poster

Drž si šátek, Tatjano

  • Finsko

    Pidä huivista kiinni, Tatjana

  • Finsko

    Håll i scarfen, Tatjana!

  • Německo

    Tatjana

  • anglický

    Take Care of Your Scarf, Tatiana

Komedie / Road movie

Finsko / Německo, 1994, 60 min

Režie:

Aki Kaurismäki

Kamera:

Timo Salminen

Hudba:

Veikko Tuomi

Hrají:

Kati Outinen, Matti Pellonpää, Kirsi Tykkyläinen, Mato Valtonen, Elina Salo, Irma Junnilainen, Veikko Lavi, Pertti Husu, Viktor Vassel, Carl-Erik Calamnius, Atte Blom, Mauri Sumén, Anu Aalto, Matti Ahjoniemi, Riitta Ahjoniemi, Inka Ahonen, Hannu Collin, Hannu Etolin, Marianne Etolin, Päivi Forsström, Pekka Forsström, Anita Harmanen, Heli Heino, Matti Heino, Pertti Heiskanen, Satu Henriksson, Toni Heiskanen, Pentti Helenius, Teemu Hilkamo, Pentti Hämäläinen, Johanna Juslin, Martti Härkönen, Jatta Katramo, Minja Kemppainen, Veikko Koski, Marko Koskinen, Kirsi Kinnunen, Risto Konttinen, Auli Korhonen, Antero Kupiainen, Atso Laari, Eero Laurén, Pekka Leino, Marko Myllyniemi, Marie-Christine Moller Salmi, Reima Neuvonen, Matti Nieminen, Jarmo Nikander, Leena Nikander, Mika Nikander, Satu Nikander, Sami Nordman, Anja Nyholm, Tarmo Nyholm, Jukka Rautiainen, Mikko Paavilainen, Anne Palmunen, Tiina Palviainen, Olavi Pekkola, Arto Perätalo, Taina Piipponen, Seppo Pitkonen, Jouni Polkko, Päivi Rantamäki, Milja Rantanen, Reino Rautiainen, Mikko Rokkonen, Timo Ryynänen, Kirsti Salmela-Paaso, Taisto Salo, Anne Stålberg, Anna-Kaisa Suhonen, Raimo Suutari, Ritva Tallamäki, Aila Viholainen, Kati Tapio, Heidi Tirri, Jyri Torikka, Anne Virtanen, Joni Vuoristo, Elina Väisänen, Erja Dammert, Niko Ahvonen, Henrikki Häsänen, Eero Laakkonen, Timo Vesajoki, Veede Sinivaara, Vesa Häkli, pes Valo

Producenti:

Aki Kaurismäki

Střih:

Aki Kaurismäki

Zvuk:

Jouko Lumme

Kostýmy:

Tuula Hilkamo
(další profese)
  • honajz
    *****

    Viděl jsem na MFF Karlovy Vary - tehdy. Příběh je subtilní a vyprávěný spíše mimkou herců, pohledy, drobnými gesty. Je tedy třeba, aby si divák trochu dával pozor, protože tito dva introverti až na půdu (a myslím, že hodně introvertů se v tom filmu pozná) toho - stejně jako jiní introverti - moc nenamluví. A když potkají dvě podobné bytosti, avšak opačného pohlaví, z běžné road movie se stává milostný příběh, opět vyprávěný intorvertně úsporným způsobem, a to zcela dokonale. Nikdy bych neřekl, že mne dostane (při vědomí všeho, co se odehrálo do té doby), když si někdo někomu jen položí hlavu na rameno. Protože v té scéně je všechno a kompletně shrnuje vše doposud řečené i naznačené.(28.5.2018)

  • Tatizz
    ****

    Kaurismäkiho najväčšia sila tkvie v tom, že dokáže zobraziť tú najdesivejšiu realitu bez najmenejšieho vzrušenia či nejakého pohnutia, akoby to čo vidíme bola jediná možná realita. O tom je i Pidä huivista kiinni Tatjana, ktorá je bizardnou road movie o nesúrodej štvorici neschopnej komunikácie, žijúcej v biednych podmienkach. Kaurismaki ako je jeho dobrým zvykom, opäť obsadil svoju múzu Kati Outinen, k nej pridal tradičného partnera Pellonpääu, všetko podfarbil krásnou melancholickou hudbou a vzniklo z toho toto, osobité a dosť bizardné dielo.(30.1.2012)

  • Iggy
    ****

    Podivuhodná roadmovie, oslava rock’n’rollu a rockerů, pocta kafi a vodce, film ve kterém se víc pije a kouří než mluví, subtilní romance Reina a Taťány, klasika Akiho Kaurismäkiho, úžasný výkon Mattiho Pellonpää. Zároveň ale film, ke kterému se velmi těžko hledá cesta. Kdysi ve čtvrťáku ve studentském klubu jsem odcházel krajně znechucen a děsně zklamán, ale teď, po čtyřech letech a se znalostí dalších Kaurismäkiho filmů, už mě tenhle film okouzluje svou poezií. PS V klubu byl uváděn jako "povinný" film pro všechny obyvatele Hradce Králové. Ale slyšet jak Reino zkomoleně říká, že byl kdysi v Hradci Králové a nechápe, proč se všichni lidi z autobusu plného vodky chodili dívat na jakési ruiny, mi zas tak důležité nepřijde.(13.6.2007)

  • Radko
    *****

    Aj cesta môže byť cieľ, spieva skupina Mňága a Žďorp a zo severu Aki Kaurismäki nôti: Aj cesta tichom môže byť cieľ. Tichom, cigaretovým dymom a počúvaním rock´n´rollu. Na dreň osekanými dialógmi, v ktorých slovný pozdrav miesto nemá, len čistá účelnosť, prerastajúca lakonickosťou odpovedí až k absurdite. Ako keď sa recepčná motela opýta štvorice cestovateľov: "A chcete izby dvojposteľové, jednoposteľové alebo prístelky?" a odpoveďou je prosté, jednoznačné a nerozvíjajúce sa: "Áno". Ak sa k tomu pridruží kalíštek vodky, celá fľaška, fľašky alebo hektolitre kávy (podľa preferencií), je jednoducho vymaľované. Potom už ani nemôže byť pochýb, že sa ide smerom na Rusko. Nuž a celkom dobre si viem predstaviť, že ak by som v kaviarni popisoval jednému z hrdinov svoje interpretácie filmu, len by si výdatne srkol kávy, po dvadsiatich minútach ticha kukol na mňa a povedal: "Tá káva je zrúcanina.".(26.7.2014)

  • Marigold
    *****

    Road movie o chvíli rock´n´rollu v záplavě šedi. Road movie dvou "wannabe" rockerů, z nichž jeden bez ustání srká kafe a druhý klopí vodku po flaškách si zakládá na absolutně lakonickém humoru . Mato Valtonen tuším jedinkrát nezmění svůj medvědí škleb (a přitom je jeho postava překrásně propracovaná), Matti Pellonpää si dětinského pozéra Orimatillan Jymyho užívá a způsob, jakým do finské obdoby Bohuše Stejskala nacpe romantickou rozevlátost, je parádní. Je to vlastně takový Svéráz národního lovu naruby a mnohem hloub, co se vztahů postav týče. Ta úspornost a nechuť k okázalým gestům je v jádru ten nejpravější rock´n´roll, jaký znám. Kaurismäkiovský útěk před šedí existence po x-té, tentokrát v zakaboněné a málomluvné komedii s takovým vnitřním drivem, že mi to rozhodilo pomádu. Ticho, hrajou rockeři.(4.10.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace