Hrst plná vody

První česko-americká koprodukce podle maďarské předlohy i maďarského scénáře, se srbskými herci a americkou modelkou bez hereckých zkušeností v hlavních rolích. A všichni (včetně Jaroslava Marvana) byli nakonec nadabováni do slovenštiny. Nelineární vyprávění si autoři vyzkoušeli už v Engelchenovi, tady do něj ještě přimíchali horečnaté představy, podvědomí a noční můru, k tomu erotické pnutí a psychologické drama muže, který se odhodlává definitivně odstranit z cesty vlastní manželku. Hudba Zdeňka Lišky je jako obvykle vynikající. Já film považuji za povedený. Možná, že kdyby se v době natáčení nespikly proti filmařům okolnosti, mohl být podobně výborný jako jejich předcházející tři majstrštyky (70%). (07.12.2019)

Pozvolna plynoucí obrazy s poněkud melancholickým nádechem. Šípy touhy, vášně, viny, žárlivosti a zrady zasahují obyvatele rybářské osady v Podunají s příchodem mladé krásné neznámé ženy (pokušení je vždy navenek krásné a vábivé), kterou přinesla řeka. Ve stárnoucím rybáři vzplane vášeň a touha po tajuplné ženě, jejichž oheň jej sžírá a mučí a dovede jej až k tragickému konci. Ocitnuvšíce se sám na ostrově svého svědomí, je s ním konfrontován - rozmluva se třemi rybáři - kde při rozpomínání se s hrůzou zjišťuje šílenost svého jednání - otravy manželky. *** Snaží se utéci tomuto svému činu a vrátit vše zpátky - zde krásně ztvárněné během kupředu se stále se vzdalujícím domem (domovem), kde leží jeho žena. Jeho Pokušení „odplouvá“ pryč, však vrátit čas nazpět již nelze… *** V tomto filmu nejde ani tak o pochopení logiky děje. Vybízí nás spíše k cítění a vnímání očima duše. Nechat v sobě film doznít… *** K tomuto vnitřnímu pohledu přispívá svou hudbou Zdeněk Liška, jehož tvorba zazněla kupříkladu v „Údolí včel“, „Obchod na korze“ a dalších mnohých filmech. (27.08.2014)

Přestože snímek vznikal ve velmi špatné společenské atmosféře a samotný Kádár se od něj distancoval, výsledek nepůsobí až tak zle. Poetické vyprávění o náhle zrozené vášni k mladé ženě, žárlivosti a jejímu tragickému vyústění stojí především na kráse přírody v Podunají, přesvědčivému herectví pro mě do té doby neznámého Rade Markoviče a jako vždy bezchybné Lišově hudbě, ktera příběhu dodává větší emocionální rozměr. Nicméně v porovnání s majstrštyky Kádára a Klose z předchozího desetiletí neobstojí, schází hlubší myšlenka a převládá pocit, jakoby se nedávné tíživé události a tvůrčí neshody podepsaly na režijní virtuozitě obou pánů. Tvůrčí únava, chce se říct. (31.07.2006)

Zajímavý fakt, že roku sedmdesát jedna spolupracují USA a Československo na filmu. Výsledkem je psychologické drama o tom, že když se muž zamiluje, respektive když si žena podmaní muže, tak ten je slepý a málokdy se tomu ubrání. Napůl drama a částečně poetický film, protože stojí mj. i na kráse celého okolí. Pro Jana Kadára a Elmara Klose to ale byla poslední společná práce. V jiných filmech si pokládají určité morální otázky, v tomto už ale tak precizní nejsou a jde spíše o čisté drama než o jakési zamyšlení. Ty předchozí filmy byly rozhodně lepší nejen zvoleným tématem. (27.02.2023)

Zrádná touhy hra aneb hrst plná vody. Pozoruhodný kousek s podmanivým kouzlem, zvláštním střihem a působivou hudbou, herecky velmi příjemný od hlavních rolí až po pidiroličky, celková spokojenost. Přiznávám, že jsem v závěru sklouzla k tomu, aby mi bylo hlavní postavy líto, asi za to může Rade Marković... (12.11.2019)