Obsahy(1)
Zaměstnanci nábytkářského podniku MARS uvítají vzácnou návštěvu najatou hudbou. Jejich vychloubání, jaký by oni sestavili orchestr, je bráno vážně, proto dostanou malý dárek - hudební nástroje pro třicet muzikantů. (oficiální text distributora)
Recenze (125)
Komářina jak má být!!! Tolik známých starých dobrých českých herců co muselo točit tuhle bolševickou imbecílni stupiditu tak to tu ještě nebylo. A těch mladých nadějných komáro-herců co to teprve rozjíždělo (Josef Bek) . Nádherné ale drsně reálné spojení což bohužel vytvořilo tuhle tu sračkovou záležitost říkající se film. ()
Gottwaldovské noviny Naše pravda v dobové kritice napsaly: "Je jen potěšující, že vzdor tomu, oč se film Hudba z Marsu snaží, ctitelů jazzové hudby typu ´z Marsu´ u nás vůčihledně ubývá (ve prospěch takových souborů, jako je Lúčnica) a že předsedové našich závodních výborů nejsou takoví ztřeštěnci, jak se autoři nepovedené satiry asi domnívají..." :-) No, to jen tak pro obveselení a ilustraci dobových reakcí. Tehdejší kritika se totiž jednohlasně zděsila, protože to byla v tuhých padesáctých letech snad první filmová satira. Z dnešního pohledu neskutečně mírná a shovívavá. No nic. Já bych se chtěl věnovat jiné věci - Vratislav Blažek napsal postavu hudebního skladatele Karase přímo pro Oldřicha Nového. "Jsem jako zrnko kávy - doba mne rozemlela." pronáší zde svým typickým hobojovým hlasem. A je v tom reálná zkušenost člověka, který přežil koncentrační tábor, zažil oslnivý comeback s Pytlákovou schovankou, ale vzápětí mu režim znárodnil divadlo, které vlastní pílí vydupal ze země, šmahem odsoudil žánr i charakterový typ, který byl jeho doménou, a přinutil ho obléknout montérky pro film Slovo dělá ženu. Postava pana Karase nese tolik podobných znaků s Novým, že má skoro dokumentární charakter a už kvůli němu stojí za to ten film vidět. Protože je tam všechno, co sám prožíval - ústy pana Karase si nový nesměle a trochu ustrašeně zoufá nad svou situací, zároveň se s nadějí chápe příležitosti uplatnit se jinde a jinak, sám sebe přesvědčuje, že snad časem bude všechno při starém. 40% ()
K tomuto filmu mám blízký emocionální vztah, protože jsem ho poprvé viděl při své hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Bohnicích a v ne příliš dobrém psychickém rozpoložení. Naštěstí jsem byl pod vlivem antipsychotik, takže jsem si film vážně užil i přesto, že je ideologicky značně zabarvený (do ruda). ()
Podle mne naprosto nejlepší agitka, která kdy byla v Československu natočena. Marvan ve své již typické roli bručouna, ze kterého se vyklube tahoun party, optimismem sršící Josef Bek, krásná Alena Vránová, Jan Werich v nádherné skeči úžasně se bavícího diváka a v neposlední řadě gentleman Oldřich Nový. Jelikož nehodnotím politiku, ale film, nemám sebemenší důvod snižovat Hudbě z Marsu počet hvězdiček. ()
„Vždyť jsem ho líbala jako kulturní referentka!“ Z hlediska návštěvnosti mimořádně úspěšný (přes 3 miliony diváků) pokus o hudební film pěkně demonstruje snahu komunistů setřít rozdíly mezi umělci a dělníky. Hudba z Marsu je založena na premise, že umění patří lidu a může se mu tudíž věnovat každý. Důležité je odhodlání, nikoliv talent. Prvotním podnětem k (ne)dobrovolnému založení kapely je příznačně předsedova snaha zachovat dobré jméno podniku a zajistit pracujícím kulturní vyžití. Láska k bližnímu a láska ke všemi milovanému závodu, s nímž jsou spjaty všechny podstatné události v životě postav, splývají („Podvedl jsem ho z lásky. Z lásky k závodu jsem zapřel nedostatky“). Veřejná a soukromá sféra jsou sjednoceny. Proto Honza sňatek s Hankou podmiňuje existencí závodní kapely. Nejdříve musí fungovat podniková rodina, až poté přicházejí na řadu osobní záležitosti. Ze stejného důvodu muži prchají před svými manželkami, které jim znemožňují v klidu cvičit, do vinice („Toužíme po klidu, ale v práci“). Smutným úkazem v jinak veselém filmu s náznaky krotké komunální satiry (důležitě se tvářící zástupce organizace, jejíž zkratka nikomu nic neříká, předseda JZD, který je podle vlastních slov víc než pánbůh) je Oldřich Nový coby skladatel prvorepublikových šlágrů, omlouvající se za svou dřívější uměleckou produkci („Už tenkrát to za nic nestálo, ale žádalo se to“). Pro doklad toho, o kolik hůř mohlo spojení hudby a budovatelského zápalu dopadnout, ale netřeba chodit daleko – viz Zítra se bude tančit všude, film, v němž není ani náznak nadhledu vlastního Hudbě z Marsu. 50% Zajímavé komentáře: Oskar, sportovec, Marthos, anais, Willy Kufalt ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (10)
- Skladba, jíž hraje Karas (Oldřich Nový) při vyučování dirigování, je předehra "Marinarella" od Julia Fučíka (HJ-FILIP)
- Nielen názvom snímky sa v 90. rokoch inšpirovala kapela z Trnavy Hudba z Marsu. Piesne na ich debutovom albume Supervýlet (1998) sú poprepájané vynikajúcimi hláškami z filmu. (giaruj)
- Přihlášení statisté dostávali denně 25 Kčs, což si velmi chválili a rádi se k práci hlásili. (hippyman)
Reklama