The Post
The Post
The Post: Aféra v Pentagone
The Post
The Post
The Post
Režie:
Steven SpielbergKamera:
Janusz KamińskiHudba:
John WilliamsHrají:
Meryl Streep, Tom Hanks, Sarah Paulson, Bob Odenkirk, Tracy Letts, Bradley Whitford, Bruce Greenwood, Matthew Rhys, Alison Brie, Carrie Coon, Jesse Plemons (více)Obsahy(2)
Film líčí příběh novinářů deníků The Washington Post a The New York Times, kteří zveřejnili tajnou zprávu označovanou jako Pentagon Papers o angažovanosti americké vlády během války ve Vietnamu. Snaha o ututlání skutečností trvající čtyři prezidentská období donutila první americkou vydavatelku Kate Graham (Meryl Streep) a ambiciózního šéfredaktora Bena Bradleeho (Tom Hanks) z deníku The Washington Post vyhlásit vládě bezprecedentní válku o zveřejnění tajné vládní zprávy Pentagon Papers. (Vertical Entertainment)
(více)Recenze (435)
Námět je zajímavý, ale film samotný je vcelku o ničem. ()
rozhodně je to příjemnější zážitek než čtení o Pentagon Papers na wikipedii. na druhou stranu to není o tolik lepší program a poměrně průměrná časová investice. příběh, herci a režisér, všichni fungují jako hlavní poutáky, ale dohromady splynou v celkem ospalý film. stačí vidět prvních a posledních patnáct minut a to už je možná opravdu lepší, než ta wikipedie. *sněžný den* ()
Jedním slovem ? "Únavné". Prakticky to vypadá, že se to natáčelo se stejným týmem jako Most špiónů. Patos nad patos. Meryl stále spí nebo se budí, ke konci filmu už tam chodí jak lehce sjetá v županu, že člověk ani neví, jestli to tak být mělo nebo ne. A mimochodem, konec filmu mě rozesmál. Prý že tisk musí sloužit občanům a ne vládcům. Chechtal jsem se jako blázen, každé médium vydávající zprávy je ovlivněno nějakou politickou stranou a každé médium šlape v brázdě podle toho jak ten či onen politik chce. ()
Spielberg se nachází na samotném vrcholu dnešní filmové tvorby, ale má jeden problém. Má tendenci filmy natahovat, byť to jsou rodinná dobrodružství (Hook). V poslední době se ale z tohoto zlozvyku začíná otřepávat a to právě dokazuje třeba tento film, který kolem nás nemohl projít bez povšimnutí s obsazením jako Hanks a Streep, s rejžou jako Spielberg, se skladatelem jako Williamsem. A taky netrvalo dlouho a mrkli se na něj. Byli jsme zvědaví, co z toho vyleze, přeci jen v poslední době není moc filmů jako The Post, ale tohle je ryzí filmařina s (pro novinářské filmy) typickým, ale stále výborným námětem. Ale vidíme, že spoustu lidí nemá stejný názor jako my a mrzí nás to, protože my jsme s tímto filmem jen v tom dobrém vztahu. 90% ()
Teda Špílbergu todle byl slabej čajíček na takový téma. Očekával jsem víc napětí, větší vtažení do děje a větší emoční souznění s postavama, ale todle spíš zavánělo americkou národní agitkou. Buď to bude castingem nebo režijním vedením, ale ta atmosféra tý doby a toho napětí na mě ne a ne dýchnout. Lekci z historie svobody tisku a z americké politiky to ale splnilo. Tak jo teď si dám starou Aféru Watergate s Redfordem a Al Pačinem a uvidím zda jsou větší sekáči než tady ta Streepová, který ta role nerozhodně rozhodný majitelky novin moc neseděla. ()
Víte, proč zde svítí pouze 70 a je to tak tak červený? Řeknu vám to. Je to nuda. Jakkoliv napínavé téma to je, probírat se filozofií postav a myšlenkovýma pohnutkama k jednomu, či druhému činu, prostě není zábava. Pokud ovšem rýpání se v hovnech pinzetou, není pro vás zábava. Za mě vymazat půl hodinu trapných pohledů a dát filmu spád a možná bych přemýšlel i o čtverce. Takhle to máme za 3 se slzou v oku za nevyužitý potenciál :((maucta ()
Moc hezky natočené, snad až na všechny ty paruky a příčesky. Chyba bude asi ve mě, že jsem si víc neužil tu ochranu svobody tisku mezi dobovou smetánkou. ()
Bál jsem se dopředu tohohle pofoukáníčka tradičních amerických bolístek, a zpočátku je to skutečně nezáživné, a pro našince nezajímavé. Pak se to však rozjede, a je to klasický Spielberg, kterému to s tradičním špičkovým štábem ubíhá od ruky tak hladce, jako čerstvě promazaná tiskařská rotačka. Dokonce bych řekl, že si Post nezadá s Všemi prezidentovými muži, kteří jsou už ostatně za rohem. ()
Tohle téma, kde se řeší odhalování tajných dokumentů v novinách a následné soudní tahanice a souboje novin mít co nejlepší články není pro mě. Ale natočené je to slušně. ()
No a tak nějak to tehdy bylo, když ještě existovalo něco jako svoboda tisku. To tehdy McNamara, který byl v letech 1961-1968 americkým ministrem obrany hned pod dvěma prezidenty, v roce 1967 založil skupinu Vietnam War Task Force, která vypracovala přísně tajný spis, známý pod jménem Pentagon Papers. A o něm je tento příběh. McNamara tu sám říká, že spis měl sloužit až další generaci k posouzení, ale dostal se na světlo boží už v roce 1971, když ještě vietnamská válka běžela. Nejprve z něj citovali v The New York Times a pak to rozjel The Washington Post. Nicméně i přes solidní obsazení mě film nechal celkem chladným. Podle mě tento typ filmů umí lépe dělat Oliver Stone. ()
Film venujúci sa stále aktuálnej téme, teda slobody tlače, vplyvu médií na verejnosť a ich celkovej roli v minulom (aj súčasnom) svete. Hlavne v kontexte dnešnej doby, plnej fake news a ovplyvňovania cez sociálne siete je zaujímavé sledovať, ako prácne (a občas nebezpečne) sa kedysi zháňali verifikované zdroje. Téma je to síce zaujímavá, ale jej následné prevedenie na filmové plátno nutne prináša aj rôzne menej záživnejšie okamihy, a hlavne veľmi pomalé tempo. Spielberg síce dokáže veľa nenápadných scén "predať" vo veľkom, a výrazne mu v tom sekunduje brilantná Kamiňskiho kamera, ale bohužiaľ, celkovo je dej príliš patetický až sentimentálny, občas mdlý a neobsahuje žiadne pamätné vyvrcholenie. Herecky je to samozrejme prvá trieda, ale napriek tomu pociťujem z práce môjho top režiséra skôr sklamanie. 50%. ()
Spielberg mě nepřestává překvapovat, a i když ho mám v rámci stylu přečteného, stejně mě dokáže odrovnat se vší intenzitou v jakémkoliv věku. Streep a Hanks tradičně skvělí, potěšil Odenkirk, bavil Williams a Kahn mě zase nenechal v klidu. Klopýtnutí je snad jen ze strany expozice v úvodu, kdy je nám v kulometném tempu představováno toho tolik, že než si jí člověk stačí pořádně uvědomit, přijde další. V půlce však Spielberg paradoxně nepoleví a všechny nahromaděné informace využije ve prospěch jedné z nejpůsobivěji natočených scén o vydávání novin. Steven mě i po těch letech opět má v hrsti a já mu za to děkuji. On prostě ví, jak na mě. ()
Film sa venuje slobode tlače a popisuje ako sa dvojo rôznych novin dostane k tajným citlivým materiálom ohľadom vojny vo Vietname o hodinu všetci riešia ci to majú a môžu dať do tlače. Film je ukecany a suchý, úplne bez emócií. Výsledok ma nenadchol, bol mi ukradnutý. ()
Moje hodnocení: 70% ()
Další skvělý životopisný snímek Stevena Spielberga, kde exeluje herecká dvojice Meryl Streep a Tom Hanks, což už jen jména jsou zárukou kvality, ale jejich herecké koncerty se vážně nikdy neokoukají. Dalším výrazným plusem je kamera Januše Kaminskiho, který svou hravostí a dlouhými scénkami vytvořil skvělý vizuál, ale tak to u něj také není žádné překvapení. Celkově jsme po celou dobu měli skvělý přehled o dění na plátně a to jak Steven dokáže zpracovat i takto zdánlivě nudný příběh je vážně nevídané a jedinečné. 85% ()
Za mě tentokrát příliš ne. Speielberg má sice řemeslo v malíčku jako málo kdo, k tomu skvělé obsazení, ale nějak jsem se do filmu nemohl dostat. Nevím, jestli je to látkou nebo ne příliš pířstupným scénářem, ale The Post mě neoslovil. ()
Možná dobře zpracováno podle skutečných událostí, odkrývá politikaření i práci novinářů s morálními aspekty!!Jinak však vcelku utahané , bez napětí a tempa!!! ()
Stevene mě to taky nebavilo, i když paradoxně tomu není co vyčíst, ať už dokonalou výpravou, kamerou, herci atd., atd. Dokument by k tématu určitě stačil. Pro USA je to ale určitě velké téma... oni hold taky nechápou naše filmy, kde jsou piloti, kteří bojovali v Anglii, v době komunismu a normalizace, ve vězení... ()
Související novinky
Spielberg, DiCaprio a generál Grant
Steven Spielberg se rozhodně nefláká. Loni vytasil novinářské drama Akta Pentagon, letos dorazila jeho sci-fi Ready Player One a příští rok se pochlubí Indiana Jonesem 5. Co režisérská legenda chystá… (více)
75. Zlaté glóby - výsledky
V losangeleském hotelu Beverly Hilton byly uděleny 75. Zlaté glóby, kterými Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu oceňuje každý rok nejlepší filmové a televizní počiny. Nejúspěšnějším filmem… (více)
Na Zlaté glóby vyrazí Spielberg i Nolan
Jak určitě víte, filmové ceny většinou není zas tak těžké předpovídat. Letošek ale bude jiný, jelikož zatím nemáme žádného velkého favorita, což názorně předvádějí nominace na 75. Zlaté glóby. Kdo se… (více)
Ben Bradlee jednou řekl, že „dobrý novinář se pozná ne podle toho, že ví, jakou strukturu má mít článek, ale prostě proto, že je chytrý.“ To samé by se dalo říct o celém The Post a stejně tak i o Spielbergově režii. Film je klidný, nefantazíruje, nepřehání, nesnaží se o epickou podívanou se zlým Nixonem na jedné a hodnými novináři na druhé straně. Klíčový boj je mnohem skromnější, protože se odehrává v myslích a konfrontacích novinářů, kteří jsou jen obyčejní smrtelníci a přirozeně i oni panikaří, mají strach apod. Fakt, že Spielberg nevymýšlí nic navíc a nesnaží se za každou cenu oslnit originalitou obrazu nebo sdělení, svědčí jen a jen o jeho uzrálosti a pro mě osobně to znamená jednu z nejlepších zpráv z Hollywoodu za poslední dobu, jejíž sdělení spočívá v tom, že stále existuje chladná hlava a racionální uvažování – co se historických snímků týče. Kromě pozitiv jsou zde i drobná negativa, jako například tempo, které bude vyhovovat mainstreamovému divákovi, ale které se odklání od reality zobrazovaného, protože je možná až příliš jasné dopředu a je až příliš srozumitelné (např. v Oscarovém Spotlightu je největší předností snímku reálné zobrazení žurnalistické profese, včetně všech slepých uliček během investigace, čímž film „dokumentárně“ nastiňuje nelehké, avšak pravdivé postupy novináře bez přikrášlování a stranění – na druhou stranu ale právě proto nudí mainstreamové publikum). Zdánlivě chaotická první půlhodina v sobě obsahuje skvělou dynamiku (otevírá se více scén najednou, paralelní se slévá v chronologické a divák v rychlém sledu vidí redakci, domov Kay, jednání bankéřů, domov Bena, konkurenční NY Times apod., přičemž tyto sekvence jsou přesně vyměřené a střih je výborně načasovaný. Jinými slovy, expozice a první bod obratu jsou zvládnuty rychle a tak, že vtáhnou diváka do děje, aniž by na něco důležitého zapomněli (jako např. v konkurenční Nejtemnější hodině, kde chaos znamená chaos). Hlavní postavy v podání Hankse (jeho angažmá mimo jiné svědčí i o tom, jak velkou laťku této roli nastavil Jason Robarts ve Všech prezidentových mužích) a Streep jsou promyšlenější, než se na první pohled může zdát. Prostřednictvím neustálé změny prostředí (chvíli redakce, chvíli dům Bradleeho, chvíli dům Kay) pozorujeme jejich psychologické profily – Bradlee je dominantní v redakci, ale v domácím prostředí se tolik necítí, Kay to má naopak. Postupem děje je to právě ona, kdo dostává více prostoru, ale kdo – protože jde o víc a víc – stále více váhá. Kdyby šlo o fikci, působil by boj ženy proti maskulinní společnosti trochu pateticky a jako cliché, ale vzhledem k tomu, že jde o historickou rekonstrukci faktu, Spielberg nemohl použít nikoho lepšího a povolanějšího (Streep už pár chlápků uzemnila, např. v roli M. Thatcher v Železné lady). Přínos filmu, který zaujme asi především novináře, spočívá i ve vyobrazení jejich práce paralelně s jejich všedním životem (viz perfektní scéna, v níž si malé děti hrají s balónkem, zatímco ve stejné místnosti řeší Ben a Kay, zdali publikace ohrožuje národní bezpečnost a jestli půjdou do vězení). Váhání a nejistota se tu protínají nejen s profesní, ale především se sociální stránkou věci a nahlížejí na otázku, kam až má novinář zajít a jestli má ohrozit svoje bezpečí a rodinu kvůli blahu národa apod. Dobře stavěné dialogy potvrzují dobrý scénář, který si ale – spolu se Spielbergem – mohl odpustit závěrečný tlak na emoce v podobě přehnaného patosu (napjaté očekávání na verdikt soudu, potlesk, euforie a odůvodnění „tisk má sloužit lidu a ne politikům“ zdůrazňuje americký patriotismus; hrdost a kapesníček ze Spielberga jen čiší). Oproti jiným už mě nefascinují záběry novinového tisku, protože je to asi v každým „novinářským“ filmu. Nicméně i tak zůstává The Post vysokým nadstandardem potvrzujícím pravidlo, že méně je někdy více. () (méně) (více)