Čtverec

Pád říše kapitalistické. 1)  Západní civilizace, jak ji ukazuje tento film, vypadá, že churaví a pohled je to dost smutný. Sebestřednost na jedné straně a bezbřehá tolerance na straně druhé dobře ilustrují současný stav západní společnosti. Pravda, úpadek ještě není na první pohled patrný, ale už je tu._____ 2)  Otázka je, jak rychle to potrvá. Pád říše římské se rozprostřel do několika století a místní určitě celý proces nevnímali tak, jak my dnes. Syndrom vařené žáby v plné parádě. A voda pod námi už začíná bublat._____ 3)  Na tento nesporně zajímavý film se ovšem znovu nepodívám. Mám z něho nehezké pocity. (31.10.2021)

Boli momenty, kedy som film hltala a bavil ma a tie sa pravidelne striedali s momentami, keď ma nudil a vyslovene otravoval. Týchto striedajúcich sa "momentov" bolo však nakoniec toľko, že neprevážil ani jeden. Vo výsledku je to potom síce určite miestami zamysleniahodné no napriek tomu málo presvedčivé dielo. (24.02.2018)

Ustredna myslienka ma cosi do seba, len potom ma nebavili dialogy a ani ta vystava - zevraj udajne nejaky bizarny zmatok som zachytil a vatovo plane kecy o akomsi napati medzi liberlanymi hovnotami, pardon, hodnotami egoizmom a sebectvom. Vrcholova nuda, bol som rad ked film skoncil. Ruben Ostlund chce byt novodobym Bergmanom a moznoze i Tarkovskym, ale nema na to, ani rezisersky. Ruben Ostlund sa serie tam, kam nepatri a na co nema, takych ludi som uz sstretol X : 45 % (23.09.2020)

Ruben Östlund je asi nejzajímavější režisér a scénárista současné Skandinávie. Dvakrát jsem mu uštědřil pětihvězdičkovou nálož, pro jeho neosobní, ale geniálně vyprávěné příběhy. Jen tady budu jemně kritický, i když uznávám, opravdu jenom jemně. Čtverec má totiž poměrně složitý námět, musíte se nad tím hodně zamýšlet, abyste pochopili, kam tím tvůrce míří. Má celou řadu nápaditých a originálních scén, ale na druhou stranu jej utápí jeho zbytečná celková délka. To, že pomyslný čtverec má být současná Evropa, nad tím přemýšlím ještě doteď. Za mě osobně zajímavý náhled do vyšší třídy současné Skandinávie. (17.02.2020)

Inu, velezajímavý hloubavý film, který na svou hlavní dějovou kostru s několika trochu divně "semirealistickými" až absurdními scénami (letáky v paneláku, zvířecí performance na banketu) věší mnoho podnětných společenských témat a otázek. Ty, satiricky podané, se vztahují mnohdy k aktuálně progresivně a liberálně evolujícímu Švédsku, ale mají svou univerzálnější platnost pro celý současný Západ. Stejně tak se tyto otázky otírají o umění, milostné vztahy apod., přičemž Östlund stále jaksi osciluje mezi vážným a latentně výsměšným vyzněním. Do toho všeho tu máme silné emoční momenty, které se ale jako by rozprsknou o zeď jakési švédské ledové sterility. (30.09.2022)