Modré stíny

Možná, že kdyby to nemělo tak strašně bizarní (rozuměj: otravnou, nepřirozenou a ze sledování příliš často vytrhávající) kameru, hodnotil bych (o něco) vstřícněji. Možná... Každopádně takhle si českou "quality tv" opravdu nepředstavuju. Snahu cením, ambice sálají snad z každé vteřiny, ale výsledek je pro mě po všech stránkách nedotažený, prapodivný a okázale (tj. nestravitelně) "umělecký". (26.03.2016)

Pro samou živou debatu nad nestravitelností formy či naopak svěží vodě v zatuchlých veřejnoprávních vodách se poněkud zapomnělo na to, zda je to vůbec forma odpovídající látce. Což není. Sýkorovy kriminálky jsou kvalitní tuctové žánrové řemeslo, které po přečtení pouštíte z hlavy jakmile v knihovně jeho titul vracíte a naslepo mezi stovkami krimi vytáhnete nemlich tu samou jen s jiným zasazením a jmény. Na to naroubovat mrtě svébytnou "éterickou" estetiku (od snímání, svícení, vedení herců, výstavby, rámování obrazu, prací se zvukem), která je důsledná ve svém záměru, to je jako jít na mravence se silnou lupou s těmi nejlepšími úmysly se na něj podívat zblízka, ale neuvědomit si, že jste pod přímým odpoledním sluncem čili mu žádnou službu rozhodně neprokazujete. Velký problém je, že předloha o nějakých čtyři sta stranách neutáhne stopáž blížící se pěti hodinám. Navíc to trpí syndromem NPC, kdy mnoho postav se vyskytuje jen na jednom místě jako by neměli žádný život, vždy k dispozici a bez práce, se stejným oblečením napříč několika dny. Vedle toho rozhašená časová posloupnost před finále, závěrečná střela, která je čistou popravou, navíc mířenou ve směru kolegů, klíčovou informaci si Výrová jak z blesk z čistého nebe vyvodí mimo obraz, není toho málo. Nemalé problémy plynou i z předlohy (všichni svorně tvrdí, že zavražděný měl jednu vlastnost, která ho definovala a kterou proti sobě poštvával kde koho, jeden již i tak z jiných důvodů podezřelý o zavražděném tvrdí něco v přímém rozporu s tímto a nikdo to nereflektuje, nikdo se na to nezeptá, prostě nic). Dále se to snaží po vzoru moderních kriminálek o přesahové adresování tuzemských kostlivců ve skříni, zde konkrétně STBáci po revoluci a korupční svět vyšší politiky (nejen) devadesátkového "kompra řeší vše, na každého se něco najde a já na bráchu brácha na mě". Ovšem je to příliš na první dobrou a nic moc z toho krom dvou či tří silných scén. Nad vodou to drží detektivní parta a nejedno lehké dilema vycházející z vyšetřování dotýkajících se jich osobně. Dále většina výkonů, opakuji většina (aneb kdo Taušovi povolil obsadit sebe sama je na vyhazov, točit umí, hrát opravdu ne). Ve výsledku je to nesporně zajímavé pozornost budící formou (ať už ji skousnete či nikoli), bohužel nikoli i (ne)žánrovými kvalitami. (06.02.2021)

Jen bych chtěl zdejší koncesionáře upozornit, že podobné lapsy se občas stávají i u velké BBC. Z posledních let například hromada stížností na zvuk u Jamaica Inn a na obraz u Wolf Hall. Tak vám to tvůrci Modrých stínů ulehčili a můžete si zanadávat na obojí hned u prvního dílu. Jen doufám, že zůstalo u mailů na Kavčí Hory a nevolali jste kvůli tomu opraváře. (07.03.2016)

"modré stíny" nás budú doprevádzať ( prenasledovať) ešte veeeľmi dlho. Seriál poukazuje na dedičstvo minulosti prehnitosť systému, spoluprácu, uplatkárstvo a korupciu, . Domnievam sa , že je to tak vo všetkých krajinách kde bol odstránený režim jednej vládnucej strany. Nielen v Čechách ale aj .... veď viete .... ;) (15.08.2020)

Vůbec se nedivím divákům, kteří po prvním díle nepokračovali, nebo ten první díl ani nedokoukali. Je to tak zvláštně natočené, člověk si na to musí zvyknout. Není to dokonalé, ale rozhodně je to cesta správným směrem, je fajn, že měl kdosi odvahu natočit něco, co se liší. Škoda toho nepochopení od diváctva. Není to prostě prvoplánově líbivé jako Případy 1. oddělení, ačkoliv je mám ráda! V Modrých stínech jsou postavy vykresleny tak nějak hmotněji, realističtěji a ne černobíle. Ale fascinovali mě občasné bizarnosti, které mě odváděli od sledování, např. opilá Melíšková po dvou locích vína, navoskovaná kvestorova podlaha,... (01.04.2016)