První člověk

Na první pohled odysea na hraně dokudramatu, strohá, přímá a drtivá, kdy upřímně nechápu, že na režijní stoličce sedí právě ten Chazelle, který se o dva roky dříve čarokrásně zasnil a sršel romantickými nápady v La La Landu. Ve vypravěčsky prvním plánu jde ale o čistý průřez chlapskou bolavou duší, nejdřív jen tak toulavý, pak citelný a nakonec nevratný - a to je v tiché měsíční krajině taková síla, že strká do kapsy i formálně dokonalé letecké pasáže. Goslingův neokoukatelný pohled do prázdna už dlouho nepasoval takhle absolutně. (30.10.2018)

Asi najnudnejší film o vesmíre, aký som kedy videl. Trochu ma bavila Claire Foy v úlohe manželky a asi dve tri silné scény, pričom jednou z nich bol pohreb. Inak strašná, neskutočná nuda, úplne nezaujímavé postavy a rozvláčne dialógy, ktoré ma bavili ako sledovanie roztopeného vosku tečúceho po sviečke. Čudný mi pripadal strih, ktorý bol nezrozumiteľný a často som sa prichytil pri tom, že vôbec neviem, za aké obdobie sa scéna X odohráva po scéne Y. Prípadne je to miestami prehnane skratkovité, pričom inokedy, kedy tam niektoré scény (a postavy) hádam vari ani nemuseli byť, tak sa umelo a neskutočne nudne naťahuje minutáž až do prasknutia. Kde bol VTEDY strihač? Nechápem, prečo má taký mimoriadne riedky dej minutáž pomaly ako Pán prsteňov. Len takýto malý kúsok chýbalo od toho, aby som nedal 20%. Takýto! (04.04.2019)

Úchvatná evokace doby, kdy létání do vesmíru nebylo samozřejmostí a rozmarem milionářů, ale naopak nejistým podnikem, který vyžadoval oběti a nesmírné odhodlání. Současně také dokonalá ukázka toho, jak vystavět pohlcující a napínavé vyprávění z příběhu, jehož konec každý zná. (15.01.2019)

Během posledních měsíců jsem konečně dohnal 2001 Kubricka, THE RIGHT STUFF a APOLLO 13, viděl řadu dokumentů na téma NASA/ Měsíc a strávil den návštěvou Kennedy Space Center. Nic z toho mě zdaleka nazasáhlo tak, jako teď tohle. Chazelle to pojal až doku-dramaticky a ultra intimní, vedle legendární mise se soustředí rovným dílem na žal rodinné tragédie, Gosling hraje oscarově a bez opiček, Hurwitzova hudba (opět) nádherná a stěžejní, celá snově realistická pasáž přistání a následně zasazený proslov JFK slzyrvoucí. Je to vlastně celý smutná, krutě dojímavá podívaná a emoce tu dosahují level (podobně velmi lidsky vzatý) INTERSTELLAR. Místy a v součtu geniální, kus umění. S*ru na nějaký absurdní američanský breky o "unpatriotic" nezapichování vlajky, já 3x kino a film roku 🚀🌙 (A doufám, že se lidstvo ještě za našeho života rozhýbe - i bez motivu válečné paranoie - k posunování naší vesmírný hranice.) (25.10.2018)

First Man se tváří jako objektivní životopisné drama, avšak de facto se jedná o propagandu nejhrubšího zrna, které by uznale zatleskal i říšský ministr Goebbels. Samotný úvod snímku, kdy je nám Armstrong představován spíše v roli otce, jenž se vyrovnává se smrtí své malé dcery, ještě vykazuje známky určité historické akurátnosti, ale postupem času začíná prostředků propagandy povážlivě přibývat - od zmanipulovaných skutečností, přes polopravdy až k absurdnímu přechodu do alternativní reality, ve které Neil Armstrong vyměnil kulisu nevadské pouště za opravdovou měsíční krajinu. Kritického myšlení prostí ovčané, kteří poslušně věří v demokraturou určené "pravdy", však budou u snímku nepochybně hýkat blahem. Scéně přistání na Měsíci totiž nelze upřít prvek emotivnosti, a dokonce si troufám říci, že její zpracování předčí i Kubrickovu verzi z roku 1969. Třebaže byl Stanley perfekcionistou par excellence, ve fyzice poněkud zaostával. Jeho dnes již legendární americká vlajka nerušeně povlávající v lunárním vakuu dokáže vykouzlit úsměv i po 50 letech. Režisér Chazelle se onoho fyzikálního nesmyslu vyvaroval, což poukazuje na jeho svědomitou přípravu a především snahu o vytvoření matrixu bez chyb. Rád bych filmu First Man udělil lepší hodnocení, jelikož technické stránce toho nelze příliš vytknout, avšak mé svědomí je zásadně proti, a tudíž si tato manipulativní oslava největšího spiknutí lidských dějin odnáší zasloužený odpad. (05.10.2018)

Gosling over the top. Vztah otce a dcery úžasně vtahový, možná i přesto lze vyčíst dotek Interstellar, ale ten je verze 2.0 a pro mé oči a duši emocionálně a myšlenkově dokonalejší. (11.01.2019)

"Nemám teplou vodu, světlo ani hajzl, ale Bílej je na Měsíci." Obvykle mám problém najít se svými barevnými, a v současný době nám nadřazenými, bratry společnou řeč, ale tady si možná dovolím i souhlasit. Nicméně tohle je o úžasném dobrodružném dobývání vesmíru plném pozitivní energie. Tedy podle mě by to tak mělo být, ale není. Místo toho jsou tu samá rodinná traumata, pohřby, patriotismus, technický problémy a kamera v rukou epileptika. To mě hodně nebavilo. Takže jsem se těšil alespoň na vyvrcholení. Doletí a vrátí se? Nedoletí? To by teda byly nervy, kdybych už někdy něco neslyšel o tom, že nějakej Armstrong na Měsíc doletěl, takže jsem jen s nadějí doufal, že to natočil nějakej konspirační teoretik a bude to mít mnohem zajímavější konec. Nemělo. Alespoň myslím. Prospal jsem ho. (07.06.2021)

Vesmírná sci-fi s sebou většinou přináší přitažlivý pocit nevšednosti a vzrušení z neznáma, film První muž to má těžké v tom, že se o sci-fi nejedná a všichni předem víme, jak to dopadne. I já jsem v průběhu projekce několikrát vzpomínal na Gravitaci a hlavně božský Interstellar, který ve svém žánru snad ani nejde překonat, avšak První muž, navzdory svému handicapu (předvídatelnost) bojoval velmi statečně. V podstatě si asi nedokážu představit podmanivější a zároveň důstojnější zpracování prvního přistání na Měsíci. Damien Chazele předvedl to nejlepší, co s daným materiálem bylo možné a zejména jeho použití hudby dalo vzniknout několika úžasným momentům.... 8/10 (07.10.2018)

Je přiznačné, že aby byl režisér ve věku Chazella oceněný Oscarem a získat si v poli mainstreamu pověst toho nejlepšího ze své generace, musí jeho režie vypadat v podstatě jako režie zručného šedesátiletého akademika, co má peak třicet let za sebou a teď točí sofistikovaná cvičení na náhodná témata objektivně správnými způsoby. Kdybyste mi řekli, že to natočil Ron Howard v pauze mezi dalšími Šiframi mistra Leonarda, aby nám dokázal, že to má pořád v ruce, neměl bych problém tomu věřit. Nevzrušivě kvalitní nuda. Ne že by tu nebylo vůbec o ničem mluvit - třeba je zajímavé, že při veškerém budovaném napětí je nakonec celá cesta na Měsíc odbyta překvapivě rychle a zcela neprocedurálně - přiletí a odletí se pomocí dvou násilných střihů a obecně veškeré nebezpečí, které se tak silně budovalo, není v samotném aktu jakkoliv otisknuto - což mi přišlo zvláštní a přemýšlel jsem, nakolik je to záměr a co má z toho záměru vyplývat. Ale pořád to není dost, abych se o ten film upřímně zajímal. To by se stalo, kdyby třeba líp rozvedl linii vtahu manželů Armstrongů, která mohla utáhnout celý film, kdyby se jí dostalo jen trochu víc prostoru. (Když na konci Armstrong háže řetízek své dcery do kráteru, byl jsem celkem překvapený, že tahle věc, co z filmu víceméně zmizela, má najednou nějak rezonovat). Je to určitě dobře natočené - nemám sebemenší potřebu jít nějak proti tomu filmu (není to ten případ "love to hate", jakým je pro mě La La Land) a když komentář vyznívá negativně, tak proto, že pozitivní věci není potřeba psát, protože se o to postarali jiní. Jen je to přesně takový film, jaký mě moc nezajímá. 70 % (21.12.2018)

"Proč letíte na Měsíc, když je tolik problémů tady na Zemi?" Protože - no, myslím, že právě tuhle odpověď jsem ve filmu postrádal, zprostředkování nadšení, s jakým se lidstvo vrhlo do kosmu. Z toho tu zbyly nanejvýš útržky závodu se SSSR. Ano, byla tam věta o nutném posunu hranic a vědění, ale znělo mi to tak "aby se neřeklo". Film je mnohem víc komorním dramatem jedné rodiny než zobrazením cesty od prvního Shepardova skoku po balistické dráze do vesmíru na Mercury až po Apollo. A to komorním dramatem složeným z několika epizod, které málokdy opustí Armstronga a jeho ženu. Je to v tomhle případě škoda, protože se naprosté minimum dozvídáme o vývoji či o ostatních postavách. Např. o Buzzi Aldrinovi nám film ve dvou štěcích naznačí nanejvýš to, že je to chlápek s namaštěným egem, o Collinsovi se nedozvíme už skoro vůbec nic. Posádka tak nepůsobí jako tým, ale jako náhodně sebraná trojka lidí, co byli zrovna k mání. Nějaká společná příprava? Vzájemné vztahy? Střety charakterů? Prakticky nic. Správní hoši mi proto sedli mnohem víc. Co třeba herci? Gosling už mi svým "umím jen tenhle výraz" pohledem leze na nervy a královna Claire taky hraje skoro to samé co v The Crown, tj. sedí a č-kouká. Tím absolutně neříkám, že se na Prvního muže (ano, man, mankind...) kouká špatně. Ale takřka všechno, co se mi tu líbí, zajišťuje precizní technická stránka. Např. let Gemini (vč. nádherného vizuálně hudebního odkazu na 2001 i se Straussem) a Apolla jsou lahůdkové scény, o přistání na Měsíci nemluvě. Adrenalin krásně navodí i úvodní příhoda na X-15. Pochvalu zaslouží i režie, po téhle stránce nemám nač si stěžovat. Jsem hodně na vahách mezi třemi a čtyřmi. A musím říct, že mírné zklamání mě nakonec vede k nižšímu hodnocení, podobně jako třeba loni u Saljutu-7. Čekal jsem zkrátka trochu obšírnější pohled na věc. (19.10.2018)

Tak si říkám, jestli se to nemělo spíš jmenovat "Last Man (Standing)". Myslím, že panu Chazellemu sluší tenhle chladný formalistický přístup mnohem víc než příšerná afektovanost jeho dvou prvních filmů. Sice si nejsem jistá, kolik substance se mu podařilo vložit do dlouhých záběrů na mlčícího Ryana Goslinga (jakkoliv je oceňuji, protože dlouhé mlčící záběry, ou jé) a jestli náhodou jenom nevyrobil neživotnou a prvoplánovitou ilustraci všeobecně známého příběhu, ale i kdyby ano, tak to alespoň udělal bez sentimentálního patriotismu a s notnou dávkou vyžívání se v "nepohledných" detailech, za což mu pořád z mé strany patří dík. Hudba mi připadala taková nedostačující/tuctová, podvědomě jsem si k těm klíčovým scénám v hlavě přehrávala Docking z Interstellaru zkombinované s tím, jak hraje Davy Jones na varhany v Pirátech z Karibiku, asi mi to toho Zimmera trochu připomínalo. Představovala bych si něco sofistikovanějšího/podvratnějšího/dechberoucnějšího než to, co předložil Justin Hurwitz. (Příklad mojí oblíbené vesmírné hudby je John Murphy pro Sunshine, který jsem přesně před rokem viděla v brněnské hvězdárně, ach. Ale zpátky k Prvnímu člověku.) Zajímalo by mě, jestli třeba časem film nezíská nějakou společensko-politicko-člověčenskou hodnotu, protože z pohledu Evropana mi například přijde extrémně směšné, že v Americe film u diváků a u kritiky prý ostrouhal víceméně jenom/hlavně proto, že v něm není přímo scéna, jak astronauti vztyčují vlajku na Měsíci. "Jen hlupák se dívá na prst, který ukazuje k nebesům." (14.02.2019)

První polovina dost o ničem a na druhou už jsem nesebral síly. (28.04.2019)

Upřímně řečeno, na film jsem se chtěl podívat jen a pouze kvůli jeho režisérovi (téma filmu mě před zhlédnutím nezajímalo). A měl jsem docela velké obavy z toho, že se tentokrát pouští do látky, u které zároveň není autorem scénáře (v tomto případě také předlohy), a navíc do něčeho, co vůbec nesouvisí s hudebním žánrem. A protože se novým historickým a životopisným hollywoodským filmům (až na nějaké ty výjimky) už z principu vyhýbám, příjemně mě překvapilo, že mi Chazelle tuto podívanou udělal nejen koukatelnou, ale zároveň mě po ty více než 2 hodiny opravdu bavila. A to i přesto, že si mě snímek získával zpočátku velmi pomalu a jakoby nenápadně (nebo možná právě proto?). Armstrongův příběh dlážděný profesními, ale i osobními neúspěchy a ztrátami má řadu silných momentů, ovšem ten nejsilnější přichází v závěru (ač beze slov, tolik vypovídající..ústřední pár byl celkově výborný, zvlášť Foy překvapila). Whiplash a La La Land se mi sice líbily o něco víc, přesto jsem byl znovu moc spokojen a hodnotím proto silnými 4*. (17.03.2019)

Potemnělá kabina, pár nýtů a šroubů držících to pohromadě, malé okýnko, kterým jdou vidět jen mraky nebo tma a uvnitř pocit ztráty, který otupí až Moře klidu.. Technicky precizní a nezvykle intimní deromantizace astronautiky, která si jako protipól problémů ohlašovaných Houstonu ve stylu Rona Howarda zaslouží své místo na slunci. Vnitřně zanesen měsíčním prachem však vím, že se už nejspíš nikdy nepotkáme.. Jen tak mimochodem, to srovnávání Chazelleho s Kubrickem na základě přitroublých konspiračních teorií je myšleno jako pochvala, nebo urážka? Tehdy v ´69 totiž byl ten přenos hodně mizerný.. (04.03.2019)

Neil Armstrong wikipedia page: The Movie feat. lyrika míchaná s patosem, autista Gosling s nulovou chemií vůči Foyovce a Chazellovo typické vykrádání vašich oblíbených filmů za posledních 40 let. Posledních 30 minut už jsem Apollo tlačil k měsíci vlastní silou mysli, jen abych neslyšel Hurwitze brnkat další mix temp music Interstellaru s nádechem La La Landu. (05.10.2018)

Chladná, odtažitá, realistická výpověď o jednom z největších technologických a vědeckých úspěchů lidstva, která dokáže čas od času v přesně tu pravou chvíli zasáhnout silnými emocemi. Řemeslně zcela bezchybné, využití filmového zrna a IMAX kamer vytváří hlavně při závěrečné misi opravdu dechberoucí podívanou, ale kamera a střih vytváří magické scény a kompozice v celé délce stopáže. Ryan Gosling a Claire Foy nepředvádí žádné herecké zázraky, ale to od nich jejich role zde ani nevyžadovaly. Gosling vlastně znovu hraje svého zádumčivého, tichého hrdinu, kterého jsem už u něj párkrát viděli a Foy v prostoru, který má, dokáže ukázat přesvědčivé emoce. Přes zmíněné klady však film po dějové stránce postrádá vnitřní soudržnost a je spíše sledem útrpných (a tragických) skoro dokumentárních historek na cestě směrem vzhůru k Měsíci. A občas je toho chladu až příliš moc a není to způsobeno jen vakuem nejzazší hranice. Proto "jen" 8,5/10. Vidět to ale v kině (o IMAXu ani nemluvě) plný počet bych dal. Škoda. (31.12.2018)

| Rozpočet: 59 miliónov $ | Tržby: 100,5 miliónov $ | Film, ktorý ma zo začiatku intenzívne dráždil vôľou pôsobiť dobovo v každom aspekte: staroškolská kamera, strih, coloring... - veci, ktoré ma vždy iritujú, keď sú samoúčelne použité. Chazelle si to ale postupne obhájil, a vznikol z toho anti-mainstreemový, skromný film, ktorý chcel vykresliť tvrdú skutočnosť každodenných strastí každého z nás, a nie namalovať superhrdinský obraz. O to viac si človek dokáže vážiť jedincov, ktorý napriek životnému bahnu, ktoré ich brzdí z každej strany, majú ambíciu byť niečim viac. Takým bol aj Armstrong, ktorý nekecal, ale konal. Klobúk dole. (19.01.2019)

Čekal jsem to dost jiné, ale dostal jsem poměrně zaujatý a sentimentální film. A sedl mi :). Těžko chtít od životopisného filmu nějakou space operu, to srovnávat snad moc nejde. Pláč nad tím, že jiní dostali málo prostoru, asi taky není ze stejného důvodu namístě. Neil Armstrong byl zajímavý člověk, a film se k němu zachoval poměrně citlivě, ve smyslu předvedení a nesouzení. Říkalo se o něm jako o jediném ateistovi mezi astronauty, že je jím proto, že bůh není letadlo. O tématu se ve filmu cudně mlčelo, to jediné mi snad trochu vadilo. Drama muže, který se pere s tím, jak jeho blízcí jeden po druhém předčasně umírají... s pěknými kulisami... všech pět palců nahoru. (06.02.2019)

Realistické životopisné drama s důrazem na to co je třeba obětovat v zájmu vědy. Stylově jde o mix Interstellaru se Stromem života. Armstrong v Goslingově podání funguje výborně. Chytrý chlap co si dokáže poradit, ovšem citově otupělý po vší té smrti (loučení s dětmi ve větách jako určených pro novináře je toho dokonalou ilustrací). Chazelle v závěru nesklouzává k patetickému finále, kde hrdina a jeho přátelé úspěšně dosáhnou vytýčeného cíle, jednoduše proto, že většinu kumpánů mu osud zabije. Záběry z Měsíce mají patřičnou váhu a působí výjimečně. Především nejsou zkažené vztyčováním vlajky. Krásná hudba. Výborné. I see moon, Moon sees me... (17.10.2018)

'Jste jen parta kluků, co si staví modely z překližky, pod kontrolou nemáte vůbec nic!'. I když do chlapské romantiky The Right Stuff Chazellovi něco chybí, je celkem jasné, proč tenhle snímek kiny jen prošuměl. (16.08.2019)