Reklama

Reklama

Jakou šanci má pohádka, když ve světě řádí socialistický realismus? Smutný hrdina příběhu Petr (Rade Marković), řadový právník stavebního podniku, se tísní v malém bytě na Žižkově spolu s manželkou a starými rodiči a zoufale zápasí s nedostatkem peněz. Jednou v přeplněném trolejbusu nabídne starému pánovi (Bohuš Záhorský) místo k sezení a za dobrý skutek je štědře obdarován. Neznámý stařík je totiž pohádkový dědeček. Petr od něj dostane kouzelný zvoneček a možnost vyslovit tři libovolná přání. První dvě mu ovšem proklouznou mezi prsty. Pro to třetí si užaslý muž musí vzít čas na rozmyšlenou... Režiséři Ján Kadár a Elmar Klos vytvořili během padesátých a šedesátých let minulého století výraznou autorskou dvojici. Podařilo se jim společně natočit osm dlouhometrážních hraných filmů. K nejlepším z nich patří Smrt si říká Engelchen a Obchod na korze, který v roce 1965 získal jako první český film Oscara. Film Tři přání, na kterém se s oběma tvůrci jako spoluscenárista podílel Vratislav Blažek, vznikl v roce 1958, ale do distribuce se dostal kvůli ideologické kritice až o pět let později. Velmi rychle si však získal oblibu diváků. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (87)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Zrod proslulé režisérské dvojice někdejšího Plickova žáka Jána Kádára a spoluzakladatele zlínských filmových ateliérů Elmara Klose nebyl snadný a nevyhnul se řadě výkrut. Po rozporuplné HUDBĚ Z MARSU, v níž jen velmi poučené oko odhaluje ze struktury dobového kontextu zárodky rodící se kritickou reflexi osudové doby politických procesů, až programově negující odkaz demokratického Československa, dospívají po několika letech oba tvůrci na okraj možností nejen svých, ale i tehdejší cenzury. Chruščovovské oteplení, uvozené proslulým projevem sovětského státníka na XX. sjezdu KSSS v r. 1956, pronikavě oslabilo kulturní dirigismus komunistických nomenklatur z aparátu ÚV KSČ natolik, že umožnilo nástup první kritické nejen filmové vlny. Bajka, přenesená do dobové reality, s charakteristickým jemným českým humorem prozrazuje mnohé o rozvratu v zásobování, přežívání posledních reliktů poválečné přídělové ekonomiky i křehké zranitelnosti společnosti, která domněle z voluntaristické zvůle okolí tehdejšího prvního muže Antonína Novotného dovrší o dva roky později budování socialismu. Alegorická linie tehdejší tvorby (AŽ PŘIJDE KOCOUR, BÍLÁ PANÍ, KRÁL KRÁLŮ) naznačuje velikost a pronikavost sebereflexního záběru tehdejších avantgard. Dnes i náběhy k mohutnému rozmachu šedesátých let mají nejen svou cenu, ale uchovávají si také své neopakovatelné divácké kouzlo. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Vidíš, vidíš, kolik zla nadělají peníze…když nejsou.“ Velmi jasná satira, která apeluje na morální zásady diváka (závist, udavačství, touha po penězích a majetku), ale stejně tak se velmi odvážně (!) strefuje i do socialismu. Jinak je to více než slušná zábava, s několika kvalitními hláškami, scénami (nejvíc se mi líbily perfektní hádka a karetní partička) a svérázným pohádkovým dědečkem v podání výborného Bohuše Záhorského. A když si k tomu připočtu ještě krásně otevřený konec, který si divák může domyslet sám, vidím to celkově na slabší, ale přece jenom plný počet. „Nějaká vleklá choroba v rodině, nebyla by? Kloubový revmatismus? Neni…nebo aspoň TBC, nemá někdo u vás doma?“ – „Bohužel.“ – Ježiš to je smůla, to je smůla.“ ()

Reklama

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejodvážnějších a nejraritnějších snímků padesátých let, který působí takřka neuvěřitelně svými satirickými šlehy, kritizujícími neveselé stránky života v socialistické společnosti. Doktor práv, jenž nemá na taxíka, a dokonce i zmínka o tom, že někde spí v současné době právníci pod mostem - a západní Evropa to nebude, ačkoliv na to hlavní hrdina, mírně přiopilý, ironicky přitaká. Šlendriánství, protekce, perzekuce. Jako komedie v každém případě funkční, zajímavé i záblesky rozbíjení schémat klasického filmu - i když Kádar s Klosem samozřejmě nebyli žádní experimentátoři. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Mnohdy zapomínáme, že ještě před Bílou paní tady byl tento snímek - satira jak kláda. Bludiště přání, nesplněných vizí a lidské závisti. Kam až může člověk zajít, když se chce TEĎ mít dobře? Má pomoci příteli a být za blázna (navíc opovrhovaného?) Skvělý Bohuš Záhorský. Člověk jednou vykoná dobrý skutek a hned je z toho drama o morálce. POVÍDÁM, DĚDEČKU, NECHCETE SI SEDNOUT? CHRAŇ BŮH! ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Příjemná pohádka, která vyrukuje se zbraní nazvanou satira a milým dědečkem, který nevinně nabídne hodnému muži tři přání, ale ještě netuší co tím způsobí. První dvě přání si hlavní hrdina nepromyslí a ani neužije, protože v dědečka nevěří a promarní je na nesmyslech, které mu mají dokázat, že dědeček opravdu má schopnost plnit přání. To co se začně dít po vyřknutí posledního přání je čistá satira a kritika doby perfektně vytvořená až do detailů. Naštěstí konec filmu není jako z pohádky a na kopci nezazvoní zvonec. ()

Zajímavosti (12)

  • Cenzúra v správe zo dňa 31.12.1958 uviedla, že film znázorňuje skreslenú predstavu o našom živote a vyvoláva nedôveru a pochybnosti voči režimu a zosmiešňuje rozsiahle možnosti, ktoré sú nám poskytované. Ďalej že režisér Elmar Klos pochádzal z buržoáznej rodiny a bol zamestnaný ako filmový pracovník vo Filmových ateliéroch Baťa. Tretí okruh výčitiek sa týkal obsadenia juhoslovanských hercov. Juhoslávia prejavila pri integrácii od sovietskeho bloku odstup, čím sa značne zúžili jej kontakty s ČSSR. (Raccoon.city)
  • Filmovalo se v Praze okolo Seifertovy ulice a na Příkopech. Nový byt se nachází na Náměstí svobody v Bubenči. (M.B)

Reklama

Reklama