Recenze (1)
Ucházející dokument o Richardu Hambletonovi, co, mimo J-M. Basquiata a Keitha Haringa, tvořil v New Yorku 80. let např sérii maleb stínů po ulicích města. Na rozdíl od dvou zmíněných jmen se stáhl do ústraní a nepodařilo se mu (až do loňska), udělat ten geniální marketingovej tah, zemřít.Takže on i jeho dílo žilo tak nějak v ústraní, s příležitostnejma spikeama popularity, zejména to znovuobjevení jeho díla ke konci jeho kariéry. Drogová závislost se na Hambletonovi v průběhu let podepisovala, mentálně, i fyzicky čím dál víc, nicméně nepřestával nikdy tvořit, vypadá trochu jako malířská verze Burroughse. Dokument jako takovej toho moc nepřináší, je to zpětný ohlédnutí, snaha podat zprávu o opomenutým člověku, co ještě před Banksym maloval po ulicích šílený siluety. Hambleton měl solidní, divokej styl, energii, ale řekl bych, že drogová závislost z něho vysála daleko víc, nikdy neudržel peníze, mlel, že ho všichni jen využívají, paranoia, kecy, kecy, jak můžete od feťáků čekat. Ale jinak zajímavý. I když se do toho sám nechci přímo říct, angažuju, ale zajímám se o to, tak umění mě začíná čím dál víc a víc srát pro tu nekonečnou přetvářku, je to area, ve které najdete nejvíc snobů, co nepoužívají mozek, pokrytců, ale taky hyen, co se snaží jen rejžovat prachy... všechno je to mimo umělce, co během aktu tvoření vytváří, všechno to ostatní je špatně... všechno se posralo v momentě, kdy lidi přijali vědomí, že umění je vše, co se za umění prohlásí. Je to víc styl, móda, spousta štětek okolo zazobanejch idiotů... než že by to mělo jakejkoliv význam."At least Basquiat, you know, died. I was alive when I died, you know. That's the problem." ()