poster

Diabolik

  • francouzský

    Danger: Diabolik!

  • anglický

    Danger: Diabolik

Akční / Krimi / Thriller

Itálie / Francie, 1968, 99 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Flipnic
    ****

    Paráda!!! Sice je to laciná "braková" vykrádačka Fantomase a Bonda, ale má to neuvěřitelný kouzlo a náboj. Diabolik je něco jako Fantomas, frajer s maskou v koženým černým oblečku, pro kterýho není nic problém, ukradne cokoliv kdekoliv, na všechno má plán a vychytávky. K tomu vlastní výborný podzemní sídlo v pseudo-futuristickým stylu a chodí s překrásnou kočičkou (Marisa Mell). Prostě frajer jak má být. Samozřejmě si na něj brousí zuby policie i mafie. Celé to má úžasnou italskou atmosféru, nádherný vizual, hudbu, dnes vtipné triky a celý je to prostě "cool"!!! Pro milovníky italské produkce přelomu 60. a 70. let povinnost.(23.6.2011)

  • pepua
    **

    Kult nekult, tohle se Bavovi prostě nepovedlo. Jasně, vizuální složka je pěkná, Marissa je kočka, celkově je film nenáročný, což vůbec nevadí, ale příběh je prostě plytký akčňák a s antihrdinou, se kterým jsem se absolutně neztotožnil, takového lumpa pověsit a hotovo. Znovu se k tomu vracet nemá smysl.(24.4.2015)

  • kaylin
    ****

    Zvláštní film, který se rozhodně chtěl svést na oblibě Fantomase a Jamese Bonda a já si myslím, že se mu to do jisté míry také povedlo. Je to akční, je to zvláštní, je to komedie i drama v jednom a ani jedno zásadně nevyniká, je to místy trochu bizarní, lehce úchylné. Jednoduše Mario Bava mimo horor a přitom skvěle funguje.(5.6.2017)

  • špaček421
    **

    Fantomas po italsku, bohužel bez děje. John Phillip Law se skoro neukáže bez masky, a nemám jasno, jestli měl být padouchem nebo hrdinou, stejně jako jeho protivník Michel Piccoli. Marisa Mell je kočka, dekorace Diabolikovy skrýše jsou velkolepé, Morriconeho hudba sedí, ale ústřední děj tomu sakra schází. Navíc je poznat, že tohle nebyl Bavův žánr.(2.9.2017)

  • fragre
    **

    To je film u něhož je našinec na roztrhání, neb na jednu stranu musí obdivovat nádherně šedesátkovou pop-psychedelickou vizuální stránku - s tím architektonicky avantgardním doupětem, s úžasně sexy působící Marisou Mell a se skvělou Morriconeho hudbou, leč na druhou stranu ho prudí samotný děj, kterému schází nadhled a ironie jiných podobných zpracování takových brakových příběhů, a který je svou „opravdovostí“ doveden až k nechtěné parodii, a to nakonec více trapné než směšné. Tvůrci dobových bondovek tenhle problém zvládli lépe.(22.1.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace