Zlatí úhoři

Je to krásný a příjemný film, ale nemá na Smrt krásných srnců. Přesto Ota Pavel by si nemohl stěžovat na ani jeden z těchto filmů, které brali inspiraci z jeho díla. Moc rád jsem znovu viděl Rudolfa Hrušínského staršího jako Proška a pro mě osobně byl i přes skvělý výkon Vladimíra Menšíka lepším otcem Karel Heřmánek. Je dobře, že národního pokladu a tím rozhodně tvorba Oty Pavla je se ujal právě tak skvělý režisér, jakým je beze sporu právě Karel Kachyňa a vtiskl jim svůj pohled plný poetiky a obrazů, které dokáží pohladit a jsou tak upřímné. Snad brzy budou tento film oěpt dávat v televizi, abych ho mohl podruhé ochutnat, protože Smrt krásných srnců jsem viděl nesčetně krát. (04.10.2008)

Když se spojí : cit + krásný příběhy + Berounka, logicky si vybavím Otu Pavla a z filmového pohledu Zlaté úhoře. Pak jen s němým úžasem pozoruji herecký koncert Rudolfa Hrušinského a pozorně poslouchám slovům Oty Pavla ústy Vladimíra Menšíka a říkám si, že i člověk je krásná vnímavá bytost, že pane Pavle? (04.08.2006)

Mám pocit, že poetické příběhy jsou něco, co nám vysloveně jde. Ať už knižně, tak i filmově. Zlatí úhoři jsou přesně tímto kouskem, natočeným v asi nejzlatější éře československé kinematografie. Berounka, Kachyňa, Menšík, Hrušinský nebo samotnej Prdelka jsou přesně ty důvody, proč mám filmy z této doby tak strašně rád. Ota Pavel připravil nádherný, ale nesmírně smutný příběh ze světa zlatých úhořů, kterého se chopil Kachyňa tak krásně, jak jsem se v současné době s ničím podobným nesetkal. Představte si, že stojíte u Berounky a vnímáte, jak pod Vámi teče samotná řeka. Když se pořádně zaposloucháte, možná ty úhoře i uslyšíte. Pokud se Vám to povede, tak Vám gratuluji, zažili jste to samé, co zažil Ota Pavel před desítkami let, když prožíval svoje dětství u Berounky. A víte co? Čert vezmi fakt, že takové krásné poetické příběhy tu už nikdo nepíše...tyto chvilky Vám totiž jen tak někdo nesebere. (17.11.2015)

Na mě osobně moc melancholické, a samé ryby, ryby a zase jen ryby, poněkud statický děj, mezitím prázdno, natáčení si ale i tak museli všichni protagonisté nadmíru užít, zvláště pak pan Hrušinský, pro kterého bylo rybaření jeden z jeho hlavních koníčků, děděných na syna, vnuka, atd. Nic proto panu Menšíkovi, ale do této role se moc nehodil, je pravda že jeho znalosti o rybách, byly úctyhodné, ale zas zde nehrál až do konce, od druhé půle to už byla čistě Hrušinského záležitost, a toho malého kluka. Pozdější Srnce mám radši i díky větší dramatičnosti. Heřmánek byl přeci jen Heřmánek:-) 3* tak akorát, film i trochu nudí. (28.10.2011)

Ota Pavel vynikl jako pisatel krásných poetických knižních příběhů (ale nejen jich) a Karel Kachyňa zse jako režisér poutavě natočených a s citem odvyprávěných filmových příběhů. U tohoto filmu se jejich dráhy protly a Kachyňa na motivy Pavlových povídek natočil tento půvabný snímek, který svou poetikou a lyrikou zaujme asi většinu diváctva. Navíc se v hlavních rolích objevují známé herecké veličiny jako záruka vysoké kvality - Menšík, Hrušínský, Brzobohatý. Nelze než doporučit. (16.07.2003)