Ztracená stopa

Hezká pohádka o pejsích a jejich páničcích ( československých pohraničnících). Na film se hezky dívá, není ani moc dlouhý, odehrává se v krásné přírodě a herecké výkony se dají snést, hllavně práce se psy musela být velmi složitá. Na druhou stranu mě nemile překvapilo, že film režíroval Karel Kachyňa, ale je pravda že každý musí někde začít a většinou je to od píky ( ta ovšem v tomto případě není až zas tak hrozná). Jinak pro milovníky pejsků je to povinnost. (25.05.2013)

Oslavná pohádka o klucích, kteří bojují za dobrou věc a mají chápavé velitele. Díky tomu, že Kachyňa nebyl bezpohlavní straník, ale filmový režisér, a to v téhle době nebylo běžné, se na to dá dívat. Jen je potřeba přistoupit na hru, že jsme všechny tyhle záležitosti už nejednou viděli. Ale hýbe se to, je to barevné a chvílemi se vám skoro zdá, že byste toho rozvratníka chtěli dostat i vy. (05.04.2010)

No co si budeme povídat je to hrozně naivní film a taky když si pak člověk přečte jak pohraničníci už od mala cvičili tyto hodné pejsky jenom k primárnímu cíli roztrhat na kusy každého nebožáka který v té době nechtěl žít v ČSSR tak to dostává trochu jiný rozměr, ale pořád platí, že pro tyhle agitky sloužící jako nábor do armády které se mimochodem jenom jinak a jinde točí pořád mám slabost. Je to dokonce v barvě, což je na tu dobu bomba a podobně jako v jiných filmech z 50 let s účastí spousty budoucích hvězd, tak proč ne.60% (01.08.2019)

Když se rozhodovalo o tom, který z herců má být na titulcích dobrodružného filmu „Ztracená stopa" uveden velkým písmem, bylo by se málem zapomnělo na Bojara, Hassa, Bleska a Ťapku. To jsou psí hrdinové filmu a jeden z nich v něm hraje opravdu hlavní roli. Autoři tohoto filmu neměli dosud mnoho zkušeností v natáčení s „němou tváří". Laureát státní ceny Karel Kachyňa, režisér filmu, a ostatní spolupracovníci přistupovali proto k výberu představitelů psích rolí s netajenými obavami. Odborný poradce jim uspořádal přehlídku nejlepších, ale rozhodování bylo těžké — rozdíl mezi psy byl jen v barvě. Jedno však měli všichni psi našich pohraničníků společné: nebylo radno se k nim přibližovat. Přišli právě z výcviku se svými psovody a chovali se proto „služebně". Vrčeli a ukazovali tesáky. A měl se s nimi točit film... Vedoucí produkce už předem počítal náhrady bolestného a způsobených škod. Ukázalo se, že tyhle obavy byly trochu přehnané. Bojar a Hasso byli z gruntu dobráci a za několik dnů si na své nové pány, Eduarda Cupáka a Ilju Racka, zvykli. Větší problém byl, jak naučit psy jejich rolím. Odborní cvičitelé psů sice dovedli naučit Bojara přeskakovat skoro tři metry vysokou ohradu a jiné kousky, ale dokázat, aby Bojar před kamerou projevoval své city, aby chvíli vrčel, štěkal, hryzl Zdeňku Dítěti nebo Iljovi Rackovi ruku a vzápětí na to, aby se tvářil přijemně, s tím si museli filmaři poradit sami. Postupem času si pracovníci štábu vypracovali celou metodiku práce s psími hrdiny. Většinou nešlo užívat filmařských triků. Složité aranžmá vyžadovalo často na Bojarovi obtížnou hereckou akci. Tehdy bylo nutno úmorně hledat společnou řeč, hledat způsob, jak dosáhnout splnění režijního záměru. Barevný dobrodružný film „Ztracená stopa" o životě psovodů Pohraniční stráže vytvořili převážně mladí tvůrčí pracovníci. Režisérem byl laureát státní ceny K. Kachyňa, který doposud pracoval společně s laureátem státní ceny Vojtěchem Jasným, a „Ztracená stopa" je jeho první samostatnou režijní prací v hraném filmu; kameraman Jaroslav Kučera, absolvent FAMU, debutoval hraným filmem „Dnes večer všechno skončí" a autor hudby Miloš Vacek spolupracoval se Svatoplukem Havelkou na barevném dokumentu „Lidé jednoho srdce", samostatně složil hudební doprovod k filmu „Dobrodružství na Zlaté zátoce". Také většina rolí byla obsazena mladými herci, z nichž někteří stáli před filmovou kamerou po prvé. Filmový přehled 21/1956 (03.02.2010)

To je celý Sklenčka, zákeřně, ze stínu kuje jeden pikel za druhým. Ale až Ťapka vyroste, jeho rejům bude konec. V malých rolích potěší přítomnost mladých Haničince a Brabce. Bek je jako vždy bodrý až hrůza. Ještě štěstí, že protipól mu dělají Dítě a především Cupák, který i do agitky dokázal vnést kus grácie a duchaplnosti. (29.01.2023)