První člověk

Damien Chazelle je můj hodně oblíbený režisér a stále do něj vkládám velké naděje. To jen tak na úvod. First Man je pro mě od něj nejslabší kousek. Přitom kdyby byl celý film jako poslední čtyřicetipětimutovka, tedy strhující, pečlivě seřízená labužnická hudba Justina Hurwitze, která tomu dodává pořádné grády a jednoduše vesmírně okouzlující, byl by to pro mě film roku a v mžiku bych zapomněl na všechny ty Gravitace i Interstellary. Jenže autor scénáře viděl Howardovo Apollo 11 a tak to bylo třeba trošku ozvláštnit, a hodně se tu zabrušuje do tématu rodiny, ztrát přátel i spolupracovníků a vykreslení nerozhodnosti a nejniternější emoce toho pána vepředu, tedy Ryana Goslinga čili Neila Armstronga. A na mě to bohužel nefungovalo. Dokonce jsem se citelnou část filmu už velmi nudil a toužil jsem už konečně po onom slibovaném startu raketoplánu, při kterém jsem věděl, že mladý režisérský talent přímo dupne na plyn. Co se týče technického provedení, je První muž vyloženě ze staré školy, přímo v Nolanově stylu. Je točený na 16ti a 35ti mm film a technofilové si vyloženě vychutnají libovolnou scénu z vesmíru, nejlépe samozřejmě na co největším plátně, přičemž věřím, že v technické kategorii tento před-oscarový snímek pobere zaslouženě vše možné. Já od toho možná čekal něco jiného (je to jako když jdete na psycho film matka! a první hodina je naprosto o ničem), bohužel jsem částečně zklamán a ačkoliv jsem velmi balancoval na hranici tří a čtyř hvězdiček (zejména v závěrečném v aktu), nakonec tomu více přihodit nemůžu a řekl bych, že v televizi to za pár let bude o to horší zážitek, pro každého. (05.10.2018)

Chazelle překvapil. Osobité, chladné, zrnité, výtečné. Ultravěrohodná rekonstrukce jedné z klíčových událostí (nejen) šedesátek, kde kromě samotné cesty na Měsíc nechybí ani brilantní vyobrazení soudobé společnosti, potažmo rodinných hodnot. Bez patosu, bez heroismu s depresivními pazvuky a skřípěním interiéru vesmírných raket. (21.10.2018)

Měsíční prach jsi a v měsíční prach se obrátíš. (12.10.2018)

Tři filmy, tři důvody k pokloně. Režisér Damien Chazelle je úkaz a ač mu v mnohém Akademie lehce nadržuje, uznání si rozhodně zaslouží. Nyní dokonale přeskočil do zcela jiného žánru, kdy se výsledek okolo zásadního kroku Neila Armstronga mnohdy odehrává v mrazivém a tichém vesmíru (se skřípěním interiéru rakety) a sám autor používá velmi pomalé a zrnité scény. Celé je to tísnivé a nijak divácky vděčné, takže v kinech se nedají očekávat celé rodiny. Nesází na triky, na velkolepost, dbá na vyváženost. Samotné kosmické výzvy je radost sledovat, ovšem je třeba vyplnit ty dvě a čtvrt hodinky, takže pozemšťané se občas musejí poštěkat, abychom pochopili, jak obtížné to měla astronautova žena Janet. Jenže na mě osobně to příliš nepůsobilo, ačkoliv se oba herci snaží (nevyslovená otcovská bolest ze ztráty dcerky), emoce ale prostě nedorazily. Oceňuji, že výsledek bude zřejmě hodně věrohodný, nemůžu ovšem nezmínit množství známých herců, kteří trestuhodně nedostávají pořádný prostor. Překvapivější stylizaci bych uvítal. (15.12.2018)

To ODLOUČENÍ. Padesát let trvalo, než se jedna z největších událostí světových dějin, dostala i na filmový pás. Ale stálo to za to čekání. Příběh zpracovaný tak profesionálně a emotivně, že to bere dech. Konečně zase po delší době dospělý film přesně podle mého gusta. Ta SAMOTA. (13.02.2019)

Whiplash, jsem neviděl, kýčovitý La La Land mě nebavil, ale z Prvního člověka jsem bezvýhradně nadšený. Strhující letecké scény všeho druhu (máte pocit, že tam sedíte s ním/s nimi) prokládá neméně dramatickými výjevy z toho "obyčejného rodinného života", Ryan Gosling zase jednou velmi dobře hraje a věřil jsem mu všechno. Scénář přitom vůbec není taková ta klasická životopisná záležitost, při jejímž sledování si divák jen v duchu odškrtává položky, a na hranici kýče se dostane až v závěru (náramek), ovšem vybalancuje to, nespadne a nenatluče si. Mám radost také z toho, že můžu zase jednou pochválit hudbu. Justin Hurwitz totiž hraje na teremin, scénu s Gemini doprovází valčíkem a při přistání na Měsíci burácí tak dramaticky, jako kdyby spolupracovali Hans Zimmer s Philipem Glassem. Na soundtrack se tedy moc těším. (11.10.2018)

Zkrácení vzdáleností, který se zdály nezdolný – od Země k Měsíci, od mýtu k člověku. (01.02.2019)

Ó kolik třpytivých slz se jen asi leskne na lících muže, jenž skrývá svou tvář za zlatavou helmicí? Teď už víme, že Neil Armstrong při výstupu na měsíc plakal. A já s ním. (25.10.2018)

First Man je (na prvý pohľad) veľkofilmom klasického strihu. Svoj osudový príbeh rozpráva s neuveriteľnou remeselnou istotou, obsahuje množstvo úžasných scén aj poriadnu dávku emócií. Rešpekt však budí sebavedomosť tvorcov, že sa sa tieto postupy stále snažia robiť inak.Divácky pôžitok nie je dosahovaný skrz majestátnosť, ale cez napätie a strach. Aj keď viete ako to dopadne. Komorná linka však nie je tak príťažlivá a ja mám pocit, že mnoho divákov ju úplne nedocení. A pritom je podobne svieža. Zatiaľ najlepší "vážny" Hollywoodsky film tohto roku. Je radosť ho sledovať po technickej stránke a jednoduché sa nechať strhnúť jeho príbehom. Chazelle Je frajer 10/10 (10.10.2018)

Chazelle se mě začíná povážlivě vzdalovat. První člověk se mě nejvíce dotknul rodinou tragédií u Amstrongů. Potom jsem už jen sledoval něco o čem by bylo téměř zajímavější si přečíst. First Man opět trpí neduhem posledních let a to ubíjející délkou. Navíc Goslingem se cítím poměrně přesycen. 55% (20.01.2019)

Příliš mnoho zajíců, myslivcova smrt. Pod dokonalým povrchem nečekaně banální "sdělení" o tom, že ženy astronautů trpí a že nejlepší astronauti jsou ti, jejichž emocionální projevy se nejvíce blíží strojům. Výjinečné jsou scény z letadel a raket, jejich střihové a zvukové řešení, kdy je vše zabíráno z perspektivy Armstronga, protáčející se číslice na přístrojích, ven vidíme jen malým okénkem - bohužel ale kromě finální cesty na Měsíc, která je naopak řešena "normálně epicky" a film v této fázi už příliš spěchá, uvědomujíce si, že diváci už sedí v kině přes dvě hodiny. Rezonovaly ve mě jen Armstrongovy reflexe smrti, vrcholící Kennedym v televizi, to bohužel ale není ústřední linie vyprávění. Měli vsadit víc na filosofii, než na emoce. (11.10.2018)

No očividně jsem v drtivé menšině, nicméně pro mě byl První člověk brutální a neuvěřitelně se táhnoucí nudou. A Gosling příšerný jako vždy. (08.03.2020)

Nemůžeš mít všechno - tenhle film je především poklonou lidem, kteří v zájmu pokroku lidstva obětovali svůj rodinný a emocionální život, protože jim náročnost praxe žádné selhání, pramenící z psychické či citové roviny, jednoduše nedovolovala. Armstrongova linka tak spíše než vesmírného dobrodruha sleduje tichého, avšak cílevědomého chlapa, jehož dobrovolným osudem bylo potlačování emocí i nezmírné bolesti ze ztráty malé dcerky. Tohle všechno nádherně vyvrcholí na samotném Měsíci - "kráterní" loučení je bez diskuze jedním z nejsilnějších emocionálních momentů dekády. Armstrongově prohrám i výhrám je podřízené rovněž celé pojetí filmu - První člověk totiž rezignuje na epické vesmírné dobrodružství a realisticky ukazuje, že za významnými objevy lidstva se často schovává nepředstavitelné množství nepříjemné práce, na níž není nic moc zábavného a při níž se občas nehezky umírá. 9/10 (28.12.2020)

Jeden z nejvychvalovanějších psychopatů světa! Zajímavý život.. Neobvyklý, hodný pozornosti! (04.06.2019)

Je potřeba říct, že tento snímek není žádný blockbuster. Mě osobně nejvíce připomíná Interstellar, a to svým zpracováním, dějem a psychologickým rozborem postav, ale také hudbou, která dokonale doplňuje film. Svojí podstatou, ale samozřejmě více inklinuje k filmu Apollo 13. Jednou z mála věcí co chci vytknout, že snímek je příliš dlouhý a může to místy klouzat k nudným nebo zbytečným scénám - něco podobného bylo i u Interstellaru a to zde díky snaze vylíčit psychologii mnoha postav, kteří zde účinkují a ne každý divák toto ocení. Na druhou stranu rozbor postav je dokonalý a my si dokážeme naplno uvědomit, že život astronauta je posláním a také obětí, než touhou být celebrita. I astronauti mají své osobní životy a problémy, jako každý smrtelník. Výborně zpracované akční scény, které jsou jednoduché - rozklepaná kabina kosmické lodi, připojování ve vesmíru, a samotné přistání, které bylo dechberoucí. Stejně tak to nebeské ticho, které ve vesmíru reálně je a žádné zbytečné a nesmyslné zvukové efekty a stejně tak mi udělala radost Novosvětská symfonie od Dvořáka, kterou si astronauti reálně zpříjemnili cestu na Měsíc. A v neposlední řadě také poslední scéna, která byla samozřejmě dělaná pro publikum na city, ale opět jednoduše beze slov. A jak já vždy tvrdím, někdy méně je více a tak díky za tento snímek, který se zařadí jako smysluplný odkaz prvních dvou lidí na povrchu Měsíce. A že by třetí nominace na Oskara pro Ryana Goslinga? Uvidíme :) (07.10.2018)

Technicky úchvatná show, která však postrádá sebemenší náznak napětí, svižnější tempo a subjektivně se zdá dvakrát delší než ve skutečnosti je. Je to plné hluchých a nudných míst a opakované herecké výkony Ryana Goslinga ála jeden výraz a prázdné pohledy do ztracena mi už začínají jít docela na nervy. Snímky, které jdou přímočaře po oscarových nominacích, nejsou prostě pro mě. Uznávám určité kvality, ale druhé projekci se obloukem vyhnu. 5/10 (08.10.2018)

Chazelle je takový novodobý Kubrick; v podstatě po všech stránkách skvělý film (12.01.2019)

Z Prvého človeka urobil režisér hraný dokument. Rozhodne znovu nešetrí údajmi zobrazujúcimi aj konkrétne dni, čo si rovnako nejde na prvú dobu zapamätať. Vlastne sa z toho stal už taký nešvár, ktorý určite nielen mňa už prestáva v životopisných projektoch baviť. Všetko navyše potreboval natiahnuť na dve a pol hodiny, pretože z nejakého dôvodu si scenáristi usúdili, že bude najlepšie začať s rozprávaním už v roku 1962, kedy sa všetko pomaly rozbiehalo. Prvý človek by bol zrejme oveľa pútavejší ako krátkometrážny počin. Armstrongov naučený výraz absolútneho pokoja a navonok potláčaných emócií pôsobí príliš chladným a psychopaticky zlovestným dojmom. Neľahkej úlohy sa zhostil Ryan Gosling, ktorý po väčšinu filmu robí prakticky len psie oči a melancholické tváre značiace vnútorný strach a utrpenie, ktoré sa v sebe hlavný hrdina rozhodol potláčať. Protipólom k zdanlivo vyrovnanému a stoickému Armstrongovi je jeho večne vynervovaná žena v podaní Claire Foy, ktorá je najlepšia na tých miestach, kde jej bolo dopriate zvyšovať hlas. (19.11.2019)

"That's one small step for man, but one giant leap for mankind." (19.12.2018)

Prišlo mi to zbytočne dlhé a naťahované. Chazelle natočil síce skvelú drámu Whiplash, ale La La Land ma nebavil a First Man striedal niekedy pekný obraz s nudnými scénami. Natočené je to pekne, pristátie na mesiac je rozhodne najsilnejšia pasáž, skvelá kamera, výprava, hudba tomu dodávajú určitý lesk. No na dobrý film o mesiaci len pekné obrázky nestačia. Gosling mi prišiel nevýrazný a celý film bol dosť chladný a bez emócii. Armstrong ma moc nezaujal ako postava, na to, že sa zapísal do dejín. Na mňa to moc nezafungovalo. Možno keby že som Američan. Obľúbený soundtrack: The Landing. 70% - 3* (08.02.2019)