ - „Kolena ne, mozek.“ - „Mozek nebolí.“ - „Mozek bolí ze všeho nejvíc. Ale to ty ještě nevíš.“ ()
KAREL KACHYŇA, VYSOKÁ ZEĎ (1964) ______ Staré pavlačové domy s oprýskanými zdmi, točitými schodišti, které vrhají stíny jak z Hitchocka, s kovovými vrátky, které vedou dolů ke sklepům plným pavučin, skrytými dvorky, tajnými stezkami přes hřebeny střech, můstky, záhyby rour a okapů, zdi, jen zdánlivě chráněné řezavými dráty, zdi které probouzejí zvědavost, oddělují a provokují k přelézání, ke zkoumání, k objevování; na stezkách skrýše, schovky, schrány a obálky nkoli z papíru, odkladiště pokladů i nástrojů užitečných k vyvolání poprasku, nebo třeba jenom aby byly po ruce, až se z neživých věcí v rukou a mysli ne už tak docela malé holky promění v něco živého, třeba v oporu, když padáš, nebo v dar, nebo v příliš vratký most k druhému, kterého objevila za jednou z těch Sluncem zalitých zdí… ()
Tragický figury Olmerovi sedly. ()
Režiséru Kachyňovi a scenáristu Procházkovi se podařilo vykouzlit v neobvykle zpracovaném příběhu citový nářez, který je příjemně vystupňován hudbou. Za zmínku rozhodně stojí také skvělý výkon ústřední dvojice rolí Radky Dulíkové a Víta Olmera, kteří nepochybně v rozdílných postavách pojali roli hodně uvěřitelně s jakýmsi vzájemným pochopením. A to jsem od tohoto filmu moc nečekal, maximálně podmanivou historku citů, ale to, co jsem dostal, mě opravdu udělalo radost. Československý starý film zase zaválel. ()
Poetický i trochu posmutnělý Kachyňa opět dává nahlédnout do dětské duše a znovu ukazuje schopnost její neuvěřitelně rychlé hojivosti. ()
V Kachyňovej tvorbe patrí Vysoká zeď k tým menším titulom, avšak za pozornosť rozhodne stojí. Je to akási psychologická sonda do duše 11 ročnej dospievajúcej dievčiny, podaná trochu netradičnejšie a mierne spoločensky nekorektne. Iba mi tak trochu pripadalo, že Kachyňa s Procházkom pristupovali k námetu spôsobom tak poďme teraz niečo rýchlo vymyslieť, aby sme mali čo točiť. Že to Kachyňova scenáristická a režisérska zručnosť ustojí, je bez debaty. Ale možno sa mýlim a som nespravodlivý a za námetom stojí niečo osobné. Zaujímavé komentáre: Iggy, Tatatranka. 70%. ()
Střecha a plynovod, pod schodištěm prasklá díra, sklep v pavučinách... skladiště dřeva a stará napůl zničená zeď. Obklopena maximálně nepoetickým prostředí,. prožívá jedenáctiletá Jitka, aniž to možná tuší, své první milostní vzplanutí. Velmi se mi líbilo zlyrizované vyprávění s Jitčinymi pravidelnými dobrodružnými cestičkami po zapadlých místech a křehkou romancí rodící v prostorách nemocniční zahrady, se silně empatickou pomocí směrem k mladému muži na invalidním vozíčku. S využitím různých variací na Beethovenovu "Elišku", které dodal skladatel Jan Novák, vznikla pod taktovkou Karla Kachyni obdivuhodná a pohromadě držící filmová báseň o překonávání různých překážek (ty symbolizuje vysoká zeď). O tom, že překonat reálnou zeď je někdy mnohem snadnější, než pocit zklamání. Některými motivy a zvláště v jedné konkrétní scéně, kdy Jitka háže přes zeď do zahrady mladíkovi na vozíčku jablko (které poprvé nechytí), mi připomněla Kachyňův neskorší film Už zase skáču přes kaluže. A ten se v mém osobním žebříčku přeci jen nachází daleko výš, ač jsem byl s Kachyňovým černobílým dílkem určitě též spokojen. 85% ()
Kino Dukla - Pocta k nedožitým 90tinám Karla Kachyni. Uzavřená snová romance evokuje pavlačovou atmosféru Honzlové od Zdeny Salivarové. Prostředí léčebny pak připomíná jiný film bájné dvojice KK-JP Městem chodí Mikuláš . Karel Kachyňa s Janem Procházkou dokázali točit filmy s pokorou. ()
Jak se to jen pánům Procházkovi a Kachyňovi povedlo, tak se vcítit do duše dospívajícího děvčete? ()
Lyrický příběh o asi 12ti leté dívce, která během letních odpolední utíká z domova po pražských střechách, zlobí domovníka a přelézá vysokou zeď, aby učila mladého muže (Vít Olmer) po autonehodě znovu chodit. Mladý muž je rezignovaný a skeptický a dívka ho svou vitalitou přinutí chodit a on jen díky ní udělá pokaždé o pár kroků víc. Film o zvláštním přátelství malé dívky a dospělého muže. Lyrické, velmi hezké! Film mi připomíná francouzské impresionistické filmy z prostředí Paříže (nemám na mysli fr. impresionismus 30. let) jako Nikdo mne nemá rád, Červený balónek či Tarkovského Válec a housle. ()
Půvabná věcička, tenhle malý filmík. Jitka je ještě poupátko a prožívá své první platonické vzplanutí. Její rošťárny, drobné lsti, tajné skrýše, klikaté cestičky po střechách, lezení po švihadle, půjčky ve sklepě mě dokonale odzbrojily. Radka Dulíková se mi moc líbila a velmi kladně hodnotím hudební podestýlku. ()
Dětské tužby schované do krabic, do skříní, do puklin, škvír, pod vykotlané stromy. Do skrýší nevyditelných pro dospělé (zkušenost jim zauzlovává,oči) ukrývají děti své vydobyté předměty. Obdarovávají je sny. Pak jako vratcí akrobati procházejí nejprve podél zdí, aby se nakonec dotknuly své "kořisti". - Trochu se znečistí, než je láska přiváže na špagát a provede je všemi slzavými údolími až k dospělosti. ()
Malá školačka, která žije sama se svou matkou a bráchou, má spoustu tajemství. Ale to největší na ní čeká za vysokou zdí nemocnice. Mladá dívka nachází zalíbení k neznámému muži, který se v nemocnici znovu učí chodit po autonehodě. Jitka je pro muže schopna udělat cokoliv, i obejít zákaz své matky, aby nakonec zjistila, že srdce mladého muže patří někomu jinému. ()
Zprvu lehké psychologické drama, v zahradním zátiší, se nám rozvíjí v krásný romantický příběh s dojemnými obrazy citlivé dívčí duše. Film o tom, jak bolestný může být i letmý dotyk jablka dospělosti. ()
Tohohle Kachyňu opravdu můžu a ne jeho dramatické a zalidněné příběhy jak napsal kdysi Boček, právě jeho umění vytvořit z banálních situací a minimalistickými prostředky příběh, který chytá nebo se spíš jemně dotýká srdce se u nás nemá obdoby. Zde je výrazným prvkem několikavýznamová symboličnost zdi a niterně vykrelsená postava dívky, která krátkodobě osciluje mezi dětstvím a prvními citovými problémy, které výborně pomáhá přirozená dětská představitelka. A ani Olmer mi tentokrát nevadil, i ve vypjatějších chvilkách byl stále uvěřitelný. Některé momenty však přeci jen spoléhaly na doznívání poetického kouzla, které již mezitím vyprchalo a zbyl jen dojem natahovanosti, jako by se chtělo dosáhnout celovečerní stopáže a klasické distribuce. ()
Film, který spolu s Trápením a se Závratí tvoří jakousi trilogii, a který je z této trilogie asi nejzdařilejší. Procházka a Kachyňa byli silná dvojka čs. filmu šedesátých let, která s přehledem stačila celé nové vlně, kam až tak nepatří. Skvělí vypravěči, kteří při vší jemnosti svých filmů se vyhnuli jakémukoliv intelektualizování a samoúčelnému formálnímu experimentování (k čemuž měli mnozí tvůrci nové vlny sklony). Tenhle film vytvoří magickou atmosféru pomocí obrazů běžných věci. Moc se mi líbí exteriéry (uličky, dvorky, říční navigace), které vypadají často dost stínadelsky. Výkon R. Dulíkové je úžasný, ale V. Olmer, V. Lohniský a ostatní zdatně sekundují. Velice čistý film. ()
Město je tvořeno labyrintem zdí... Ty nízké se dají překročit, u vysokých je vždy třeba nějaký fígl. A kdo se ho naučí, má přístup na druhou stranu, kdykoli si zamane. A na druhé straně se odehrává život někoho jiného, naplňuje se osud někoho jiného - a tomu je návštěva přes zeď někdy milá a jindy ne... Navzdory tomu, že jsem nedokázal ocenit Vláčilovu režii v Markétě Lazarové, oceňuji ji ve Vysoké zdi. A navíc oceňuji dialogy, nejen proto, že byly příjemně předvídatelné, tedy nejen pro jejich racionalitu, ale i pro jejich dikci. ()
Vyborna Radka Dulikova jen potvrzuje, ze Kachyna umel vybrat ty spravne detske "herce" a dobre je do filmu zakomponovat. Jednoduchy namet umi svym poetickym zpracovanim zaujmout a je zajimave sledovat vztah mezi dospivajici divkou a mladym muzem, toho casu na invalidnim voziku. Potesi i dobove zabery na Prahu (tehdy jeste bezne prujezdne Vaclavske namesti) a Vaclav Lohnisky v roli domovnika. Pekna kamera a hudba. ()
Hezký film s očekávanou pointou,příjemná a suverénní Radka Dulíková-dnes redaktorka Svobodné Evropy. Akorát variace na Beethovena v Novákově hudbě bylo na můj vkus mnoho...Film oceněn druhým místem na festivalu v Locarnu !! ()