The Lost Track
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Miloš VacekHrají:
Eduard Cupák, Zdeněk Dítě, Karol L. Zachar, Josef Bek, Miloš Nedbal, Eliška Kuchařová, Ilja Racek, Anton Mrvečka, Vladimír Hrubý, Vladimír Stach (více)Obsahy(1)
Hranice se musí střežit před zákeřnými narušiteli, o tom statečný pohraničník nepochybuje. Ujme se postřeleného psa, získá jeho důvěru a posléze díky němu dopadne i nepřátelského agenta, který chtěl narušit mírový život pokrokového našeho lidu. I takovéto historky kdysi natáčel Karel Kachyňa. (oficiální text distributora)
Recenze (41)
Oslavná pohádka o klucích, kteří bojují za dobrou věc a mají chápavé velitele. Díky tomu, že Kachyňa nebyl bezpohlavní straník, ale filmový režisér, a to v téhle době nebylo běžné, se na to dá dívat. Jen je potřeba přistoupit na hru, že jsme všechny tyhle záležitosti už nejednou viděli. Ale hýbe se to, je to barevné a chvílemi se vám skoro zdá, že byste toho rozvratníka chtěli dostat i vy. ()
V první řadě snímek ze života naší Pohraniční stráže, v níž jsou mladí chlapci i ostřílení vojáci trpící zcela běžnými problémy, točícími se především kolem odloučení od svých lásek a otázek poslušnosti a kamarádství. Hlavní zápletkou snímku je příběh vojína Pavla Kříže (Eduard Cupák), který si nepadl do noty s poručíkem Růžičkou (Zdeněk Dítě), - spíš kvůli několika nepatrným malichernostem, ale svou roli v tom hrají i Křížova zasněnost a nepříliš vojenská povaha, která bere velmi vážně známost s Janou (Eliška Kuchařová). Poručík Růžička kvůli svému situování do odlehlé pohraniční oblasti přišel o svoje děvče a svým způsobem zatrpknul. Ke slovu příjde i náznak milostného trojúhelníku této trojice. Kříž má příležitost stát se celým chlapem a vojákem díky historce s nepřátelským škůdcem, který je buď sám převaděčem, nebo jim zajišťuje terén, anebo dokonce slouží záměrům nepřátelských agentů. Tato postava je od začátku ve svém konání velmi nápadná, ale kupodivu se jí dostane dost prostoru k tomu, aby ukázala dokonce to, že o svém počínání není tak úplně přesvědčena. Ocitne se tu i tajemný cizinec, který tahá za nitky - ten symbolizuje to pravé imperialistické zlo ze Západu. Karel Kachyňa se neomezil na slušně dramatické zpracování filmu - pokulhává možná závěrečná akční situace -, dost se věnoval i milým tématům vztahu pohraničníků a jejich psů i lyrickým momentkám šumavské přírody. ()
Když se rozhodovalo o tom, který z herců má být na titulcích dobrodružného filmu „Ztracená stopa" uveden velkým písmem, bylo by se málem zapomnělo na Bojara, Hassa, Bleska a Ťapku. To jsou psí hrdinové filmu a jeden z nich v něm hraje opravdu hlavní roli. Autoři tohoto filmu neměli dosud mnoho zkušeností v natáčení s „němou tváří". Laureát státní ceny Karel Kachyňa, režisér filmu, a ostatní spolupracovníci přistupovali proto k výberu představitelů psích rolí s netajenými obavami. Odborný poradce jim uspořádal přehlídku nejlepších, ale rozhodování bylo těžké — rozdíl mezi psy byl jen v barvě. Jedno však měli všichni psi našich pohraničníků společné: nebylo radno se k nim přibližovat. Přišli právě z výcviku se svými psovody a chovali se proto „služebně". Vrčeli a ukazovali tesáky. A měl se s nimi točit film... Vedoucí produkce už předem počítal náhrady bolestného a způsobených škod. Ukázalo se, že tyhle obavy byly trochu přehnané. Bojar a Hasso byli z gruntu dobráci a za několik dnů si na své nové pány, Eduarda Cupáka a Ilju Racka, zvykli. Větší problém byl, jak naučit psy jejich rolím. Odborní cvičitelé psů sice dovedli naučit Bojara přeskakovat skoro tři metry vysokou ohradu a jiné kousky, ale dokázat, aby Bojar před kamerou projevoval své city, aby chvíli vrčel, štěkal, hryzl Zdeňku Dítěti nebo Iljovi Rackovi ruku a vzápětí na to, aby se tvářil přijemně, s tím si museli filmaři poradit sami. Postupem času si pracovníci štábu vypracovali celou metodiku práce s psími hrdiny. Většinou nešlo užívat filmařských triků. Složité aranžmá vyžadovalo často na Bojarovi obtížnou hereckou akci. Tehdy bylo nutno úmorně hledat společnou řeč, hledat způsob, jak dosáhnout splnění režijního záměru. Barevný dobrodružný film „Ztracená stopa" o životě psovodů Pohraniční stráže vytvořili převážně mladí tvůrčí pracovníci. Režisérem byl laureát státní ceny K. Kachyňa, který doposud pracoval společně s laureátem státní ceny Vojtěchem Jasným, a „Ztracená stopa" je jeho první samostatnou režijní prací v hraném filmu; kameraman Jaroslav Kučera, absolvent FAMU, debutoval hraným filmem „Dnes večer všechno skončí" a autor hudby Miloš Vacek spolupracoval se Svatoplukem Havelkou na barevném dokumentu „Lidé jednoho srdce", samostatně složil hudební doprovod k filmu „Dobrodružství na Zlaté zátoce". Také většina rolí byla obsazena mladými herci, z nichž někteří stáli před filmovou kamerou po prvé. Filmový přehled 21/1956 ()
No co si budeme povídat je to hrozně naivní film a taky když si pak člověk přečte jak pohraničníci už od mala cvičili tyto hodné pejsky jenom k primárnímu cíli roztrhat na kusy každého nebožáka který v té době nechtěl žít v ČSSR tak to dostává trochu jiný rozměr, ale pořád platí, že pro tyhle agitky sloužící jako nábor do armády které se mimochodem jenom jinak a jinde točí pořád mám slabost. Je to dokonce v barvě, což je na tu dobu bomba a podobně jako v jiných filmech z 50 let s účastí spousty budoucích hvězd, tak proč ne.60% ()
Dík Cupákovi mělo hodně podprůměrných snímků vyšší sílu ducha.! ()
V roce pětapadesát bych asi klidněji spal, kdybych věděl, že mě střeží takováhle rota se znakem Psohlavců na límečkách uniforem... :-) A teď vážně. Tohle je další film z těch šílených let, zde se nebuduje, zde jde také o vážnou věc a to ostrahu hranic. Jak víme, na hranicích se vyskytují zlouni a ty je třeba chytat. Na osudu jednoho z čerstvě nasazených pohraničníků, který má neustálé problémy s velitelem, protože jak on sám říká - není správný voják - nám Kachyňa předvedl jak to měli tehdá kucí složité. Jako svého psa dostane navíc polodivokého Bojara, který se každého bojí, ale který si útlocitného Cupáka zvolil za páníčka. No, nakonec to budou možná právě oni dva, kteří dopadnou místního škůdce... Ale to se nechte přkvapit! Jako pejskař dávám o hvězdu víc, snad i proto, že tátá měl také německého ovčák a kupodivu se jmenoval Bojar. Dvě lahvičky s jedem. * * ()
Ťapka rulez! Ať žijou hrdinní pohraničáři, uvědomělé kombajnistky a moudří slovenští pastýři. Smrt proradným neoholeným, zamračeným, nesympatických imperialistickým zvědům! Jen pro "pamětníky" nebo hodně otrlé jedince. ()
To je celý Sklenčka, zákeřně, ze stínu kuje jeden pikel za druhým. Ale až Ťapka vyroste, jeho rejům bude konec. V malých rolích potěší přítomnost mladých Haničince a Brabce. Bek je jako vždy bodrý až hrůza. Ještě štěstí, že protipól mu dělají Dítě a především Cupák, který i do agitky dokázal vnést kus grácie a duchaplnosti. ()
Naivní dobrodružná pohádka o českém "Rexovi", který vyřeší více než skupina vojáků. ()
Film o ochrane hraníc. Len neviem pred kým sme ich chránili, veď k nám nikto nechcel ísť, len ľudia odtiaľto chceli utekať... ()
Jeden z těch filmů, který je tak zábavně blbý, že jeden neví, zda by jej neměl brát jako komedii. Příběh-plakát o nezkušeném mladíkovi z kterého vojna udělala chlapa. Pitomost takovýchto příběhů (ať vznikaly na Východě či na Západě, neb soudruzi imperialisté v tvorbě takovýchto šlaků nezaostávali) je do nebe volající a tvůrci těchto kravin by si zasloužili další 2 roky zelených prázdnin. Vždy, když v takovém filmu zazřím figuru přísného, ale spravedlivého velitele, kroutí se mi prsty na nohou. Nečekaně srandovní je závěr, kdy hlavní hrdina, který se "pochlapil", odchází (po dlouhém vášnivém polibku) ruku v ruce s milenou děvou. Když si jeden uvědomí páně Cupákovu sexuální orientaci,musí uznat, že byl opravdu dobrý herec. Jen ty šumavské exteriéry si zaslouží hvězdičku. ()
Než se z génia Karla Kachyni stal renomovaný a svým způsobem absolutně nezaměnitelný režisér, musel točit bláboly poplatné tehdejší době. I jeho druhý film není výjimkou a příběh o pohraničnících, kteří zodpovědně brání svoji vlast trpí ideologickou nášivkou. Dramatický konec lapení zákeřného nepřítele státu v podání Ilji Racka oslavuje jejich práci a obranu státních hranic. I přesto film má jakous takous dobrodružnou rovinu a cvičením psů pohraničníky aspoň lehce zaujme. Kamera už vystrkuje růžky a probouzí nadějnou budoucí práci Jaroslava Kučery. Líbila se mi i moudrá bačova slova v situaci, kdy k němu přijde zamilovaný mladý pohraničník Pavel Kříž (Eda Cupák) a svěřuje se mu s trably se svou dívkou. Na to mu starý bača odpoví následující slova : "Bolesť je ako búrka, zahrmí a potom zase slnko svítí..." ()
Film, ktory siel normalizacnym sudruhom pekne po chuti, Sumava vskutku na urovni : 55 % ()
Pekný Československý film. 70% ()
Hezky az kycovite natoceny film o pohranicnicich. Nejvice mi lezou na nervy takovi ti hodni a chapavi velitele, kteri provazi temer veskerou socialistickou filmovou tvorbu. Pribeh naivni, stejne jako chovani postav. Ale jako nenarocny dobrodruzny film s jiz archaickym nadechem to muze fungovat. ()
O hodných pohraničnících co nám strážili mír.... ()
I ve svém druhém filmu dostal Karel Kachyňa nelehký úkol natočit film s propagandistickou námětem. Přesto však podle mě nevznikla jen obyčejná pohádka v barvách o našich hrdinných pohraničářích. Zásluhu na tom vedle samotného Kachyni má podle mě hlavně Eduard Cupák, jehož postava vojína Pavla Kříže není úplně černobílá. Je to hrdina, který to jako jediný umí s psem bouřlivákem Bujarem, ale v něčem je to i taková křehká a citlivá duše. Filmu nechybí "povinná" zápletka o zlém diverzantovi trávícím pohraničářům jejich psy. Díky té druhotné linii příběhu s E. Cupákem jsem se nakonec po velkém váhání rozhodl dát filmu 3 hvězdičky. ()
Hoci bola vojenská tematika režisérovi Kachyňovi vždy blízka, v Ztracené stopě sa tvorcovsky príliš nevytiahol a vlastne tu na to ani nedostal priestor. Išlo totiž o propagandistický dobový film s náborovým poslaním, ktorý bol natočený na želanie vtedajšej vládnej garnitúry a ako taký viac-menej splnil svoj účel. Tému boja pohraničnej stráže s narušiteľmi štátnych hraníc Kachyňa síce v podobne propagandistickej podobe, no predsa len o poznanie impozantnejšie a divácky atraktívnejšie rozvinul o štyri roky neskôr v Kráľovi Šumavy. ()
Pohraničník je kámoš a jeho pes taky. V roce 1956 to byla filmová součást masivní (vojenské) státní propagandy. Jasně se vymezili pevné politické body, přes které nejel vlak. Zahlédl jsem na výcviku i Majora Zemana :) . 29%. ()
Jedna z prvotín Karla Kachyňu je celkom pozerateľná napriek neveselej a zložitej dobe a ostro stráženej hranici. Príbeh o dobrom psíkovi s minulosťou a novom vojínovi bez minulosti sa vyvíja podľa očakávaní, len múdry bača v podaní Zachara mi pripadal vo filme divne. ()