Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jedenáctiletá dívka Jitka tajně chodí k nemocniční zdi, kde se setkává s neznámým mladým mužem. Ten při autonehodě utrpěl úraz páteře, teď je upoután na kolečkové křeslo a nevěří, že by mohl znova chodit. Jitka ho den za dnem při svých tajných výletech přesvědčuje o opaku. Oba spolu prožijí několik těžkých chvil, odehrají se mezi nimi hádky i opětovná sblížení. Jitka si přitom neuvědomuje, že vlastně prožívá první, zatím nevinný milostný vztah... (Peta_N)

(více)

Recenze (41)

dobytek 

všechny recenze uživatele

Neskutečně nudná, lehce pedofilní (holt Kachyňa) záležitost o tom, jak jedna holka pořád leze přes zeď za Olmerem, kterej se zotavuje po úrazu. Tenhle film prostě asi nemůžu pochopit, protože jsem nikdy nebyl 11-letá holka, která prožívá první lásku, ani pedofil. Hvězdičku dávám akorát za ty téměř půl století starý záběry Prahy. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Tohohle Kachyňu opravdu můžu a ne jeho dramatické a zalidněné příběhy jak napsal kdysi Boček, právě jeho umění vytvořit z banálních situací a minimalistickými prostředky příběh, který chytá nebo se spíš jemně dotýká srdce se u nás nemá obdoby. Zde je výrazným prvkem několikavýznamová symboličnost zdi a niterně vykrelsená postava dívky, která krátkodobě osciluje mezi dětstvím a prvními citovými problémy, které výborně pomáhá přirozená dětská představitelka. A ani Olmer mi tentokrát nevadil, i ve vypjatějších chvilkách byl stále uvěřitelný. Některé momenty však přeci jen spoléhaly na doznívání poetického kouzla, které již mezitím vyprchalo a zbyl jen dojem natahovanosti, jako by se chtělo dosáhnout celovečerní stopáže a klasické distribuce. ()

Reklama

Iggy 

všechny recenze uživatele

Lyrický příběh o asi 12ti leté dívce, která během letních odpolední utíká z domova po pražských střechách, zlobí domovníka a přelézá vysokou zeď, aby učila mladého muže (Vít Olmer) po autonehodě znovu chodit. Mladý muž je rezignovaný a skeptický a dívka ho svou vitalitou přinutí chodit a on jen díky ní udělá pokaždé o pár kroků víc. Film o zvláštním přátelství malé dívky a dospělého muže. Lyrické, velmi hezké! Film mi připomíná francouzské impresionistické filmy z prostředí Paříže (nemám na mysli fr. impresionismus 30. let) jako Nikdo mne nemá rád, Červený balónek či Tarkovského Válec a housle. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Datel, slyšíš ho?“ - „Ten je tady pokaždý. Vy ste ho předtím neslyšel?“ - „Až teďka.“ Milé překvapení, u kterého jsem se povětšinu času usmíval. A prožíval ho. To, co divák cítí ze společných chvilek dívky a mladého muže, se těžko přesně popisuje. Člověku to připomene něco z jeho života (pochopitelně ne nutně v této podobě). Blízkost, niternost, nedočkavost, strach, radost, zklamání, platonická láska, vystřízlivění. To všechno se tam v různé míře objevuje. A je úplně jedno, jestli spolu ti dva mluví či (významně) mlčí (ostatně i střih, který divákovi odpírá být s nimi po celou dobu, dělá svoje). Cítíte z toho tu přirozenost. Ale není to jen o těch společných chvilkách, diváka baví i dívčina „cestovní“ rutina, na kterou se už po chvíli začne těšit. Ve filmu tak vidím jediný problém, a to Jitčin věk. Chápu tu potřebu dětství, ale dívka podle mě měla být z jistých důvodů starší. Proto nedávám 5*, přestože jinak jsem velmi spokojený. „Kolena vás taky bolí od páteře?“ - „Kolena ne, mozek.“ - „Mozek nebolí.“ - „Mozek bolí ze všeho nejvíc. Ale to ty ještě nevíš.“ ()

roswelll 

všechny recenze uživatele

Malá školačka, která žije sama se svou matkou a bráchou, má spoustu tajemství. Ale to největší na ní čeká za vysokou zdí nemocnice. Mladá dívka nachází zalíbení k neznámému muži, který se v nemocnici znovu učí chodit po autonehodě. Jitka je pro muže schopna udělat cokoliv, i obejít zákaz své matky, aby nakonec zjistila, že srdce mladého muže patří někomu jinému. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (9)

  • Filmový debut Andrei Čunderlíkové. (M.B)

Reklama

Reklama