Dede
Dede
Dede
Obsahy(1)
Je rok 1992. Dina žije v odlehlé vesnici vysoko v gruzínských horách, kde už po staletí vládnou stejné tradice a zvyky. Dědeček jí domluvil svatbu, ale když se z války vrátí pohledný Gegi, Dina se do něj zamiluje a uteče s ním. Dina, která je odtržena od své rodiny, porodí dítě a ovdoví. Podle svanetských tradic se vdova musí provdat za prvního muže, který ji požádá o ruku. Takže když se pak o ni začne ucházet Levan, Dina je nucena opustit svůj starý život a nikdy více nespatřit své dítě. A tak se poté, co její dcerka smrtelně onemocní, Dina s Levanem spojí proti stařešinům z vesnice, aby ji zachránili. (Cinemax)
(více)Recenze (19)
Podívejte se na tento film. Zamyslete se jak náročný a obtížný byl život v roce 1992 v Gruzii uprostřed přenádherných hor a vzpomeňte si, jak jste se v tomto roce měli Vy. Já se třeba houpal v kačeně a poslouchal Radio Bonton. To je ale jiný příběh. V případě filmu Dede šlo totiž i o život. No a přitom dneska byste si dojeli do nemocnice a bylo by vyřízeno. Vzorové gruzínské drama, které ukáže život lidí v gruzínských horách tak, jak pravděpodobně opravdu byl. ()
Krásne zábery kamerou na jeden z "koncov sveta" uprostred ničoho, kde ľudia žijú v 19.storočí hoci je už rok 1992, tak to je moja slabosť veru. ()
Dojít pěšky do Ushguli a posadit se do zděného kina s dřevěnou lavicí, kde herci pustí film a upozorní, že kolem běhají myši. ()
Sonda do života okliešteného tradíciami a poverami. Napriek málovravnosti sa to fajn pozeralo, ale žiadnu hlbšiu stopu to vo mne nezanechalo. Preto len tie tri hviezdičky. ()
Léta náklonnosti ke všemu "etnickému" a nekritického obdivování a obhajování všeho "jinocivilizačního" mám už nenávratně za sebou, a tak můžu zodpovědně prohlásit, že Svanové (stejně jako Gruzínci) jsou sice tradičně křesťani, ale mentalitou patří do Asie, ne do Evropy (to už by v té Evropě mohli být i Turci). To se mi mimochodem potvrdilo i při mojí nedávné návštěvě Gruzie. Dokonce i v té Ušguli jsme jeden den byli, a motali se tam uličkami plnými kravinců mezi spoustou rychlokvašných hostelů i hotelů, proto jsem si taky po návratu sehnal tenhle film (a umíral pak u něj devadesát minut nudou). Každopádně myslím, že realita už je dneska ve Svanetii asi přece jen méně autentická, méně tradiční, než jakou nám ukazuje Dede. Jo a pro pořádek ona "dcerka" je ve filmu syn, to jen jako doplněk k plkům od Cinemaxu, které sem někdo lajdácky obšlehnul. ()
Neveril by som, že v európskej krajine v 90tych rokoch 20. storočia mohli žiť tak zaostalo, či už materiálne alebo názorovo. Trošku mi vadili tie časové skoky - manžel odchádza, bum a prinesú ho mŕtveho, ale výraznejšie to neovplyvňuje vyznenie filmu. Filmy o drsnom živote ľudí v nejakom zapadákove vždy majú svoju silu a my až po niečom takom doceníme, aké máme šťastie, že žijeme kde žijeme. Ale kto dočerta bol ten Dede, ktorý je v názve??? P.S. Ten kto písal obsah ten film ako obvykle nevidel, ochorie syn, nie dcéra a Levan sa nevolal Levan, ale inak. ()
Malá sociologická studie kmenového života v gruzínských horách. 1) Unesli ženu? Když uteče, bude kmenová válka. Moje snoubenka miluje jiného? Pak zastřelím jeho nebo sebe. Zajímavé... Kolik procent gruzínských (potažmo jiných) obyvatel takto dosud žije? 2) 33letá Mariam Bačako Chatčvaniová zasadila svůj celovečerní debut do Svanetie na severu Gruzie, odkud pochází. Autentičnost zobrazení místních zvyků je očividně největším přínosem snímku. 3) Impresivně působí informace o koprodukci (rozuměj peníze a péče o distribuci). Katar, Irsko, Nizozemsko, Chorvatsko. Věru, zajímavá kombinace. ()
Gruzínští horalé dnes, podobně jako Rusínští (viz Karel Čapek) před sto lety, mají prostě jiný kodex chování, aby přežili v podmínkách, kterým se - nevím proč - říká nehostinné. Nebo si přečtěte krátké povídky ve Vrbově krátké knize Les, tam je to taky. Snad až na to, že filmové zpracování Mariam Khatchvani nedosahuje kvalit prací českých literátů. ()
Mozna se to dejove trochu tahlo, ale zajimava sonda do zivota svanetskych obyvatel to byla. Krasne prostredi, dobre vykresleni hlavnich postav. ()
V titulcích filmu uvedeno: režie Mariam Bachako Khatchvani (v českém přepisu z gruzínštiny Mariam Bačako Chatčvani - těžko říct, proč je tu přepis anglický); rok výroby 2016. ()
Smutný, přesto krásný film o životě lidí v gruzínských horách. Hory a jejich vesnice jsou tu snad hned druhým nejdůležitějším tématem, nádherně doplňují jinak smutný příběh o Dině, co to právě díky tradicím příliš lehké nemá. Záběry na hory a nádherné vesnice v nich jsou úchvatné, dále také nutno ocenit ukázku života zde, něco málo z lidových řemesel a právě těch tradic... ty jsou samozřejmě velice důležité, přesto, nic se nemá přehánět. A tak i Dina snad najde ono možné jiné pokračování jejího života. Jednoduše, Gruzie zase jednou nadchla, naposledy tomu tak bylo u Mandarinek. 80% ()
Drsný Kavkaz a rodové tradice jeho obyvatel. Jako film nic moc, jako exkurze do jiného světa zajímavé. ()
Všeho moc škodí, i přílišného konzervatismu a tradic. Těch rituálů, otáčení stolů a jednotlivých věcí na nich položených či netradiční prevence dětí před nemocí - to vše si budu ještě dlouho s úsměvem pamatovat. Moc dojemný příběh z gruzínského venkova s prvotřídním výkonem v hlavní roli. Divák je nucen Dině fandit, o to více potěší pozitivně naladěný konec. ()
Kvalitně zpracované drama o těžkém životě v Gruzii a místních zvyklostech, které jsou výhodné pouze pro muže, ale už ne tolik pro ženy. V tomto snímku se hlavní hrdinka právě těmto tradicím snaží vzepřít z důvodu své lásky. Tento příběh nádherně dokresluje příroda, která se kolem těchto vesnic, kde se příběh odehrává, nachází. ()
Krásná gruzínská krajina, kam se v létě chystám a poutavý příběh o tradicích přetrvávajících i v 21. století. ()
Předevčírem jsem viděl Krvavý diamant a dneska tohle. Jak rozdílné světy - myslím ty filmařské a estetické... ()
Jak těžký život měly a nejspíše stále mají ženy na venkově v Gruzii, nám ukazuje tento nádherný snímek o ženě, která se snažila vzepřít zažitým tradicím, které vycházely vstříc výhradně mužům. Tímto filmem jsem si opět připomněl, do jakých výšek může lidská hloupost vystoupat. Příběh není pouhá řada výjevů ze života hlavních postav, ale je zajímavý a rozhodně nevšední a každopádně stojí za zhlédnutí. Sám doufám, že budu mít možnost se k Dede jednou vrátit. ()
Jedno ze 100 míst, kde bych nikdy nechtěl žít. ()
Těžký život žen v Gruzii, úchvatné záběry krajiny. Trochu je však cítit, že tvůrci měli navíc... ()